sobota 25. května 2019

Week(s) in pictures: Jak jsem přežívala maturitu

Opět sedím v autobuse, opět na cestě do Prahy.
Koukám z okna a přemýšlím, jak strašně rychle to všechno uteklo. 
Před třemi lety jsem touhle dobou řešila to, jak se budu stěhovat do Rakouska.
Hlavou mi běhalo, jaká asi bude moje nová škola. Jaký to asi bude žít v zemi, jejíž jazyk neznám. Jaký to bude začínat někde úplně od začátku. Úplně sama.
Před rokem jsem touhle dobou přemýšlela nad tím, jakou vysokou školu zvolim.
Byla jsem si jistá tím, že půjdu do Španělska, že vystuduju hospitality a hotel management, a že všechno bude úplně pohádkový.
Dneska tu jsem, na cestě za prohlídkou bytu, kam bych se měla za pár měsíců přestěhovat, přesvědčená o tom, že poslední věc, kterou bych v životě chtěla je nastoupit na vysokou školu nebo odjet zase sama do ciziny.

Můžeme si být v životě vůbec něčím jistý, když se naše názory, naše zájmy a cíle mění snad častěji než počasí?
Upřímně, asi by mě ani nepřekvapilo, kdy bych vám za rok psala články odněkud z Madagaskaru, kde bych studovala práva nebo medicínu.
I když, ne. Zrovna tohle to by mě asi hodně překvapilo...


Poslední dva měsíce pro mě byly sakra náročný.
Nejen, že jsem bojovala s maturitou, která jak se ukázalo, byla mnohem silnějším soupeřem, než jsem si myslela, ale ještě náročnější boj jsem vedla sama se sebou.
S mýma myšlenkama, negativním mindsetem. Depresivními pocity a stavy, ve kterých jsem se vůbec nepoznávala.
Několikrát jsem usínala s myšlenkou na to, jaký by to asi bylo, kdybych se ráno už neprobudila.

Nejde o to, že bych takhle šílela z maturity. To je na tom to nejhorší.
Jaký budu mít známky mi bylo ve finále úplně, ale úplně jedno.
Ale ten stres, ta nejistota, ve mě vyvolaly spoustu pochyb o mně samotné. Začala jsem na sobě a na svým životě nenávidět úplně všechno. Ztrácela jsem se v kole negativních myšlenek a demotivace, ze kterýho se mi prostě nešlo dostat ven.
A vzhledem k tomu, že jsem se musela učit na tu nejtěžší akademickou zkoušku mýho života, nebylo ani kam utéct. 

Kdybych měla najít na těch 2 měsících něco pozitivního, určitě by to bylo to, jak moc jsem si začala vážit mojí rodiny a mých rodičů, kteří mi věnovali tolik lásky, podpory a pochopení, jako nikdo jinej. To samý platí o mých kamarádech, kteří mi pravidelně psali, ujišťovali se, jestli jsem v pohodě a často to byly právě jejich zprávy, co mě držely nad vodou.
 Taky jsem se naučila spoustu věcí o sobě samý.
Musela jsem vydržet sama se sebou, když jsem se nejvíc nesnášela a to mě naučilo pochopit se a odpouštět si.
Znova jsem se utvrdila v tom, že hapiness comes within a že to neni maturita, co mi brání v tom být šťastná a spokojená.
 Jsem to jenom já sama.


Těsně předtím než mi začala můj nekončící svaťák jsem se vydala akci od Loreal do Prahy.
 Po sto letech jsem se tak viděla s Liou a Naty, vyjedly jsme jim tam celý občerstvení, vypily zásobu aperolu, já se ztrapnila na bruslích a společně jsme prokecaly několik hodin.





Akce se týkala představení jejich nové kolekce šamponů Dream Long, který jsem si naprosto, ale naprosto zamilovala! 



Potom následovaly týdny a týdny pekla.
Přiznám se, že mi ještě pár dní trvalo, než jsem s učením DOOPRAVDY začala aka. nejdřív jsem dny trávila vytvářením nerealisticky ambiciózních učebních plánů, u kterých prostě neexistovala šance, že je dodržím, válením se v posteli u Ano Šéfe a cpaním se velikonočníma sladkostma. 

Po pár dnech týhle prokrastinace mi začalo docházet, že už mi pořádně teče do bot.
Nastoupila panika. 

Vrhla jsem se na učení biologie a ekonomie, protože ty mi dělaly největší problém a obecně to byla ta nejtěžší látka. Upřímně, jestli vám všem, které maturita teprve čeká můžu dát jednu radu tak je to: učte se průběžně.
Budete se za to milovat. Látka, kterou jsem se učila klidně i 2 roky zpátky mi šla do hlavy sama a stačilo mi jen pár přečtení k tomu, abych to uměla, jak když bičem mrská.
Naopak témata, na který jsem se ve škole vykašlala, jsem se učila klidně i několik hodin a většinou jsem si zapamatovala sotva pár vět.


Další rada, kterou pro vás mám je, abyste nepanikařili, pokud si učení hned nepamatujete. Já to měla tak, že u čehokoliv, co jsem se naučila, mi trvalo alespoň 2 dny, než se mi to pořádně vrylo do paměti a čím více času od toho prvního dne, kdy jsem se danou věc učila uběhlo, tím lépe se mi to zapamatovalo.
Každopádně, plánuju natočit celé video s mými rady a tipy na to, jak se na maturitu učit, takže stay tuned for that!


Jeden fajn aperolovo-žebírkovej pokec se Sentou. <3



Vzhledem k tomu, jak nádherný počasí bylo jsem se většinou učívala venku, kde se mi mnohem líp soustředilo. A ano, myslím si, že to bylo i díky tomu, jak slabou wifi jsem tam měla. :D


Konečně jsem si taky po půl roce udělala čas na kadeřníka (Salon Miracle v Českých Budějovicích) , kde jsem proseděla 6 hodin a odešla s mojí milovanou blond balejáží. 



Vajíčková pomazánka v Datlovi.
That's something.


Jestli mi něco bude na Linzi vážně chybět, tak jsou to výběhy do Donäulande. 
Parku kolem Dunaje, který mi připomínal newyorský Central Park a který díky vlhkému vzduchu od řeky,  voněl jako dovolená.


Poslední fotka mého rakouského výhledu.


Little Dancer je nová, dokonalá hipsterská kavárna v Linzi, kterou jsem objevila až teď, a kde si můžete dát neomezenou překapávanou kávu. 
Takže moje poslední učící dny jsem trávila přesně tam!


Během posledních týdnů jsem neustále pendlovala mezi Českem a Rakouskem.
Vždycky, jakmile mi začlo hrabat z jednoho, přesunula jsem se do druhého místa.


Superfood Deli na Mariahilferstraße.



Jeden den jsem dokonce vyrazila do Vídně s mojí mamkou a její nejlepší kamarádkou.
Bylo to po mym nejhorším mental breakdownu, kdy jsem si šla ve 4 odpoledne lehnout s prášky na uklidnění a kterej skoro rozbrečel i mamku.
 I když jsem nejdřív nikam jet nechtěla, protože duh, "nebudu ztrácet čas" , vypadnout na chvíli z baráku do úplně jinýho města, bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Nakupovaly jsme, jedly, pomlouvaly a smály se. Bylo to prostě přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala.
Taky to bylo po pár letech poprvý, co jsem byla někde pryč a nedávala jsem fotky na instagram, nevlogovala jsem, nic. Nikdo nevěděl, kde jsem a co dělám. A byl to hodně, hodně zvláštní pocit.


Le Burger.


Taky tak milujete kaktusy? Tenhle ráj jsem objevila v Urban Outfitters. <3




Radost mi udělal balíček s novou kosmetickou řadou Healthy Mix od Bourjois, 
kterou už teď skoro celý měsíc používám a který ode mě ještě určitě uslyšíte, protože je totálně boží!


Letos jsme na Velikonoční Pondělí koledníkům unikli na brunch do krumlovskýho Kolektivu.





Další věc, která mi hodně pomáhala zůstat sane bylo cvičení a vaření
I když se mi ani do jednoho často nechtělo, pokaždý jsem se cítila líp, když jsem si byla zaběhat nebo si místo Milky a smažáku uvařila něco zdravýho a dobrýho.



Losos s pečenými batáty, chřestem, špenátem a žampiony.


Luxusní banánový lívance s mamčinýma domácíma marmeládama!


Krůtí karbanátky s batáty, brambory a jogurtovým dipem.


 V momentě, kdy konečně nastaly zkoušky, který jsem měla rozložený do 3. po sobě jdoucích týdnů, ze mě veškerej stres a nervy odpadly a mě najednou bylo všechno jedno. Jediný, co jsem si přála bylo, abych to měla co nejdřív za sebou a mohla se posunout dál.
Po první zkoušce z češtiny za mnou do Linze přijela mamka. Znova jsme vyrazily na nákupy (upsí), daly si pořádnou hostinu ve Vapianu a já si uvědomila, že na tom, jaký skóre budu mít opravdu nezáleží. 




Že nemá cenu, cítit se takhle mizerně. 
Dala jsem do učení svoje maximum a pokud jsem to nezvládla, mělo to tak zkrátka a jednoduše být.
(Výsledky se dozvím až 5. července...)

Jsem ráda, že je kapitola Rakousko za mnou, a že můžu konečně začít znova. 
Přestože ani maturita, ani ty uplynulý 3 roky nebyly vždycky podle mých představ, nedovedu si představit, kde bych byla, kdyby se nic z toho neodehrálo a já tehdá zůstala v Česku.
Silně pochybuju o tom, že bych tu dneska seděla a psala tenhle článek. Plnila si tak svůj sen.

Na závěr, poslední lekce, kterou mi tahle životní kapitola přinesla je, že rčení "všechno špatný je pro něco dobrý" se neříká jen tak nadarmo. Že ať už se nám v životě dějou sebehorší věci, jednou se ohlédneme zpátky a řekneme si "áha, tak pro to!".
A že i když nám často určitý situace přijdou jako konec světa, nikdy neni nic tak hrozný, jak se nám zdá v tom daném okamžiku, a že každá pořádná low nás dokáže vyzdvihnout do takový výšky, o který by se nám jinak ani nesnilo.


Pokud jste letos taky maturovali, budu moc ráda, když se mnou sdílíte vaše zážitky! 
Na instagramu jste mi psali, že jste rádi, že nejste jediný, kdo to snáší tak špatně. Ne, tak to opravdu nejste, nebojte.
A vy, který maturita teprve čeká - nestresujte se zbytečně. Dejte do toho vaše maximum a ať už dopadnete jakkoliv, neurčuje to vaší hodnotu. Jediný rozdíl mezi tím, kdo má samé jedničky a kdo ne, je ten, že jeden má samé jedničk a ten druhý ne. :) 
Snažte se z toho zážitku vytřískat co nejvíc životních lekcí a zůstaňte pozitivní.

There is always sunshine behind the clouds. 

S láskou, V.


Share:

8 komentářů

  1. jeee konečně zase článek <33 moc se ti povedl a fotky taky krásný :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek ❤️
    Jsem ráda, že je po všem i když jsem tím samým procházela už před dvěma lety, tak znovu jsem si to připomněla s tebou. Ale je pravda, že by se člověk, který se na to připravuje nesmí hodně stresovat, jelikož to rozhodně nějak vyjde a žádný zaměstnavatel se nebude ohlížet na známky u maturity. Je to životní milník, kterým si každý projde a na který nikdo nezapomene, ale to je vše co z maturity poté zbyde. Jen vzpomínka a papír nic víc. Budu se těšit na další tvou cestu a moc se těším na další videa a články! Měj se krásně ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju Lucy za tak krásnej komentář! :) Máš úplnou pravdu. Snad nikdo se nikdy nebude zajímat o to, jaký známky si měl na maturitě a je hrozný, že to všichni tak moc hrotí (viz já:D). Hrozně ti děkuju za podporu <3 Taky se měj krásně!

      Vymazat
  3. Ahoj, Vali, studuju 1. rok na vysoké a řeknu Ti jsou to taky pěkné nervy, proto mě tak trochu uklidnilo poslouchat Tvé podcasty (které jsem si mimochodem moc oblíbila <3) a sledovat příspěvky, díky kterým jsem věděla, že nestresuju sama... :D
    Držím palce, ať výsledky dopadnou dobře a pořádně si užij zasloužené volno! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky! Hrozně moc ti děkuju <3 Haha, přesně vím o čem mluvíš. Taky jsem byla mnohem klidnější, když jsem viděla, že netrpím sama! Hodně štěstí na vysoký:)<3

      Vymazat
  4. Tvoje články jednoducho milujem! <3 Stále keď mám možnosť niečo si prečítať alebo len prezrieť fotky, normálne ma to upokojí. Som rada, že už máš po všetkom a s radosťou si môžeš po tak náročných dňoch vydýchnuť. Celú tú dobu som ti nesmierne držala palce Val <3 užívaj si slobodu, hah <3
    NORALIC

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Awwww, to je zlatý!❤️ je krásný vědět, že se ti články tak moc líbí:) Moc ti děkuju!!!

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig