úterý 5. února 2019

Week(s) in pictures: Lednovej kolotoč


A tohle mělo bejt jako co?
Říkám si, když se 31. ledna snažím usnout. 
Marně.
Je mi zima na nohy, ale když si natáhnu ponožky, je mi pak zas vedro. Bože, copak se ani moje usínání neobejde bez nějakých problémů?
Zítra je prvního února. 
Konečně. 
Ledne, tys mi teda dal, to ti povím. 
Jestli tohle měl bejt nějakej vtip, jakože jak na novej, tak po celej, tak teda rozhodně, ale rozhodně nebyl vtipnej. 
Převaluju se z boku na bok, jedna noha pod peřinou, jedna venku, ne, tak tohle taky nepůjde.
Mám si lehnout na břicho? 
Třeba. Vždyť je to jedno. 8 hodin spánku už stejně nedoženu.
Vytahuju proto notebook, zapínám poznámky a píšu.
Klap,klap,klap.
Všechno, co se za těch 31 dní událo. 
Všechno to špatný. 
A že toho bylo.


Možná to bylo tím, že jsem hnedka prvním den v novém roce nezačala zrovna pozitivně. 
Možná to bylo tím, že jsem očekávala, že po skoro 3 měsících bojování sama se sebou se takhle (představte si zvuk lusknutí prstu), postavim na nohy, změním svůj mindset a budu zase samý štěstí, kytičky a jednorožci. 
Asi už vám došlo, že to úplně wasn't the case. 
Leden byl měsíc neustálých pádů a stoupání si na nohy, úplně se vším.

Jeden týden jsem byla nejšťastnější holka široko daleko a ten druhej chodící deprese. 
Hodně jsem bojovala s tím, kdo jsem a co chci. 
Svoje problémy opět řešila jídlem a dalšíma self-sabotage zlozvykama, o kterých jsem si řekla, že je nechám uzamčený v roce 2018. 
Leden mě naučil, že věci nikdy nejdou podle plánu. A že je to vlastně dobře.


Hnedka začátkem měsíce jsem se vydala do Prahy, za mýma holkama
Když jsme zrovna s Liuš popíjely čajíček a lamentovali nad životem, řekla mi, že se jí hrozně líbilo jedno meme o tom, že leden je jenom zkušební měsíc a že vlastně všechny předsevzetí se mají opravdu dodržovat až únoru.
Nějak mi to uvízlo v hlavě. Musím říct, že můj leden byl opravdu, opravdu hodně zkušební. Prakticky všechno o co jsem usilovala byl jenom trial and error. Hodně hodně mockrát error.
Nejdřív mě to mrzelo a uvádělo do ještě větších depek.
 Ale potom, co jsem si vzpomněla na tuhle tu Liinu životní filozofii (:DD), došlo mi, že bych spíš měla zvednout hlavu, protože mi padá korunka neasi, a get over it. Poučit se, zkoušet to znova. A jinak. Líp.



Vzhledem k tomu, že škola mi začínala až druhý lednový týden, vyrazila jsem na konci toho prvního na pár ní do Prahy. Ještě to neni ani měsíc a mě už se tak stýská!
Strávila jsem dny ve společnosti mých nejoblíbenějších lidí, potulovala se kavárnama a v tý době, usilovně pracovala na tom zatím největším projektu tohohle roku - mym podcastu.




Konečně jsme se s Áďou dostaly na snídani do Cobry, kam jsme šly už asi 2x nebo 3x - buď už nebyly snídaně, bylo plno nebo who knows, co jsme ještě pokazily. :D


Skvělej trénink ve fitku následovanej společnou snídaní se konal i s Verčou, se kterou jsem se sice viděla asi po 3. v životě, ale mám pocit, že se známe roky.
Je to, chudinka, takovej můj terapeut, vzor a inspirace. Zbožňuju si s ní povídat, protože sakra ví, o čem mluví, je s ní sranda a každá naše konverzace, ať už v realitě nebo online mě obohatí asi tak trojnásobně jako seberozvojová knížka. 


Zima je letos opravdu neskutečná! Závěje, mínus desítky a moje sezónní deprese si teda nebere servítky. Trpíte tady někdo něčím podobným? Já prostě 100% potřebuju žít někde, kde je celej rok teplo. :D


Jestli jste už viděli video o mých lednových oblíbencích, tak už určitě dávno víte, že moje nejoblíbenější restaurace v lednu byla Paluba, v Českých Budějovicích.
Fakt to tam zbožňuju! 



No, chutná mi tam úplně všechno.
 Kulajda, tatarák, burger, žebírka, vepřovou panenka...poprvý jsem tam, ale zkusila i nějaký těstoviny, konkrétně s gorgonzolou a kuřecím masem, který se vždycky hrozně bojím objednat si jinde než ve Vapianu, kde maj za mě rozhodně nejlepší!:D 
Ale teda musím říct, že ani ty mě nezklamaly. 


Babiččin domácí mrkvový dort je prostě LEGENDÁRNÍ.


Víkendy strávený se ségrou. <3
V lednu jsme spolu dokonce natočily video, tak se na něj nezapomeňte podívat pokud jste ho ještě neviděli! 


Konečně se mi taky otevřelo nový fitko, rovnou hezky vedle mýho baráku!
Z toho, kam jsem chodila doteď už jsem byla už vážně nešťastná. 
Bylo věčně přeplněný s absolutně žádným prostorem pro cvičení s vlastní vahou a mělo nejvíc otravnou otevírací dobu.
Teďka mám doslova minutu od domu obrovitánckou posilovnu, s několika místy vyhrazenýma pro funkční tréninky, speciální částí jenom pro holky a hlavně, otevírají už v 6 ráno, takže stíhám cvíčo někdy i před školou! 


Upřímně, s cvičením a jídlem jsem v lednu hodně bojovala, ale o tom zase jindy. 
Nicméně, poslední 2 týdny se cítím úplně jako jinej člověk. 
Začala jsem jíst intuitivně, přestat nesmyslně počítat kalorie a tlačit do sebe svačiny, když nemám hlad, protože při hubnutí musíte přece jíst 5x denně.

Odložila jsem na nějakej čas e-book, podle kterýho jsem cvičila. Ne protože bych na něj měla nějaký negativní názor, ale jsem prostě ve cvičení hrozně přelétavej člověk. Nebavilo mě mít tréninky sestavený podle někoho jinýho a začala jsem si kvůli tomu zase vymýšlet vlastní nebo cvičit podle videí, když mě nic nenapadá.

A víte co? Za týden, co to tak dělám jsem nevynechala ani jeden trénink, těším se na ně, baví mě a zhubla jsem víc, než se mi podařilo  za celý uplynulý měsíc. 






Lunch breaks s mojí bezva sousedkou v Joey v tý nejlepší linzovský kavárně Tik-Tak!



Mimo jiný jsem se vydala i do Vídně, kde jsem se zase po strašně dlouhý době potkala s mojí kamarádkou Sandrou. 


Poprvý jsem tam vyzkoušela takovou tu opravdickou, americkou spin class.
Hudba, disco koule a nejvíc instagramable trenér, co na vás pořvává ať to nevzdáváte! :D Bylo to skvělý. A nohy - a ruce! - mě bolí ještě teď. 


A třeba s Naty jsme si takhle jednu sobotu vyrazily na skleničku a vrátily se druhej den v 7 ráno.
No.
Asi vám nemusím popisovat, jak fajn neděli jsem potom měla. 



Po Vánocích jsem se znovu naprosto oddala podcastům a to ne jen v tom smyslu, že jsem konečně začala svůj vlastní, ale celkově jsem je znova začala non-stop poslouchat. 


Touhle fotkou bych ráda dnešní přeobrázkovaný vyprávění zakončila.
 Přestože jsem si nejdřív myslela, že leden byl nejhorší měsíc ze všech, po týhle sebereflexi mi došlo, že to vlastně byl docela dost zajímavej měsíc plnej zkušeností a zážitků.
Člověk se občas opravdu musí zastavit a ohlídnout se zpátky, aby mohl ocenit veškerý věci, co se mu vlastně staly.
Do února vstupuju plná pozitivní energie a ready na to, začít ten novej rok už OPRAVDU.

A jakých bylo vašich prvních 31 dní v roce? :)
S láskou,
V.


Share:

8 komentářů

  1. Uz se konecne zase musime videt. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt nevim, co jsem bohu udělala že na mě seslal maturitu:))))

      Vymazat
    2. Ahoj Val, nejsem si jistá, jak Tě oslovují. Teď jsem dopsala dlooouhyy comment a kdyz mi to nabídlo náhled, tak mi to vsechno zmizlo ! :O Tak znova a trochu jinak a snad i kratčeji.
      Sleduju ze zámořì, z džungle, kde včera jsme meli 26°C a je tady nádherně. Žiju z Čr pryč už moc dlouho, tak, že už mi z toho hrabe a videa od Tebe mě těší, když diky Tobe jsem atmosferou v Čechách, Rakousku, kde je to vážně krása. A zima Ti sluší. Zajimalo by me, jestli by Ti bylo jinak, líp, tam kde je cely rok "léto" myslíš si, že jo ? Určitě je to příjemný, leč důležitý je to s kým a jestli člověk je naplněn tím čím si přeje. Jsem byvaly sportovec a posledni dobou se peru s astmatem, a to je mnohem horši nez maturita, kdyz človek uz pocita s tim poslednim, ze je konec. A to netreba připominat horši nemoce,apod. že jo. Valentynko, utube mi Te naserviroval a ja jsem za to ráda. Díky "holkam ségrám z hrnku" Hlavu vzhuru, maturitu má spousta dalších lidí taky, a zvládneš všechno, a když ne, jsou i jiné dalšî cesty. Opatruj se, mějse krásně. Paa

      Vymazat
  2. Ano, taky trpím depresemi...Mám týden, kdy jsem namotivovaná, plním vše co si nalánuju(někdy je toho až moc), jsem šťastná a mám se ráda. Poslední, ale tak 3 týdny jsem totalne demotivovaná v depkách a nevím, jak zase začít. Jsem ten typ co to pořád odkládá na zítra. Ještě, že jsou tu lidi, jako ty co mi lepší den podcasty, videii tak i články <3 Zima a tma je pro mě těžký období, tak snad to přežiju a i nějak užiju with happiness:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Julčo,
      moc ti děkuju, že ses mi svěřila! Ha, to znám až moc dobře, mám to tak už pár let no..Neříkám, že jsem se z toho dostala, ale co pomáhá je uvědomit si, že člověk nemůže jet každej týden na 100%. Někdy prostě věci nevyjdou podle plánu a to je v pořádku.:) Chce to si odpustit a příště to třeba bude zase lepší..neklást na sebe tak vysoký nároky.
      Držím palce ať je brzy lépe! :) <3

      Vymazat
  3. Sleduji tvá videa, poslouchám podcast, pročítám tvůj blog už nějakou tu dobu a musím říct, že mě neskutečně inspiruješ a děláš mi dobrou náladu. Díky za to, že mě inspiruješ a přeji ti, ať se ti ten únor podaří. A on se podaří!

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkný den přeji :) Objevila jsem Tě nedávno, díky Tvým podcastům a i když jsi mladší, dokážeš mě inspirovat. Držím pěsti, ať se To daří v tom, čemu se zrovna věnuješ a hlavně, aby Tě to dělalo šťastnou :)...jo a jestli můžu být tak trochu sobecká, nemohla by ses podělit o ten recept na babiččin mrkvový koláč? Vypadá úžasně! :)

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig