čtvrtek 7. června 2018

How to get back on a track?

Asi to všichni, co jsme kdy zkusili začít žít zdravě, známe. O něco se dlouhou dobu snažíte, cvičíte, jíte zdravě, uděláte si takovou svojí rutinu a stanou se z vás zarytí puntičkáři a perfekcinosti. Všechno děláte vždycky podle plánu, zamilujete si stereotyp - snídám v 8, svačím v 10, cvičím v 5...a hrozně, hrozně vám to vyhovuje. 

Pak se ale stane něco nečekanýho - realita.

Ať už jsou to třeba zkoušky ve škole, hodně práce nebo, něco příjemnějšího, dovolená. Stane se něco, co vás donutí vyjet z těhle zarytých kolejí a vy budete muset, nebo možná budete chtít přestat cvičit, přestat jíst pravidelně (a zdravě), 8 hodin spánku se pro vás stane sprostým slovem a co pak? 

Pak tohle období skončí.

A vy se budete nesnášet. Proklínat za to, že jste se na všechno vykašlali, hodili takhle jednoduše všechnu tu tvrdou práci za hlavu a že jste byli takový líný prasata, když jste na dovolený odmítli každej den cvičit a jedli sacharidy po (čti hlavně) šestý večer. 
Většinou pak následujou dny, týdny, nedejbože měsíce snažení se o to, vrátit se zpátky "do režimu". Do tohohle našeho perfecionistickýho snu, kterej se mermomocí a upřímně, dost marně, snažíme proměnit v realitu. Jenomže, nějakou záhadou pořád jenom selháváme. Najednou je mnohem těžší odolat tý zmrzlině, kinu s kamarádkou nebo nedat přednost důležitý práci před hodinou ve fitku.

Zní vám tenhle scénář povědomě? 


Já těhlech období zažila spoustu. Jako fakt spoustu. 
A přesně takhle to se mnou vypadalo, pocity nenávisti k sobě samý byly můj denní chleba. Něco jsem si ale uvědomila - já takhle nechci žít. Tohle pro mě není život. Život, šťastnej život, by měl podle mě být plnej spontánních rozhodnutí, akcí a kýblů zmrzliny zhltnutých u oblíbenýho seriálu. 
Přesto, mám ráda plán a mám rada strukturu. Snažím se udržovat balanc a mír mezi tím šílencem, co by byl schopnej se za hodinu sbalit a z fleku odletět do Japonska, spořádat tam 5kg sushi a natáhnout se na pláži a  mezi usedlou, účetnickou já, která  chodí každou středu v 18:00 na pilates a chroupá suchary s mrkví.
A tomuhle balancu já říkám režim. 

Je teda podle mě naprosto přirozený, přestat někdy makat a odpočinout si nebo naopak přesunout naše zaměření na jiný věci. Zároveň ale chápu, že tenhle pocit rutiny a nebo obecně sport a správná výživa nám dělají dobře, chceme je dodržovat a cítíme se špatně, když s tím přestaneme. Proto jsem se rozhodla, že se Váma podělím o několik mých tipů na to, jak se vrátit zpátky do těch našich pomyslných, vyrytých kolejí.

1. Odpustit si

Jsme jenom lidi. Děláme chyby a není možný vést naprosto perfektní život bez jakýchkoliv selhání. (To by byla přece strašná nuda!) Je ale důležitý, umět se z těch chyb poučit a jít dál. 

2. Změnit svoje cíle

Je na čase přestat brát cvičení & zdravé jídlo pouze jako prostředek k tomu zhubnout. To očividně není dobrej cíl - né vždycky ho totiž dosáhneme a mohli bychom se z toho cítit naštvaní a zklamaní a nedej bože, dokonce to třeba i vzdát. Problém je v tom, že "zhubnout" je moc povrchní cíl. Možná budeme šťastní ten den, kdy si stoupnem na váhu a uvidíme nižší číslo, ale co bude pak? Budeme se dál mučit a tejrat nebo konečně začnem žít? A je pro vás život jen o tom 100% dodržovat pravidla, jíst a cvičit tak, jak jste si to stanovili nebo je to spíš o tom, trochu se uvolnit a blbnout?  
Najděte si ve zdravém životním stylu něco víc než jen "zhubnu 10 kg". 


3. Neporovnávat se

Oh man. Je tohle vůbec možný? Já vim, že to zní (a asi to fakt je no) jako něco naprosto nemožnýho. Modelky a holky, co nejsou modelky, ale vypadají jako modelky, jsou všude, všude kolem nás a my máme v sobě utkvenej pocit toho, že se jim musíme vyrovnat.
Ale VY nejste ONY. A ony nejsou vy.
Je dobré se inspirovat progresem ostatních, ale je nutný si uvědomit, že od sebe nemůžete čekat stejný výsledky a že je to v pohodě.

4. Change your mindset 

Lifestyle, not a diet.
 K tomu, aby člověk "v režimu" vydržel je nutný, aby to přestal brát jenom jako dietu. Něco dočasnýho a úmornýho, co dělá jenom proto aby honem rychle zhubl. Nesmíte zapomenout, že dlouhodobej pocit spokojenosti je to nejdůležitější. 
Dělejte proto věci, co vás baví a co vás udržují zdravý a šťastný - takže žádný nízkosacharidový diety a 2 hodiny ve fitku každej den, nene.


5. Přestat mít výmluvy

Ach, výmluvy, jak ty já miluju. 
Upřímně? Jsem královna výmluv. S mým notorickým pozděchodičstvým bych jinak asi ani nepřežila. Co, ale nesnáším jsou výmluvy týkající se cvičení nebo hůř, zdravýho jídla. 
"Nemám čas."
Blbost. Prostě si přiznejte, že si ten čas udělat nechcete. To je v pohodě, ale pak si nestěžujte, že nevypadáte a necítíte se tak jak byste chtěli. Všichni máme k dispozici stejných 24 hodin a všichni toho máme hodně - školu, práci, koníčky, rodinu...tak jaktože to někdo stíhá a někdo ne? Je to všechno jenom o prioritách.

6. Plán

Nebudu vám lhát. V plánování nejsem moc dobrá. Vlastně, spíš vůbec
Většinou všechno nechávám tak nějak na poslední chvilku, ať to nějak dopadne. Málokdy cvičím opravdu podle nějakýho plánu, protože celkově můj život je dost spontánní. 
Ale vím, že když mám nějaký období, ve kterým je pro mě těžký se do cvičení opravdu obout, napsat si plán a odškrtávat si dny mě pokaždý zachrání. 

7. Dělejte to, co vás baví

Snad nejdůležitější bod ze všech. U ničeho dlouho nevydržíte, pokud vás to nebude doopravdy bavit. Věřím, že každej má nějakou sportovní aktivitu, která ho baví i pokud se považujete za největšího antisportovce na světě. Nemusíte chodit do fitka nebo běhat jenom protože to teď všichni dělaj. Pokud to není nic pro vás tak to zkrátka nedělejte a najdětě si něco jinýho. 


8. Nechoďte hned do extrémů

Všechno nebo nic.
Budu cvčit každej den nebo vůbec.
Budu jíst jen ovoce a zeleninu nebo se cpát mekáčem.
Tady rozhodně neplatí, že by se všechno mělo buď dělat stoprocentně nebo raději vůbec. Pokud jste teď třeba měsíc nehli prstem, je hodně nepravděpodobný, že byste byli zničehonic schopní cvičit 5x tejdně a do toho ještě držet nějakou dietu a je to v pohodě a normální. Takže nechoďte z jednoho extrému do druhého a spíš se snažte najít balanc. Začínejte pomalu a uvidíte, že to půjde.


Trvalo mi hoooodně dlouho než jsem sem došla. Několik let jsem bojovala ne jenom se svým tělem, ale především se svým přístupem ke cvičení a jídlu. Ani nevíte, jak šťastná jsem, když o sobě můžu říct, že jsem v tomhle ohledu se sebou vážně spokojená
Neřeším to, když se tu a tam trochu přejím, nezacvičím si a nebo běžím pomaleji než před rokem. 

Hlavním znakem mýho režimu už totiž neni pravidelnej, zdravej jídelníček, každodenní cvičení nebo odříkání akcí a kafíček.

Je to zdraví, spokojenost se sebou samou a dělání toho, co mě baví.
Proto se mi do něj (už) tak snadno vrací.




S láskou, V.



Share:

1 komentář

  1. Video aj článok sú úplne skvelé!!
    Obdivujem tvoj mindset a teší ma, že môžem povedať, akou si pre mňa v tomto inšpiráciou :)

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig