čtvrtek 30. května 2019

Road Trip Ready

Juchůůůů!
Konečně už sedíme v autě s maskama na obličeji, cpeme se milionem svačinek, pouštíme 10 let starý písničky a smějeme se na celý kolo. <3
 Na dnešní den se těším už několik měsíců a během maturity pro mě představoval takový to světlo na konci tunelu.
Čeká nás totiž další holčičí road trip - a tentokrát do Amsterdamu!


Maska na oči: Elle ; Sluneční brýle: H&M ; Gumička: Claire's ; Kosmetická taštička: NOTINO ; Štětce: BH Cosmetics ; Krém na ruce: Balea ; Balzám: Biologic ; Pleťová maska: Garnier 

Jestli mě sledujete už aspoň rok, možná víte, že loni jsme s holkama - mojí kamarádkou Sentou, její mamič a mojí mamič - takhle vejletily do Provence. Letos jsme se rozhodly vzít to trochu víc na sever, sbalily kufry a vyrazily na pár dní do Amsterdamu a okolí.
Amsterdam jsem navštílivila poprvý loni v září a tak moc jsem si to tam zamilovala, že jsem doslova skákala radostí, když mi mamka oznámila, že tam po maturitě pojedeme. 

No a protože jsem vám už několikrát v mých podcastech slibovala větší aktivitu na blogu, pokusím se dodržet slovo a přidávat články (skoro) každý den. Doufám tedy, že vás tím budu bavit a hlavně, že budu mít pořád co sdílet! :D :)
 V dnešním článku bych vám ráda dala pár tipů na věci, díky kterým si užijete i takovou věc jako je třeba 8 hodinová cesta autem. 


Nevím jak vy, ale já se naučila mít ty několika hodinový road tripy celkem ráda, přestože pár let zpátky jsem je vyloženě nenáviděla. Tím, že každý léto jezdíme 10 hodin autem do Chorvatska, vím už jaký věci mi v příruční tašce rozhodně nesmí chybět a jaký naopak můžu nechat zaházený vzadu v kufru nebo je rovnou nechat ležet doma.

Sluchátka, mobil a něco na čtení je podle mě klasika, se kterou cestujeme asi všichni. Já si do Amsterdamu vzala český VOGUE a novou knížku od Aleny Morštajnové, abych tak splnila jednu položku na mém letním reading listu.
Maska na oči je něco, co při cestování obzvlášť ocením hlavně, když jedeme nad ránem a venku už je světlo, ve kterém mi vážně dělá problém usnout. 
Sluneční brýle jsou pro mě v létě absolutní nezbytnost - ať už cestuju 800 km daleko nebo jedu k babičce na oběd.
Sebou si taky vždycky beru malou makeupovou taštičku s krémem na ruce a balzámem na rty, ze kterých se mi pod náporem klimatizace pokaždý stává šmirgl papír. 
Pokud jedeme hodně dlouho a vyjíždíme brzy ráno, jako třeba dneska, pleťová maska je #musthave. Moje nejoblíbenější jsou masky od Garnier, který mi krásně zchladí podrážděnou a oteklou tvář.
No a pokud se po příjezdu chystáme jít rovnou do města, přibalím si sebou i nějaký make up, abych se mohla těsně před příjezdem namalovat.


Svačinky do auta jsou kapitola sama o sobě. Vždycky když sedím x hodin v autě, mám konstantně nutkání strkat si něco do pusy a od všeho uždibovat. Proto doporučuju zabalit si spíš zdravější věci, jako jsou ovoce, zelenina, raw tyčinky nebo třeba oříšky. 
Já jsem si na tenhle trip doma udělala výborný proteinový bliss balls, na který vám dám recept v dalším článku!


Přestože jsem si nabalila milion zdravých svačinek, samozřejmě jsem neodolala mekáči k snídani, káefku k obědu a čokošce mezitím. Ale snaha byla! :D


Parfém: Jo Malone - Oud and Bergamot ; Foťák: Instax SQ6 ; Podprsenka: Intimissimi

Nechybí mi sebou ani můj milovanej Instax SQ6 a plnej kufr šatů a sukní, který jsem si během maturity ponakupovala jako balzám na nervy a který se nemůžu dočkat až vám ukážu v nějakém outfitu!
Přibalila jsem si sebou i moje nejoblíbenější PUMA legíny a top na cvičení, kdybych si přece jen našla nějakou chvíli ( a motivaci..:D) na to trošku si zacvičit. :)


Šaty: Mango

Sebou si taky tahám 2 plně nabitý foťáky, takže se můžete těšit na spoustu fotek jak tady na blogu, tak na instagramu, no a samozřejmě bude i vlog! <3

Byli jste někdo někdy v Amsterdamu? Jestli ano, budu hrozně moc ráda za jakýkoliv tipy na místa, kavárny a věci, co podniknout!

S láskou, V.



Share:

středa 29. května 2019

Stěhuju se | VLOG

Dnešní vlog o tom, jak jsem se minulý týden stěhovala z Linze! :) 
Bylo to teda něco šílenýho, ale jsem ráda, že už jsem zase doma v Česku. Nikdy by mě nenapadlo, kolik věcí je člověk schopnej nastřádat za pár let života, ještě když žije sám.
Byli jste někdy taky tak nepříjemně překvapeni, když jste se stěhovali? Fakt závidím všem minimalistům! :D 




S láskou, V.



Share:

pondělí 27. května 2019

Breakfast banana bread

Existuje jenom jedna jediná věc, kterou mám k snídani raději než ovesnou kaši s banánem a ořechovým máslem.
Banana bread - s ořechovým máslem. 
Doteď jsem žila v tom, že nejlepší mají v mém milovaném Coffee Roomu, dokud jsem neochutnala ten od mojí mamky. A protože vás mám všechny neuvěřitelně ráda a nechci vás připravit o možnost ochutnat tohle BLAHO, vydyndala jsem z ní recept a v dnešním postu vám prozradím tajemství toho nejlepšího banánovýho chlebíku, jaký jsem kdy ochutnala!


I N G R E D I E N T S 

- 1 lžíce másla na vymazání formy (lze nahradit kokosovým olejem)
- 1 lžíce mouky na vysypání formy

T Ě S T O:
- 250 g třtinového cukru
- 200 g másla (lze nahradit kokosovým olejem)

- 6 ks zralých banánů (čím více hnědých teček, tím lépe)
- 2 lžičky jedlé sody
- 1 špetka soli
-100 g pekanových / vlaškých ořechů
- 200 ml mléka (lze nahradit rostlinným)
- 1/2 lžičky skořice
- 2 vejce
- 100 g rozinek
- 300 g špaldové mouky (lze použít polohrubou)


S T E P S

1) Troubu předehřejeme na 180-190°C.

2) Rozmačkáme banány, přidáme cukr, máslo a jedlou sodu a společně vše zamícháme.
Přidáme nasekané nebo namleté ořechy a rozinky. Opět promícháme přidáme mouku, mléko, špetku soli, skořici, vejce a znovu vše pořádně promícháme. Hotové těsto by mělo mít tužší.

3) Těsto dáme do vymazané a vysypané formy a dáme péct do vyhřáté trouby. Pečeme cca 70 min, ale doporučuju průběžně kontrolovat pomocí špejle (těsto by se na ní nemělo lepit, když s ní do chleba píchneme). 


A voila - máme hotovo! Pokud chleba pečete s opravdu hodně zralých banánů, dokáže vydržet vláčný klidně i několik dní. Já ho ale naprosto miluju ještě teplý, proto ho často jím hned po upečení nebo si ho hodím na chvilinku to toastovače. :) 
Banana bread doporučuju podávat s ořechovým máslem (miluju ty od R3ptile nebo Nutspread), marmeládou nebo třeba trochou jogurtu a ovocem na straně.
Tak dobrou chuť!
S láskou, V.

Share:

neděle 26. května 2019

E17: Jak to všechno bylo

Asi už budu znít jako zaseknutá magnetofonová páska, ale pořád nemůžu uvěřit tomu, že už nejsem v Rakousku. 
3 roky uplynuly jak mrknutím oka a já tu dneska sedím už s vybalenými kufry, ready na to začít zase od znova. A jak to vlastně všechno bylo? Jak ty 3 roky v cizině probíhaly? 
Tak přesně o tom se s váma dneska pobavím v nový epizodě The Coffee-chic podcastu. 
Připravte si kávu, nějakou sladkost a let's get zpátky do minulosti!



S láskou, V.



Share:

sobota 25. května 2019

Week(s) in pictures: Jak jsem přežívala maturitu

Opět sedím v autobuse, opět na cestě do Prahy.
Koukám z okna a přemýšlím, jak strašně rychle to všechno uteklo. 
Před třemi lety jsem touhle dobou řešila to, jak se budu stěhovat do Rakouska.
Hlavou mi běhalo, jaká asi bude moje nová škola. Jaký to asi bude žít v zemi, jejíž jazyk neznám. Jaký to bude začínat někde úplně od začátku. Úplně sama.
Před rokem jsem touhle dobou přemýšlela nad tím, jakou vysokou školu zvolim.
Byla jsem si jistá tím, že půjdu do Španělska, že vystuduju hospitality a hotel management, a že všechno bude úplně pohádkový.
Dneska tu jsem, na cestě za prohlídkou bytu, kam bych se měla za pár měsíců přestěhovat, přesvědčená o tom, že poslední věc, kterou bych v životě chtěla je nastoupit na vysokou školu nebo odjet zase sama do ciziny.

Můžeme si být v životě vůbec něčím jistý, když se naše názory, naše zájmy a cíle mění snad častěji než počasí?
Upřímně, asi by mě ani nepřekvapilo, kdy bych vám za rok psala články odněkud z Madagaskaru, kde bych studovala práva nebo medicínu.
I když, ne. Zrovna tohle to by mě asi hodně překvapilo...


Poslední dva měsíce pro mě byly sakra náročný.
Nejen, že jsem bojovala s maturitou, která jak se ukázalo, byla mnohem silnějším soupeřem, než jsem si myslela, ale ještě náročnější boj jsem vedla sama se sebou.
S mýma myšlenkama, negativním mindsetem. Depresivními pocity a stavy, ve kterých jsem se vůbec nepoznávala.
Několikrát jsem usínala s myšlenkou na to, jaký by to asi bylo, kdybych se ráno už neprobudila.

Nejde o to, že bych takhle šílela z maturity. To je na tom to nejhorší.
Jaký budu mít známky mi bylo ve finále úplně, ale úplně jedno.
Ale ten stres, ta nejistota, ve mě vyvolaly spoustu pochyb o mně samotné. Začala jsem na sobě a na svým životě nenávidět úplně všechno. Ztrácela jsem se v kole negativních myšlenek a demotivace, ze kterýho se mi prostě nešlo dostat ven.
A vzhledem k tomu, že jsem se musela učit na tu nejtěžší akademickou zkoušku mýho života, nebylo ani kam utéct. 

Kdybych měla najít na těch 2 měsících něco pozitivního, určitě by to bylo to, jak moc jsem si začala vážit mojí rodiny a mých rodičů, kteří mi věnovali tolik lásky, podpory a pochopení, jako nikdo jinej. To samý platí o mých kamarádech, kteří mi pravidelně psali, ujišťovali se, jestli jsem v pohodě a často to byly právě jejich zprávy, co mě držely nad vodou.
 Taky jsem se naučila spoustu věcí o sobě samý.
Musela jsem vydržet sama se sebou, když jsem se nejvíc nesnášela a to mě naučilo pochopit se a odpouštět si.
Znova jsem se utvrdila v tom, že hapiness comes within a že to neni maturita, co mi brání v tom být šťastná a spokojená.
 Jsem to jenom já sama.


Těsně předtím než mi začala můj nekončící svaťák jsem se vydala akci od Loreal do Prahy.
 Po sto letech jsem se tak viděla s Liou a Naty, vyjedly jsme jim tam celý občerstvení, vypily zásobu aperolu, já se ztrapnila na bruslích a společně jsme prokecaly několik hodin.





Akce se týkala představení jejich nové kolekce šamponů Dream Long, který jsem si naprosto, ale naprosto zamilovala! 



Potom následovaly týdny a týdny pekla.
Přiznám se, že mi ještě pár dní trvalo, než jsem s učením DOOPRAVDY začala aka. nejdřív jsem dny trávila vytvářením nerealisticky ambiciózních učebních plánů, u kterých prostě neexistovala šance, že je dodržím, válením se v posteli u Ano Šéfe a cpaním se velikonočníma sladkostma. 

Po pár dnech týhle prokrastinace mi začalo docházet, že už mi pořádně teče do bot.
Nastoupila panika. 

Vrhla jsem se na učení biologie a ekonomie, protože ty mi dělaly největší problém a obecně to byla ta nejtěžší látka. Upřímně, jestli vám všem, které maturita teprve čeká můžu dát jednu radu tak je to: učte se průběžně.
Budete se za to milovat. Látka, kterou jsem se učila klidně i 2 roky zpátky mi šla do hlavy sama a stačilo mi jen pár přečtení k tomu, abych to uměla, jak když bičem mrská.
Naopak témata, na který jsem se ve škole vykašlala, jsem se učila klidně i několik hodin a většinou jsem si zapamatovala sotva pár vět.


Další rada, kterou pro vás mám je, abyste nepanikařili, pokud si učení hned nepamatujete. Já to měla tak, že u čehokoliv, co jsem se naučila, mi trvalo alespoň 2 dny, než se mi to pořádně vrylo do paměti a čím více času od toho prvního dne, kdy jsem se danou věc učila uběhlo, tím lépe se mi to zapamatovalo.
Každopádně, plánuju natočit celé video s mými rady a tipy na to, jak se na maturitu učit, takže stay tuned for that!


Jeden fajn aperolovo-žebírkovej pokec se Sentou. <3



Vzhledem k tomu, jak nádherný počasí bylo jsem se většinou učívala venku, kde se mi mnohem líp soustředilo. A ano, myslím si, že to bylo i díky tomu, jak slabou wifi jsem tam měla. :D


Konečně jsem si taky po půl roce udělala čas na kadeřníka (Salon Miracle v Českých Budějovicích) , kde jsem proseděla 6 hodin a odešla s mojí milovanou blond balejáží. 



Vajíčková pomazánka v Datlovi.
That's something.


Jestli mi něco bude na Linzi vážně chybět, tak jsou to výběhy do Donäulande. 
Parku kolem Dunaje, který mi připomínal newyorský Central Park a který díky vlhkému vzduchu od řeky,  voněl jako dovolená.


Poslední fotka mého rakouského výhledu.


Little Dancer je nová, dokonalá hipsterská kavárna v Linzi, kterou jsem objevila až teď, a kde si můžete dát neomezenou překapávanou kávu. 
Takže moje poslední učící dny jsem trávila přesně tam!


Během posledních týdnů jsem neustále pendlovala mezi Českem a Rakouskem.
Vždycky, jakmile mi začlo hrabat z jednoho, přesunula jsem se do druhého místa.


Superfood Deli na Mariahilferstraße.



Jeden den jsem dokonce vyrazila do Vídně s mojí mamkou a její nejlepší kamarádkou.
Bylo to po mym nejhorším mental breakdownu, kdy jsem si šla ve 4 odpoledne lehnout s prášky na uklidnění a kterej skoro rozbrečel i mamku.
 I když jsem nejdřív nikam jet nechtěla, protože duh, "nebudu ztrácet čas" , vypadnout na chvíli z baráku do úplně jinýho města, bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Nakupovaly jsme, jedly, pomlouvaly a smály se. Bylo to prostě přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala.
Taky to bylo po pár letech poprvý, co jsem byla někde pryč a nedávala jsem fotky na instagram, nevlogovala jsem, nic. Nikdo nevěděl, kde jsem a co dělám. A byl to hodně, hodně zvláštní pocit.


Le Burger.


Taky tak milujete kaktusy? Tenhle ráj jsem objevila v Urban Outfitters. <3




Radost mi udělal balíček s novou kosmetickou řadou Healthy Mix od Bourjois, 
kterou už teď skoro celý měsíc používám a který ode mě ještě určitě uslyšíte, protože je totálně boží!


Letos jsme na Velikonoční Pondělí koledníkům unikli na brunch do krumlovskýho Kolektivu.





Další věc, která mi hodně pomáhala zůstat sane bylo cvičení a vaření
I když se mi ani do jednoho často nechtělo, pokaždý jsem se cítila líp, když jsem si byla zaběhat nebo si místo Milky a smažáku uvařila něco zdravýho a dobrýho.



Losos s pečenými batáty, chřestem, špenátem a žampiony.


Luxusní banánový lívance s mamčinýma domácíma marmeládama!


Krůtí karbanátky s batáty, brambory a jogurtovým dipem.


 V momentě, kdy konečně nastaly zkoušky, který jsem měla rozložený do 3. po sobě jdoucích týdnů, ze mě veškerej stres a nervy odpadly a mě najednou bylo všechno jedno. Jediný, co jsem si přála bylo, abych to měla co nejdřív za sebou a mohla se posunout dál.
Po první zkoušce z češtiny za mnou do Linze přijela mamka. Znova jsme vyrazily na nákupy (upsí), daly si pořádnou hostinu ve Vapianu a já si uvědomila, že na tom, jaký skóre budu mít opravdu nezáleží. 




Že nemá cenu, cítit se takhle mizerně. 
Dala jsem do učení svoje maximum a pokud jsem to nezvládla, mělo to tak zkrátka a jednoduše být.
(Výsledky se dozvím až 5. července...)

Jsem ráda, že je kapitola Rakousko za mnou, a že můžu konečně začít znova. 
Přestože ani maturita, ani ty uplynulý 3 roky nebyly vždycky podle mých představ, nedovedu si představit, kde bych byla, kdyby se nic z toho neodehrálo a já tehdá zůstala v Česku.
Silně pochybuju o tom, že bych tu dneska seděla a psala tenhle článek. Plnila si tak svůj sen.

Na závěr, poslední lekce, kterou mi tahle životní kapitola přinesla je, že rčení "všechno špatný je pro něco dobrý" se neříká jen tak nadarmo. Že ať už se nám v životě dějou sebehorší věci, jednou se ohlédneme zpátky a řekneme si "áha, tak pro to!".
A že i když nám často určitý situace přijdou jako konec světa, nikdy neni nic tak hrozný, jak se nám zdá v tom daném okamžiku, a že každá pořádná low nás dokáže vyzdvihnout do takový výšky, o který by se nám jinak ani nesnilo.


Pokud jste letos taky maturovali, budu moc ráda, když se mnou sdílíte vaše zážitky! 
Na instagramu jste mi psali, že jste rádi, že nejste jediný, kdo to snáší tak špatně. Ne, tak to opravdu nejste, nebojte.
A vy, který maturita teprve čeká - nestresujte se zbytečně. Dejte do toho vaše maximum a ať už dopadnete jakkoliv, neurčuje to vaší hodnotu. Jediný rozdíl mezi tím, kdo má samé jedničky a kdo ne, je ten, že jeden má samé jedničk a ten druhý ne. :) 
Snažte se z toho zážitku vytřískat co nejvíc životních lekcí a zůstaňte pozitivní.

There is always sunshine behind the clouds. 

S láskou, V.


Share:
Blog Design Created by pipdig