neděle 8. září 2019

Baby how you feelin'?

Takový ty dny, kdy se vám prostě nechce ani vstát z postele.
Máte pocit, že to není fyzicky možný. Bolí vás všechno, co vůbec může bolet. 
Cítíte se, jakoby jste vážili snad sto tun a zvednout jenom blbou ruku, abyste dosáhli na budík je prostě nadlidskej výkon.
Během dne jste schopný klidně i hodinu sedět, koukat do blba a přemýšlet nad tím, proč se cítíte tak, jak se cítíte. Jestli se teda vůbec nějak cítíte. 
Poslední 2 nebo 3 dny pro mě byly přesně takový. Vlastně ani nevím proč. Je fakt, že jsem poslední dobou strašně, strašně unavená, protože jsem si toho zase nabrala víc než dokážu sníst, ale jinak se cítím opravdu šťastná...opravdu?



Úplně jsem se díky mým pocitům vrátila do období maturity, kdy jsem byla schopná dny trávit v posteli zavalená obaly od čokolády, studem, sledováním GOT a předstíráním, že vlastně vůbec neexistuju. 
Protože jak jinak utéct před problémem, který je jenom ve vaší vlastní hlavě, než prostě přestat existovat? 
Do školy jsem nechodila, byla jsem sama v Linzi, rodiče desítky kilometrů ode mě, kamarády jsem prakticky neměla. Nikdo mě nepostrádal. Bylo tak jednoduchý se schovat a dělat prostě jen jakože "nejsem".

Jenomže málokterej problém, ať už pramení z vašich vlastních myšlenek nebo je to reálnej průser ve vašem životě, se vyřeší tím, že ho budete ignorovat. 
Všechno se to na sebe bude akorát tak hromadit a stejně jako koš s odpadky, co vám tejdny smrdí pod drezem, to jednoho krásnýho dne přeteče. 
Z jedný slupky od banánu budou najednou prázdný smradlavý konzervy od tuňáka upatlaný obaly od jogurtu, shnilý zbytky zeleniny a stovky octomilek, u kterých máte pocit, že vám pomalu lezou až z uší. 
Přitom řešení je tak jednoduchý. 
Prostě to akceptovat. Neutíkej, nezavírej se před tím, zastav se a nadechni. 




Uvědomila jsem si, že i když je v mym životě po většinu času teď všechno sluníčkový, duhový a skáčou kolem jednorožci, musím počítat s tím, že přijdou i takový dny. 

Dny, kdy je vám špatně z vlastního odrazu v zrcadle a nenavidíte se už jen za to, že berete rostlinám kyslík. A to nejhorší, co můžete v týhle situaci udělat je zavřít se doma a rochňat se ve svých vlastních depkách. To jsem dělala vždycky. Měla jsem depku z toho, že mám depku, zavřela jsem se doma, vyjedla ledničku u sledování videí Shanea Dawsna a v duchu si nadávala za to, jaká jsem padavka. 
Protože guess what - cítila jsem se pak asi tak 1000000x hůř.







Pokud máte i vy takovýhle den nebo dny, první věc, co musíte udělat je, zamyslet se nad tím PROČ se tak cítíte. Garantuju vám, že v naprostý většině případů si ani nebudete schopný na tu otázku odpovědět. Všichni máme právo na to se někdy cítit low - i kdybychom byly prezidenti celýho světa a měli "na co si vzpomenem", každej člověk má právo na to mít občas depku. Bezdůvodně. 
Nebo minimálně bez racionálního důvodu. Říká se tomu mít emoce.

Nehroťte to, neutápějte se v tom. Nebudu vám tu teď tvrdit, že jsem poslední 2 dny svoje pocity nezajídala karamelovou zmrzlinou a tabulkama čokolády, protože to bych lhala, ale můžu vám říct, že co mi pomohlo k tomu cítit se líp nebylo jídlo a sledování stupidních videí na YouTube.

Bylo to napsání tohohle článku.
Vykročení z mý komfortní zóny a i když se mi fakt nechtělo, jít s kamarádkou na večeři.
Byla to krátká procházka venku a uklizení celýho bytu. 
Bylo to poslouchání Lizzo na plný pecky a pravděpodobně znepřátelování všech mých sousedů.

Ale who cares - je mi mnohem líp. :) A to to jde především. 


What am I wearing?
Top: Forever 21 (podobný)
Trousers: Zara (podobný)
Shoes: Vagabond (tady)


I když se může zdát, že jsem pořád 100% v pohodě a happy, sem tam na mě nějakej ten splín taky padne. Z ničeho nic a klidně i bez jakýhokoliv pádnýho důvodu. 

Důležitý je se z toho úplně nepos*at. Nebo pos*at, ale hned se zase utřít a jít dál. 
(Bože, já se fakt vyjadřuju jak ten největší vidlák..:D)
Spoléhám na to, že mojí analogii chápete...

Za fotky moc děkuju: @patrikdemo


Jaká je vaše zbraň na tyhle "bezpointní depky"? :)

S láskou, V.


Share:

4 komentáře

  1. Val ty fotky jsou překrásný!:))) A k tomu co píšeš - ono to tak vždycky bude, vždycky budeme mít i tyhle blbý chvilky. Jinak bychom si ale nemohli tolik vážit těch všech veselých momentů:) Pro mě je vždycky nejdůležitější nenechat to rozběhnout. Vždycky jdu radši něco dělat - ať už na blog, uklízet doma, nebo si přečtu kousek hygge knížky, kterou si šetřim přesně na tyhle low momenty, poslechnu si motivační podcast apod:) A ono to pak jako kouzlem zmizí a já mám i víc energie tomu všemu čelit:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju Gabčo! <3 A naprosto souhlasím - nejlepší lék je vždycky dělat něco jinýho a přijít na jiný myšlenky. Zrovna třeba to uklízení nebo čtení, to je pro mě vždycky taková terapie!:D

      Vymazat
  2. Val ty jsi vazne skvela! Dekuju ze mluvis I o negativnich vecech, protoze se deji vsem, ale kdyz vsichni sdili jen to pozitivni, mam pak pocit, ze jsem v tom sama. Tve podcasty jsou nejvetsi odreagovacka a vzdycky mi vykouzli usmev na tvari a klid na dusi. Diky za to, co delas!❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, tohohle si fak vážím. Moc ti děkuju Ello! <3

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig