čtvrtek 11. října 2018

Amsterdame, miluju tě | Photodiary

Sice už to bude měsíc, co jsem se z Amsterdamu vrátila, já se ale až teď konečně přinutila k tomu ukradnout si trochu času k tomu, abych vám ukázala, co jsme v hlavním městě týhle super placatý, nenápadný země vlastně dělali. 
Upřímně jsem z nějakýho důvodu myslelaže to tu nebude úplně pro mě.
Nevím proč. Amsterdam na mě, dost paradoxně, vždycky působil trochu...nudně.
Možná to nebylo Amsterdamem, ale spíš tím, že holanďani mi svým chováním vždycky strašně připomínali rakušany. A ti, dámy a pánové, jsou ve většině případů tak nudný a vážní, až je mi z toho smutno.


Opak se ale stal pravdu a Amsterdam přibyl na seznam ne jenom mých nejoblíbenějších evropských měst, ale hlavně na seznam míst, kde BUDU jednoho dne žít. Jenom těch pár dní tady mě donutilo uvědomit si tolik věcí - o tom jaká doopravdy jsem, jaká bych chtěla být a hlavně, co proto dělat začít a co přestat.
Město, které lidi nutí přivírat oči nad tím, co se sluší a co ne mi je otevřelo dokořán. 
Jestli jsem si z Amsterdamu něco odnesla tak je to tohle:

Jaký si to uděláš, takový to máš - tak si to udělej hezky, abys byl šťastnej.


Ne, nehulila jsem tam.
Sice, vzhledem k tomu, že marihuana je tam ve vzduchu přítomná asi tak stejně silně jako smok na Ostravsku, je dost možný že i dýchání tamního vzduchu na mě mělo vedlejší účinky.
Každopádně, tak jako tak - neni tohle přeci jen pravda?


Hned na začátek tady mám jednu vtipnou příhodu. Teda, mě předtím moc vtipná nepřišla - vlastně mě dost traumatizovala, ale vy se mi určitě smát budete.
Přiletěli jsme v neděli kolem oběda, rychle se ubytovali v docela nic moc hotelu, který byl ale přímo v centru, a rovnou vyrazili do města.
 Kráčeli jsme rozmanitýma uličkama a já si, fascinovaná tím, jak neuvěřitelně instagram friendly je tady doslova každá zeď, neuvědomila, že se zrovna nacházíme v tzv. Red Districtu. 
Jestli někdo nemáte páru o co jde tak je to přesně ta známá čtvrt z filmů, kde se vám ve výlohách označených červenou žárovkou vystavujou slečny úplně stejně levně jako topy ze starý kolekce v HMku. 
Kromě týhle malý rarity to byla ale moc hezká ulička!
Nevědouc toho, co bude následovat, vytáhla jsem si mobil a začala si tu uličku fotit. 
Najednou z jedný z výloh - který mimochodem, měli takový to tmavý sklo, takže tam nebylo moc vidět a obzvlášť ne na fotce - vyběhla jedna slečna. 
No.
Slečna.
Představte si třeba bílýho, ruskýho a hlavně, hodně naštvanýho Mikea Tysona s blonďatou parukou, výrazným líčením a jenom v podprsence velikosti F.
Jo, to odpovídá víc než  jen "slečna".
Tak přesně tohle, na mě vyběhlo a začalo na mě řvát, co si to jako dovoluju si je fotit, jestli si jako myslím, že nemají žádnou úctu a že na mě zavolají policii. 
Protože jsem se nechtěla pouštět do žádných konfliktů zrovna s ruskym ženskym Mikem Tysonem a taky protože jsem se tak strašně lekla, že jsem se skoro počůrala,  rychle jsem s babi, bráchou a strejdou vzala nohy na ramena a ještě chvilku rozdejchávala tenhle Mikeův, hodně nečekanej levej hák.


Od tohohle incidentu jsem utekla na to nejlepší možný místo - do podniku SLA, kterej se OKAMŽITĚ stal mým nejoblíbenějším.
Snad nikdy jsem neměla lepší saláty - dá se týhle BOŽKOSTI vůbec říkat tak nudně jako "salát"?
Na oběd jsem si tam zašla i druhej den a bylo to přesně v ten moment, kdy jsem si užívala dokonalou chuť hummusu, čočky a sladkých brambor, když mi došlo jak úžasný je vlastní zdravý jídlo.
Cejtíte se úžasně při jídle, protože duh, je to dobrý, ale co je lepší - potom, co dojíte se pořád cejtíte úžasně, nebo možná 100x líp. 
To se vám po Mekáči stane jen málokdy.



Další benefit toho, když si k obědu dáte "jenom" salát - vždycky, vždycky vám zbyde místo na dezert.
A díky bohu, i těch maj v Amsterdamu požehnaně.
Prostě, město hříchu - v mém podání.


Ree 7 byl podnik, u kterýho jsem se nemohla dočkat až si tady pořádně smlsnu na týhle - věci.
Kokteil smrti, doslova.
Vanilková zmrzlina, mlíko, něco modrýho, cukr no a ten zbytek asi vidíte. 
To prostě nejde přehlídnout. 
Takový instagramový vydání cukrovky, ale moc moc moc dobrý!





Další mega úžasnej podnik, který se shodou okolností nachází hned vedle Ree7 a dokonce je i od stejného majitele je Pluk. Tohle místo jsem si totálně zamilovala!
Je to asi ta nejvíc instagramová kavárna ve který jsem kdy byla. Mají tu nádherný (a výborný!) zákusky, kafe, interiér a prodávají tady spoustu dekorací a doplňků. 
A, aby těch pozitiv nebylo málo - volně jim tam pobíhá tenhle bílej kočičák!







V týhle ulici plný hipster kaváren ještě chvilku zůstaneme. Je totiž taky plná hipster obchodů s oblečením. 
Upřímně, tuhle část Amsterdamu bych tak trochu přirovnala k SoHo v New Yorku. 
Bohužel, babi je dost minimalista, takže jsem si moc (čti: vůbec) nenakoupila -  aspoň mám o důvod navíc se sem brzy vrátit!





Protože měl brácha chuť na steak, na večeři jsme si zašli do steakárny Cannibale Royale , kde jsem si dala burger a hranolky ze sladkých brambor, který byly na všechny "moc mastný", ale já byla klasicky velmi, velmi spokojená.




Co se týče nějaký tý turistický srandy, tak stoprocentně doporučuju zaplatit si projížďku lodí po kanálech. 
Amsterdam tak zažijete trochu jinak, než z jeho povrchu a hlavně -  po celym dni chození je to strašně příjemný! :D 
Další věc, co se mi tu hrozně líbila a kterou jsem hlavně po zážitcích z Říma neuvěřitelně ocenila, byl fakt, že přestože je tohle město známou turistickou destinací, vůbec to tu neni přelidněný. 
Jo, ano, jsou tu lidi, ale je jich tu asi tak stejně hodně jako v každém jiném větším městě. 
Nikde (kromě domu Anny Frankový, obvi) se netlačíte, jsou místa, kde nepotkáte ani nohu a je to celý takový víc chill.
Navíc se absolutně všude v centru dostanete pěšky. A pokud jste odvážný, můžete si vypůjčit kolo - to udělám příště. 
Tamní cyklistický provoz mi totiž občas dost připomínal rychle a zběsile a úplně nevim, jestli bych zrovna já byla schopná dojet z bodu A do bodu B a nezabít se přitom. 




Vytvořila jsem si tu taky závislost na Açai bowls s burákovym máslem a granolou.
Minutu ticha.
Amen.
Tuhle jsem si koupila v Juice Brothers, kde jsme si s bráchou ze zvědavosti oba koupili Ginger shot a Green grass shot, po kterých jsme se oba cejtili jako bychom právě získali super schopnosti.
Nezískali.




Koťata.




Tak myslím, že tímhle bych dnešní přefotkovaný článek ukončila. 
Amsterdam mi přirostl k srdci tak silně, jako dlouho žádný jiný město. Dovedu si sebe představit, jak tu každý ráno projíždím na kole, vysedávám v kavárnách, popíjím flat whity a zelený smoothiečka a jsem úplně nejšťastnější.
Je to jedno z pár měst, který na mě působí strašně klidně a zároveň neuvěřitelně živě.

Byli jste vy někdy v Amsterdamu? Jaký na vás udělal dojem a co se vám tu líbilo nejvíc?

S láskou, Val

Share:

3 komentáře

  1. V Holandsku jsme byly a jak jsi psala o těch kanálech, tak my jsme měly přímo na týden vypůjčenou loď a po těch kanálech jsme jezdily samy. No co na to říct... Jedna z nejlepších dovolených

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig