pátek 22. února 2019

Můj maturitní ples | Photo Diary

V minulém článku jsem vám slibovala, že vám ještě ukážu všechny fotky z toho dne.
Z toho dne, na kterej jsem se asi jako jediná holka na planetě zemi absolutně netěšila, o kterym jsem měla pocit, že je za trest a kterej byl nakonec vlastně hrozně super. 
Můj maturák nebo jak se to tak říká v Práhe - maturiťák - a nebo po rakousku "Maturaball", byl rozhodně úplně jinej než jsem si ho představovala.
V dobrym i špatným slova smyslu.

Kdybych před nějakými 5 lety měla křišťálovou kouli, mohla se podívat do budoucnosti a viděla bych, že tohle bude můj ples, asi bych byla celkem zklamaná. 
Ale dneska, když už vím, že střední není úplně jak High School Musical a obzvlášť ta moje je spíš hororovej film, byl pro mě ve finále můj ples příjemným překvapením.
A to hlavně - nebo spíš jenom díky - mým nejlepším kamarádům a rodině, kteří za mnou přijeli, aby se mnou tenhle speciální večer strávili a podpořili mě.

Bez nich by to pro mě totiž byla jenom další "společenská událost", na kterou bych se musela 3 hodiny připravovat, zbavovat se každého chloupku na těle, nervovat se s nesouměrnými očními stíny, kulhat na 12 centimetrových podpatcích a pak trpět přelidněný sály, zahulený bary, nechutný ožralý chlápky a non-stop cicmající se páry.
Opět, možná po jedný či dvou sklenkách vína, bych zjistila, že v Rakousku nemám vlastně žádný kamárady a že mě všichni jenom strašně štvou. 
Pravděpodobně bych to zabalila ještě před půlnočkem a utekla do postele, kde bych si naštvaná na celej svět pustila Comeback nebo třeba Výměnu manželek, otevřela bych si velkou krabici zmrzliny z non-stopu nebo gyros, či pizzu od turků (nebo spíš obojí dvojí) a oddala bych se několika hodinový pity party, ze který by mě ráno maximálně tak bolel žaludek.

Tak, a tohle je jeden z miliona důvodu, proč já prostě nemám ráda plesy.
Ale mohla bych o tom upřímně napsat celou sérii článků, ba dokonce i knihu. Trilogii. 
Natočit celovečerák ve stylu Bridget Jones, protože upřímně, přesně tak se poslední dobou cejtím. 

Ale zase zacházim moc daleko - dneska to má bejt o fotkách a né o mých rádoby vtipných kecech a přirovnání.
Tak ještě závěrem - děkuju moc všem těm 8 zlatům, co za mnou přijeli a  zabránili tak tomu, aby tenhle můj jedinej maturitní ples (teda - modleme se...) nabral podobnej tragikomickej spád a já skončila jako Bridget, opuštěná a s Ben&Jerrys od vietnamců. 


Šaty jsem měla vypůjčený ze svatebního salonu Maya
Pokud byste nad tím taky přemýšlely, tak 100% platí: čím dřív tím líp. Já si je vybrala na konci října a bylo to doslova za pět dvanáct. 
Paní v salonu mi tvrdila, že holky si je normálně zamlouvají třeba už v květnu. 

Upřímně, když jsem si je vybírala - moc nadšená jsem z nich nebyla. Vůbec to nebylo to, co jsem si pro sebe představovala a vlastně jedinej důvod, proč jsem si je nakonec vzala byl, že jsem věděla jak málo času mi zbývá a že všechny půjčovny už budou nejspíš taky vybraný, na švadlenku můžu zapomenout a v obchodech nic neseženu.
Nakonec mi ale sedly jak zadek na hrnec a i díky nim to přece jen byl nezapomenutelnej večer.
Který holce by se nelíbilo vyzkoušet si, jaký to je být princeznou?


Je to super, jen tak btw. Až na to, že vám na ty šaty neustále šlapou přiopilý lidi a dojít si v nich na záchod by mohl být novej olympijskej sport. 
Ale ten pocit, když si vyzvednete sukýnku a kráčíte nahoru do schodů, po červenym koberci a jen čekáte, kdy se vám vyzuje střevíček, aby ho pak mohl najít váš princ...
...nebo se alespoň snažíte prostrkat tím tisícem lidí a nezakopnout u toho, vždyť je to skoro stejný, je přece jen k nezaplacení. 




Tady to jsou ty mý tři sex bomby - podstatná část mého cheer up týmu.
V ten večer, měla každá z mých kamarádek nějakou speciální pozici .
Nelča byla moje kadeřnice.
Lia, tak ta v den mýho maturáku zaujala nejdůležitější pozici mé osobní manažerky/asistentky.
Ne jenom, že mi mojí princeznovskou róbu přivezla z Prahy a zase i zpátky odvezla, ještě k tomu se o ní ( a o mně...) celej večer starala, hlídala, aby každý lok a sousto, které jsem spolykala nedopadlo tam, kam nemá a byla už od začátku můj věrný doprovod.
A Áďa? Ta byla fotograf. 


© Adéla Šponerová. All rights reserved.
:)
Takže přesně takhle nějak vypadaly mé návštěvy toalety. 
Zážitek jak blázen!




S mojí osobní asistenkou Liuškou.


Další, moje nejvěrnější roztleskávačka - můj starší brácha Maty.
Já vůbec nevím, co mám napsat, aby to nebylo moc emotivní a trapný, protože to nikdo nemá rád, ale zároveň to vyjádřilo to, jak moc pro mě znamená.
Je to zkrátka a jednoduše to nejúžasnější člověčisko na světě. 





"Dyť nehraje hudba."
"No tak si jí uděláme!"


Díky tomu, že mým jediným tanečním partnerem za večer byla moje sestra Sárinka, se kterou jsme to roztočily na hudbu tak exkluzivní a ne-mainstream, že nebyla vůbec slyšet (v Rakousku na plesech totiž asi netancují..), jsem ani nemusela oprašovat žádný kroky z tanečních a měla jsem tak aspoň o trochu nervů míň.





❤️❤️❤️
My all.





A aby to nebylo tak emotivní a taky - byl by to vůbec můj článek, kdyby se nějak netýkal jídla? - to jsme takhle před tím plesem měli skvělej nápad sežrat asi tak šesti kilovej burger s hranolkama.
Bylo nám všem moc fajn a dobře. 
:)


No a takhle nějak probíhal můj ples.
Burgerista, rtěnka na zubech, dobíhání tramvaje, probírání životních problémů, výbuchy smíchu, měkáč v jednu ráno, totální fail na půlnočku a přespání v 5 lidech v jednopokojovym bytě. 

Připravovala jsem se sotva hodinu, šli jsme spát dlouho před svítáním, neopila jsem se, neudělala jsem žádnou volovinu, kterou bych pak vyprávěla svým pravnoučatům a ani jsem nenašla svýho prince. 
Přesto jsem si ale užila to, být jeden večer princeznou a uvědomila jsem si, že prince je zbytečnej, když mám vlastně doma těhlech svejch 8 trpaslíků.

Děkuju, že jste mi mojí noční můru přeměnily v tenhle nezapomenutelnej, pohádkovej zážitek.


S láskou, V.




Share:

6 komentářů

  1. Mala si skutočne nádherné šaty ♥ Pevne verím, že si si to užila ♥ Krása ◡‿◡✿

    Blog de la Licorne

    OdpovědětVymazat
  2. Měla jsi vážně moc krásné šaty :) věřím, že sis připadala jako princezna, i když bez prince :) taky koukám, že maturiťák v Rakousku je vážně jiný než u nás :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo! Je to fakt jiný, musím říct, že v Česku se mi líbí mnohem víc. Přijdou mi takový...osobnější. :) Moc ti děkuju! Jooo, na to, že jsem princezna bez prince už jsem si celkem zvykla. :I :DD <3

      Vymazat
  3. V těch šatech vypadáš opravdu nádherně. Nedokážu si představit to peklo, když chceš jít na malou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, děkuju!:) Hele, je to celkem dobrodružství! :DD Záleží na tom, jak se na to díváš...:DD

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig