neděle 15. září 2019

E31: Jak vystoupit ze svý komfortní zóny?

Komfortní zóna.
To místo, kde je nám fajn, kde jsme spokojený a kde nám nic nechybí. Teda...nechybí?

Všichni máme spoustu snů a představ o tom, kde bychom chtěli být a jaký život bychom chtěli žít, ale málokdo z nás si pak doopravdy "lajzne" tyhle své cíle pronásledovat a celý život pak přemýšlí nad tím, co by kdyby...

Přitom je to tak jednoduchý - stačí jen zatnout zuby, udělat ten krok navíc a opustit hranice naší komfortní zóny. Naučit se, všímat si v tom šílenym nepohodlí jenom toho dobrýho a trpělivě čekat na to nejlepší, co nás tepreve čeká...a že to  jednou přijde.

V dnešní kratší epizodě The Coffee-chic podcastu vám řeknu pár mých tipů na to, jak jsem se já naučila ze svý komfortní zóny vystupovat a co mi pomáhá k tomu, zvládat to s (trochu) větším přehledem.






Jaká situace, ve který jste se kdy ocitli byla pro vás největším výstupem z vaší komfortní zóny a co vám to přineslo?:)

S láskou, V.


Share:

Hiking in Saalbach

Čistej horskej vzduch, sluníčko ve vlasech, čas s mojí rodinou a vychlazený pivínko.
 Přesně tohle jsem teď potřebovala. Jako sůl. 
Jak už jsem vám tu psala několikrát, poslední týdny byly hodně nabitý, ulítaný a upřímně - celkem i osamělý. Přestože jsem trávila spoustu času ve společnosti mých kamarádů, kolegů nebo prostě strašně božích lidí, začala mi hrozně chybět moje rodina. Poznám to na sobě vždycky podle toho, že mám tendenci neustále se dívat na starý fotky nebo vlogy a pořád přemýšlím nad tím, co asi teď zrovna dělají. 

Minulý týden mi rodiče oznámili, že pojedeme všichni i s naší větší rodinou a známými do Rakouska, do Saalbachu na tůru. Od tý chvíle jsem doslova odpočítávala minuty a nemohla se dočkat, až se konečně se všema zase uvidím a vypadnu někam do přírody!




Ráno jsme začaly jak jinak než pořádnou snídaní. Musím říct, že mě fakt  štvalo to, jak si kvůli mý bezlepkový dietě němůžu dát ani chleba s medem, nakonec jsem si ale místo pečiva dala nějaký ovoce a vajíčka mi chutnaly i bez toho. Horší už to pak bylo u večeře v italský restauraci, kde jsem neodolala a snědla kousek pizza chleba...no. Noc to pro mě byla moc příjemná...(:







Po snídani jsme lanovkou vyrazily na kopec a jak kamzíci skákali po těch snad nejhorších trasách, co tam byly. Ale aspoň to byl pořádnej adrenalin. :D
Domů jsme došli až někdy v půl pátý odpoledne a ušli jsme něco kolem 12 km.


















Tohle je prostě nádhera.







K obědu jsme se zastavili v restauraci Spielberghaus. Hned na začátek mě dostalo to, že tam hráli český písničky a celej personál mluvil česky. :D 
Byla jsem taky překvapená i z toho, jakej výběr bezlepkovýho jídla tam měli. Dala jsem si nějakou rakouskou specialitu - brambory, kuřecí maso, kyselí zelí a vajíčko. Nezní to úplně posh, ale bylo to výborný.





Nejvíc jsem doufala, že potkáme cestou nějaký krávy. A splnilo se mi to! Potkali jsme jich hned několik a dokonce se od nás nechali i pohladit. 






K sváče jsme si natrhali lesní ostružiny.




When you accidentally open the front camera. :D 




Večer jsme se pak byli projít kolem našeho hotelu a došli si na véču. 


Bylo to fakt strašně skvělý, takhle na jeden den vypnout a neřešit. I když jsem celej pátek strávila na cestě z Prahy a dneska, v neděli, mě čeká dalších 600 km autem a autobusem, stálo mi to za to. 

A pokud jste ještě nikdy nebyli takhle na horách NElyžovat, tak určitě vyražte, protože ten zážitek je prostě úžasnej. :)


S láskou, V.


Share:

sobota 14. září 2019

Můj názor na zero waste a tipy na dobrou náladu? | Q&A VIDEO

Po měsíci je tady zase nový ASK! Tentokrát vám řeknu všechno, co si myslím o zero waste, jak cvičím a podělím se o mé tipy na lepší náladu.


                                           

S láskou, V.


Share:
Blog Design Created by pipdig