neděle 30. června 2019

Brno je láska

Jedno z mých každoročních novoročních předsevzetí bylo procestovat pořádně Českou Republiku.
Máme tu tolik krásných měst a já si troufnu tvrdit, že ty, který jsem za celých 18 let svýho života navštívila bych zvládla spočítat na prstech jedný ruky. Což je docela smutný skóre.
Jedno z měst, který bylo už nějakou tu dobu na mym bucket listu je Brno.
Do Brna všichni jezdí, Brno všichni milujou a ani v Brně jsem já předtím nikdy nebyla.

Pár měsíců zpátky jsme to takhle s Verčou z Čas Kávičky seděly na skleničce v Cafe Neustadt, když jsem jí na sebe tenhle, v mých očích dost ponižující, fakt práskla. 
Veru vytáhla diář a bum prásk, najednou jsme byly domluvený, že poslední červnovej víkend se spolu vydáme do týhle moravský metropole, pořádně si odpočinout, nacpat si pupky a vyzkoušet ty nejproslulejší brněnský bary.
Čas plynul jako jako blázen a najednou tu byl čtvrtek, po něm pátek a my jsme s Verčou seděly ve vlaku na cestě do Brna.



Upřímně, přestože se mi opět nejdřív absolutně nechtělo odjíždět, a to hlavně kvůli mým zdravotním problémům, které jsem zmiňovala v minulém článku, nakonec můžu říct, že tenhle náš aktivní, ale vlastně pořád chillovej holčičí víkend byl přesně tím, co moje hlava potřebovala.

Verunku beru jako takovou mojí starší ségru / spřízněnou duši, protože je občas až vtipný, kolik toho máme společnýho - a to jsme se potkaly teprve před pár lety a úplnou náhodou.
Máme hodně podobnej pohled na svět, baví nás ty stejný věci a rozumíme si snad úplně ve všem.
 Za ty skoro 4 dny, co jsme spolu strávily jsme jen mluvily, mluvily a mluvily a řeknu vám, je neuvěřitelně skvělý mít v životě člověka se kterým se můžete bavit o každičký blbosti, co vás trápí a o kterym víte, že mu na vás záleží a že vám chce opravdu poradit a pomoct. 
Člověka, kterej vás dokáže rozesmát tak strašně moc, že vás rozbolí břicho a se kterym se můžete řezat smíchy i nad věcma, jako jsou třeba vtipný kočičí videa nebo historky o prdech. 
Zkrátka a jednoduše - podle mě by si každej měl do svýho života sehnat nějakou tu Verču. 

Jedna z dalších výhod týhle mojí Verči je fakt, že je to ten nejzorganizovanější, nejproduktivnější a nejpracovitější člověk co znám a itinerář na tenhle náš brněnskej trip měla na minutu přesně vymyšlenej už měsíc dopředu. 
V pátek ráno jsme proto jen společně nasedly na RegioJet z Prahy a hurá za našimi bratry a sestrami na Moravu!


První stopka hned po příjezdu do Brna se konala v CityGym kousíček od nádraží i ubytka. Vlastně, věc kterou jsem si na Brně zamilovala skoro nejvíc byl fakt, že tam je úplně všechno kousíček od všeho a šalinu jsme nemuseli použít ani jedinkrát.
S Verčou jsme chtěli tenhle náš výlet pojmout sice odpočinkově a užít si nějakou tu srandu, zároveň jsme ale pořád chtěly zůstat aktivní. 
Obě momentálně cvičíme podle měsíční výzvy od Peti a chtěly jsme si proto i přes to, že jsme na dovče odjet plánovanej trénink.
Upřímně jsem strašně ráda, že jsme byly schopný najít balanc mezi tím užíváním - a že jsme si to užily! - a držením nějakého režimu. Zbytečně jsme se nepřejídaly každým donutem a hranolkama, hýbaly se co to šlo a přitom jsme se "vyzenovaly" jako už dlouho ne.



Workouty ve výzvě jsou super v tom, že k nim člověk potřebuje opravdu hrozně málo / žádné vybavení a má je navíc do 45 minut hotové.
 Je proto fakt snadný, plnit výzvu i na dovolený bez toho, aby člověk trávil hodiny v posilovně a kazil si tak zážitky. 


Po cvičení samozřejmě následovala odměna v podobě zdravýho a výbornýho oběda ve Forkys Brno.
Nebojte se - co se týče mých tipů na to, do jakých podniků v Brně zajít se můžete těšit na samostatný článek!
Zároveň bych vám tu chtěla všem poděkovat za vaše doporučení na instagramu!
 Přišlo mi ji neuvěřitelně mnoho a spoustu vašich tipů jsme použily. <3



První kavárna, kam jsme hned po ubytování se vyrazily byl SKØG Urban Hub.
O tomhle brněnským podniku jsem poprvý slyšela už před x lety a jsem hrozně ráda, že jsem měla konečně možnost ochutnat jejich proslulý limonády a výborný kafe!


Not to mention ten jejich interéiér. <3




Po pauzičce na kávičku jsme vyrazily na vyhlídku nahoře na Špilberku, odkud je nádherně vidět celý město.



A hurá na drinky! 
Bar Super Panda Circus byl na mym brněnskym podnikovym bucket listu numero dos, hned po bistru 4Pokoje. A bylo to vážně totálně, ale totálně boží! <3



Den jsme pak zakončily jedním vínečkem a pivíčkem v bistru Soul, kde jsme napůl vyzkoušely i jejich úžasnej hummus s pita chlebem.


V sobotu ráno jsme s Veru a bez kocoMíny vstaly a vyrazily si vyběhnout Špilas
Nebudu vám lhát - nebýt Verči, nejspíš bych se na tuhle ranní akci vyprdla a zůstala zachumlaná v posteli. Dokonce  ani potom, co jsme vyběhly mi nechybělo příliš k tomu, abych to otočila o 180 stupňů a vrátila se hezky pěkně k panu Josefovi na byt.

Nakonec to ale byla totálně skvělá nabíječka a ve spojení s ledovou sprchou po výběhu perfektní start do nového dne!

Díky tomu, že jsem nezorganizovanej mess a zapomněla jsem si ve čtvrtek u Verči doma v Praze Airpody jsem taky poprvý po dlouuuhýýýý době běžela bez sluchátek a řeknu vám, tohle musím vážně dělat častěji. Těch několik minut stačilo, abych si nádherně srovnala myšlenky a byla to taková moje malá meditační chvilka.


Zpocený, hnusný, ale šťastný. <3 :D


Po běhu, ledový sprše a chvilce zlidšťování následoval brunch v již zmíněných 4Pokojích.




Nadláblý na celej den dopředu jsme se vydaly na menší procházku k naší další #bucketlist pobočce - zmrzlinárně Ještě jednu. Protože na dezert je vždycky místo.

Já jsem sice byla odhodlaná odolat a jet celý Brno #dairyfree stravu,  jak mi to poradil doktor, ale poprvý jsem neodolala už při brunchi, kdy jsme s Veru pošérovaly lívance s tvarohem a po druhý na zmrzlině, kdy jsem nedokázala odolat mý milovaný Baileys nebo kešu příchuti.
Oboje bylo na jedničku, ale moje zažívání mi to pak vrátilo i s úrokama. :D



Totálně vyřízený sluníčkem a množstvím jídla, jsme se uchýlily zpět do našeho Airbnb, abychom se nachvilku natáhly, znovu se vysprchovaly a hlavně - natočily dva B O Ž Í podcasty, na který se můžete už brzy těšit!


Navečer jsme se pak znovu hodily do gala a vydaly se na véču / další drinky. 
Protože Verča nikdy nezkusila Poke Bowls, musela jsem jí hnedka na jednu vzít!
Nebylo pro mě překvapením, že si je taky nejvíc zamilovala a že si na ně už při zpáteční cestě domů vlakem na pinterestu hledala recepty. :DD <3




Naším barem of the night se nejdřív stal Bar který neexistuje a po něm náš už oblíbený, Super Panda Cirkus.


Neděli ráno jsme, lehce společensky znavené, odstartovaly vajíčky a kávou v KAFEC, obě udělaly nějakou práci, sedly na vlak a jely domu.
Řeknu vám, cestování vlakem a autobusem v tomhle počasí je opravdu za trest a já, momentálně pořád ještě na cestě k nám na jih, se jenom modlim, abych už byla konečně doma. :D

Děkuju ti Veru za to, že si mě vzala do Brna, za tenhle báječnej prodlouženej víkend a vůbec za to, že tě mám! <3

A co vy, mám tady nějaký brňáky?:D Byl z vás někdy někdo v Brně? Co jste si tu zamilovali nejvíc?:)
S láskou, V.


Share:

pátek 28. června 2019

Health Update

Takže, kde začít.,,
Upřímně, nemůžu uvěřit, že tenhle článek KONEČNĚ píšu. Sbírala jsem k tomu totiž kuráž a motivaci už několik týdnů. Nejen kvůli tomu, že téma zdraví je podle mě hodně osobní (rozhodně osobnější než, co jsem měla včera na sobě nebo kam ráda chodím na kafe), ale i protože mi opravdu dlouho trvalo připustit si, že mám problém - a to hned několik.

Bohužel, jedna z mých špatných vlastností je ignorování problémů a doufání v to, že se samy vyřeší nebo že  třeba úplně zmizí. Dělání, že je všechno úplně v pořádku. 
To samozřejmě nikdy nefunguje a já se ve finále lámu pod tíhou tý tuny problémů, který se na ten majinkej první, co jsem odmítala vyřešit, postupně nabalily jako sníh na sněhovou kouli. 
A přesně takhle to bylo i s mými zdravotními potížemi. 

Pokud mě už nějakou dobu sledujete, nejspíš víte, jakou minulost mám za sebou co se týče poruch příjmu potravy, s tím spojené ztráty menstruace, depresí nebo úzkostí.

Už několikrát jsem si myslela, že všechny tyhlety věci jsou opravdu jenom minulostí a minulostí zůstanou - teď vám ale můžu z vlastní zkušenosti říct, že tak to skoro určitě neni.

Už několikrát jsem si myslela, že jsem venku z ortorexie jen abych se pak stresovala, že jsem si kousla do chleba s máslem a že jsem nenachodila 12000 kroků za den.

Už několikrát jsem si myslela, že jsem venku z přejídání, jen abych do sebe pak naládovala celej koláč, zmrzlinu a x měsíců starý tatranky.

Už několikrát jsem si myslela, že "depky" a úzkosti mám za sebou, jen abych se pak rozklepala strachy uprostřed supermarketu a nebo nezvládla vstát ráno z postele. 

Lidský zdraví, fyzický i mentální, není něco, co když jednou získáte už nemůžete ztratit.
Je to něco, na čem musíte pracovat každičkej den, něco, co nejde změnit jedním detoxem, pilulkou nebo hodinou v posilovně. Jestliže polevíte, disciplínu vyhodíte z okna a vrátíte se ke svým starým zlým návykům, protože "teď už jste v pohodě" a "jednou to přece neuškodí", dost dobře se vám může stát, že se jednoho dne probudíte, a budete zase úplně na začátku nebo dokonce několik kilometrů před startem. 
A to se přesně stalo i mě.


Moje potíže znovu začaly někdy na podzim loňskýho roku.
Začal maturitní ročník a moje psychický zdraví mi pomalu ale jistě začalo vypovídat službu. Kvůli nervům a stresu z mý extended eseje a dalším assignmentům jsem začala špatně spát, cítila jsem se od rána do večera pod psa a odmítala jsem cokoliv změnit nebo třeba vyhledat odbornou pomoc.
Nejlepší přece bude dělat jakože nic. Protože já už jsem přece úplně v pohodě! 
Uzavřela jsem se do sebe, přestala chodit ven, bavit se spolužákama a rozhodla se se svými problémy bojovat stejně jako už kolikrát předtím - jídlem.
Přitom jsem moooc dobře věděla, že tohle udělá všechno jenom několika násobně horší.
Jenomže komu není rady...

Přibrala jsem víc jak 5 kilo během měsíce. Nevešla jsem se do svýho oblečení, cítila jsem se nejhůř za poslední rok. Několikrát jsem se rozbrečela, zabalila se a odjela zpátky domů do Česka, protože už jsem prostě nemohla. Nebyla jsem sama sebou.
Přestože jsem věděla, jak se díky přejídání cítím psychicky, nemohla jsem si pomoct.
Každý pondělí jsem začínala znova a znova hubnout, ale už ve čtvrtek jsem si plánovala čím vším se v pátek přejím. 
V neděli jsem se pak zase nenáviděla za to, jak jsem to opět nezvládla.


O Vánocích jsem si řekla a dost. 
Odmítala jsem si kazit nejhezčí měsíc v roce mými problémy a radši jsem zase začala dělat, že žádný nejsou. Omezila jsem cvičení, přestala řešit jídlo a užívala si svátky.
Dokud nenastal Novej rok. 
Byla jsem rozhodnutá zhubnout, vrátit se do mýho maturáku zprátky tam, kde jsem "skončila". Zhubnout aspoň ty 4 kila, cítit se zase dobře.
Jenomže jsem pořád přehlížela ten hlavní důvod proč se přejídám. Moje mentální zdraví. Nevyrovnanost, sebe nenávist, perfekcionismus..
Mohla jsem se snažit sebevíc, žít na 1200 kcal a trávit hodiny v posilovně, ale stejně jsem se každý víkend přejedla. V tyhle momenty jsem absolutně nebyla sama sebou. Pokaždý jsem úplně ztratila kontrolu a byla jak utržená ze řetězu.
SNĚDLA BYCH COKOLIV.
Hlavně aby toho bylo hodně. 

Takhle jsem žila zhruba do února nebo března, kdy jsem odstartovala mojí první Měsíční Výzvu s Peťou Elblovou. Nevím, čím to bylo, ale tenhle program mi neuvěřitelně pomohl. Už předtím jsem zkoušela cvičit podle jejího ebooku, ale absolutně jsem nebyla schopná vydržet a naopak, měla jsem pocit, že se cítím hůř a hůř, protože prostě pořád selhávám.
Možná to bylo tím, že výzva "končí" už po 4 týdnech, že je celý tenhle program o něco interaktivnější než ebook a člověk fakt nemá pocit, že je na to sám, možná to bylo i tím, že jsem se znova vrátila k meditaci, psaní deníku a čtení knížek a začala se tak o svojí dušičku starat aspoň o trochu víc.

Chtěla jsem být zdravá, zlepšovat se ve fitku a být šťastnější na venek i uvnitř.
Pomalu ale jistě jsem se přestávala přejídat, začala jsem volit zdravější verze jídel, protože jsem se chtěla cítit dobře a ne proto, abych "neztloustla".
Přestala jsem se soustředit na váhu a na hubnutí a najednou, jako lusknutím prstu, jsem shodila ty 4 kila, který jsem se předtím hlava nehlava snažila dát neúspěšně dolů.
A pak přišla maturita...



Maturita hit me harder than expected. 
Psychicky jsem ten nátlak úplně nezvládala a jak už jsem psala nahoře, můj nejčastější coping mechanism je zkrátka a jednoduše jídlo. Hodně jídla. Až moc jídla.
Cpala jsem se pátým přes devátým, arašídový máslo dojídala 10ti snickerskama, skoro se přestala hýbat a místo toho, abych se o svoje tělo starala a dávala mu v tomhle náročnym období všechnu svojí péči a lásku, pořádně jsem ho nakopala do zadku.
Lila do sebe litry dietní, pak i nedietní, koly, sladila jsem co to šlo, vyžvejkala 3 balíčky žvejkaček denně...
A pak jsem se divila, že mi je hůř a hůř.
Utápěla jsem se ve svých depkách, ještě víc se uzavřela do sebe a nikomu, ani sobě, nebyla schopná přiznat, co se zase děje.

Jenomže tentokrát to neskončilo jenom u pár kilo navíc, milionu zlozvyků a toho strašnýho pocitu že ZASE začínám znova. Nenene.
Tentokrát jsem si tímto svým počínáním přivedla mnohem horší zdravotní problémy, díky kterým už možná nebudu nikdy moct jíst to, co doteď. 

Začala jsem mít vážný potíže se střevy.

Jako někdo, kdo hodně věří v psychosomatii a spojení těla s myslí, věřím v to, že tohle všechno není jenom díky mýmu špatnýmu stravování.
Věřím, že to má co děla i s mým psychickým stavem.
Stačí jen trocha stresu a tělo vám hnedka začne vypovídat službu. Tohle pak k vede k dalšímu zhoršení vaší nálady a psychický pohody a bum, je z toho jeden velkej začarovanej kruh.

Samozřejmě, moje maturitní stravování mýmu střevnímu mikrobiomu taky příliš neulehčilo a ty šílený bolesti břicha a nafouknutí, který jsem předtím zažívala jenom občas se najednou staly mým každodením krajícem chleba.
Ať už jsem snědla cokoliv, bylo mi po tom špatně.
Bolelo mě břicho, nemohla jsem si dojít na záchod, cítila jsem se, jako když vážím metrák.
A tak jsem se rozhodla to začít řešit.


Mamky kamarádka nám dala kontakt na bezva doktora, objednaly jsme mě na vyšetření a už to jelo.
Jako první přišlo na řadu to úplně nejhorší - kolonoskopie.
Pokud nevíte o co jde, kolonoskopie je vyšetření střev miniaturní kamerkou, kterou vám stručně řečeno - strčí do zadku a šmejdí vám s ní vnitřnostma, aby zjistili, jestli je vše tak jak má.
Dobrou chuť, jestli právě jíte. :) 
Každopádně, před tímhle vyšetřením je důležitý několik dní dodržovat speciální dietu a den před být jenom na kefíru nebo samotnýmu vývaru bez masa, zeleniny či nudlí a užívat spoustu projímadla, aby se střeva úplně vyčistily.
Moje "dieta" spočívala v tom, že jsem nemohla nic, co by obsahovalo vlákninu nebo třeba ani maso. Žádný ovoce, žádná zelenina, maximálně tak džusy.
Jedla jsem proto převážně bílý pečivo a mléčný výrobky a jednou jsem si zahřešila šunkou a olivama.
Den před vyšetřením byl peklo.
 Hlad jsem ani tolik neměla - upřímně, kefír vás dost zasytí a hlavně mě díky těm projímadlům tak bolelo břicho, že jsem na jídlo neměla ani nejmenší pomyšlení.
A pak, včera,  přišel den D.
Přestože mi před celým zákrokem daly oblbovací injekci to celý neskutečně bolelo a já měla několikrát sto chutí říct, že to vzdávám.
Ve finále jsem ale ráda, že jsem se hecla a přes slzy a ukrutný bolesti jsem prohlídku vydržela. 
Díky bohu, ve střevech mi žádný nádor nebo nějakou nebezpečnou chorobu nenašli a problém proto vězí někde jinde.
Možností je spousta - od potravinový intolerance až k přemnožení nějakých nežádoucích mikroorganismů nebo kvasinek. Dalším postupem byly proto odběry krve, ze kterých zjistíme víc.

Prozatím mi ale doktor doporučil vyřazení mléčných výrobků, který jsou hodně častým alergenem.
Já sama momentálně nedokážu říct, na co bych potencionálně mohla být alergická, protože mi je blbě úplně po všem. 
Jsem teď ale opravdu odhodlaná vyřešit si konečně veškerý problémy, co v sobě nosím, soustředit se na to, abych jedla převážně celistvý potraviny, vyřadila mléčný výrobky i cukr - který může podporovat přemnožení kvasinek - a dát se konečně do kupy.
Protože už to pro mě není jenom o to, jestli mám o 10 kg míň nebo víc.
Zdraví máme jenom jedno a pro mě opravdu nastal čas, abych se o něj začala pořádně starat.



Se zdravím ale souvisí i pohyb, se kterým jsem se teďka taky dost přestala kamarádit. S několika kily nahoře a po cpaní se od rána do večera junk food-em se mi opravdu zhoršila fyzička a s ní šla do háje i motivace, disciplína a chuť něco dělat. 
Proto, když se mi ozvala Peťa, jestli bych se nechtěla připojit do její nový měsíční výzvy, okamžitě jsem věděla, že tohle je to, co teď potřebuju.

Jak už jsem psala na začátku článku, i minule byl tenhle program tím pravým ořechovým, co mě vytáhlo z přejídání a nechuti ke sportu a pevně doufám, že tomu bude i tak.
V kombinaci s novým dietním režimem, který budu muset kvůli mým zdravotním potížím dodržovat věřím, že se konečně zase naučím starat se a milovat svoje tělo, jako tomu bylo dřív. Nebo možná, jako tomu ještě nikdy nebylo, protože i v době, kdy jsem cvičila z lásky a jedla zdravě, abych se cítila dobře ve mě pořád byly schovaný ty démoni v mý hlavě (lol, to zní dost dramaticky.)
Ti zlí našeptávači, co mi tvrdili, že nejsem dost dobrá. Že můj život stojí za starou bačkoru a že se nikdy nemůžu mít ráda. 
Jsou tam schovaný všechny ty traumata z mýho dětství a z pár let zpátky, který ovlivňujou to, jak se cítím, jak se chovám. Teď už vím, že dokud si v sobě nevyřeším to, nezachrání mě ani zdravý jídlo, ani cvičení. 



Závěrem bych se vám ráda svěřila s mými cíly, v souvislosti s celým tímhle #backontrack a health comebacku.

1) Přijít na to, co vězí za mými zdravotními potížemi a změnit podle toho můj stravovací režim. Zaměřit se především na to, jíst celistvý potraviny, omezit mléčný výrobky, maso, lepek, cukr - whatever mi způsobuje problémy.

2) Docvičit výzvu s Peťou a najít ten balance v tom, kolik a jaký cvičení mi nejvíc vyhovuje. 

3) Vrátit se k józe. Jóga je pro mě aktivita, která mi neuvěřitelně pomáhá spojit se vlastním tělem jak na spirituální, tak i fyzický úrovni. Baví mě její učení, to, jak zdravě a fit se cítím, když jí cvičím pravidelně a baví mě stanovování si cílů ve formě ásan, který chci být schopná udělat.

4) Trávit více času v přírodě - minimálně 7 hodin týdně! - číst, aspoň jednu knížku týdně a dělat další podobný věci, během kterých mám pocit klidu a pohody.

5) Zhubnout nadbytečný kila a cítit se vase dobře ve svým těle.
Ráda bych dala dolů všech těch 10 kg, který na mě nemají co dělat, který mě omezují a díky kterým se cítím tak špatně.

6) Najít si psychologa. Je čas přestat předstírat, že si svoje problémy zvládnu vyřešit sama.
Jsou věci, na které zkrátka nestačím.





Taaak, a tohle by byl konec tohohle dlouhatánckýho článku. 
Upřímně, napsat ho a otevřít se vám tak úplně o všem pro mě nebylo nejlehčí. Vím ale, že i pro mě je tohle takovej nakopávač, záruka toho, že to při první překážce nevzdám a i kdyby mezi váma byl jenom jeden člověk, kterýmu tenhle článek pomůže, tak to za to stálo.

Moc doufám, že se vám článek líbil a dejte mi vědět, jestli jste si někdo něčím podobným prošel, procházíte nebo jestli do toho jdete teď se mnou. A jestli je tady někdo, kdo se taky zapojuje do výzvy od Peti! :)

S láskou, V.



Share:

čtvrtek 27. června 2019

Jedna party za druhou! | VLOG

V posledním photo diary jsem vám slibovala vlog ze stejného týdne..
tak here you go! <3
Doufám, že se vám video bude líbit.


 




S láskou, V.



Share:

středa 26. června 2019

Na skok v Praze

Minulý týden jsem se vydala na několik dní do mojí milovaný, soontobemyhome, Prahy, abych si tam ještě vyřešila pár věcí, viděla se s mýma kamarádkama a zašla na jeden BOŽÍ event.
Nevím, jak to máte vy, ale mě se skoro pokaždý, když se mi někam nechce nebo se na něco netěším stane, že je z toho ve finále jedna z nejlepších životních zkušeností nebo vzpomínek - a přesně tak to bylo i tentokrát.
Do Prahy jsme jely s mojí mamkou a mladší ségrou už v pondělí, abychom si udělaly hezkej den a oslavily tak dodatečně ségry 12tý narozeniny. Upřímně, odjížděla jsem hodně nerada a to z jednoho jedinýho důvodu - už několik týdnů se snažím vytvořit si nějakou svojí rutinu, vrátit se zpátky on that track s cvičením, jídlem, ale i prací a furt se mi to nedaří.
A to, že jsem v pondělí měla jet zase pryč, přespávat v hotelu / u kámošek na gauči a od rána nic nestíhat (side note: pokaždý když jsem v Praze, snídam zpravidla až pozdě odpoledne, protože prostě NESTÍHÁM NIC), opravdu nebylo v souladu s mojí představou o zdravý a produktivní rutině.
Ale samozřejmě jsem jela. Hlavně protože jsem měla naplánovaných několik důležitých věcí, na který jsem se prostě nemohla vykašlat kvůli pravidelnýmu spánku a zdravý snídani.

V pondělí odpoledne jsme teda nasedly do auta a vyrazily. Ubytovaly jsme se v malém hotelu za rohem u Staromáku a zbytek dne strávily na šlapadlech. Na večer jsme pak měly rezervaci do Marina Grosseto, kam jsme vyrazily na večeři. A nevím jestli to bylo tím, že jsme měly všechny vybitý mobily (věřim, že jo:D) nebo, že už jsme (kromě ségry ofc) předtím všechny vypily jedno pivínko, u večeře jsme se neuvěřitelně nasmály, skvěle pokecaly a hlavně se bombasticky najedly.
Následovala moje další, 3. chodová večeře v průběhu posledních 3. dnů....ups.

Šaty: Mango ; Boty: Mango ; Brýle: Ray-ban ; Psaníčko: LV
Fotka focená z toho nejhoršího úhlu na samospoušť, ale stejně jsem jí sem musela dát.
Moje holky. <3

V Grossetu jsme si dali na půl 3 předkrmy - carpaccio z hovězí svíčkové, bruschettu s rajčaty a buffalo mozarelu. S mamkou jsme pak obě zvolily caesar salát a jako dezert, takový čokoládový mini dortík. Prosečko, západy slunce a naprosto dokonalý jídlo & společnost. 
Pondělí jak z filmu.
Šlapadla u mě asi budou hitem letošního léta. Poslední 3 roky jsem na ně nevlezla a jenom tenhle měsíc jsem byla dokonce už 3x. :D 
Půjčily jsme si je na Slovanském strově a kroužily kolem dokola. Na šlapadla-drive (haha) jsme si koupily pivo, cider a limču a prostě se jen plavily. 



Sárinka bude nejspíš po mně..

Úterý pro mě bylo jedním obrovským výstupem z mojí komfortní zóny.
 Čekal mě totiž můj úplně první pracovní pohovor.
Doteď jsem pracovala jenom u nás v hotelu a sem tam jsem si někde zahosteskovala, ale nikdy jsem se neucházela o opravdovou práci někde v kanceláři, s životopisem a vším tím okolo.
A jsem nadšená!!! 
Přestože jsem se chtěla naposlední chvilku sbalit a odjet s mamkou a ségrou domu, protože utéct je vždycky nejjednodušší, pohovor byl nakonec naprosto bombovej, to místo jsem si zamilovala a opravdu se modlím, aby to vyšlo.
Stále čekám na druhé kolo a proto o tom nechci moc prozrazovat, ale až bude všechno jistý, určitě vás tady na blogu updatnu!
Tak držte palce. <3

Zbytek dne jsem strávila s Liou a Verčou na pivě (klasika), poprvý ochutnala Bun bo nam bo a Indický jídlo a večer konečně zkoukla Bird Box. 
Prostě fajn den.


Ve středu v poledne jsem pak vyrazila za Markét, abychom natočily společnej podcast.
Bylo to poprvý, co jsem nahrávala face to face interview a bylo to úplně úžasný!
 Za a) je Markét úplně skvělej člověk a za b) mě tyhle rozhovory vážně strašně moc baví. 
Miluju, že se můžu pokaždý sama něco naučit a že to můžu díky podcastům předávat dál.


Na takovou obědo/snídaňo/svačinu ve 3 odpoledne jsem si pak zaběhla do Cafefin. Dala jsem si konečně kafe, vyřešila nějakou práci a pak už pádila za Liou a Áďou, se kterýma jsme se začly chystat na večerní Instax party!
Overal: Pull and Bear



Celá akce se konala v Občanské Plovárně a nebudu přehánět, když vám řeknu, že to byla asi nejlepší blogerská akce na který jsem doposud byla.
Loni jsem byla na instax fair jenom jako "běžný smrtelník" (lol:D) a opravdu si vážím toho, že jsem byla letos pozvaná i na samotnou party! Nádherná výzdoba, všichni oblečený jako na fesťák, mohli jste si tam vyrobit scrapbooky, květinový čelenky nebo si třeba nalepit třpytky na obličej, abyste měli ještě větší coachella vibes.
 Zadrandit jsme mohli na soukromých šlapadlech, vyzkoušet spoustu různých drinků, bezva catering a já si totálně zamilovala shisha lounge, kde jste se mohli natáhnout s vodní dýmkou a pokecat.
Celý večer byl doprovázený živou hudbou a vystoupil třeba i Thom Artway, kterýho úplně miluju.






S holkama jsme si to fakt neuvěřitelně užily a já hrozně moc děkuju instaxu za pozvání. <3
Hangover kit, v podobě actimelu, vody, ibalginu a redbullu, který jsme dostaly sebou jako balíček se vážně dost hodil! :D


No a tohle by teda bylo shrnutí mého minulého týdne v Praze. Ve čtvrtek jsem se už jen vyspala, zašla do Wokina na nudle a absolvovala šílenou 4 hodinovou cestu domů autobusem. 
Jsem opravdu hrozně vděčná sama sobě, že jsem zase nevycouvala, ale překonala jsem se a zůstala i přes to, že jsem byla opravdu blízko k tomu zrušit každou akci a odjet domů, do bezpečí. Díky tomu, že jsem zatla zuby jsem zažila tolik úžasných věcí, o kterých budu přemýšlet ještě hodně dlouho. 
P.S. Nebojte se - z celého týdne chystám vlog, který vyjde už zítra! <3 :)

S láskou, V.




Share:
Blog Design Created by pipdig