pondělí 21. května 2018

Sama už to neutáhnu

 Ve dvou se to lépe táhne?
 Dva je lepší než jeden? 
Takhle nějak se to říká, no ne?



Bíp bíp bíp. 
Budík mi řinčí a vibruje na kovové stoličce z ikei, kterou používám místo nočního stolku, protože za ten rok a půl, co tu bydlím jsem si prostě ještě nenašla čas na to, zajít si ho koupit. Asi mám jiný priority. 



S dost velkou nechutí beru mobil do ruky, po ránu mi přijde těžkej jako cihla. 
Tyvole, co se mi to sakra zdálo za sen?! 
Budík odkládám, položím ho zpátky na “stůl” a “užívám” (čti: protrpím) si následujících 8 minut neskutečných muk a pocitu naprostý bezmoci, dokud mě budík znovu nevytrhne z myšlenek. 
Tohle neni možný. 
Hmatám kolem sebe, mnu si oči a nechce, fakt se mi nechce věřit, že tamto byl jen sen a tohle je realita. 


To prostě nejde..vždyť tamto bylo tak krásný, tak reálný!
 Nebo se pro mě tyhle dvě slova stávají antonymy?
 Sice mi to přišlo jako pár sekund, ale mých 8 min bolestivého smiřování se s realitou už odzvonilo a já se musim zvednout ať se mi to líbí nebo ne. 
A že se mi to tentokrát hodně, hodně nelíbí.
Kdy pro mě byla naposledy realita hezčí, než sny, než spánek? 
Čistím si zuby a přemýšlím.
Kdy naposledy jsem zažívala ty nekonečně šťastný dny, kdy se mi nechtělo jít spát a kdy jsem nemohla usnout. 
Kdy jsem se budila s tím, že jsem z postele doslova vyskočila?
Kdy jsem naposledy zažívala to období, kdy pro mě minuty trvaly stejně dlouho jako století, ale zároveň utíkaly až moc rychle? 
Je to už hodně dlouho.
Zamilovaná jsem totiž už nějakej ten pátek nebyla.



Nechci si stěžovat na svůj život. 
Jsem šťastnej člověk, ještě abych nebyla. 
Mám úžasnou rodinu, kamarády a i když toho mám ve škole opravdu hodně a kladu na sebe velký nároky, co se týče blogování nebo třeba i cvičení, rozhodně si nemůžu stěžovat.
Rozumím, že jsou tu lidi v mém věku, kteří chodí do školy, dřou 14 hodin denně na víkendových brigádách, mají problémy doma a opravdu neřeší to, kdy si půjdou zacvičit nebo jaký video natočí. 
A když se pak zamyslím nad tím, že pár set tisíc kilometrů nebo možná jen metrů ode mně jsou lidi, co nemají ani střechu nad hlavou a zapomínají význam slova večeře, přijde mi 4 z matiky jako hodně, hodně malej problém.
Takže jo, jsem spokojená.
Asi se mi i celkem daří.
Jenomže z nějakýho důvodu si to štěstí, tuhle mojí výsadu zajištěnýho a spokojenýho života nemůžu plně užívat. 
Existuje spoustu věcí, co mi dělá v životě radost, jakmile ale ta chvíle, kdy si danou věc užívám pomine, cítím se hrozně prázdně. 
Jakoby jedna část, jedna součástka pořád chyběla. 
A i když je to jen malinká částice,  je jedním ze základních stavebních kamenů bez kterého ten můj pocit štěstí prostě nemůže být stabilní.

A ta věc není věc.  Je to pocit. 
Je to láska.

Outfit details:
Dress: Mango 
Shoes: H&M 
Bag: Michael Kors 
Sunglasses: Mango 


Já vím, já vím. Sama jsem ráda takovou ta nezávislou holkou, co chlapy k životu prostě nepotřebuje. 
Na co, že jo. 
Na kafe si zajdu s kámoškou, na dovču sjedu s bráchou, záda si poškrábu speciálním nástrojem z Tigeru a děkuju, ale bordel a smrad umím udělat dost velkej i sama. 
Jenomže postupně přicházím na to, že život není jen o tom pracovat na sobě nebo na svý kariéře. 
Je důležitý umět se zabavit a být šťastný, ikdyž je člověk sám, ale nic vás neudělá šťastnějším než mezilidský vztahy.
Mít v životě tu druhou polovičku, spřízněnou duši, někoho, kdo vás rozesměje, když vám umře oblíbená postava v seriálu nebo jednoduše někoho , kdo vám večer poškrábe záda, abyste nemuseli zbytečně utrácet v Tigeru. 
Tohle mi k tomu mýmu stabilnímu štěstí chybí.

O 5 DNÍ POZDĚJI:

A co vy, holky? Co děláte, když se vám pod kůži zažere pocit samoty?
 Tenhle článek dopisuju sedíc na letišti v Marseilly, pokojně popíjím moje karamelové latte a papám si svůj quiche. Prohlížím si fotky, s holkama se jim nahlas smějeme a já se těším až přijedu domu a konečně sestříhám vlog a natočím nové video. Nechybí mi nic.
A nejmíň ze všeho nějaký kluk.
To jsem prostě celá já.

S láskou, V.

Share:

3 komentáře

  1. Mluvis mi z duse, nemam slov. Zase skvelej clanek (a neboj, tentokrat ho nebudu kopirovat ;)
    Jinak outfit bomba, ty saty fakt zboznuju!!! <3

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto tě chápu. Ale musím se přiznat, že jsem asi nikdy nebyla zamilovaná. Doopravdy zamilovaná. Tak, že se ti podlamují kolena jen při myšlence na toho 'vyvoleného'. Snad víš, co myslím. Nikdy se prostě nenašel ten pravý, ten, co si tě získá. Ale i tak mám často podobné pocity. Jaké to bude, až to přijde? A podobně. A jindy zase kroutím hlavou nad vztahy mých kamarádek a říkám si, že mi je nejlíp, když jsem single a nemusím řešit podobný problémy.
    Ale to už asi k ženské povaze prostě patří.. :D Jinak krásný článek a mám hrozně ráda tvoje fotky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, hrozně moc děkuju za komentář! <3 Jo, myslím si, že to poznáš až to přijde. Mě se líbilo spoustu kluků, ale zamilovaná jsem byla vážně asi jenom jednou...no, mám to úplně stejně! Když vidím, čím "trpí" moje kamarádky. Ale zase na druhou stranu, když mi pak vypráví o tom hezkym tak mi to chybí...prostě jak říkáš: ženský. :DD

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig