pondělí 9. dubna 2018

Week(s) in pictures: ten nejkrásnější březen

Zvuk vlaku mě hrozně uspává, ale já si přece slíbila, že se budu učit. Notak Valo, soustřeď se.
Zvedni tu hlavu, tohle ani nezkoušej.
Tu španělštinu se za tebe nikdo nenaučí. 
V rychlíku mám konstantě zalehlý uši a tak díky bohu ani neslyším vlastní špatný svědomí. Zavírám teda sešit, dávám do uší sluchátka, hledám svůj oblíbenej playlist a pak už si jen opřu hlavu o okýnko, nechávám sluníčko šimrat mi nos a pozoruju míjející se domy, paneláky a pomalovaný mosty. Vlak se pomalu blíží do cílový stanice a nejdříve liduprázdný předměstký ulice se začínají plnit vystresovanýma, pořád někam spěchajícíma lidma.
Vystupuju. 
Jarní vánek mi příjemně čechrá vlasy a já prostě jen tak stojím uprostřed nádraží, najednou konečně zase neuvěřitelně š'tastná.  


Vím, že tohle píšu v každým WIP článku, ale to už je vážně zase novej měsíc?
Tenhle svět je jedna velká šílenost, no fakt.
Narozdíl od března, na duben jsem se tentokrát moc netěšila. Znamená pro mě totiž jediný: Schularbeits all the way.
Vzhledem k tomu, že většina asi netuší, co to tu žvatlám, "Schularbeit(s)" se tady v Rakousku říká velkým testům. Máme je většinou jednou, maximálně dvakrát za pololetí, z každého předmětu a mě se dělá fyzicky špatně pokaždý, když si na ně vzpomenu.
Ale zpátky k březnu - březen byl naopak totálně tests free a pořádně full of life. 
Kdybyste mě zase nechápali - prostě naprosto úžasnej.
Oslavila jsem narozky, několikrát jela do Prahy, do Vídně, strávila Velikonoce s našima a po 3 měsících se viděla s mýma nejlepšíma kamarádama. Jo a taky ještě tak stokrát víc propadla blogu a hlavně YouTube.
Takže asi chápete, jak strašně moc se mi teď nechce trávit víkendy zavřená doma nad učením
Hlavně, když je venku konečně minimálně 20 stupňů!


Úplně první akcí, který jsem se v březnu zúčastnila bylo SamsungKafe, pořádaný v děsně nádherný pražský kavárně SmetanaQ. Šlo o takový workshop, kde nám Samsung představil svůj nový telefon Samsung Galaxy S9 se kterým nás pak učil fotograf Honza Řeháček fotit. 
Byla to moje první "blogérská" akce a hrooozně jsem si to užila, hlavně kvůli holkám, se kterýma jsem se tam seznámila. Vzala jsem sebou Anetku se kterou jsme si předtím ještě zašly na žvanec do Cacaa no a na samotné akci jsem se pak ještě seznámila s Áďou a všechny tři jsme si vážně padly do oka.




Hned sotva o dva týdny později jsem se do Prahy vypravila znova, tentokrát na další ze skvělých workshopů A Cup Of Style. Šlo o YouTube workshop, kterej byl přesně tou kopačkou do zadku, co jsem potřebovala, abych začla konečně pravidelně natáčet.

Když jsem tak seděla na workshopu a nechala můj mozek vstřebávat kvanta informací o clickbaitech, přišla mi na instagram zpráva od Marušky s tím, že má volný lístek na dnešní přehlídku Mercedes Benz fashion weeku.
V ten moment mě nějak nezajímalo, že sebou táhnu tašku s věcma, vypadám jak naprostej vandrák a v -5 stupních a sněhu mám plátěný conversky.
Jakmile nám holky předaly poslední zbyteček svých znalostí, popadla jsem všechny věci a ve sněhový vánici se hnala na tramvaj. 
Než jsem si to stihla rozmyslet, už jsem měla koupený boty a stála jsem za kasou v zaře, protože v týhle mikině bych prostě nešla, že jo.
Než jsem si to stihla rozmyslet ještě jednou, stála jsem ve frontě všemožně oblečených lidí většinou tupně zírajících do mobilů nebo naopak až moc pečlivě pozorujících ostatní na nádherném schodišti Glassova Paláce.
Ověšená snad 10 taškama, promrzlá na kost jsem si pomyslela.
"Co tady doprčic dělám."


Z tohohle zprvu dost trumatizujícího zážitku se nakonec vyklubal jeden z těch nejlepších za celej měsíc.
A nebylo to jen kvůli přehlídce, která mě upřímně dost bavila (ani nevím jestli v pozitivním nebo negativním smyslu) , ale především díky jedný nesmírný "náhodě".
Tou "náhodou" bylo seznámení se s Niky, která byla "náhodou" předtím na workshopu a její kamarádkou Zuzkou, která "náhodou" vyhrála na dnešní přehlídku lístky.

Tohle mi dokázalo jediný a to to, že nic není náhoda, ale jenom "náhoda".

Nevěřím  totiž tomu, že bych si mohla najít takhle skvělý kamarádky jenom náhodou.




No a protože jsem prostě Procházková, první jarní dny jsem v naprostý většině případů trávila venku a to jak šmejděním v ulicích města tak i běháním po cyklostezce.

Kde bylo aspoň trochu sluníčka, tam jsem na tuty byla i já.



No a koncem března začalo oslavování
Tohle je zrovna fotka z narozeninový oslavy mojí kamarádky Zuzky, ze který jsem natáčela i vlog.
Já moje 17tiny oslavila kde jinde než v Praze, městě mého srdce, ve společnosti mamky, ségry no a především: jídla. 




Narozkový brunch v La Botteze byl takovým splněním jednoho malého instagramového snu.




Séééégry. Buď se nesnášíme nebo nejvíc milujeme.
Balanc u nás nehledejte.


Pizzerie Colloseum.


Cafe-Cafe.



Prasení v Naše Maso byl další instagramový sen - i když ne tak fotogenický.
S mamkou jsme si bez přehánění objednaly jídlo tak po 4 osoby a já si snad nikdy nepochutnala víc.


Místo šáňa flat white a Happy Birthday to me!




Když nad tím teď tak přemejšlím, březen byl hodně o splněných přáních.
Třeba o takovém flower boxu jsem snila už dobrý 3 roky.
No jo, tátové prostě ví.



Taky jsem se během prázdnin podívala do Vídně, navštívit úžasnou Sandru a upřímně se nemůžu dočkat až se zas uvidíme.
Tyhle long-distance friendships jsou fakt naprd. 





Neeeeeeeeeeeejlepší smoothie a moc dobrý (ale po hodině focení už studený :( ) vajíčka měli
 v  Cafe 7*Stern.


A zase další pražšký dobrodružství.
     No, vlastně jsem jen pořád jedla, procházela se, trávila čas se skvělejma lidma a fotila se u toho. 
Ale bylo to nejlepší.

Ráno v Coffee Room.
Ten banánovej chleba, byl rozhodně tím nejlepší, co jsem kdy v životě měla.
Promiň mami.



Díky Naty jsem taky poprvý vyzkoušela milkshaky v Bufu Shake House a hele řeknu to asi takhle.
Ještěže v tý Praze nebydlim.
Protože nevim, jak bych se jinak na ty Vinohrady od tramvaje nebo metra koulela.


Náplavka je láska.


Další návštěva SmetanaQ a opět s mojí milovanou Nikolkou.


Moje první trhy na náplavce v doprovodu Deni. Bylo to faakt úžasný a už se nmůžu dočkat až tam půjdu znova, když bude trošíčku tepleji.



Velikonoce jsem strávila doma v zaječím overalu, hlavně na gauči nebo u rodičů v posteli (no co?) a se spoustou sladkýho a nezdravýho.
Ale řeknu vám, odfrkla jsem si, to teda jo.
Tenhle březen byl opravdu nádhernej a mě je upřímně smutno, že už je pryč.
Na druhou stranu, pokud ve zdraví přežiju duben, čeká mě zase nějaký to cestování.
Tak nazdraví, ať nás ta škola nezabije.

S láskou, V.
Share:

6 komentářů

  1. Neskutecne sladka holka. <3 Moc jsem si to s tebou uzila a ted uz je konecne teplo, tak te prijedu nekdy navstivit. :)
    Sandra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juu, ty jsi milacek! Urcite! Ani nevis jak se nemuzu dockat <3

      Vymazat
  2. Milujuuuu tyhle články plné fotek <33 A děkuju za zlepšení nálady před zítřejším maturitním slohem :P Přeju ti, aby byl duben taky tak super jako tvůj březen :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to mám radost! Vždycky se bojím, že to lidi bude hrozně nebavit a nezajímat, tak jsem ráda, že tobě se tyhle články líbí! <3 A fíha, přehu hooodně moc štěstí se slohem <3 Děkujuu, já tobě taky!

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig