sobota 29. prosince 2018

Letos (p)o Vánocích

Včera jsem na instagramu narazila na příspěvek od jedný mý oblíbený stránky plný sarkastických citátů, vtipů a hlášek , ve kterém stálo:
 "Je to období mezi Vánoci a Novým rokem. Nikdo neví, jaký je den. Čas vlastně neexistuje. Můžeme začít pít v 10 dopoledne? Proč ne. Existence je jen jeden velký zmatek." 

Musela jsem se začít nahlas smát, protože jsem dlouho nenarazila na žádný podobný "meme", co by lépe vystihoval moje momentální pocity. 
Kdo jsem? Co jsem? Jak se cítím? Mám hlad? Ne? Ano? Co vlastně od života chci? Chci já vůbec něco?
Myslím si, že kdybych si teď začala psát deník, kterej by za několik desítek let objevili moji potomci, stoprocentně by ho mohli vydat jako nějakej existenciální masterpiece, kterej by předčil i Čekání na Godota nebo Cizince.
Kam se na moje momentální existencionalistický myšlenky hrabe takovej Albert Camus.
Co je to vůbec život?


No. Takže takhle nějak se teď po Vánocích mám. 
Vůbec se necítím odpočatě. Naopak, jsem restless jako nikdy předtím. Absolutně se necítím ve svý kůži a kdybych mohla tak z ní vyskočím a uteču někam do pryč, hledat si jinou. Jakože vážně, můžete mi někdo vysvětlit - jak se v dněšní době, na přelomu roku 2018 vůbec SKUTEČNĚ odpočívá? 
Já už to totiž asi neumím. Mám pocit, že pokud si chci skutečně odpočinout, budu si nejspíš muset nechat píchnout eutanázii a odebrat se do rakve k věčnýmu spánku. 
Jak mi jinak vysvětlíte fakt, že mi moje nový supercool fitness hodinky ukazujou, že spím denně pomalu 10 hodin, mám "lepší spánek než 85% uživatelů" a přesto se každý ráno probouzím jako zombík, vyšťavená a lačná po krvi, nebo aspoň dobrym espressu, čímkoliv, co mi dodá energii na to se třeba odvalit do koupelny a vyčistit si zuby. 
Když pominu i mojí neschopnost se normálně vyspat, další věc, ve který jsem vážně příšerná je schopnost psychickýho odpočinku. Jakože to se dělá jak prosím pěkně?
Je vůbec dneska možný vypnout a nemyslet na to,co: musím, měla bych, bylo by dobrý, abych udělala a nebo v případě instagramu, cejtit se hrozně protože Pepa nebo Pepina od vedle už byli na crossfitu a józe, vyvenčit buldočky a ještě si zašli na brunch? 



Tohle jsou moje myšlenky v průběhu téhle povánoční, týdenní existenciální krize, kdy je čas pouhou iluzí a na ničem vlastně nezáleží. 
Článek úplně bez pointy, ale měla jsem náladu psát. Zažíváte taky po Vánocích a před Novým rokem podobnou existencionální krizi, kdy vůbec nevíte kdo a čí jste? :D
S láskou, V.

Share:

sobota 15. prosince 2018

Tipy na Vánoční dárky | For her

Vím, že už je polovina prosince, ale stejně jako všechno v životě, i dárky řeším na poslední chvilku. No.
Nevim, jestli se někdy změním. Každopádně, pokud jste na tom podobně jako já, moc doufám, že vám dnešní článek pomůže. 
Koláže jsou udělaný pro různý tipy holek - bárbínky, kuchařky nebo třeba #girlbosses, který milujou plánování a tvrdou práci. Snad v nich každej najdete nějakou svojí kamarádku, ségru mamku - kohokoliv, komu byste chtěli na Vánoce udělat radost!


"All you need is love"



Just chill



Polštář / Svíčky / Čaje / Župan / Maska na spaní / Sladkosti / Pyžamo / Knížka / Netflix / Cinestar club card / Bačkorky

Legally Blond


Set šála a čepice / Hodinky / Náhrdelník / Spodní prádlo / Kosmetická taštička / Sluneční brýle / Voňavka / Kulma na vlasy / Obličejové masky / FOREO / LUSH bomba do koupele / NYX rtěnky / ESSIE lak / Vstupenka na Fashion Week / ZARA card

Kuchařka


Tousovač/Mixér / RECIPES book / Kuchařka - Cat&Cook / MyCookingDiary / Dárkový poukaz na lekce vaření / Frymburská domácí marmeláda / Zástěrka / Šampaňské nebo víno

#girlbossbabe



Doufám, že jsem vás tímhle článkem trochu inspirovala a dejte mi vědět, jestli jste třeba některý z dárků někomu pořídili nebo jaký další nápady máte!
S láskou, V.

Share:

čtvrtek 13. prosince 2018

Tipy na vánoční náladu | Video

Mám pocit, že lidstvo se rozděluje přesně na dvě poloviny - lidé, co nenávidí Vánoce a ti, co je milují. 
Jak jste si asi mohli už všimnout, já jsem rozhodně ten druhý tip. 
Vánoce bych fakt mohla slavit 365 dní v roce  a jsem strašně šťastná a nešťastná zárověň, že už nám zbývá jenom 11 dní do Štědrého dne. Tak pojďmě z těch 264 hodin vytřískat co nejvíc.
 V novém videu se s vámi podělím o několik mých tipů na to, jak se dostat do vánoční nálady! 
Neslibuju, že hned budete od rána do večera nosit vánoční svetry a sobí uši jako já, ALE podle mě se vám minimálně nebude chtít zvracet pokaždý, když uslyšíte vánoční koledu. :D 
Tak si ho užijte!




S láskou, V.

Share:

středa 12. prosince 2018

Vánoce s vůní Glühwein | Photo Diary


Glühwein, Bratwurst mit Sauerkraut oder Bauernkrapfen?

JA BITTE.

Tak jo, tady moje znalosti německého jazyka končí. Ale to vůbec nevadí! K tomu abyste si pořádně užili vánoční trhy tady v Rakousku toho totiž o moc víc ani nepotřebujete. 
K týhle zemi mám spoustu výhrad. Jedno se jim ale musí nechat - vánoční atmosféru teda udělat umí!
Jestli mě aspoň chvilku sledujete, nejspíš víte, že fakt strašně moc miluju Vánoce - a jídlo. 

Adventní trhy jsou u nás v rodině neodmyslitelnou vánoční tradicí a každý rok s našima na nějaké jezdíme.  Byli jsme v Drážďanech, několikrát ve Vídni, každý první adventní víkend jezdíme do Bad Leonfeldenu a já aspoň jednou týdně chodím na ty naše, v Linzi, který mám doslova 5 min od bytu. (To si sice moc užívám já, bankovní účet a moje čím dál tím těsnější džíny jsou ale jinýho názoru...) 
Dneska bych vám chtěla ukázat asi tak trilion fotek právě z mých letošních svařáčkových výletů - kterých doufám, ještě aspoň pár bude! 



Christkindlmarkt Wien // Rathausplatz









Přestože miluju svoje Buddha bowls s fazolema, tofu a hummusem - je něco lepšího než pořádně mastná klobása (pls nehledejte v tom nic jinýho:)) se zelím a kusem bílýho pečiva? 
Ich glaube nicht.




















Vídeň je prostě největší láska.
Každá další návštěva mě nutí víc a víc přemýšlet nad tím, jestli přeci jenom v Rakousku nezůstat a jenom nezakotvit trochu jinde... 



Jestli vám můžu něco opravdu doporučit tak je to bruslení na místním kluzišti. Pokud vychytáte den a čas jako my (pondělí dopo/brzy odpoledne), není na ledu tak narváno a ten zážitek za těch (ani ne, je v tom několik záloh..) 15 euro na osobu i s bruslema opravdu stojí!
Koledy, výhledy, sníh a vůně svařáku ve vzduchu a člověk si hned připadá jak v pohádce.





Christkindlmarkt Linz // Hauptplatz 



Adventní trhy tady v Linzi jsou opravdu nádherný obzvlášť večer - každej stánek má totiž střechu oběšenou asi tak milionem světýlek, takže jakmile zapadne sluníčko, začne každá stříška svítit a náměstí se nám promění v naprosto kouzelný, vánoční místo. 








Kam jezdíte na adventní trhy nejradši vy? A schválně - jaký jídlo si tam nejradši dáváte?
Taky by mě moc zajímalo - jak vás baví podobně přefotkovaný články? Fotím si doslova každou vteřinu mýho života, ale na instagram to dávat všechno úplně nejde - mám podobný photo diary články dělat častěji?
Krásný Vánoce brouci.

S láskou, V.



Share:

neděle 9. prosince 2018

Moje školní ranní rutina | VIDEO


Z nějakého důvodu jsou na mém youtube kanále nejoblíbenější právě rutiny. Já se teda moc nedivím - sama je zbožňuju sledovat, natáčet i stříhat.
Teda, je fakt, že  obojí mi vždycky zabere několik hodin, výsledek mi vždycky stojí za to a říkám si, že fakt ty 4 hodiny spánku nebyly zbytečný.
Tak si užijte tu dnešní, zimní ranní rutinu, když jdu do školy! :) 



S láskou, V.

Share:

čtvrtek 6. prosince 2018

Falešná sebeláska a můj prosincový experiment

Sedím v kavárně, popíjím výborný kafe a cpu se skořicovo-jablečnou sušenkou. Poslouchám můj oblíbenej playlist, a přemýšlím.
Přemýšlím nad tím, co se se mnou, respektive ve mně, za ty poslední 2 měsíce odehrálo.
Tyhle poslední dva měsíce pro mě totiž z nějakýho důvodu byly ty nejtěžší, nejhorší z celýho roku. 
Je to celkem paradox, protože dokud jsem tehdy o něco nezakopla a nespadla tak do druhý poloviny října rovnou na čumák, byl 2018 jeden z těch nejhezčích roků mýho života. 
Nestalo se mi nic tak příšernýho, žádná smrt v rodině ani nic podobnýho. Díky Bohu!
Spíš bych řekla, že tou dobou jsem byla se džbánem pro vodu už tolikrát, že bylo jen otázkou času, kdy se mi to blbý ucho utrhne, džbán se roztříští na kusy a voda vyteče všude kolem.
A já tam zůstanu stát sama, bez vody a jak ten džbán - prázdná a úplně rozbitá.  


Takže bych vlastně neměla bejt překvapená.
 Víte, tak nějak jsem celou dobu tušila, že asi zase brzy hitnu rock bottom pokud něco nezměním. Člověk si tohle ale hrozně těžko připouští. 
No tak...jak snadno se vám přiznává, že jste slaboch a na něco nemáte?
Hlavně v dnešní době.
 Hustle, work hard, no sleep, hlavně jeď jeď, makej ty padavko a vopovaž se přemýšlet nad tím, že to vzdáš!!! Mám pocit, že být "neproduktivní" nebo "nemít cíle" je v dnešní době skoro ekvivalentem toho jako bylo být v 50. letech homosexuál. 
Fuj taxl, jseš proti přírodě, měl bys jít na nějakou terapii nebo nejlíp rovnou na křeslo.
Upřímně, občas mám pocit, že kdybych před lidma přiznala to jak ztracená sama v sobě, jak zmatená v tom, co mám i na denní bázi vykonávat, abych prostě jenom neseděla a nekoukala do zdi, se cítím, tak by si přede mnou uplivli a vrhli se mě zlynčovat. 
Protože takhle jsem se k sobě chovala vždycky sama. 
Za jakejkoliv náznak slaboštsví jsem se vnitřně profackovala, dala si studenou sprchu a 20 angličáků k tomu. 

Wohoooo, takže tobě se nechce dneska cvičit jo?
Hm, takže si jdi zaběhat, pak fitko a jsi bez večeře ty lemro líná.

Cože, že bys chtěla jít v pátek večer ven s kamarádama? Prosímtě, a kdo za tebe zejtra odcvičí ten ranní workout, natočí video a napíše tři eseje? 
Jo přesně tak. Odcvič ještě jednu sérii a do 11 ať jsi v posteli. 

Počkej, že se ti líbí ten kluk? A zve tě ve středu na večeři?
 Kdo jako chodí ve středu na večeře? To neni cheat day.
 Zapomeň. Napiš, mu, že máš učení a běž makat.


Všimli jste si toho, že se v mym sebemrskačství často opakuje motiv cvičení a jídla?
 Well, za těch posledních pár týdnů věnovaných sebereflexi - a pár sezení na různých terapiích, o tom ale až jindy - jsem si uvědomila, že zrovna tenhle můj "fitness lifestyle" je pro mě způsob přebíráním kontroly nad sebou samou, nad svým životem. 
 Protože mám problém s tím, že nad vším kontrolu mít prostě nemůžu. 
Že všechno prostě neni dokonalý a že ze všeho nejmíň dokonalá jsem já sama.
roky se snažím naučit se mít se ráda a být spokojená se svým životem tím, že neustále dělám všechny tyhle sebláskovský procedůry a vyznávám veškerý ty "správný" filozofie.
Jím zdravě, cvičím, myslím pozitivně, čtu knížky, cestuju, učím se o Buddhovi, ale místo toho, abych se měla opravdu ráda tak se dokážu mít ráda jenom, když dělám všechny tyhle věci.

Věci, který dle mýho názoru patří k "dokonalýmu životu dokonalý holky". 
Snahou o to být pořád dobrá, pořád hezká, pořád inspirativní a pořád perfektní jsem se úplně oloupila o ty ostatní věci - o věci, co nás rozhodně nedělaj dokonalými, ale co z nás dělaj šťastný lidi. 
Oloupila jsem se o spoustu vzpomínek, který jsem mohla mít, protože mi nepřišly dostatečně dobrý. Protože "ta holka" by je přece nikdy zažít nechtěla. 
Došlo mi, ale jedno. Tohle mě nikam neposouvá. Naopak.



Ať už jsem k dokonalosti sebe blíž, vždycky mi to spíš ubližuje, než aby mě to dělalo šťastnou. 
Pokud jste četli můj poslední článek, víte asi, že se mi zase vrátily problémy s jídlem. 
Jak se pro mě postupně ukazuje, všechno tohle jsou jenom symptomy mnohem hlubších problémů a jsem nejspíš mnohem "rozbitější" než jsem si myslela. Než by si o mně nejspíš kdokoliv myslel. 


Mám toho spoustu, s čím se vám chci svěřit.
 Jsou to ale věci, který i já sama hodně těžko přijímám a nejspíš si je budu muset nejdřív zpracovat pro sebe než se o ně podělím s "celým světem". 
Tímhle článkem bych vám jenom chtěla říct, abyste si pamatovaly, že vaše mentální zdraví, by mělo být vždycky, vždycky číslo jedna. A že starat se o svoje mentální zdraví nemusí být vždycky estetický, produktivní ani "správný" v očích naší společnosti. 
Že tenhle overused pojem sebeláska rozhodně neznamená  jen smoothies, lekce kickboxu, kosmetika a každej večer bublinková koupel. 
Dost často to je prostě jen to, dát si bez výčitek skočicovou sušenku v kavárně místo fitka nebo dlouhej telefonát s vaší kamarádkou místo mailování a úkolu z matiky.
Zároveň to ale může být i intenzivní procházka, běh nebo workout v posilovně místo zmrzliny a filmu po kterym se, let's face it, stejně nebudete cítit o nic líp.
Rozhodla jsem se využít prosinec, poslední kapitolu 2018, jako takovej zkušební měsíc. 
Opustit na chvilku od všech mých fitness goalů nebo tužeb po dokonalosti a vyzkoušet si zase být na chvilku jen člověk.


 Dělat jenom ty věci, který zrovna chci dělat a který mě dělají šťastnou v ten danej moment. 
Žádný nucení se, žádná přehnaná disciplína ani sebemrskačství.
Budu říkat ano plánům, který mě lákaj i když jsou možná totálně kontraproduktivní a plýtvají časem, kterej bych mohla využít k práci!
Ne jsem říkala 11 měsíců.
Pohár přetekl, ucho se utrhlo.
A věřte mi, nic nechutná líp než čerstvá skořicová sušenka s trochou sebepřijetí a pohlazením po zádech ode mě samé. 
Takže ahoj prosinci 2018. 
Těch zbývajících 25 dní si pořádně užijem, co říkáš? 

S láskou, V.

Share:
Blog Design Created by pipdig