neděle 31. března 2019

E13: A Cup Of Style: Nejlepší je prostě začít!

Dvě sestry, které před více jak deseti lety bavilo zakládat vlastní webové stránky a fotit fotky na rodinných dovolených.
Dneska jsou Lucka a Nicole Ehrenbergerovy jedny z nejúspěšnějších českých online tvůrců a denně ovlivňují životy statisícům lidí, kteří je sledují na jejich sociálních sítích. 
Blog, YouTube, Instagram a vlastní business - zvládají to všechno. 

Holky z A Cup Of Style - několikanásobné vítězky ceny blogerky roku, spolupracují s těmi nejznámějšími světovými firmamipodnikatelky s vlastními diáři a dalšími úžasnými, na trhu úspěšnými produkty - zároveň ale ty nejvíc humble, milé a down-to-earth slečny, jaké jsem měla kdy šanci poznat. 
Inspirují, motivují, plní si sny a hlavně - chtějí aby si je plnili i ostatní. 
V dnešní epizodě se budeme bavit na téma jejich začátků s blogem, jaké tipy mají pro nováčky v podnikání, probereme důležitost výstupu z komfortní zóny, rozdíl offline a online života a v neposlední řadě zabruslíme i k tématu učení!

Dneska to bude místo klasického hrnku kávy, pořádná dávka A Cup Of Style!

Kdybych měla ukázat na dva lidi, kteří mě v mé blogové kariéře nejvíce inspirovali, nejvíce mě toho  naučili, určitě by to byla Lucka a Nicole z A Cup Of Style.
Už někdy v roce 2014 nebo 2015 jsem je objevila na YouTube a od tý doby dennodenně sleduju jejich videa, hltám jejich články, obdivuju je pro jejich pracovitost, inspiruju se jejich stylem a podle jejich cestovních vlogů si píšu travel bucket list. 
Byly to právě i ony, kdo mě inspiroval k životu v zahraničí a hlavně, kdo mi tenkrát do hlavy nasadil myšlenku "možná taky máš na to, být blogerkou, Val."
V roce 2017 jsem se zúčastnila jejich workshopu o základech blogování, kterej mi úplně obrátil život vzhůru nohama. 
Od tý doby jsem měla tu možnost holky trochu lépe poznat i osobně a upřímně, asi jsem ještě nepotkala nikoho takového jako jsou ony dvě - někoho tak hrozně milého, ochotného a hlavně, přestože jsou holky jedny z nejúspěšnějších českých influencerek a rozhodně mají být na co pyšné - lidského, a zkrátka down-to-earth člověka. 

Vzhledem k tomu, jak moc důležitou roli v téhle mé cestě Lucka s Niky hrají, moc jsem si přála, aby byly i mými prvními podcastovými hosty. 
Proto jsem jim strašně moc vděčná za to, že moje pozvání přijaly a přestože jsme musely nahrávání několikrát odkládat, protože jsem prostě nezorganizovanej mess, nakonec jsme se zvládly sejít alespoň přes Zencastr a interview nahrát. 
Probíráme v něm úplně všechno - o tom, jak je důležité začít, nehledat v životě zkratky, holky vypráví o tom, jaké to je podnikat a ještě mnohem více!

Jsem si vědoma toho, že kvalita zvuku není úplně nejlepší - opět se mi podařilo si blbě nastavit mikrofon a zvuk je tak místy takový "ostřejší".
 Zároveň je to dost možná i díky tomu, že jsme podcast nahrávaly přes online aplikaci a tak je ta kvalita zkrátka jiná, než kdybychom spolu seděly v jedné místnosti.
PŘESTO doufám, že si dnešní epizodu pustíte, že si vezmete k srdci něco z toho, co se mnou (a s vámi!) holky sdílely a že vás to bude bavit!


A Cup of style: Nejlepší je prostě začít!

- jaké byly holek začátky, jak se dostaly k blogu, YouTube a jak se z A Cup Of Style stala značka

- první kroky k podnikání, první "merch" a kde by měl člověk vlastně začít

- jak nám škodí porovnávání se s ostatníma v dosahování svých vlastních cílů a snů

- proč přes zkratky cesta nevede a proč je důležité všechno si vyzkoušet a naučit se sám

- "nejlepší je prostě začít" a chybami se člověk učít

- "těžký život influencerů" (:D) : proč by lidi neměli pokládat určité otázky a raději se snažit najít si odpověď sami

- jaké to je být na všechno 2? Plusy a mínusy

- networking na akcích, důležitost toho vystupovat se své komfortní zóny a nebát se seznamování

- komfortní zóna: jaký byl holek největší krok z?

- jaké to je, když vás (ne)podporuje okolí v tom co děláte

- vytváření si vlastní online komunity: je to skvělý, člověk si ale musí dát pozor, aby neztratil i reálné lidské vztahy

- hlídání si soukromí a uvědomění si, že člověk nemusí dávat vše na internet

- Offline vs. online život: jak se z toho nezbláznit? TIPY jak být méně na telefonu

- TIPY na učení - jak se lépe soustředit?

-RAPID FIRE QUESTIONS-

1) Nejlepší kariérní rada, jakou jste kdy dostaly?

2) Kdyby peníze nehrály žádnou roli, kde byste chtěli žít? (v jaké zemi)

3) S jakým člověkem, živým či mrtvým, byste nejvíc chtěli zajít na kafe?

4) Popiš tu druhou jedním slovem.

5) Kde se vidíte za 5 let?

6) Jaký je váš oblíbený citát?





KDE MŮŽETE HOLKY NAJÍT?!


S láskou, V.




Share:

úterý 26. března 2019

Birthday weekend

V momentě, kdy jsem napsala název dnešního příspěvku jsem se zamyslela.
Sakra - proč je každý druhý článek tady na blogu víkendový?
Minimálně poslední rok nebo dva žiju doslova jen a jen pro víkendy, kdy jezdím domu do Česka, jsem konečně mezi lidmi, trávím čas venku, odpočívám a nebo naopak intenzivně pracuju na blogu, youtube, či podcastu. Konečně vypadávám z toho samotářského školního stereotypu, kterej si sice zpříjemňuju fitkem, procházkama a vařením, ale upřímně - žít takhle 5 dní v týdnu člověka vážně neba moc dlouho. Nebo alespoň mě ne.
Víkendy vnímám jako takovej únik od týhle mý reality. 
Čas na to žít tak, jak chci já, trávit čas, s kým chci já a vlastně - doopravdy být sama sebou. 
Tenhle víkend byl ale ještě o něco lepší a speciálnější než jakýkoliv jiný
 - slavila jsem totiž moje 18tý narozeniny!



Narozeniny jsem měla sice v pondělí, ale protože to je fakt nejhorší den pro oslavy, s rodinou jsme se sešli už v neděli, s bráchou, který byl tou dobou v práci jsem v pondělí ráno slavnostně brunchovala, ale tu pořádnou, instagramable project X oslavu s kamarády si užiju až příští sobotu!

 A vzhledem k tomu, že moji kamarádi jsou doslova roztroušení po celém povrchu zemském a se všema “to ještě musíme zapít a zajíst” - mám takovej pocit, že tyhle narozeniny budu slavit ještě celej další rok. Což mi vůbec, ale vůbec neva! :D 



V sobotu ráno jsem vyrazila do Krumlova a den odstartovala snídaňkou v Kolektivu s mojí kamarádkou Natálkou. Vyzkoušela jsem poprvý Omeletu z jejich nového sňídaňového menu a tutově si tu našla go to sňídaňovej chod!
 Pokecaly jsme, já vstřebala kofein z batch brew a vyrazily jsme fotit společně s našim personal fotografem, nejšikovnějším Rudou.



Původní plán byl udělat cool fotky s velkými číslicemi 18, ale being that zapomětlivec, kterým jsem - samozřejmě jsem zapomněla i sehnat helium do balonků a tak jsme si museli vystačit bez nich. Ale protože Ruda je prostě boží a má vždycky spoustu skvělejch nápadů, fotky se mega povedly i bez balonků!



Pochlubím se tu jenom jednou, ale brzy čekejte článek i se zbytkem.


Taky si tak strašně zbožňujete hrát na turistu ve vlastním městě? Mám pocit, že tady na týhle vyhlídce se opravdu fotím jen já a Číňani.


Partner in crime. <3


Unavení focením a prodíráním se ulicemi plných asijských turistů jsme pak s Naty vyrazily na náplavku. Cestou jsme náhodou narazily na nový obchůdek s domácími donuty a nespressem, který nám tu v Krumlově otevřeli a to bychom to nebyly my, abychom rovnou neochutnaly. 




Vyzkoušely jsme donut s bílou čokoládou a jahodami a s normální čokoládou plněnej banánovo-vanilkovým pudinkem - no, obě jsme se shodly na tom, že odteď budeme muset chodit oklikou jinak bychom v tom krámu nechaly majlant a za 2 dny se nevešly do žádnejch kalhot. Mňam!


Odpoledne jsem přijela domu a přestože bylo ten den asi 20 stupňů a já opravdu chtěla jít aspoň na kolo nebo procházku, rozhodla jsem se přece jen využít volného času k natočení nového videa a podcastu, které jsem plánovala vydat v den mých narozenin. 
Jestli jste ať už podcast nebo video ještě neviděli/neslyšeli - tak to koukejte napravit a dejte mi vědět, jak se vám líbí! 


Později odpoledne jsem si zašla na obědo-večeři k nám do hotelu, kde jsem si dala mojí klasiku - lososa s fettucciny a dýňovým pyrém, který totálně miluju a jím je tam doslova pořád.
 Večer následovala Movie night se ségrou, kdy jsme si konečně zase pustili můj nejoblíbenější film Bohemian Rhapsody, každá snědly jednu celou Haagen-Dazs zmrzlinu, čipsy a usly jako mimina.

Neděli jsem začala klasicky ranním během.
 Akorát s tím rozdílem, že když jsem pak uřícená doběhla domu, čekala tam na mě vůně lívanců, stůl plnej dárků, a skoro celá moje rodina v čele s tátou nesoucím 18 růží v náručí.


Moje vysněná never fullka. <3


Nevím, jestli mě víc dojalo tohle nebo, že mě všichni objali přestože jsem byla skrz na skrz propocená, ale slzy jsem měla na krajíčku. 
Dali jsme si společnou snídani a já se na chvilku odšourala do pokoje, abych se začala učit matiku na úterní 3. hodinovej test - little did I know, že to stejně bude naprosto zbytečný...


Na oběd k nám potom přišli babička s dědou a strejda, hezky česky jsme poobědvali řízky s bramborovym salátem - já snědla 4!!! - a jako dezert jsme místo dortu měli asi tak milion malých vetrníčků se slanym karamelem.



Ty jsem měla jenom 3. Né, že bych si nedala ještě aspoň jednou tolik, ale můj bráška talíř vyluxl dřív než jsem spolykala poslední řízek.
 Odpoledne jsem se snažila být opět produktivní a učit se matiku.
Vydžela jsem to asi hodinu po který jsem nervama zbaštila celou bonboniéru a v tom momentě mi došlo, že tudy dneska cesta nevede, oblíkla jsem se do tepláků a se ségrou asi po 2 letech vyrazila na longboard, procházku a nakonec jsme, přesně jako za starých časů skončily u deep konverzace během houpání na houpačkách. 


Den mých narozenin.
Ráno bylo famózní. 
Vstala jsem, vydala podcast a video, chvilku odpovídala na komentáře a kolem 9. se vypravila na společnej brunch s mým starším bráchou Matym. 
Šli jsme, kam jinam než opět do Kolektivu, do kterýho jsem k narozeninám dostala několik poukázek. 


Začali jsme napůl s tvarohovou pomazánkou s pečivem a já pak pokračovala s domácím müesli s jogurtem a Maty si dal "Snídani Kolektiv", kterou jsem mu neskutečně záviděla a kterou si prostě musím dát příště!


Pořádně jsme se nadlábli, rychle si prošli město a sjeli si ještě do kavárny Afrika, která je kousek za Českým Krumlovem a kde mají to nejlepší kafe a moc a moc dobrý dorty.
Já si tak aspoň dala můj nejoblíbenější mrkváček, sfoukla imaginární svíčku a i když se mi vážně vůbec nechtělo, odjela zpátky do Rakouska.



Celý odpoledne a večer už jsem pak trávila s učebnicí matiky a kalkulačkou, nenáviděla celej svět a hledala si na googlu ty typický věci, jako každej, koho čeká test, na který se necítí ready:
"jak se rychle naučit na test", "povolání bez maturity" a nakonec "jak se zabít aby to nebolelo".
....
 Teď tu sedím, píšu tenhle článek plný fotek a cítím se hrozně vděčně, za všechny lidi, které ve svém životě mám. Ne jenom za mojí úžasnou rodinu, se kterou jsem tyhle narozeniny mohla strávit, ale i za všechny moje kamarády, kteří si na mě vzpomněli a popřáli mi.
 To samý platí i o spoustě z vás, který jste mi psali tak nádherný zprávy, že jsem se často ani nestačila divit! 
Hrozně moc děkuju všem, co jste si na mě udělali čas a udělali mi tak tenhle den tak nádherným a výjimečným. 

S láskou, V.

Share:

pondělí 25. března 2019

E12: Osmnáct

Březen je skvělej v tom, že slavím hned dvoje narozeniny. Minulý týden to byly ty blogové a dneska jsou to ty moje. 
Osmnácté.
18 je podle mě první takovej větší zlomovej bod v životě každýho člověka.
Stává se z vás "dospělák". Možná ne fyzicky, možná ne mentálně, ale papírově tomu bohužel neuniknete. Člověk za sebe začíná nést zodpovědnost a to je vážně hodně scary. 
Rozhodla jsem se dnešní speciální epizodu využít k tomu, abych vám o tý mý osmnátce něco řekla.
Kdo to vlastně je ta osmnáctiletá Vala, na který z těch 6574 dní mého života nejradši vzpomínám, co mě naučili všechny ty chyby, který jsem udělala.
Osmnáct.
Osmnáct věcí, o všem a o ničem, o mně a o mém životě, který se mi vybavily, když jsem si nahoru na papír napsala velkym písmem číslo 18.


Osmnáct

1) Všichni lidi jsou sobci - neber si věci tak osobně, protože jestli s tebou má někdo problém, má ho v první řadě sám se sebou

2) Poslouchej vždy svůj první instinkt - neanalizuj tolik pořád

3) Zážitek: Můj night out ve Valencii

4) Vystup ze svý komfortní zóny

5) Pokud nemáš chuť říkat nic pozitivního tak radši nemluv vůbec

6) Jestli je něco horšího než být zaseklý v budoucnosti, je to být zaseklý v minulosti

7) Zážitek: Proč tak miluju ovesnou kaši?

8) Zážitek: Rozvod mých rodičů - jak jsem si poprvý sáhla na dno

9) Vždycky buď sám sebou

10) Zážitek: Moje první láska a výstup z komfortní zóny - plyšová kráva

11) Zážitek: Můj nejkrásnější dárek k narozeninám

12) Zážitky jsou VŽDYCKY víc než materiální radosti

13) Jsem opravdu dříč, ale nikdy mě nedonutíte dělat pořádně věci, na kterých mě osobně nezáleží

14) Je hrozně důležitý být otevřený, nebát se s lidmi mluvit a navazovat známosti, kdykoliv a kdekoliv

15) Můj sen vždycky bylo být spisovatelkou

16) Moje nejoblíbenější barvy jsou růžová a krémová/béžová

17) Můžeš dělat cokoliv - ale NE všechno

18) Ty věci, kterých se na začátku nejvíc bojíš jsou ve finále ty nejlepší zážitky

"Všechno bude jednoho dne dávat smysl.
Takže se neboj mávnout rukou nad svými chybami, usmívej se, přestože se ti po tvářích koulí slzy a neustále si připomínej, že všechno se doopravdy děje z nějakého důvodu."
- neznámý

S láskou, V.

Share:

čtvrtek 21. března 2019

Morning reads

V minulém podcastu o mé ranní rutině jsem vám říkala, že já svý ráno miluju začínat tím, že si buď přečtu pár stránek knížky nebo zapíšu několik myšlenek do deníku.

Dneska jsem se rozhodla pro tu první variatnu a sáhla po knížce, kterou momentálně čtu a do který jsem se naprosto zamilovala - The Power of Now od Eckharta Tollea. 

Upřímně, tuhle knížku mám doma už skoro 5 měsíců, ale až teď jsem jí dala opravdu šanci. 
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem na její učení nebyla ještě úplně ready psychicky, ale vždycky jsem začala číst a najednou jsem se přistihla při tom, že jsem přečetla už víc jak půl stránky a vlastně vůbec nevím o čemNedokázala jsem se soustředit, nebavilo mě to.

Jednoho dne, asi týden zpátky, jsem ale v momentu naprostýho zoufalství a potřebě se uklidnit   čtením brouzdala ve svý mini knihovničce a úplnou náhodou jsem sáhla právě po týhle knížce. Uvařila jsem si mátovej čaj, sedla  si do křesla a najednou mi všechny ty složitě jednoduchý myšlenky začaly dávat naprostej smysl.



Jak už název asi napovídá, hlavním tématem The Power of Now je síla přítomného okamžiku. Učení toho, že nic jinýho než přítomnost vlastně ani neexistuje a že v momentě, kdy se budeme 100% soustředit jen na ní, staneme se doopravdy "conscious" a nalezneme spojení s the eternal Being - věčným bytím, jsoucnem. Staneme se awaken - probuzeni.

A vy víte, jakej problém s tímhle já, úzkostlivá perfekcionistka a věčně overthinking Vala, mám!:D 

Knížku čtu pomalu, někdy si větu přečtu klidně i 3x po sobě, všechno si podtrhávám a pomalu vstřebávám. A musim říct, že dopad, který na mě tahle filozofie má je neuvěřitelnej. 

Nefunguje to tak, že byste si přečetli “buď přítomný” a najednou bum bác, je z vás hned Buddha a jste nejšťastnějším člověkem na světě. 
Ne. 
Pomalu vnímám věci jinak. Každodenní zážitky vidím v jiném světle.
V určitých situacích začínám reagovat jinak. Jedna z věcí o kterých se v knížce píše o tom, že my vlastně NEJSME naše myšlenky, ale jsme spíš takový jejich pozorovatel se mi do podvědomí vryla asi nejvíc. Začínám si to uvědomovat nejen o sobě samotný, ale i u ostatních a to mi umožňuje nebrat cizí, ani vlastní názory nebo reakce osobně. Přestože to jsou moje myšlenky, nejsem to já. 

Když se přistihnu, jak někomu závidím jsem schopná to rozpoznat a zeptat se sama sebe:
Proč se takhle cítím? Co mi tím chce moje podvědomí říct? Je něco, co mi tady a teď chybí kvůli čemu se takhle cítím?

Učím se brát si odstup od svých myšlenek a svých emocí, nenechat je nade mnou převzít pokaždý kontrolu. 
Akceptovat situaci, myšlenku takovou jaká je, zastavit se a pak až jednat.


Další kapitola, která mě donutila se hodně zamyslet pojednává o našem egu, díky kterému se tak často cítíme nešťastní. Pocit závisti, toho, že nejsme dost, úzkosti a  strachu, že je někdo lepší než my pramení právě z našeho ega, který chce pokaždé víc a víc. Zároveň se jeho touhy vždycky týkají "vnějších vlastnictví", ve smyslu, že nepochází z vás - vaší práce, sociálního statusu, vztahů, vzhledu....
Ale nic z toho nejste vy.


V momentě, kdy si tohle uvědomíme, dokážeme se tak od našeho ega odpoutat a jednat úplně jinak. Ne z pozice strachu, ale z pozice lásky a vědomí toho, že všechno je v pořádku a tak jak má být tady a teď - in the Now.
Upřímně, jsem sotva v 1/4 knížky, ale už teď na mě měla takovej impact, že mi to nedalo se s vámi o pár mých myšlenek nepodělit.
 A to jsem si myslela, že tahle “až moc spirituální knížka” asi nebude nic pro mě! :D
 Nejspíš to je důkaz toho, že věci si k vám vždycky najdou cestu, až v tom správnym momentě, když jste na ně připraveni.

Četli jste The Power of Now někdo? Jaký na tu knížku máte názor?


S láskou, V.
Share:

úterý 19. března 2019

Happy 2nd birthday, Après-chic!

2 roky. 
24 měsíců.
730 dní. 
17 520 hodin.

Přesně tolik času uběhlo od toho dne, kdy jsem se rozhodla přestat vymlouvat, odkládat a začít si plnit sny. 
19. března 2017 jsem napsala první článek na blog Après-chic a little did I know, že se mi tím za ty dva roky obrátí život vzhůru nohama. Za ty dva roky se pro mě změnil celej Vesmír a já si dneska už nedokážu představit, jakej by byl můj život, kdybych to tehdy zabalila a místo tlačítka "publikovat" zmáčka křížek v levym horním rohu, zaklapla notebook a dál se utápěla v přesvědčení, že na to, abych blogovala prostě nejsem dost dobrá. 

Dost hezká, dost bohatá, dost talentovaná, můj život není dost zajímavej...myslím si, že podobný myšlenky provázely všechny z nás, kteří někdy začínali
Ne jenom s blogem, ale vlastně úplně s čímkoliv. Cítíte se nejistě, protože vlastně vůbec nevíte do čeho jdete. 
Máte strach, co na to řeknou ostatní. 
A nebudu pro ně divná? Nebudou se mi smát? Co když to nevyjde?


Tyhle pocity jsou naprosto normální a já se v nich utápěla několik let. A přestože vystoupit z tý naší komfortní zóny nevědění a "co kdyby" je velice, ale velice nekomfortní - není to ale zdaleka tak nepříjemný, jako žít život bez vášně.
 Bez toho, aniž byste se každý ráno budili natěšení na to, na čem budete ten den zase pracovat.
Život bez těch motýlků v břiše, který se vám tam ale nerojí kvůli někomu jinýmu - ale jen a jen díky vám a díky vašemu odhodlání překonat svůj strach a jít si za tím, co vás táhne, baví a naplňuje.
Zkrátka za tím co "sets your soul on fire". 



Je jeden citát, kterej jsem si v těch nejtěžších chvílích mých prvních měsíců blogování dokola připomínala. 
S každým dalším článkem bez jakéhokoliv úspěchu, s každým dalším postem na instagramu, při kterém mi moje ego šeptalo do ucha jak jsem trapná a že nemám šanci, jsem k sobě tiskla zuby a tvrdohlavě si opakovala:
"Be fearless in the pursuit of what sets your soul on fire."
 Prostě zavřete oči, zacpěte uši, vypněte mysl a skočte. 




Přijde mi naprosto nepochopitelný, když mi dneska od vás chodí zprávy o tom, jak začít blogovat.
Přesně ty samý dotazy, kterýma jsem obepisovala před dvěma lety lidi já, na který jsem dlouho do noci hledala odpovědi a který mi pak absolutně nedovolily usnout. 
Já sama se rozhodně nepovažuju za profesionální blogérku, která má za sebou dlouhou a úspěšnou influencerskou kariéru a mohla by tak poučovat ostatní o tom, co a jak. 
Jsem pořád ještě úplně na začátku. 
Celá tenhle můj brand stejně jako každý jiný 2 letý miminko pořád ještě nosí plenky, pořád ještě sem tam něco pořádně potento (...) a teprve se ve všem učí chodit.
Nemám statisíce followers a ani statisíce na účtě, což je podle mě v naší společnosti nejtypičtější a nejdůležitější měřítko kariérního úspěchu.
Přesto si ale troufám tvrdit, že i když jsem na úplnym začátku, toho největšího úspěchu jsem už dosáhla.


Každý ráno vstávám s vědomím toho, že dělám to, co miluju.
 Každý ráno, as cheesy as it sounds, čelím novým výzvám, učím se nový věci a zažívám věci, kterých bych byla nikdy nezažila, kdybych tehdy poslechla to moje zbabělý ego, co mi napovídalo, abych se na to radši vyprdla a byla jako většina ostatních. 
Dneska tu pro vás mám jenom jednu věc, jednu radu:

"Be fearless in the pursuit of what sets your soul on fire."

Kašlete na názory ostatních. Kašlete na jejich a hlavně na vaše vlastní předsudky. 
Jestli cítíte, že to chcete, že vás to táhne, jděte za tím.
Nečekejte, že věci budou ze dne na den dokonalý. Že budete hned úspěšní. Že budete celou dobu jenom úspěšní. 
Ale pokud děláte to, co vás baví a co milujete, všechno ostatní už je vedlejší. 

Takže - just go for it.


Děkuju vám všem za to, že jste tu se mnou celý 2 roky vydrželi.
 Každá vaše zpráva, komentář, like - všechno to mi dodává neskutečnou motivaci a chuť pokračovat. 
Je to vlastně hlavní důvod, proč blogování tak hrozně miluju a proč mě tak naplňuje
 - jasně psát si ňáký články, fotit a mluvit do kamery je skvělý, ale fakt, že tím můžu lidem pomáhat, že můžu poznávat tisíce lidí, kteří přemýšlí stejně, kteří pomáhají mě a se kterýma mám často pocit, jako bychom byli nejlepší kamarádi už od dětství, je nepopsatelnej. 

Děkuju Vám.

Happy 2nd birthday, Après-chic!



Za super fotky moc děkuju nejšikovnějšímu Rudovi. 
Share:

pondělí 18. března 2019

E11: Proč je důležité mít ranní rutinu + MOJE TIPY

Jestli mě už nějakou chvilku sledujete, asi jste si už stihli všimnout, že jsem doslova a do písmene OBSESSED s veškerýma self-development a business podcastama, blogama, knížkama a celkově, miluju čerpat inspiraci a rady od lidí, kteří jsou v mých očích úspešní.
A kdybych měla říct jednu věc, kterou mají všichni společnou a bez níž se ani jeden neobejde tak je to nějaká ranní rutina.

Já sama jsem se na tu svou začala soustředit pár let zpátky, když jsem se začala zajímat o zdravý životní styl a můj život se tak obrátil vzhůru nohama. Můžu vám odpřísáhnout, že mít nějakou ranní rutinu bylo klíčovým elementem týhle změny k lepšímu! 
Proč? A jak vypadá moje momentální, ideální ráno?
To vám řeknu v dnešní epizodě!


E11: Proč je důležité mít ranní rutinu + MOJE TIPY

1) 00:00-15:00 
Moje highlighty a lowlighty: Jaký byl můj uplynulý týden?

2) 15:00-20:15
PROČ je důležité mít ranní rutinu?

- lepší sebedisciplína:  vytrvalost při dodržování vaší ranní rutiny se přenese i do ostatních oblastí vašeho života
- organizace času: pokud si dobře zorganizujete čas ráno, budete ho mít zorganizovanější i pozbytek dne
- nižší stres: váš den je úplně jiný, když máte klidné, produktivní ráno a když nevyspalí s houskou v ruce vybíháte z domu s tím, že nic nestíháte

3) 20:15-24:55
TIPY podle čeho si vaší ranní rutinu utvořit!

- indentifikujte jestli jse night owl nebo early bird
- nejdůležitější je pořád SPÁNEK
-poslouchejte svoje tělo - né každý má po ránu hned spoustu energie
- pijte hodně vody
- ŽÁDNÝ MOBIL - alespoň 1-2 hodiny po probuzení: chcete být proaktivní, ne reaktivní

4) 24:55-34:30
MOJE RANNÍ RUTINA

- vstávám po 7.5 hodinách spánku - většinou mezi 6:00-7:00
- HYDRATION: sklenička vody, vracím se do postele a 30 minut si čtu / píšu si deník
- mobil mám na stole a dokud neodejdu z bytu, nejsem na něm
- ustelu si postel
- LIGHT: dojdu k oknu, odhrnu závěsy, otevřu okno - signál pro tělo, že už je ráno
- ranní hygiena
- MOVEMENT: 5-30 min yoga // stretching + ranní procházka, cesta do školy pěšky, běh
- obléknu se, udělám si sebou snídani, kávu a čaj a odcházím


"Tvůj den je více méně utvářený tím, jak trávíš 1. hodinu po probuzení.
Zkontroluj své myšlenky, svůj přístup a dej svému dni nějaký smysl."
- neznámý

S láskou, V.

Share:

neděle 17. března 2019

When you just need a weekend off

Too much needed. 

Je neděle ráno a já sedím u mojí kamarádky Natálky K. na gauči, snídám domácí chleba se sýrem, venku konečně zase svítí sluníčko a my se smějem, povídáme si a plánujeme společný vejlety.
 Přestože mám už trochu husinu na zátylku při představě množství práce do školy, který na mě dneska odpoledne čeká a z toho dvou denního spánkového deficitu mě už pořádně pálej oči, cítím se teď hrozně šťastná a plná energie.
To asi protože mám za sebou víkend plný neřešení žádných školních ani blogových povinností, neřešení jídla ani cvičení - víkend, kdy mě zajímalo jenom to, jestli jsem byla spokojená - tady a teď.



 4 kg zmrzliny u holčičího filmu a stupidních YouTube videí, 1738641 výbuchů smíchu a poučování mé mladší sestřičky o četných nástrahách puberty (prej chce být navždy malá, nedivím se jí:D), příjem sacharidů vyšší než Sněžka, 1 flaška Moëta a x hodinovej deep talk na téma život, vztahy a vysoká škola.
Tohle je byl můj víkend v jednom dlouhém souvětí a několika číslech. 




Jsem strašně ráda, že jsem si něco podobnýho zase po dlouhý době bez výčitek dopřála. 
Myslim si, že víte, že odpočívání bez pocitu viny pro mě vždycky byl, je a asi i bude docela oříšek
 - ale zlepšuju se!:D 
Moje FOMO spjatý s podobným "weekendem off" se pomalu, ale jistě zmenšuje a já jsem teď schopná vyválet důlek do gauče při sledování Súsedkých prípadů a nemít pak pocit viny roven tomu, jako bych právě zavraždila člověka.
 Chtít po sobě být neustále 100% produktivní a být 24/7 jen tou go and get it girl neni v pohodě, pokud se dostanete do momentu, kdy vás to vyloženě fyzicky vyčerpává a dělá vás to nešťastný. Mně osobně zařazování podobně "neproduktivních" víkendů hrozně pomáhá s tím, zůstat odhodlaná a motivovaná a nepodléhat každej druhej měsíc burnoutu, protože mě prostě můj život už nebaví.
Někdy je vážně nutný zahodit veškerý předsudky, nakoupit Ben&Jerrys a zabít pár mozkových buněk u sledování slovenských reality show.



What am I wearing:
Shirt: Replay
Jeans: Zara
Shoes: Zara
Bag: Rebecca Minkoff


Máte taky někdy problém s tím, prostě jen vypnout a nemít výčitky, když neustále jenom nepracujete a "neposouváte se dál"? Nebo to vůbec neřešíte? :)
S láskou, V



Share:
Blog Design Created by pipdig