čtvrtek 6. prosince 2018

Falešná sebeláska a můj prosincový experiment

Sedím v kavárně, popíjím výborný kafe a cpu se skořicovo-jablečnou sušenkou. Poslouchám můj oblíbenej playlist, a přemýšlím.
Přemýšlím nad tím, co se se mnou, respektive ve mně, za ty poslední 2 měsíce odehrálo.
Tyhle poslední dva měsíce pro mě totiž z nějakýho důvodu byly ty nejtěžší, nejhorší z celýho roku. 
Je to celkem paradox, protože dokud jsem tehdy o něco nezakopla a nespadla tak do druhý poloviny října rovnou na čumák, byl 2018 jeden z těch nejhezčích roků mýho života. 
Nestalo se mi nic tak příšernýho, žádná smrt v rodině ani nic podobnýho. Díky Bohu!
Spíš bych řekla, že tou dobou jsem byla se džbánem pro vodu už tolikrát, že bylo jen otázkou času, kdy se mi to blbý ucho utrhne, džbán se roztříští na kusy a voda vyteče všude kolem.
A já tam zůstanu stát sama, bez vody a jak ten džbán - prázdná a úplně rozbitá.  


Takže bych vlastně neměla bejt překvapená.
 Víte, tak nějak jsem celou dobu tušila, že asi zase brzy hitnu rock bottom pokud něco nezměním. Člověk si tohle ale hrozně těžko připouští. 
No tak...jak snadno se vám přiznává, že jste slaboch a na něco nemáte?
Hlavně v dnešní době.
 Hustle, work hard, no sleep, hlavně jeď jeď, makej ty padavko a vopovaž se přemýšlet nad tím, že to vzdáš!!! Mám pocit, že být "neproduktivní" nebo "nemít cíle" je v dnešní době skoro ekvivalentem toho jako bylo být v 50. letech homosexuál. 
Fuj taxl, jseš proti přírodě, měl bys jít na nějakou terapii nebo nejlíp rovnou na křeslo.
Upřímně, občas mám pocit, že kdybych před lidma přiznala to jak ztracená sama v sobě, jak zmatená v tom, co mám i na denní bázi vykonávat, abych prostě jenom neseděla a nekoukala do zdi, se cítím, tak by si přede mnou uplivli a vrhli se mě zlynčovat. 
Protože takhle jsem se k sobě chovala vždycky sama. 
Za jakejkoliv náznak slaboštsví jsem se vnitřně profackovala, dala si studenou sprchu a 20 angličáků k tomu. 

Wohoooo, takže tobě se nechce dneska cvičit jo?
Hm, takže si jdi zaběhat, pak fitko a jsi bez večeře ty lemro líná.

Cože, že bys chtěla jít v pátek večer ven s kamarádama? Prosímtě, a kdo za tebe zejtra odcvičí ten ranní workout, natočí video a napíše tři eseje? 
Jo přesně tak. Odcvič ještě jednu sérii a do 11 ať jsi v posteli. 

Počkej, že se ti líbí ten kluk? A zve tě ve středu na večeři?
 Kdo jako chodí ve středu na večeře? To neni cheat day.
 Zapomeň. Napiš, mu, že máš učení a běž makat.


Všimli jste si toho, že se v mym sebemrskačství často opakuje motiv cvičení a jídla?
 Well, za těch posledních pár týdnů věnovaných sebereflexi - a pár sezení na různých terapiích, o tom ale až jindy - jsem si uvědomila, že zrovna tenhle můj "fitness lifestyle" je pro mě způsob přebíráním kontroly nad sebou samou, nad svým životem. 
 Protože mám problém s tím, že nad vším kontrolu mít prostě nemůžu. 
Že všechno prostě neni dokonalý a že ze všeho nejmíň dokonalá jsem já sama.
roky se snažím naučit se mít se ráda a být spokojená se svým životem tím, že neustále dělám všechny tyhle sebláskovský procedůry a vyznávám veškerý ty "správný" filozofie.
Jím zdravě, cvičím, myslím pozitivně, čtu knížky, cestuju, učím se o Buddhovi, ale místo toho, abych se měla opravdu ráda tak se dokážu mít ráda jenom, když dělám všechny tyhle věci.

Věci, který dle mýho názoru patří k "dokonalýmu životu dokonalý holky". 
Snahou o to být pořád dobrá, pořád hezká, pořád inspirativní a pořád perfektní jsem se úplně oloupila o ty ostatní věci - o věci, co nás rozhodně nedělaj dokonalými, ale co z nás dělaj šťastný lidi. 
Oloupila jsem se o spoustu vzpomínek, který jsem mohla mít, protože mi nepřišly dostatečně dobrý. Protože "ta holka" by je přece nikdy zažít nechtěla. 
Došlo mi, ale jedno. Tohle mě nikam neposouvá. Naopak.



Ať už jsem k dokonalosti sebe blíž, vždycky mi to spíš ubližuje, než aby mě to dělalo šťastnou. 
Pokud jste četli můj poslední článek, víte asi, že se mi zase vrátily problémy s jídlem. 
Jak se pro mě postupně ukazuje, všechno tohle jsou jenom symptomy mnohem hlubších problémů a jsem nejspíš mnohem "rozbitější" než jsem si myslela. Než by si o mně nejspíš kdokoliv myslel. 


Mám toho spoustu, s čím se vám chci svěřit.
 Jsou to ale věci, který i já sama hodně těžko přijímám a nejspíš si je budu muset nejdřív zpracovat pro sebe než se o ně podělím s "celým světem". 
Tímhle článkem bych vám jenom chtěla říct, abyste si pamatovaly, že vaše mentální zdraví, by mělo být vždycky, vždycky číslo jedna. A že starat se o svoje mentální zdraví nemusí být vždycky estetický, produktivní ani "správný" v očích naší společnosti. 
Že tenhle overused pojem sebeláska rozhodně neznamená  jen smoothies, lekce kickboxu, kosmetika a každej večer bublinková koupel. 
Dost často to je prostě jen to, dát si bez výčitek skočicovou sušenku v kavárně místo fitka nebo dlouhej telefonát s vaší kamarádkou místo mailování a úkolu z matiky.
Zároveň to ale může být i intenzivní procházka, běh nebo workout v posilovně místo zmrzliny a filmu po kterym se, let's face it, stejně nebudete cítit o nic líp.
Rozhodla jsem se využít prosinec, poslední kapitolu 2018, jako takovej zkušební měsíc. 
Opustit na chvilku od všech mých fitness goalů nebo tužeb po dokonalosti a vyzkoušet si zase být na chvilku jen člověk.


 Dělat jenom ty věci, který zrovna chci dělat a který mě dělají šťastnou v ten danej moment. 
Žádný nucení se, žádná přehnaná disciplína ani sebemrskačství.
Budu říkat ano plánům, který mě lákaj i když jsou možná totálně kontraproduktivní a plýtvají časem, kterej bych mohla využít k práci!
Ne jsem říkala 11 měsíců.
Pohár přetekl, ucho se utrhlo.
A věřte mi, nic nechutná líp než čerstvá skořicová sušenka s trochou sebepřijetí a pohlazením po zádech ode mě samé. 
Takže ahoj prosinci 2018. 
Těch zbývajících 25 dní si pořádně užijem, co říkáš? 

S láskou, V.

Share:

11 komentářů

  1. Tímhle článkem jsi mě posadila na zadek.

    OdpovědětVymazat
  2. Neskutečný, buď pyšná!!! Buď pysna sama na sebe!! Zaslouzis si to, pamatuj, že psychika je nejdůležitější, pokud není člověk v psychické pohodě, všechno se hroutí...
    Jsi skvělá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš úplně pravdu! Člověk může mít sebelehčí život, ale pokud psychicky neni v pohodě, bude mu to připadat jako největší peklo. Moc ti děkuju za tak krásnej komentář❤️

      Vymazat
  3. Vájo (promiň za to osobní oslovení, i když se neznáme) prosím tě dej se do klidu a ser na všechny ty kydy dnešní doby! Jsem tak šťastná že mě tohle minulo! Zavřeli by mě na psychiatrii kdybych v téhle době měla tolik let co ty... Buď sama sebou a dělej jen to, co opravdu cítíš že bys dělat měla - ale kvůli sobě!! Ne kvůli fotkám, komentům, stereotypům apod. Držím pěsti ať se brzo dáš do kupy a neboj, bude zas dobře ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Awww, to je tak hezký!❤️ Opravdu ti strašně moc děkuju. Máš pravdu, moje mamka mi sama řekla, že přicházím o ty nejlepší životní zážitky tím, že se pořád snažim bejt dokonalá a jít s dobou...Moc ti děkuju za tak upřímnej komentář❤️ A Vája je super!😅

      Vymazat
  4. Ahoj Vali:) Moc krásný článek. Vlastně, všechny tvoje články jsou skvělé. Věřím, že to všechno zvládneš, jsi silná holka. A s tím prosincem s tebou naprosto souhlasím. Užívej si ho, jak jen to jde, vždyť jsou Vánoce, a už jenom proto, by si člověk měl dopřát. Právě na svém blogu se snažím o to, aby lidé byli naladěni a ten měsíc milovali a užívali si ho. Moc se těším na tvé vlogy z Vánoc. Věřím, že to bude úžasný měsíc, jak pro tebe, tak pro ostatní. Měj se moc hezky a Veselé Vánoce:) V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozně moc ti děkuju! To je naprosto skvělej nápad, mě vždycky děsně mrzí, když lidi na Vánoce nadávají a neužívají si je. ❤️

      Vymazat
  5. Je veľmi ľahké nechať sa opíjať vlastnými úspechmi a začať to preháňať s tým, že človeku iné radosti života - tak ako aj píšeš - pretekajú pomedzi prsty. Som rád, že teda. že aspoň na skúšku sa vrátiš medzi ľudí. :) Dúfam, že sa ti u nás bude páčiť.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, sice se vůbec neznáme, ale je to až šílený kolik toho máme společnýho. Sleduju tě už skoro rok a pravidelně čtu tvoje články. A jsou SKVĚLÍ !!! Popisuješ přesně věci kterýma si taky procházím a vždycky mi hrozně pomůžou si zase něco uvědomit nebo mě motivovat. Moc ti děkuju, jsi užasná.

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig