pátek 28. června 2019

Health Update

Takže, kde začít.,,
Upřímně, nemůžu uvěřit, že tenhle článek KONEČNĚ píšu. Sbírala jsem k tomu totiž kuráž a motivaci už několik týdnů. Nejen kvůli tomu, že téma zdraví je podle mě hodně osobní (rozhodně osobnější než, co jsem měla včera na sobě nebo kam ráda chodím na kafe), ale i protože mi opravdu dlouho trvalo připustit si, že mám problém - a to hned několik.

Bohužel, jedna z mých špatných vlastností je ignorování problémů a doufání v to, že se samy vyřeší nebo že  třeba úplně zmizí. Dělání, že je všechno úplně v pořádku. 
To samozřejmě nikdy nefunguje a já se ve finále lámu pod tíhou tý tuny problémů, který se na ten majinkej první, co jsem odmítala vyřešit, postupně nabalily jako sníh na sněhovou kouli. 
A přesně takhle to bylo i s mými zdravotními potížemi. 

Pokud mě už nějakou dobu sledujete, nejspíš víte, jakou minulost mám za sebou co se týče poruch příjmu potravy, s tím spojené ztráty menstruace, depresí nebo úzkostí.

Už několikrát jsem si myslela, že všechny tyhlety věci jsou opravdu jenom minulostí a minulostí zůstanou - teď vám ale můžu z vlastní zkušenosti říct, že tak to skoro určitě neni.

Už několikrát jsem si myslela, že jsem venku z ortorexie jen abych se pak stresovala, že jsem si kousla do chleba s máslem a že jsem nenachodila 12000 kroků za den.

Už několikrát jsem si myslela, že jsem venku z přejídání, jen abych do sebe pak naládovala celej koláč, zmrzlinu a x měsíců starý tatranky.

Už několikrát jsem si myslela, že "depky" a úzkosti mám za sebou, jen abych se pak rozklepala strachy uprostřed supermarketu a nebo nezvládla vstát ráno z postele. 

Lidský zdraví, fyzický i mentální, není něco, co když jednou získáte už nemůžete ztratit.
Je to něco, na čem musíte pracovat každičkej den, něco, co nejde změnit jedním detoxem, pilulkou nebo hodinou v posilovně. Jestliže polevíte, disciplínu vyhodíte z okna a vrátíte se ke svým starým zlým návykům, protože "teď už jste v pohodě" a "jednou to přece neuškodí", dost dobře se vám může stát, že se jednoho dne probudíte, a budete zase úplně na začátku nebo dokonce několik kilometrů před startem. 
A to se přesně stalo i mě.


Moje potíže znovu začaly někdy na podzim loňskýho roku.
Začal maturitní ročník a moje psychický zdraví mi pomalu ale jistě začalo vypovídat službu. Kvůli nervům a stresu z mý extended eseje a dalším assignmentům jsem začala špatně spát, cítila jsem se od rána do večera pod psa a odmítala jsem cokoliv změnit nebo třeba vyhledat odbornou pomoc.
Nejlepší přece bude dělat jakože nic. Protože já už jsem přece úplně v pohodě! 
Uzavřela jsem se do sebe, přestala chodit ven, bavit se spolužákama a rozhodla se se svými problémy bojovat stejně jako už kolikrát předtím - jídlem.
Přitom jsem moooc dobře věděla, že tohle udělá všechno jenom několika násobně horší.
Jenomže komu není rady...

Přibrala jsem víc jak 5 kilo během měsíce. Nevešla jsem se do svýho oblečení, cítila jsem se nejhůř za poslední rok. Několikrát jsem se rozbrečela, zabalila se a odjela zpátky domů do Česka, protože už jsem prostě nemohla. Nebyla jsem sama sebou.
Přestože jsem věděla, jak se díky přejídání cítím psychicky, nemohla jsem si pomoct.
Každý pondělí jsem začínala znova a znova hubnout, ale už ve čtvrtek jsem si plánovala čím vším se v pátek přejím. 
V neděli jsem se pak zase nenáviděla za to, jak jsem to opět nezvládla.


O Vánocích jsem si řekla a dost. 
Odmítala jsem si kazit nejhezčí měsíc v roce mými problémy a radši jsem zase začala dělat, že žádný nejsou. Omezila jsem cvičení, přestala řešit jídlo a užívala si svátky.
Dokud nenastal Novej rok. 
Byla jsem rozhodnutá zhubnout, vrátit se do mýho maturáku zprátky tam, kde jsem "skončila". Zhubnout aspoň ty 4 kila, cítit se zase dobře.
Jenomže jsem pořád přehlížela ten hlavní důvod proč se přejídám. Moje mentální zdraví. Nevyrovnanost, sebe nenávist, perfekcionismus..
Mohla jsem se snažit sebevíc, žít na 1200 kcal a trávit hodiny v posilovně, ale stejně jsem se každý víkend přejedla. V tyhle momenty jsem absolutně nebyla sama sebou. Pokaždý jsem úplně ztratila kontrolu a byla jak utržená ze řetězu.
SNĚDLA BYCH COKOLIV.
Hlavně aby toho bylo hodně. 

Takhle jsem žila zhruba do února nebo března, kdy jsem odstartovala mojí první Měsíční Výzvu s Peťou Elblovou. Nevím, čím to bylo, ale tenhle program mi neuvěřitelně pomohl. Už předtím jsem zkoušela cvičit podle jejího ebooku, ale absolutně jsem nebyla schopná vydržet a naopak, měla jsem pocit, že se cítím hůř a hůř, protože prostě pořád selhávám.
Možná to bylo tím, že výzva "končí" už po 4 týdnech, že je celý tenhle program o něco interaktivnější než ebook a člověk fakt nemá pocit, že je na to sám, možná to bylo i tím, že jsem se znova vrátila k meditaci, psaní deníku a čtení knížek a začala se tak o svojí dušičku starat aspoň o trochu víc.

Chtěla jsem být zdravá, zlepšovat se ve fitku a být šťastnější na venek i uvnitř.
Pomalu ale jistě jsem se přestávala přejídat, začala jsem volit zdravější verze jídel, protože jsem se chtěla cítit dobře a ne proto, abych "neztloustla".
Přestala jsem se soustředit na váhu a na hubnutí a najednou, jako lusknutím prstu, jsem shodila ty 4 kila, který jsem se předtím hlava nehlava snažila dát neúspěšně dolů.
A pak přišla maturita...



Maturita hit me harder than expected. 
Psychicky jsem ten nátlak úplně nezvládala a jak už jsem psala nahoře, můj nejčastější coping mechanism je zkrátka a jednoduše jídlo. Hodně jídla. Až moc jídla.
Cpala jsem se pátým přes devátým, arašídový máslo dojídala 10ti snickerskama, skoro se přestala hýbat a místo toho, abych se o svoje tělo starala a dávala mu v tomhle náročnym období všechnu svojí péči a lásku, pořádně jsem ho nakopala do zadku.
Lila do sebe litry dietní, pak i nedietní, koly, sladila jsem co to šlo, vyžvejkala 3 balíčky žvejkaček denně...
A pak jsem se divila, že mi je hůř a hůř.
Utápěla jsem se ve svých depkách, ještě víc se uzavřela do sebe a nikomu, ani sobě, nebyla schopná přiznat, co se zase děje.

Jenomže tentokrát to neskončilo jenom u pár kilo navíc, milionu zlozvyků a toho strašnýho pocitu že ZASE začínám znova. Nenene.
Tentokrát jsem si tímto svým počínáním přivedla mnohem horší zdravotní problémy, díky kterým už možná nebudu nikdy moct jíst to, co doteď. 

Začala jsem mít vážný potíže se střevy.

Jako někdo, kdo hodně věří v psychosomatii a spojení těla s myslí, věřím v to, že tohle všechno není jenom díky mýmu špatnýmu stravování.
Věřím, že to má co děla i s mým psychickým stavem.
Stačí jen trocha stresu a tělo vám hnedka začne vypovídat službu. Tohle pak k vede k dalšímu zhoršení vaší nálady a psychický pohody a bum, je z toho jeden velkej začarovanej kruh.

Samozřejmě, moje maturitní stravování mýmu střevnímu mikrobiomu taky příliš neulehčilo a ty šílený bolesti břicha a nafouknutí, který jsem předtím zažívala jenom občas se najednou staly mým každodením krajícem chleba.
Ať už jsem snědla cokoliv, bylo mi po tom špatně.
Bolelo mě břicho, nemohla jsem si dojít na záchod, cítila jsem se, jako když vážím metrák.
A tak jsem se rozhodla to začít řešit.


Mamky kamarádka nám dala kontakt na bezva doktora, objednaly jsme mě na vyšetření a už to jelo.
Jako první přišlo na řadu to úplně nejhorší - kolonoskopie.
Pokud nevíte o co jde, kolonoskopie je vyšetření střev miniaturní kamerkou, kterou vám stručně řečeno - strčí do zadku a šmejdí vám s ní vnitřnostma, aby zjistili, jestli je vše tak jak má.
Dobrou chuť, jestli právě jíte. :) 
Každopádně, před tímhle vyšetřením je důležitý několik dní dodržovat speciální dietu a den před být jenom na kefíru nebo samotnýmu vývaru bez masa, zeleniny či nudlí a užívat spoustu projímadla, aby se střeva úplně vyčistily.
Moje "dieta" spočívala v tom, že jsem nemohla nic, co by obsahovalo vlákninu nebo třeba ani maso. Žádný ovoce, žádná zelenina, maximálně tak džusy.
Jedla jsem proto převážně bílý pečivo a mléčný výrobky a jednou jsem si zahřešila šunkou a olivama.
Den před vyšetřením byl peklo.
 Hlad jsem ani tolik neměla - upřímně, kefír vás dost zasytí a hlavně mě díky těm projímadlům tak bolelo břicho, že jsem na jídlo neměla ani nejmenší pomyšlení.
A pak, včera,  přišel den D.
Přestože mi před celým zákrokem daly oblbovací injekci to celý neskutečně bolelo a já měla několikrát sto chutí říct, že to vzdávám.
Ve finále jsem ale ráda, že jsem se hecla a přes slzy a ukrutný bolesti jsem prohlídku vydržela. 
Díky bohu, ve střevech mi žádný nádor nebo nějakou nebezpečnou chorobu nenašli a problém proto vězí někde jinde.
Možností je spousta - od potravinový intolerance až k přemnožení nějakých nežádoucích mikroorganismů nebo kvasinek. Dalším postupem byly proto odběry krve, ze kterých zjistíme víc.

Prozatím mi ale doktor doporučil vyřazení mléčných výrobků, který jsou hodně častým alergenem.
Já sama momentálně nedokážu říct, na co bych potencionálně mohla být alergická, protože mi je blbě úplně po všem. 
Jsem teď ale opravdu odhodlaná vyřešit si konečně veškerý problémy, co v sobě nosím, soustředit se na to, abych jedla převážně celistvý potraviny, vyřadila mléčný výrobky i cukr - který může podporovat přemnožení kvasinek - a dát se konečně do kupy.
Protože už to pro mě není jenom o to, jestli mám o 10 kg míň nebo víc.
Zdraví máme jenom jedno a pro mě opravdu nastal čas, abych se o něj začala pořádně starat.



Se zdravím ale souvisí i pohyb, se kterým jsem se teďka taky dost přestala kamarádit. S několika kily nahoře a po cpaní se od rána do večera junk food-em se mi opravdu zhoršila fyzička a s ní šla do háje i motivace, disciplína a chuť něco dělat. 
Proto, když se mi ozvala Peťa, jestli bych se nechtěla připojit do její nový měsíční výzvy, okamžitě jsem věděla, že tohle je to, co teď potřebuju.

Jak už jsem psala na začátku článku, i minule byl tenhle program tím pravým ořechovým, co mě vytáhlo z přejídání a nechuti ke sportu a pevně doufám, že tomu bude i tak.
V kombinaci s novým dietním režimem, který budu muset kvůli mým zdravotním potížím dodržovat věřím, že se konečně zase naučím starat se a milovat svoje tělo, jako tomu bylo dřív. Nebo možná, jako tomu ještě nikdy nebylo, protože i v době, kdy jsem cvičila z lásky a jedla zdravě, abych se cítila dobře ve mě pořád byly schovaný ty démoni v mý hlavě (lol, to zní dost dramaticky.)
Ti zlí našeptávači, co mi tvrdili, že nejsem dost dobrá. Že můj život stojí za starou bačkoru a že se nikdy nemůžu mít ráda. 
Jsou tam schovaný všechny ty traumata z mýho dětství a z pár let zpátky, který ovlivňujou to, jak se cítím, jak se chovám. Teď už vím, že dokud si v sobě nevyřeším to, nezachrání mě ani zdravý jídlo, ani cvičení. 



Závěrem bych se vám ráda svěřila s mými cíly, v souvislosti s celým tímhle #backontrack a health comebacku.

1) Přijít na to, co vězí za mými zdravotními potížemi a změnit podle toho můj stravovací režim. Zaměřit se především na to, jíst celistvý potraviny, omezit mléčný výrobky, maso, lepek, cukr - whatever mi způsobuje problémy.

2) Docvičit výzvu s Peťou a najít ten balance v tom, kolik a jaký cvičení mi nejvíc vyhovuje. 

3) Vrátit se k józe. Jóga je pro mě aktivita, která mi neuvěřitelně pomáhá spojit se vlastním tělem jak na spirituální, tak i fyzický úrovni. Baví mě její učení, to, jak zdravě a fit se cítím, když jí cvičím pravidelně a baví mě stanovování si cílů ve formě ásan, který chci být schopná udělat.

4) Trávit více času v přírodě - minimálně 7 hodin týdně! - číst, aspoň jednu knížku týdně a dělat další podobný věci, během kterých mám pocit klidu a pohody.

5) Zhubnout nadbytečný kila a cítit se vase dobře ve svým těle.
Ráda bych dala dolů všech těch 10 kg, který na mě nemají co dělat, který mě omezují a díky kterým se cítím tak špatně.

6) Najít si psychologa. Je čas přestat předstírat, že si svoje problémy zvládnu vyřešit sama.
Jsou věci, na které zkrátka nestačím.





Taaak, a tohle by byl konec tohohle dlouhatánckýho článku. 
Upřímně, napsat ho a otevřít se vám tak úplně o všem pro mě nebylo nejlehčí. Vím ale, že i pro mě je tohle takovej nakopávač, záruka toho, že to při první překážce nevzdám a i kdyby mezi váma byl jenom jeden člověk, kterýmu tenhle článek pomůže, tak to za to stálo.

Moc doufám, že se vám článek líbil a dejte mi vědět, jestli jste si někdo něčím podobným prošel, procházíte nebo jestli do toho jdete teď se mnou. A jestli je tady někdo, kdo se taky zapojuje do výzvy od Peti! :)

S láskou, V.



Share:

17 komentářů

  1. Držím ti palce ❤️ ja som si počas posledného roka liečila oslabenú imunitu, mávala som aj 3x do mesiaca škaredé herpesy na perach a nose. Trávenie som tiež nemala najlepšie, dosť ma nafukovalo a postupne som prišla na to, že slabá imunita bude spojená s potravinovou intoleranciou.. Lenže teraz ako prísť na to, že s akou? Bola som na testy na lepok a ten to nie je. Snažím ho aj tak obmedzovať spolu s laktózou a mäso som vyradila úplne. Uvidíme či príde zmena, ale verím ze áno :) je mi veľmi sympatické, že si napísala tento článok a nesnažis sa tváriť ze je všetko v pohode a dúfam, že sa potom pochváliš ako dobre ti to ide! :) Sima

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Simo,
      moc ti děkuju za komentář a za pocit, že nejsem jediná komu se tohle děje.❤️ Držím ti palce, aby bylo všechno v pohodě! Je to hroznej pocit, když je člověku pořád špatně a on neví proč a co s tím má dělat😞

      Vymazat
  2. Val, naprosto vím o čem mluvíš. Nechápu, že se to takhle sešlo, ale taky mám právě rozepsaný podobný článek o mojí cestě za zdravým životním stylem. Taky jsem si nebyla jistá, zda ho publikovat, když je to takové osobní otevřené téma. Tys mě k tomu ale nakopla a věřím, že tenhle tvůj článek spoustě holkám může pomoci. :)

    Přeju ti, abys co nejdřív našla ten správný balanc a byla zase 100% zdravá a spokojená. Měj se krásně!<3
    Markét :)

    www.marketa-h.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Markét,
      moc ti děkuju za takovějhle komentář. Občas je to zvláštní, jak se to sejde☺️❤️ Moc se těším, až si článek přečtu!

      Vymazat
  3. Ahoj Val. Vím, že ti komentuju skoro každé video a pořád odepisuju na stories (a opravdu nechci, aby sis myslela že jsem nějaký stalker :)) ale procházím něčím jako ty a mám zkrátka potřebu to ventilovat. Je mi 16 a po období kdy se u mě střrídala ortorexie, anorexie a opět ortorexie se každodenní součástí mého života stalo i záchvatové přejídání. Je to naprosto nepopsatelný pocit bezmoci, a totální ztráta kontroly nad sebou samým. Posledních šest měsíců si každý den po probuzení říkám, že tentokrát to vydržím. Že dneska si nedám trojitou snídani, že nesním sklenici peanut butter za jedno dopoledne. Že tentokrát budu jíst s mírou. A nelze slovy popsat jaká síla se mě v tu chvílí zmocňuje. Vůbec se nedokážu ovládat, prostě jenom jím. Aniž bych měla chuť, nebo místo. Dokonce jím i to, co bych si normálně nikdy nedala, ale v ten daný okamžik je mi jedno, jestli to je celý bochník chleba s humusem, nebo plech koláče. Cítím se nejhůř za celý svůj život.. Proto si tohle léto nedávám za cíl procestovat celý svět, ale dát se do pořádku, jelikož bez toho si člověk nic neužije..
    Hodně štěstí tobě, mně i všem ostatním, kteří s jakoukoliv formou poruchu příjmu potravy bojují <3
    E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Eliško,
      vůbec si o tobě nemyslím nic špatnýho!😅 Naopak mi děláš strašnou radost.❤️ Hrozně moc ti děkuju za komentář☺️ Znám tenhle pocit až moc dobře a jsem hrozně ráda, že to vnímás takhle ❤️

      Vymazat
  4. Milá Val,
    moc dobře vím, jak se cítíš. Věř tomu, že jsi udělala ten nejlepší první krok zatím - dostala to ze sebe ven, přiznala si, že to všechno není úplně ok a začala s tím něco dělat. Tenhle článek totiž nepomůže jen tobě, ale x dalším slečnám s podobnými problémy. Třeba mně.
    Já byla od malička zvyklá jíst denně tuny sladkého. Měla jsem jako dítě takovou svojí poličku, kam jsem šla vždycky po škole a něco si z ní vzala. Málokdy to končilo u jedné sušenky.. Jak jsem ale rostla, hodně sportovala a vlastně nic neřešila, všechno to nezdravé jídlo se na mně skoro vůbec nepodepisovalo. Až do té doby, kdy jsem se vytáhla na mých 178 cm a přestala růst. Přišla puberta a moje tělo se začalo měnit. Ale moje zvyky zůstávaly pořád stejné. Brzy jsem si toho začala všímat a hodněkrát už jsem se snažila od ledna, od pondělí, od nového měsíce začít cvičit a jíst hrozně zdravě, ale asi si dokážeš představit, jak to vždycky dopadlo. Věř tomu, že jsi byla a jsi jendou z mých největších motivací a inspirací. Na youtube tě sleduju už pěkně dlouho a vím, že to nemáš jednoduché a často se vracíš "back on track" stejně jako já.
    Posptupem času jsem se o jídlo začala více zajímat. Četla jsem si složení, vyhledávala knížky, kde bylo všechno vysvětlené a začala si uvědomovat, jak sama sobě škodím. Po návratu z Anglie, kde jsem byla minulé prázdniny na masíc na jazykovém kurzu, jsem nabrala 9 kilo navíc. To je masakr, co?
    Takže jsem si fakt řekla, že takhle to dál nejde. Od podzimu minulého roku jsem začala cvičit, ale nebylo to nijak pravidelné, ani jsem nejedla správně.
    Všechno se změnilo až teď v lednu, kdy jsem si dala předsevzetí, jak budu zdravě jíst a cvičit. Cvičení mi kupodivu vydrželo a jsem na sebe fakt pyšná, protože tohle je první rok, kdy se mi něco takového povedlo. Stravuji se furt jako prase, ale vím, že je tam prgres. Odnaučila jsem se kupovat sušenky, chipsy, čokolády a podobné nesmysly.. peníze jsem začala investovat spíše do zdravých potravin, jako jsou oříšky, zelenina, ovoce, luštěniny, proteiny.. a také do roční výzvy s Péťou Elblovou! Takže ano! Cvičím také, jsme v tom spolu. <3
    Ale není to úplně růžový, jak se zdá. Sice jsem od začátku roku úspěšně shodila nějaké to kilo (původně jsem měla 79, teď mám cca 67,5 kg), ale stále jsem se nezbavila mých nájezdů na ledničku a záchvatovitého přejídání (asi už tomu můžu i tak říkat).. Zrovna včera jsem měla fakt špatnej den.. po týdny, kdy se držím, vyhýbám se sušenkám v obýváku a zmrzlině v mrazáku, pak jedno odpoledne přijdu, sním to všechno a ještě si k tomu namažu chleba s paštikou, kterou bych normálně do pusy asi nestrčila.
    Zdravotní problémy mám také. Přijde mi, že mám něco ve střevech (to si nedělám prdel a nechci tě jako napodobovat, jo?:D). Byla jsem u naší doktorky ve městě, která mi jen sáhla na břicho, dala mi tabletky s laktázou, které mám prý konzumovat, když jím mléčné výrobky.. a řekla mi, ať se pozoruju. Já mám ale už dlouho problémy s nadýmáním a upřímně si myslím, že zrovna mléčné výrobky mi vůbec nevadí.. pozorovat se snažím už hrozně dlouho, ale nevím, co s tím, kde je chyba..
    Asi bys mi nemohla dát kontakt na toho doktora, viď? I když to zní dost bolestivě, ráda bych se mých problémů někdy zbavila. Zkoušela jsem různé tabletky jako Espumisan, ale nic mi nepomáhá.
    Mimochodem, mám také blog a zrovna jsem psala článek na téma back on track, kde také píšu o výzvě s Péťou Elblovou a mojí "fitness journey", tak kdybys měla zájem, můžeš se mrknout. :)
    (https://terezasjournal.blogspot.com/2019/06/back-on-track.html)

    Moc ti držím palce, spolu to zvládneme! <3

    Tereza's journal

    OdpovědětVymazat
  5. Drahá Terez,
    wow, hrozně moc ti děkuju za takhle krásnej a dlouhej komentář. Opravdu si moc vážím toho, že ses mi otevřela a tbh, mi pomohlo slyšet, že nejsem jediná kdo “pořád začíná”.❤️ Myslím si, že těch 10kg nebo kolik si dala dolů je ÚŽASNEJ progress a určitě máš bejt na co hrdá. Rozhodně to nevzdávej!!!
    Děkuju ti ještě jednou! Kontakt na doktora bych ti určitě dát mohla, je to ale v Českých Budějovicích. Odkud jsi?:) Na článek se ráda podívám!
    Držím palce❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem od Kolína:-/ Ale věř tomu, že bych kvůli tomu byla schopná strpět i cestu do ČB:D
      Můžu ti napsat na fb nebo na insta/mail?

      Vymazat
    2. Ozvi se mi na insta!😌💕

      Vymazat
  6. Zdravím Tě, Valentýno. Hezký a poučný článek, introspektivní. Líbí se mi, jak veřejně popisuješ toho démona v hlavě a dokážeš si přiznat problém (to mnoho z nás nedokáže téměř celý život) a to je základem k normalizaci celé situace. Avšak mi z toho článku (stylu psaní, zabarvení a volby slov) přijde, že snaha o vyřešení všech zmíněných problémů není pro Tebe jako prvotní zdraví, Ty sama, avšak fyzická schránka. Mám určité zkušenost a jsem součástí různých lidských prožitků a trápení. Co se týče problému se stravováním, tak je to velmi obtížné z toho důvodu, že je to boj každodenní (a to hned několikrát denně) a bohužel i celoživotní. Co jsem vydedukovala v průběhu let, tak tato nemoc má různá stádia v průběhu života, Ty se nacházíš ve fázi rané dospělosti, chceš se zalíbit okolí, priorita je vzhled a budování kariéry, to vše jsou stěžejní okolnosti, které Tě do kruhu PPP znovu táhnou. Troufám si říci, že všechno je to o čase a zlomových situacích ve Tvém životě, které Ti zaměstnají mysl tak hluboce a dlouhodobě, ba i změní hodnotový žebříček, že vizáž již nebude ve špičce pyramidy a ona nemoc se tak nějak znormalizuje, přejde do latentní fáze a nebude to řídit Tvůj život. Nesnaž se to najednou vymazat a ignorovat, prostě přijmi svůj život včetně tohoto problému, nauč se i s touto nemocí se mít ráda, to, že máš problém se stravováním Tě přece nedělá horší osobou, ba naopak. Držím Ti moc palce a užívej léto, na starosti má člověk celý život! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,
      moc ti děkuju za tvůj názor. Určitě máš pravdu v tom, že vzhled je pro mě pořád důležitý. Rozhodně ale ne důležitější než moje zdraví. Několik let jsem svýmu tělu ubližovala, protože jsem chtěla vypadat “hezky” a zavedlo mě to jenom tam, kde jsem teď. Mým cílem je jít na to tentokrát chytře - skloubit dohromady zdraví a “vypadat dobře” aka hlavně se dobře cítit. Věřím, že to jde i bez PPP. ☺️ Jinak ti moc děkuju za tvou podporu! Moc to pro mě znamená.❤️

      Vymazat
  7. Vali, tenhle článek pro mne moc znamená. Sama vím, jaké to je, když se doslova přežereš ( promiň ) hnusama typu Snickerska. A ještě se nemáš ani komu svěřit. Kamarádi většinou nepochopí a rodiče by mi akorát vynadali, že utrácím peníze za kraviny. Díky Tobě se vždycky alespoň pokusím vrátit do formy. I teď to zkusím. Tobě moc moc moc přeji, abys měla střeva rychle OK. Jsi pro mě neskutečný člověk. ��������

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, moc ti děkuju. Je krásný vědět, že ti někdo rozumí. <3 Děkuju za komentář a tobě taky držím palce, ať je všechno zase brzy ok! <3

      Vymazat
  8. Ahoj... Moc dobře vím, o čem mluvíš, i když jsem si to nejhorší prožila už před "pár" lety v dospívání. Pořád to tam někde vzadu v hlavě je..a perfekcionismus asi zůstane navždy. Mě pomáhá být pořád necim zaměstnaná, mít neustále cíle které mě ženou dopředu a teď jsem se zamilovala do kolobezky. Už když ji nesu že sklepa po schodech ke vchodu a přemýšlím, kam vyrazím, je mi lepe a problémy jdou stranou. Překonávám se a nemyslím na blbosti. Moc ti fandím aby ti bylo lepe!! Aktivniholka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky! Moc ti děkuju za komentář. To máš pravdu, jakákoliv aktivita je nejlepší lék!

      Vymazat
  9. Ahoj. Mohu poradit GAPS dietu? Posílám odkaz na stránky https://www.janadellplotnarkova.cz/
    Držím pěsti nám všem.

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig