úterý 6. srpna 2019

First day at work

Pondělí, 5. srpna 2019.
Nový měsíc, nový byt, nové město, nový týden, nová práce..
Mám pocit, že přívlastek "nový" se v mym životě momentálně hodí asi k úplně každýmu podmětu, předmětu, příslovečnýmu určení a who knows what else. 

Když se dívám zpátky do minulosti a vzpomínám na to, co bylo a už není, docházím k závěru, že naposledy, kdy pro mě bylo něco takhle hrozně moc nový bylo pár let zpátky, když jsem stěhovala do Linze. 
V tý době jsem neměla asi ponětí o tom, jak strašně moc se mi tímhle krokem změní život a ať už jsem měla o životě v Rakousku jakýkoliv představy, nevyplnila se ani jedna. :D 
Nevím, jestli mi tohle podle vás dává nadějné vyhlídky nebo bych se spíš měla děsit, já to ale beru jenom pozitivně a těším se, co mi osud nadělí.

 Přestože můj poslední "nový začátek" se, mírně řečeno, krapet posr*l, a já si prožila ty nejnáročnější roky mýho života, musím uznat, že kdyby se věci nestaly tak, jak se staly, asi bych tu dneska neseděla tady a nepsala tenhle blog. A to by bylo blbý ne? Doufám...

Upřímně, u tohohle novýho začátku jsem se zařekla jedný věci: neměj očekávání. 
Všechno se totiž přece děje z nějakýho důvodu a všechno nakonec dobře dopadne. 
No a však to znáte - jestli to nedopadlo dobře, není to konec. #clichéoverload

Ale teď bych se už ráda dostala k tomu, kvůli čemu jste pravděpodobně začali číst tenhle článek.
Můj první den v mojí první práci.


V neděli večer jsem se předsevzela, že tohle fakt nesmím pokazit
Nesmím přijít pozdě, něco si zapomenout, nesmím rozbít kávovar nebo zapálit budovu.
The usual stuff.
Předtím než jsem šla spát jsem si připravila tašku, oblečení, naplánovala ráno a nastavila asi tak 155 budíků. Chtěla jsem vstát brzy a jít si ráno ještě zacvičit, což se mi i povedlo.
Měla jsem všechno rozvržený doslova na minuty: čas, kdy musím odejít z bytu, kdy musím dodělat kardio a začít posilovat, kdy musímjít do šatny i opustit fitko.
 Dokonce jsem si našla i v kolik mi jede metro!
Ehm, jenomže...
To bych to nebyla já, aby se mi nakonec nepovedlo se v tom metru ztratit, odejít špatným východem, běžet přes celej Václavák a Příkopy, zpotit se víc než v tom fitku a přijít pozdě.
Místo na 9:00 jsem přišla v 9:02, zpocená a nechutná, ale nikdo se na nic neptal. 
Takže dobrý!



První věc, která mě v práci čekala byla snídaně.
Docela dobrej job ne? :D 
Ne, teď vážně. Seznámila jsem se s kolegy, přivítala se s mojí starou známou Verčou 
(díky který tu práci vůbec mám, jen tak btw <3), podepsala smlouvu a začala se zaučovat.
Cca první týden / dva mě totiž čeká "on boarding", kdy se budu v podstatě všechno jenom učit a řeknu vám teda, mám z těch všech nových informací a termínů hlavu jak pátrací balón ( a z bot na kranfleku, ve kterých jsem chtěla dneska zamachrovat nohy zase nateklý tak, že je mám podle mě minimálně o 3 čísla větší ). 


Jestli je ale něco, za co jsem vážně ráda ( i když, jak se tak znám, je asi jen otázkou času, než si na to zase budu stěžovat ), tak je to rutina a to, že je každej všední den v podstatě stejnej. 
Vstávání ve stejný čas, začátek i konec pracovní doby ve stejný čas, obědy, pauzičky na čas kávičky a tohle všechno, mi totiž hrozně chybělo
Jak jsem psala už v minulém článku, poslední dobou byl můj život tak strašně rozházenej a rozkouskovanej, že jsem doslova prahla po takovým menším stereotypu.
Osobně mi to fakt pomáhá k tomu být víc v klidu, produktivnější a hlavně - vážit si volna a neproválet ho u Netflixu.
Nebo možná i proválet, ale bez výčitek!






Další věc, na kterou jsem se strašně těšila a která se ve finále ukázala být pravdivá byli bezva kolegové.
 Z Verči vyprávění jsem věděla, jací jsou tam strašně super lidi a nemohla jsem se dočkat toho, až je osobně poznám. 
Považuju se sice za introverta, ale i tak potřebuju být (určitou dobu:D) mezi lidma a když mám každej den možnost pokecat a trávit čas v kanclu s partou super lidí, hrozně moc si pak užívám tý mý samoty večer s knížkou, blogem, nebo podcastama. 
V Linzi jsem tohle neměla. I když jsem chodila do školy a byla NEUSTÁLE mezi spolužákama, učitelama a dětma z jiných tříd, stejně jsem se pořád cítila sama a když jsem pak byla skutečně, fyzicky sama, byla jsem z toho akorát vydeptaná.
Teď šéruju stůl s pár moc fajn lidma, za rohem mám mojí Verču a doma klid a jsem za to hrozně vděčná!

  




Jestli je ale něco, v čem pro mě bude moje nová práce opravdu extrémní výzvou a výstupem z komfortní zóny level milion, tak je to non stop komunikace s lidma, co neznám, okamžitý odpovídání a time management skills. 
Hlavně ta komunikace - ať už přes mail, telefon nebo i osobně bude v podstatě mou náplní práce a jestli mě aspoň trochu znáte tak nejspíš víte, že 90% času jsem extrémně nezorganizovaná, vydeptaná hromádka neštěstí, co mobil nechá dozvonit, pak napíše esemesku a zpravidla odpovídá o 3-30 dní později.
No.
Zrovna tohle jsou věci, na kterých musím fakt zamakat a věřím, že i když si nejsem jistá, jestli se budu chtít HR živit i v budoucnu, jsou to skills, který uplatím úplně, ale úplně všude v životě.
Jo, pracuju v HR, jen tak mimochodem...





OUTFIT: Top: COS stores ; Křivák: Zara ; Kalhoty: Zara ; Boty: Zara ; Kabelka LV ; Brýle: Liu Jo

 Na závěr bych chtěla říct jenom to, že jsem strašně nadšená.
Protože i když mám puchejře snad až na kolenou, záda mě bolí už po prvním dni a trochu mě děsí, že něco jako "daň z příjmu" pro mě není už jenom otázka k maturitě a něco "co řešej jen dospěláci", jsem fakt ráda, že jsem si tuhle práci zvolila a věřim, že ať to se mnou dopadne jakkoliv, dokáže mě to posunout tak daleko, jako žádná životní zkušenost předtím nedokázala.




A teď schválně...jaká byla / je / bude VAŠE první práce?:)

S láskou, V.


Share:

16 komentářů

  1. Krásný článek.😁 Já jdu do 3. ročníku na vejšce. A druhým rokem učím na částečný úvazek na ZUŠ. Nejprve to bylo jen na záskok, ale nakonec se to protáhlo. 😁 Ale jsem za to ráda, dalo mi to spoustu nových zkušeností a fajn kolegů. 😁 Držím palce, ať se ti daří.👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju Kačko!🥰 Jéé, to zní moc fajn! Zkušenosti jsou prostě nejvíc. :)

      Vymazat
  2. Taky jsem 5.8.2019 byla první den v práci. Sice to byla jen full time brigáda do konce léta ale i tak. Pracuju v knihovně a lepim do knih kódy. A nalepit kód špatně a tím poškodit nějakou knížku z roku 1800 je fakt noční můra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Týjo, tak taky moc držím palce! Já bych určitě hned všechno zničila..:D

      Vymazat
  3. Já i když mi bude teď 20, tak jsem vystřídala 3 práce 😂 U prvních dvou jsem odešla z důvodu špatného kolektivu, který prostě na pracovišti nechceš 😔 A u té poslední tam bych klidně zůstala do teď, ale mám jinou nabídku poblíž domu a tu jsem vzala. Každopádně prvně to byla kavárna a pečení jelikož jsem vyučená cukrářka. Potom to bylo knihkupectví a minuli trok v září jsem si konečně našla to co mě bude nejvíce bavit. A tudíž jsem učitelkou ve školce. Je to práce snů co ti budu říkat miluju to! ❤️ Takže asi takhle to já mám s prací. Celkem si vybírám kde budu pracovat a mám velké nároky. To mám asi po mamce 😂
    Článek se mi jako vždy líbil a jsem ráda, že tvůj první den v práci byl skvělý. Moc ti to přeji ❤️ Měj se krásně!!!
    READING WITH LUCY

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucy, to mi naopak přijde úplně skvělý! Je úžasný, že si umíš říct, co chceš a nebojíš se ozvat, když ti něco nevyhovuje. :) Svět by byl tak hezkej, kdyby to měli stejně nastavení všichni! :D Je super, že jsi spokojená, fakt ti to moc přeju!<3 A děkuju ti!

      Vymazat
  4. Máš můj obdiv, že ses do toho takhle pustila a vykročila si mimo svojí komfortní zónu :) Držím palce, aby ses v práci co nejdřív zorientovala a byla jsi tam spokojená! :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný outfit, hrozně se mě líbí kalhoty, ale na sobě si je teda nedovedu představit :D jinak hodně štěstí v práci! To já pracuju už hodně dlouho. Začínala jsem na asistentce ředitele v nakladatelství, poté jako operátorka a nyní 2 roky pracuji ve wellness, kde jsem moc spokojená, ale žádná sranda to není. Ještě když kombinuji se školou. Letos jsem odmaturovala a to moje škola nebyla žádná sranda. V září nastupuji na vysokou, tak uvidíme, jestli nebudu od práce potřebovat větší úlevu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti Nikys, já je úplně miluju! Once you try them, džíny už nechceš ani cítit!!:D:D Každopádně tě fakt obdivuju. Já si nedovedu představit, jít na vejšku a k tomu ještě pracovat! Vím, že to tak má spousta lidí a fakt, milion poklon. Mě stačí samotná práce a už se hroutím:D Tak ti přeju strašně moc štěstí!<3

      Vymazat
  6. Ty jsi hvězda Val!
    Já jsem stále na Maltě a užívám si prázdin.. za pár dní už budu ale zase zpátky v Česku, kde mě čekají dva týdny brigády (směny na 12 hodin - to je fakt masakr) a záverečné zkoušky v autoškole (už 3. pokus - to je ještě větší masakr). Musím ale souhlasit s tím, že se tak trošku těším zpět do školy, protože zase najedu na tu working flow a zkrátka mojí rutinu, na kterou jsem zvyklá.
    Na práci mám ještě chvíli čas, teď je mým velkým cílem MATURITA a přijímačky na VŠ, achjo. :D Ale na VŠ se vlastně taky těším! Budu v novém městě, s novýma lidma, rutinama a s novým vším. Občas je fakt potřeba změna. <3
    Outfit ti moc sluší! <3 Moc ti držím palce, ať zvládneš všechno zaučování, východy z metra, ranní fitka (za to máš můj obdiv), všechny telefony a e-maily.. ale věřím, že to zmákneš levou zadní! <3

    Tereza's journal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Terez, hrozně moc ti děkuju! A joo, užívej dokud to jde, haha. :D <3 Dovedu si to představit moc dobře, já loni jela 14tky u nás v restauraci a ani nevíš, jak děkuju Bohu za to, že letos jsem se tomu vyhla. Tak hrozně moc držím palce! Musíš vždycky myslet na ty peníze a počet ořechových másel a kafí, co si za ně můžeš koupit! :DD <3 Ještě jednou dík!

      Vymazat
  7. Jsi skvělá Val. <3 Ty vše zvládneš, přeji Ti samé úspěchy. Jen tak dál. :))

    OdpovědětVymazat
  8. Jsi skvělá Val. <3 Ty vše zvládneš, přeji Ti samé úspěchy. Jen tak dál. :))

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig