čtvrtek 16. srpna 2018

Vysoká ve Španělsku, Roger Federer a Hannah Montana

Kdybych se měla popsat jen jedním slovem tak se budu nejspíš dlouuuuho rozhodovat mezi a) tvrdohlavá, za b) nespolehlivá (#alwayslate) a za c) nerozhodná. Dneska se ale zaměřím na vlastnost c). Nerozhodnost.
Můj největší nepřítel. Ať už jde o to jestli si mám v pizzerce objednat těstoviny nebo pizzu, jestli si mám dát ještě kus koláče nebo jít cvičit a nebo čím chci být.
A teď nemluvím o tom, jestli chci bejt tlusťoch nebo hubená, i když to tak může vypadat.
Mluvím o vysoké škole, práci, zemi, ve které chci žít a všech těch ostatních děsivých věcech, o kterých musíte začít přemýšlet, jakmile vám je 18.

Pokud nejste pravidelnej čtenář tak asi absolutně netušíte o co go.
 O mých plánech s vysokou jsem se totiž zmiňovala možná tak ve dvou článcích a to ještě k tomu dost okrajově. Každopádně, teď vám řeknu celý příběh, od A do Z a jsem upřímně zvědavá, jestli až se za rok podívám na tenhle post budu zrovna rozvalená někde na pláži v Marbelle nebo jestli budu někde úplně jinde, dělat úplně něco jinýho.
V co ale doufám je, že ať už to se mnou (a s vysokou) dopadne jakkoliv (třeba i vůbec nedopadne :D), budu šťastná a budu dělat to, co mě baví.
A teď teda - here's the story.




Stejně jako každej student v před-maturitním ročníku usínám každou noc s nočníma můrama ve stresu z toho, co se mnou za ten rok bude.
 2019 pro mě bude zlomový snad ve všech oblastech mýho života a čím víc se na kalendáři blížíme k prosinci, mám silnější a silnější pocit, že mi vypadávaj vlasy a nervozitou si div neukoušu společně s nehty i články prstů.
 Já nevím, jestli to tak máte taky, ale čím starší jsem, tím víc pochybuju o tom, co vlastně v životě chci.


V 5 ze mě měla bejt Hannah Montana, v 8 jsem přišla na to, že neumim zpívat a tak jsem chtěla bejt Roger Federer v ženskym. No, za půl roku jsem přišla na to, že ani backhandy nejsou mojí parketou a tak jsem si usmyslela, že budu spisovatelkou, což mi vydrželo.
Nebo spíš mi ještě nikdo nezkritizoval slohovku ani článek tak, abych s tím sekla.
A to se o zpěvu (bohužel) říct nedá.
Za těch dalších 9 let se moje snové karierní vrtochy změnili ještě několikrát, ale rozhodně ne tolikrát, jako za ten poslední půl rok.
Takže jako co - kašlu na vejšku a budu full time youtuber,  digitální nomád, blogger a influencer nebo aspoň porno herečka?
Nebo půjdu na tu nejtěžší možnou vejšku a stanu se právničkou Mgr. JUDr. neznámtituly. Valentýnou Procházkovou?
A ještě větší diléma bylo/je:
Takže. Využiju tří let strávených v Rakousku a půjdu na vysokou do zahraničí nebo "poslechnu srdíčko" vrátím se do země zaslíbené, medem oplývající České Republiky a stanu se pražándou?
Něco vám teď povim.
Dokud jsem se nenatáhla na rozpálenej španělskej písek při pohledu na zapadající sluníčko, byla jsem rozhodnuta, že se ze mě stane pyšná studentka Karlovy Univerzity.
Teď, okouzlená krásou Costa del Sol, si jsem skoro jistá, že ze mě nejspíš bude una chica z Les Roches.  
Ale kdo ví...


Počkat co?
O čem to sakra plácá?
Co je to jako Les Roches???

Nebojte nic, všechno vysvětlim.
Ehm, ehm.
Jednoho krásného únorového rána se moje maminka probudila. Vzala do ruky telefon a do vyhledávání ihned zadala profil Moniky Marešový, aby se podívala, co ta blbka zase vymejšlí.
No.
Do cesty jí, ale, jak už to tak na instagramu dneska většinou bývá, přišla reklama na jednu českou agenturu IQ consultancy, nabízející studijní pobyty/studium v zahraničí.
No a za tejden její dcera, já, už seděla s batůžkem ve žlutém autobusu na cestě do Prahy, na jejich veletrh. Tam jsem se dozvěděla o škole Les Roches, jejíž jméno jsem se až do prvního dne stráveného právě tam nenaučila vyslovovat.
Je to "le rož" , mimochodem.
Ne "les ročé" apod., prosim vás.
Každopádně, paní z IQ consultancy ve mě probudila vášeň pro hospitality (česky "pohostinství", to zní ale naprosto příšerně), travel industry a hotelérství.
Vtipný je to, že moje rodina vlastní hotel a mě nikdy nenapadlo, že bych v tomhle oboru chtěla pracovat.
No jo no...


Asi vám teď úplně nebudu vysvětlovat o co přesně v "hospitality" jde, protože tenhle článek je už tak dost dlouhej a googlit umíme všichni, každopádně jedna z věcí, co se mi na škole líbí nejvíc je to, jak strašně moc cestovat člověk díky ní může. Nejenom díky tomu, že samotná škola má campusy v USA, Španělsku, Shanghai a Švýcarsku, ale i díky obrovský nabídce stáží v hotelech nebo v kancelářích světových značek úplně, ale úplně všude.
Bakalář tu trvá 3,5 roku včetně 2 semesterů práce a po jeho dokončení můžete ještě rok pokračovat v dalším titulu.
Tohle všechno si můžete najít na internetu.
Co je na týhle škole taky strašně skvělý je jejich Summer Camp. Jde o dva týdny, kdy vy, co zvažujete jít sem na vejšku, přijedete do campusu, kde "okusíte místní vysokoškolskej život." Seznámíte se s vašima potencionálníma spolužákama, prohlídnete si školu, poznáte učitele a vyzkoušíte si i několik málo hodin. Vedoucíma jsou navíc momentální studenti, kterých se můžete na cokoliv zeptat a víte, že dostanete upřímnou odpověď. Prohlídnete si pláže, města a vyzkoušíte spoustu super aktivit.

O škole jsem se dozvěděla v únoru. Za těch 5 měsíců jsem hodně přemýšlela, hodně zjišťovala a při příjedzdu na Mnichovské letiště jsem byla rozhodnutá, že na Les Roches rozhodně nechci.
Trvalo mi to pár dnů a já poznala ne jenom Marbellský počasí, jídlo a pláže, ale i místní lidi. Kolektiv, kterej jsme tady za tu chvilku vytvořili byl úplně nepopsatelnej. Se všema jsem si rozuměla tak, že bych v životě neřekla, že se vidíme poprvý a hlavně, že jsme všichni doslova z jiných koutů světa. To samý platí i o vztazích mezi učiteli a studenty. O takovýhle vzájemný symbióze (lol) by se nám mohlo v Česku (i Rakousku...) jenom zdát.


A tak tu dneska, okouzlená tohle dokonalou vejškou, sedím a píšu tenhle článek.
Je několik věcí, který hrajou důležitou, možná i rozhodující roli v tom jestli ze mě bude Marbellanka.
Peníze.
Fixace na rodinu.
A kdo sakra ví, co ze mě bude za rok?
Co když zase budu chtít bejt Hannah Montana??
Tyhle věci asi neovlivním. Ale takhle nějak to mám zrovna teď.

Věřím tomu, že tohle byl nejdelší článek v historii mýho blogu.
A slibuju, že ten příští bude minimálně o 90% míň textu víc fotek.
I tak doufám, že se někdo byl schopnej prokousat mýma zmatenýma pocitama a myšlenkama a že to někdo dočetl až sem.
Jestli jo tak gratuju - vyhráváš zlatýho bludišťáka.

Docela by mě zajímalo, jestli jste si někdy procházeli podobným life changing rozhodnutím a jak jste nakonec zvolili? Litujete nebo nelitujete? A budu ráda za jakoukoliv radu od vás pro mě.
Mám vás ráda.

S láskou, V.

Share:

6 komentářů

  1. Držím palce so všetkým ♥ Ja taktiež netuším, čo so mnou bude za rok, ale tak snáď sa mi aspoň niečo z toho, čo chcem docieliť, podarí ♥ ଘ(੭ˊᵕˋ)੭*

    Blog de la Licorne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky! Tobě taky držím palce :) Abych byla upřímná, jsou věci, o kterých jsem před rokem snila a teď je mám a vlastně je už ani nechci a mám docela strach aby to nebylo podobně i s mojí kariérou. Proto asi tak plaším, kdo ví..

      Vymazat
  2. Ahoj Val,
    Tohle rozhodování přesně znám, jsem na tom teď úplně stejne! Ale vůbec nevim co studovat a jestli teda na vejšku vůbec jít?
    Teď jsem treba tak na 90% rozhodnuta ze pojedu nekam do světa, dobrovolničit nebo učit děti angličtinu. Ale kdo ví co bude za půl roku ?!
    Přeju hodně štěstí v rozhodování ����

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky Emi, jéé to je krásnej plán! Přesně člověk se, hlavně v tomhle věku vyvíjí tak rychle, je neuvěřitelně těžký dělat nějaký životní rozhodnutí, když i moje oblíbený jídlo se mi mění každej den :DD Tobě taky přeju hodně štěstí! <3

      Vymazat
  3. Milujem tvoje články! ♥ ja keby sa mám opísať, to je tiež zlýých vlastností :D ale samozrejme, mojou celkom fajn vlastnosťou je to, že potrebujem stále na niečom makať alebo niečo tvoriť, mám celkom trpezlivosť (ale zasa ako na čo, že? :D) a som priateľská. Fotky sú krásne, priam kričia letom ♥

    ORLLING

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuu! Jéé to je hezký, zbožňuju, když se lidi umí pochválit! :D💕 #slayyy😎

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig