pátek 2. srpna 2019

New challenges

Poslední dobou mi přijde, že čas utíká nějak rychle. 
Jakože extrémně rychle...chápete, že už je zase srpen? 
Že jsem skoro před čtvrt rokem maturovala?
 Že už je zase konec léta a že podzim nám zas klepe na dveře. Že za 3 dni nastupuju do mojí nový, první opravdový práce a že jsem zrovna udělala řidičák.
Jakoby..moc tomu nerozumím. 

I když ty dny utíkají takhle rychle a posledních pár měsíců se cítím tak strašně out of place a že vlastně nikdy nevím, co danej den nebo dokonce týden přinese, paradoxně si teď připadám nejvyrovnanější a nejvíc v pohodě za posledních x let.
Nic nehrotim (vlastně ani to, co bych možná hrotit měla, ups), užívám si všeho, čeho si lze užívat a prostě tak nějak jenom jsem



Moc se těším na novej začátek v Praze, nový zkušenosti, nový lidi, na novej život.
Jednou za čas se mi stane, že propadnu panice a tomu hlasu, co mi neustále říká “na tohle nemáš” a začnu silně pochybovat o mý volbě vynechání - alespoň prozatím, ehm, mojí nerozhodnosti jste si už dost možná za těch pár let, co bloguji všimout stihli - vysoký školy a rozhodnutí začít pracovat na FULL TIME ve firmě plný dospěláků, kde už nikdo nebude zvědavej na žádný mý výmluvy a špatný nálady. Kdy mě každej s mým “strašně se omlouvám, zaspala jsem” pošle do háje a kam si nebudu moct dovolit přijít v teplácích a nenamalovaná, páč se mi dneska “nic nechce”.
Zároveň mám vážně strach z toho, jak budu s novou prací zvládat blog, YouTube a všechno to ostatní, čemu se věnuju a čemu se chci věnovat už navždycky (čti: na hodně hodně dlouho).

Bude to výzva. Výzva na kterou se strašně, ale fakt strašně moc těším.
Být v pohodě, jakž takž spokojenej a nic nehrotit je strašně fajn. Ale dokážu tak žít jenom chvilku. Jsem člověk, kterej v životě potřebuje mít nový a nový cíle, čelit výzvám, kterej se potřebuje neustále za něčím hnát a o něco usilovat.
I když je jednou za čas vážně fajn vypnout a chvilku se jen tak plácat jako ryba na suchu, cítím se nejlíp, když se můžu ponořit do vody a plavat hluboko zatím, co chci. 
I když je tam často tma a zima a i když mi to může být sebevíc nepříjemný, ve finále mě to dělá mnohem šťastnější.



Těším se na to, že budu v tý "go and get it" atmosféře plný pracujících lidí, kteří mě motivují (zdravím kolegyni Verču ;)), že nad sebou budu mít šéfovou, co mi může snadno zatnout tipec a hlavně, že si zažiju jaký to je doopravdy pracovat  nine to five job a přitom si kultivovat svůj vlastní side hustle (ty americký podcasty o podnikání mi celkem obohatily slovník...) a že si konečně vážně zažiju jaký to je, žít na vlastní pěst.



Čeká vás taky teď v budoucnu nějaká velká životní změna? Jaký z toho máte pocit?
S láskou, V.


Share:

8 komentářů

  1. Já se na tebe moc těším :) a myslím si, že budeš na CPL jakožto na svou první práci s láskou vzpomínat. Pamatuju si svou první almost full time práci v KFC když mi bylo 16. Byla jsem upocená a smradlavá jak ty smažený kuřata každej den a o office práci jsem si mohla leda tak nechat zdát :D Doufám, že se ti tu bude líbit a všichni ti u nás dáme maximální support to se neboj :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. <3 Veru, ty jseš prostě nejlepšíí! Ti říkám, my budeme dream team!!:D

      Vymazat
  2. Ahoj Val, taky mám teď období obrovských změn! Rozešla jsem se po 2 letech s přítelem a rozhodla se, že už dál nebudu studovat školu, která mě dělá už pár let nešťastnou. Vlastně i přítel mě dělal nešťastnou a nechápu, že jsem to nechala zajít tak daleko. Přihlásila jsem se na dálkové studium, našla jsem si full time job a místo přítele tu v bytě se mnou bude bydlet kamarádka. Ale vše až od září. Tak ti moc držím palce a těším se, až o tom všem budeš vyprávět! :)
    Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Andreo, moc ti děkuju za komentář. Wow, sama jsem byla ve skoro dvouletym a dost nešťastnym vztahu a dovedu si proto moooc dobře představit, jak náročný může občas být odejít. To samý škola..jsi moc statečná! Držím palce, ať je ten novej začátek nejlepší, co může být!<3

      Vymazat
  3. Z mý vlastní zkušenost ohledně dospělácké práce můžu říct, že to nikdy není tak hrozné, jak si ze začátku myslíš. A jestli ti mohu dát dobrou radu do začátků práce, neboj se přiznat se k nejistotě a poprosit o radu zkušenější kolegy a nebo šéfa. Vždycky budou radši, když se zeptáš, než když se budeš pokoušet vymýšlet vlastní postupy. :) Budu na tebe v pondělí myslet, ale to zvládneš! ♥

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat
  4. Toho času na blogování apod. Bych se rozhodně nebála. Já pracuji na HPP dva roky a stíhám jak blog, tak čtení, kamarády apod. Ale je pravda, že možná si na to budeš muset zvyknout nějaký ten měsíc nebo dva, ale pak už to půjde a hlavně, když tě něco baví tak ten čas si uděláš a opravdu i s klasickou pracovní dobou se dá vše zvládat i s dvanáctkou což jsem občas mívala. Že začátku to možná bude boj vše skloubit, ale pak si na to zvykne a bude to dobrý. Držím palce v nové práci a klidně si nějaký ten měsíc počkám na nový článek. ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee Lucy, děkuju ti za uklidnění. :D <3 Taky si myslim, že všechno se dá zvládnout a většina věcí je jen otázka priorit. :) Tak snad to půjde!:D<3 Děkuju.

      Vymazat
  5. Já letos budu teprve maturovat, takže zkušenosti s dospěláckou prací nemám, ale už druhý rok jsem na brigádě v jedné větší firmě, kde dělám takovou tu administrativu - skenuju, zakládám, pojmenovávám, sice je to pořád to samý, ale střídá se to a pořád mě to baví. :D Na vysokou jít plánuju, protože studuju něco, co mě absolutně nebaví a nechci dělat nic, s čím to souvisí. Každopádně ti moc držím palce, aby se ti v nový práci líbilo i dál! <3

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig