pátek 11. ledna 2019

Back on track! | 1. týden #apresfit30

No. 
Asi bych rovnou přeskočila to, jaký jsem strašný cliché s tím "vracet se do formy" na Novej rok. 
Ale upřímně?
 Nutně jsem potřebovala nějakej čistej začátek, něco, co by mě motivovalo přestat všechno pořád odkládat na pondělí a stávat se tak ještě větším clichém než je stanovování si novoročních předsevzetí ohledně cvičení a zdravého jídla.
Jestli mě už chvilku sledujete, asi víte, že posledních pár měsíců pro mě bylo složitých.
 Bojovala jsem sama se sebou, se svými vlastními pocity a vracela se tak k hrozným, starým zlozvykům, o kterých jsem si myslela, že jsou dávno zapomenuty v minulosti. 
Příliš velký nároky na sebe samou, porovnávání se s ostatníma, self-sabotaging a celkově hrozně negativní mindset vedly k tomu, že se mi zase vrátilo záchvatové přejídání a odpor ke sportu a celkově slovnímu spojení - zdravý životní styl.
Ale o tom už jsem mluvila v minulých článcích. (tady a tady)
Dneska bych vám ráda řekla, jak probíhal 1. týden mého snažení se s tím něco udělat a být zase šťastná.


2.01. 2019 jsem vstala s naprosto debilní náladou.
Pardon, ale jo.
"Sakra - v novym roce neuběhlo ani 48 hodin a já už všechno totálně pokazila. Včerejšek jsem po příliš náročnym Silvestru - strávenym s mojí mamkou...- celej prospala a proležela.
Venku je hnusně a já nestíhám."....
 Začala jsem si hledat veškerý výmluvy k tomu - proč ten "novej začátek" ještě odložit. 
A pak jsem si řekla - sakra, tohle už ne. Zvedla jsem se, šla si zaběhat, hodila takovou skobu, že mi nateklo koleno, šla zase domu, sedla si a konečně natočila nový video. Sbalila si svý saky paky, odjela do Linze, vybalila, uklidila a byla ready na to opravdu začít. 
Jedna z věcí, kterou chci opravdu změnit je můj vztah k jídlu. Přestat k němu mít tak silnou citovou vazbu. Neříkám, že je špatný dát si sem tam něco za odměnu, ale u mě se z toho pomalu ale jistě stala droga. Hlavně protože odměna pro mě bylo cokoliv plný nezdravých tuků, cukru, bílý mouky a celkově něco, co mám jinak zakázaný. 
Jídlo pro mě bylo řešením všech problémů a zároveň i jejich zdrojem.
Prvním krokem pro mě bylo přestat si říkat "tohle teď nemůžu" a "tohle je špatný", ale začít si říkat, "tohle mýmu tělu dávat nechci". Soustředit se na to množství zdravých potravin, co můžu a co mi chutnají a nemyslet na věci, co "nesmim".
Mým cílem je naučit se jíst, co nejlíp můžu vždycky. Přestat brát zdravý jídlo jako dietu nebo trest, ale jako životní styl. Najít si cestu, která nejvíc vyhovuje mě osobně.


Miluju ovesnou kaši k snídani! Nejčastěji (čti: vždyky) si jí dělám s banánem, skořicí a burákovým máslem.
Tip: Doporučuju si nějakou část banánu do kaše naházet těsně než bude dovařená. Banán tak trochu zkaramelizuje a má výbornou, ještě sladší chuť !

Na první měsíc v roce jsem si dala takovou výzvu, opravdu si hlídat co jím.
Ráda bych taky shodila nějaký to kilíčko, co jsem nabrala - co si budeme. 
Vím, že k tomu, aby člověk zhubl je nutný mít vyšší kalorický výdej než příjem. 
Jednoduše - míň jíst a víc se hýbat. 
Vážení, jíst míň nemusí hned znamenat nejíst. To jsem se taky naučila. Už z minulých zkušeností jsem si ozkoušela, že na to, abych si  pohlídala jestli nejím moc nebo u mě spíš moc málo mi nejlíp funguje počítání kalorií v MyFitnessPal. 
Nejsem s tím tak striktní - nevážim si každou malinu a když jeden den zapomenu, nezhroutim se.
 Je to spíš pro to, abych se zase naučila mít odhad, jaká je normální porce a kolik jídla denně (kalorií) mi vyhovuje pro optimální hubnutí
Makra si nehlídám, to by už bylo trochu too much. Jediný o co se snažím je jíst přes den dostatek bílkovin - mít aspoň 10g - spíš víc - v každém hlavním jídle. 
Další změna v souvislosti s jídlem je pravidelnost.
Zjstila jsem, že se mi funguje mnohem líp, když mám přes den minimálně 3 hlavní jídla a někdy i svačinu/y, než když si dám obrovskou snídani a pak celý den až do večeře hladovým, jak jsem to dřív často dělala. 


Pokud máte problém s pravidelností v jídle, určitě krabičkujte! 
Já tenhle týden obědvala kuřecí prsa s quinou a zeleninou.


Je pro mě důležitý jíst v klidu. 
Nejsem ten tip, co by byl schopnej do sebe rychle něco naházet, jen abych neměla hlad. To se radši nenajím a počkám, až na to ten čas bude. Jídlo je pro mě rituál - potřebuju sedět, v klidu a pohodě si to vychutnat. Proto si často beru snídaně do školy, kde si je sním až během hodiny/o přestávce. Tohle je tvaroh s domácí granolou, banánem, borůvkami a skořicí.


Přestože po ránu miluju sladký, musím říct, že na moje tělo lépe funguje slaný, teda - tuky a bílkoviny. 
Jakmile si dám vajíčka nebo i třeba chleba se sýrem, hlad nemám minimálně další 4-5 hodin, což o mý milovaný kaši říct bohužel nemůžu.
Máte to tak někdo taky?



Chlebík s vajíčkem, slaninou a dýňovým pestem z Cobry. <3 Asi ne to nejdravější, co jsem tenhle týden měla, ale na brunch ideální. Hlad nebyl do večeře.

Je fakt, že vzhledem k tomu, že prvních několik dní nového roku jsem strávila v Praze dělala jsem přesně opak toho jíst pravidelně.  
Vždycky, když cestuju mám s tímhle "nejezením" problém. 
Díky bohu, že má Praha tolik DOKONALÝCH míst se zdravým jídlem, takže jsem do sebe vždycky aspoň ty 2 velký hlavní jídla dostala.
Ale rozhodně to neni něco, co doporučuju - musim se už konečně naučit nosit sebou svačiny. :D
Jakmile jsem se vrátila do Linze a do školy, zase jsem začala všechno trackovat a jíst pravidelně, většinou 4x denně a víte co? 
Stačilo pár dní a cítím se naprosto úžasně. Nemám chuť na nezdravý blbosti, jídlo mě baví a už teď na sobě cítím především psychický výsledky.


Coffee Room je v Praze moje nejoblíbenější místo na snídaně. Nejvíc miluju banánovej chleba s burákovým máslem a banánem, panebože.
Hrozně bych chtěla konečně zkusit něco nového, když tohle je tak dobrý, že to prostě nejde! :D Chodíte sem někdo taky? Co si dáváte vy?



Bircher müsli z Kavárna, co hledá jméno. 
Pro mě mnohem větší wow než jejich známý vejce benedikt, který né, že by nebyly dobrý, ale lepší jsem měla v mnoha jiných bruncharnách. Každopádně, tohle opravdu doporučuju! Né jen, že je to fakt ideální mix mezi ovesnou kaší a granolou, ale navíc vás to zasytí na dalších několik hodin.



Na druhou stranu, falafel bowl z Puzzle Salads mě strašně zklamala a jen jsem se utvrdila, že moje láska k salátům z Delmartu - když jsem v Praze, neobědvám/večeřím v podstatě jinde - je vážně oprávněná. :D 
Ne jenom, že neměli asi tak polovinu věcí, co tam byla napsaná (včetně tahini dresinku), ale celkově mi po tom salátu nebylo úplně dobře. Takže příště asi zůstanu u starýho dobrýho Delmartu. 


Co se týče cvičení, jestli mě sledujete na instagramu, asi jste si všimli, že cvičím momentálně podle ebooku od Peti Elblový. Potřebovala jsem nutně změnu a inspiraci, abych si opět našla styl cviků, co mi vyhovuje a Peťa je někdo, koho sleduju už od jejích úplných začátků. Už několikrát mi pomohla a inspirovala mě a proto jsem děsně ráda, že jsem jí mohla podpořit a koupit si ebook právě u ní.


Musim říct, že mi ebook dává pořádně zabrat. 
Naprostá většina workoutů je totiž hodně o používání celého těla a tak někdo jako já, která celej život v 90% cvičila jen nohy, zadek a břicho opravdu hodně trpí.
 V dobrym slova smyslu. Přestože jsem ale teprve u druhýho týdne, už cítím změny ve fyzičce a síle. 
Cvik, který jsem před pár dny neudělala ani 10x v kuse teď zvládnu 20x bez zastavení a i během cvičení si dávám míň pauz. 
Přestože je ebook udělanej tak, aby se dal v pohodě cvičit i doma, já ho cvičím ve fitku z jednoho prostého důvodu - jinak se nedonutím. Vždycky, když se ke cvičení po delší neaktivitě vracím, potřebuju trochu větší motivaci, abych skutečně vydržela a tu doma prostě nemám
Navíc, před každým tréninkem se rozehřívám 15-30 minutovým kardiem a na to teďka venku, v těch -5 stupních fakt nejsou ideální podmínky.


Mimo cvičení podle ebooku se taky snažím hodně hýbat přes den. 
Moje nový fitness hodinky mi to usnadňují díky počítadlu kroků, což mě upřímně strašně motivuje. Taky miluju chodit na procházky bez mobilu, takže je super, že i když ho nechám doma, pořád vím, kolik jsem ušla.
Upřímně už se opravdu nemůžu dočkat až přestane mrznout a já budu moct zase začít běhat, protože to mi chybí, asi ze všeho nejvíc.

Uplynul první týden a já vážně cítím změny.
Když se podívám do zrcadla, zatím žádný velký změny nevidím - možná ploší břicho, ale tím to končí. Což je, po jednom týdnu - úplně normální, prosím vás. 
Pořádně se mi pročistila pleť se kterou jsem o Vánocích docela bojovala a taky - tohle je trochu TMI, pardon - se mi hodně srovnalo trávení. 
Cítím se spokojenější, zdravější a věřím, že jsem konečně na správné cestě.

Jak to máte takhle na novej rok vy? :) Rozhodli jste se taky trochu zapracovat na vašem zdraví? Jak?
S láskou, V.



Share:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blog Design Created by pipdig