sobota 8. září 2018

Marbella 2018 I Photo diary

Sedím na pláži a nechávám moře, aby mi omývalo nohy. 
Zrovna zapadá sluníčko a obloha tak hraje milionem barev - růžová, oranžová, žlutá, modrá...v životě jsem hezčí západ asi ještě neviděla. 
I když si to vedro užívám, jsem ráda, že teď večer konečně není 35 stupňů (spíš tak 34, že jo :D) a já můžu mít riflovou bundu. Hraju si s pískem, prosývám ho skrz prsty a pozoruju partu lidí se kterýma jsme se tu seznámili jak skáčou ve vln(k)ách jako kdyby jim všem bylo 10. Klučina vedle ze svýho obrovskýho BOSE repráčku, kterej nosí doslova VŠUDE sebou zrovna pouští Backstreet Boys a já a dalších pár lidí, rozvalených kolem mě nahlas zpíváme.
I want it thaaat way! Tell me why??!
Bavíme se, tancujeme, smějeme se a já mám pocit, že by to snad nemohlo být lepší. 
Vážně bude tahle skvělá parta jednou v mojí třídě?
Vážně pro mě bude jednou tenhle západ slunce každodenním zážitkem?
Vážně se mi splní sen?


V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem se do Marbelly vůbec dostala, co jsem tady ty dva týdny dělala a hlavně proč jsem tady vůbec byla. Dneska bych míň mluvila (čti: psala) a víc ukazovala. Podělím se s váma hlavně o fotky, který jste neviděli na mém instagramu, aby to bylo přece jenom trošku zajímavější!
Jak už je mým zvykem, kromě milionu zážitků jsem si sebou přivezla i milion fotek - a ty vám všechny dneska ukážu!

Tak vamanos! 


Věřím, že některý věci jsou just meant to happen. Třeba jako moje setkání s Biankou. 
Seznámily jsme se hned první den, co jsme přijely a začaly jsme si anglicky povídat...bavily jsme se několik minut než z ní vypadlo, že je Slovenka. 
#saywhaaaaat
A za dalších pár minut jsem se dozvěděla, že bydlí v Řecku.
#saywhaaaaatagain
Pak už to s náma šlo z kopce. 
Kromě společného utrpení, krve a bolesti, kterým si díky IB obě procházíme, jsme našly strašně moc společných koníčků, názorů, zážitků...v podstatě na cokoliv, co z nás vypadlo ta druhá řekla - Seeeeejm!
Bianka se taky stala prvním česky/slovensky mluvícím člověkem, se kterým jsem byla schopná mluvit anglicky bez toho, abych se potila až na zadku, zčervenala a nedokázala ze sebe vypravit ani "Yes"
Bavily jsme se spolu hlavně anglicky, i když jsme mluvily stejným jazykem, protože to pro nás obě bylo mnohem přirozenější. Jenom tenhleten fakt pro mě dělá náš vztah spešl.



Jestli někdo pořád pochybujete o adekvátnosti týhle školy zrovna pro mě tak nastražte uši (oči) : máme tady 4 restaurace.
Jsou tady 4 bistra a každý je specializovaný na jinej druh kuchyně. Jedno z nich se například specializuje na "světový tapas", jiný zase na sushi a asijskou kuchyni.  
Každý ráno tady mají studenti k snídani bufet jako v hotelu a to nejlepší nakonec - kafe tady stojí jen 1 euro! A ještě jedna třešnička na dortu - barista, co vám ho servíruje umí latte art, takže pokud si dáte třeba cappuccino, můžete si být jistí, že bude opravdu instagram friendly.
#atosevyplati


My jsme celý ty dva týdny využívali jenom jedno bistro a to to "bufetový". Proto mám jenom pár fotek snídaní - na ostatní jídla jsem už s aranžováním neměla energii a stejně to všechno ve finále vypadalo jako jedna velká kajda - i když to bylo moc dobrý...


Moje nálada po prvním dnu v obklopení těch nejúžasnějších lidí, na pláži, ve 35 stupních a s plným bříškem výbornýho jídla.
Tohle je škola dle mýho gusta.

 





Jeden z mých nejoblíbenějších zážitků, ze kterýho nemám (paradoxně) ani jednu fotku a ani jsem ten den nevlogovala - je to jenom náhoda? - byl paddleboarding. Každej jsme měli svoje prkno a hodinu jsme pluli okolo pobřeží, navzájem se honili a shazovali se do vody. 
Potom jsme se vyvalili na tyhlecty bílý gaučíky v nějakém 4 hvězdičkovém plážovém resortu, poslouchali píničky, povídali si a nakonec si tam dali i výbornej oběd. 


Abyste si nemysleli - na tý škole se opravdu i učí. :D
My jsme si vyzkoušeli jenom pár hodin a i když jsem si myslela, že mě víc budou bavit takový ty managementový předměty, při kterých se sedí v lavici a poslouchá, mnohem víc jsem si užívala cooking classes. 


A schválně si tipněte, jaký jídlo mě asi bavilo "vařit" ze všeho nejvíc....


Tohle nikdo nemohl čekat. :D




Někam do restaurace jsme se za ty 2 týdny dostali jen 2x, v obou případech to ale faaaakt stálo za to. Tohle byl náš poslední oběd a panebože - já tak strašně moc miluju poke bowls!!!!
Navíc to byl nejvíc cool podnik - jmenoval se Playa Padre, měli tam všelijaký sedačky, postele, hrál tam DJ a i když stálo 1 jídlo a 1 pití asi tak 30 euro - maaaan, it was so worth it!



Beach bonfire byl další nezapomenutelný zážitek.



Marbellský západy slunce jsou kapitola sama o sobě. 
Už dlouho sleduju Janni Deler, která v Marbelle žije a vždycky jsem si myslela, že je to všechno jenom upravený ve Photoshopu. Little did I know, že v realitě jsou tyhlecty puestas del sol ještě hezčí než na fotkách.








Kromě Bianky jsem si našla ještě i jinou "nejku"


Poslední večer si žádal trochu víc princeznovskej outfit.



Viktor. Klučina (jeden z "vedoucích") , kterej mi byl sympatickej hned od prvního dne. 
Kterej miluje módu, má nejvíc cute španělskej přízvuk a hlas jak Damien z Protivných sprostých holek a kterej je zároveň i to největší party animal, co jsem kdy potkala.
Jakože fakt. 
Za ty dva týdny nešel pařit snad jenom 2x. Jinak jsem se každej den bavila jeho party stories, končícíma většinou tak v 6 ráno.
Fun fact: snídaně byla v 8.


Kdybych měla Marbellu charakterizovat ve třech slovech tak je to stopro - party, sluníčko, peníze.
V životě jsem nebyla ve víc party městě než je tohle. Ať už se hnete kamkoliv - možná tam nebude supermarket nebo třeba knihovna, ale klub? Klub tam bude určitě.




Sevilla - nádherný město nejen pro milovníky GOT. Bohužel jsem tady ale moc času nestrávili, protože bychom v těch 40 stupních bez stínu asi vážně shořeli..



Vyrazili jsme i do nedaleký Malagy do Picassova muzea. Zrovna tu měl výstavu Andy Warhol a pokud milujete galerie tak jako já, určitě to tu nesmíte vynechat!


Na jedný z hodin jsme zkoušeli navrhovat resorty. Tohle byl náš výtvor...
Schválně mi dejte vědět, jestli byste se v našem santorinském resortu ubytovali! :D







Druhá restaurace, kterou jsme navštívily byla v nedaleký Esteponě. Řeknu vám, dát si salát po tom všem smaženým jídle bylo fakt požehnání!


No a poslední fotka je moje nejoblíbenější. Nesluší mi to tam a rozhodně neni "blogerská". Ale je z jednoho z těch nejkrásnějších dní a jsem tam s lidma, který mi za 2 týdny změnili pohled na život.
Děkuju
Doufám, že se za ten rok znovu všichni setkáme. A když ne, tak jednou určitě ano - protože potkat 40 spřízněných duší nemůže bejt náhoda.

Love you, Les Roches.

 S láskou, Val.

Share:

2 komentáře

  1. Nádherné fotografie, ostatne ako vždy. Doslova je cítiť tú atmosféru ଘ(੭ˊᵕˋ)੭*

    Blog de la Licorne

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig