čtvrtek 8. srpna 2019

Moc nedává(m) smysl

Upřímně, vůbec jsem nevěděla, jak mám dnešní článek pojmenovat.
Vlastně, ani pořádně nevím, o čem to dneska bude.
Původně jsem plánovala nějakej pořádně motivační, inspirativní plk o tom, jak se přehoupnout přes takovou tu středeční depku, kdy na vás padne splín z toho, že víkend je ještě daleko, pondělní elán ještě dál a vy jste tak unavení a vyčerpaní, že by vás nenakopl ani dvojitej espresso tonic s vodkou.
Nebo bez, jestli vám ještě nebylo 18, ehm ehm...
Každopádně, life happens a já na to prostě nemám náladu.
Jo, i to se stává.


Občas si vážně říkám, jestli já netrpím nějakou "mírnější verzí" bipolární poruchy.
Nechci to tu nijak zlehčovat, tohle neni žádná prča a je spíš pravděpodobnější, že jsem prostě jenom ženská nebo spíš, ehm, Vala, ale to množství nálad, který se ve mě během pár dní (někdy i během jednoho dne..) vystřídá, mi opravdu přestává připadat normální.
Vstávám plná energie a nadšení, odpoledne bych si - nebo teda spíš někomu, nejradši zlomila vaz a večer zase fňukám, protože mi třeba došla zubní pasta nebo mám pomalej internet. 

Snažím se být pořád pozitivní, namotivovaná, nic nevzdávat a hlavně, inspirovat všechny kolem sebe až úplně zapomínám na to, jak se doopravdy cítím já sama.
Upřímně, někdy se tak moc ztratím v tom svém instagramovém alter egu, že zapomenu na to, kdo skutečně jsem.
A teď nechci, abyste to pochopili tak, že se na sociálních sítích přetvařuju nebo si hraju na něco, co nejsem, protože tak jsem to vůbec nemyslela. 

Jednoduše, Instagram i YouTube jsou prostě jen vyfiltrovaný highlight reals nás všech, sdílíme jen to dobrý, zatímco to špatný umažeme ve Facetune (to fakt nedělejte děcka...) nebo nahradíme emoji černýho srdíčka. Nebo to nesdílíme vůbec.
Problém, kterej s tím mám, je, že často pak zapomínáme na to, že i ty špatný věci, ty selhání, ty fuckupy se dějou - možná častěji než ty vítězství nebo úspěchy, a v momentě, kdy se něco TROŠKU POKAZÍ - třeba nám nejdou přehrát Stranger Things, protože prostě TY INTERNETY - máme z toho mental breakdown a jdem si hodin fén na vlasy do vany.
Teď trochu přeháním, ale chápete pointu, ne?


Jestli je odpověď ano, tak well done.
Já jí totiž sama pořádně nevim. Moc nedává(m) smysl.
Asi jsem vám chtěla tímhle článkem jenom sdělit, že i já umim věci pořádně pokazit.
Lidově řečeno, pěkně pos*at
Btw., tohle je druhej článek po sobě, ve kterym kleju, jejda.

Začínám projekty, který nedokončím. Pořád vyjídám po nocích ledničku, i když jsem si řekla, že to dělat nebudu, odkládám povinnosti na poslední chvilku a zapomínám na věci, který jsem někomu slíbila. Utrácím za blbosti a neumím šetřit. Opíjím se bezdůvodně s kamarádkama ve středu večer (čau Veru, čau Lio) a neposlouchám rady mojí mámy, táty ani mýho doktora.

Podle mě je důležitý, říct to nahlas aka. napsat to tučně na blog, co nikdo nečte. 
Je důležitý, aby si to uvědomili lidi, co mě sledují a vidí moje "highlight reals" na instagramu. 
Je důležitý, abych si to mohla přiznat a odpustit i já sama.
A je důležitý mít kamarádky, který se s váma opijou ve středu večer. 

No vidíte! Přece jen jsme se dostaly k léku na středeční (pondělní, úterní i čtvrteční) depku.


S láskou, V.




Share:

6 komentářů

  1. Valuš, na to můžu jenom říct "Keep calm & enjoy even these fack up moments" :) Jakože to jde blbě, a věř mi, že já to moc dobře znám. Mám pocit, že jsem ztracená a znovu nalezená tak často, že by po mně měli přejmenovat soutěž "O poklad Anežky České" :D ale víš jak. Člověk někdy musí ztratit sám sebe, aby se našel. Někdy se musí vykašlat na to, co říkají rodiče nebo doktor, aby si za pár let uvědomil,že vlastně měli pravdu. A na závěr, je úplně oukej nebejt oukej. Tak či onak chce to klid a nohy v teple s kámojdama, pro který nění hřích se ve všední den zlejt takovým stylem, že při nalévání vody do skleničky, minou nádobu asi o kilometr :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, opět ti neskutečně moc děkuju! Jsem tak ráda, že tě mám ty moje hešteg big sister <333

      Vymazat
  2. Drahá Val,
    úplně tě chápu a rozumím, o čem mluvíš. Už několikrát se mi stalo, že jsem se v tom vyšperkovaném insta světě totálně pomátla, změnila a ztratila. Nedávno jsem při hledání destinace na výlet, místo hledání památek a zajímavých míst na sight-seeing, začala hledat tagy a označení místa na instagramu, abych předem věděla, co můžu přidat, kde si nejlíp zapózovat a jakej drink ve vydlabanym ananasu bych si měla (za deset euro - jo, fakt) koupit, abych z toho měla supr čupr fancy fotku do feedu. Neskutečný! Realita byla taková, že jsme si s kamarádkou ten drink koupily na půl a na fotky ho sharovaly. A když byl z poloviny vypitý, dolily jsme tam vodu, protože jsme z toho jednoho pitomýho ananasu chtěly vytřískat co nejvíc.

    Ale víš co je fajn? Nejsme tu od toho, abychom dávaly smysl. Všichni se přes tyhle špatný i dobrý dny, propitý večery, vyžraný ledničky a neposlechnuté rady posouváme někam dál. What doesn't kill you makes you stronger! Vím, že je v dnešní době těžký chybovat, přiznat si, že všechno není na 100 % podle představ, který jsme si našli na Pinterestu.. ale o tom to je! Je ti osmnáct, nikdo od tebe nečeká, že budeš perfektní, samostatná, úspěšná a kdo ví co. A ty stejně jsi! <3

    Ještě zpátky k tý ledničce.. Řekla jsem si, že tady na Maltě zhubnu. Doma mám problémy s binge eating a několikrát do týdne se mi stane, že z ničeho nic začnu nájezdy na ledničku, vyrabuju špajz, sním 3 dny starý pečivo, který najdu někde v kuchyni a nakonec to zakončím chlebem s paštikou, kterej bych si normálně nikdy nedala. Myslela jsem si, že to tady v cizině bude hrozně easy. Ledničku vyžrat prostě nemůžu, protože bydlím u host family a jídlo co si nekoupím, tak prostě nemám. Každý den si k obědu snažím kupovat lehčí saláty, rýži a takový věci, který spadaj pod moji představu healthy lifestylu. Problém nastává, když mám každý den po obědě neskutečný cravings na sladký. Jdu do obchodu, kde mini čokoládka stojí 2 eura a rodinné balení mini čokoládek jen 70 centů! Co myslíš, že si koupím? Řeknu si, že nebudu blbá a utrácet kvůli tomu, že se nedokážu ovládat. Takže si koupím ten mega family pack, kterej URČITĚ NESNÍM JEŠTĚ TO ODPOLEDNE CELEJ a nechám si ho na zbytek týdne. Haha. Přijdu ze školy, padnu na postel a mega family pack je do půl hodiny pryč. Postupně se snažím to nějak krotit, ale není to jednoduchý, všichni to známe.
    Nejsi v tom sama kočko, myslím na tebe! <3

    xoxo Tereza's journal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko, opět ti moc děkuju za tyhle tvý komentáře! <3 Tvoje podpora pro mě hrozně moc znamená! Věř mi, že s kamarádkou v tomhle nejste sami. :D Já vstávala v 5:00, abych měla z Říma fotku u fontány de Trevi bez lidí. Znám lidi, co si na fotku koupí pizzu, kterou pak vyhodí nebo sebou všude tahaj prázdný Chanel tašky, aby vypadaly, jakože si pořád kupují nové věci:))) Nevím, co je horší - to že to fakt někdo dělá nebo že je to dneska vlastně už "normální"? :D
      A hrozně moc ti děkuju za každej kompliment <3 Asi se jen budu opakovat, ale je to pro mě neskutečná pocta!
      Co se týče binge eating - tell me about it. :D Taky jsem si myslela, že tady v Praze to bude ok a ano, je to lepší, ale rozhodně to není pryč. Stává se to míň a míň s menším - pořád šíleným, ale.. - množství jídla, ale nezmizelo to úplně. Věřím, že to stejně jako všechno ostatní chce jenom čas a pevnou vůli. Držím palečky!
      Val <3

      Vymazat
  3. Ahojda Val, Podle mě je hodně důležitý si uvědomit, že tohle zkrátka k životu patří - ty momenty, kdy se necítíme úplně oukej, kdy se nám nic nedaří, kdy máme příšerný nálady, kdy nevíme, co se sebou. Ale o to víc si pak můžeme vážit těch světlých částí našeho života, kdy přesně víme, za čím si jdeme, kdy je nám hej a všechno se daří. Navíc kdyby byl život jen veselej, nic se nenaučíme!
    V neděli to probereme nad něčím dobrým <3
    Gabi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gabčo, hrozně moc ti děkuju za tenhle komentář! <3 Máš naprostou pravdu, jen škoda, že tohle člověku většinou dojde až potom, co se z toho všeho "zhroutí". (((: Ale je hrozně fajn vědět, že to tak má každej <3
      Už se těším na ten náš dýchánek!

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig