úterý 17. dubna 2018

It's your time to bloom

Sluneční paprsky mi hladí tváře, jemný vítr mi cuchá vlasy a pyl mě lechtá v nose. 
Růžový magnolie rozjasňují ulice jinak nudnýho a šedivýho města a já si, jak se tak procházím malým parčíkem plným rozkvetlých narcisků, uvědomuju jak málo člověku vlastně stačí k tomu, aby se cítil šťastnej. A že, když toho máte víc než potřebujete, nedělá to dobrotu. 
Jaro je konečně tady a já už nenechám žádný šílený teplotní změny, aby mi ho zase sebraly. 
Jaro, čas, kdy se všechno probouzí ze zimního spánku a kvete.
Období, kdy se u mě všechno mění.
A nejvíc já sama.


Je úterý ráno, mám zrovna službu v knihovně, zaspala jsem a ještě jsem ani neměla čas sníst si v klidu snídani. 
Za podobných okolností bývám většinou ten nejnepříjemnější člověk na světě. 
No fakt, pokud mě v bříšku ještě nehřeje moje ovesná a mozek ještě nezažil pořádnej caffeine kick tak na mě raději nemluvte. 
Dneska je to, ale nějaký jiný...přestože věci rozhodně nejdou podle plánu a moje perfekcionistický já uvnitř pláče, vzteká se a mlátí do stolu, nějaká jiná, zatím pořádně neobjevená část mě ho nutí mlčet, vzmužit se a sakra, být už konečně šťastný.



Pomalu, ale jistě totiž přicházím na to, že jedinou překážkou mezi mnou a štěstím jsem já sama. 
Rozhoduju o tom,  kdy budu šťastná a kdy se nechám rozhodit maličkostí.
Dneska je venku vážně, ale vážně nádherně. 
Tak proč být naštvaná? 
Radši se tak zvedám, jdu si do automatu pro to, sice hnusný, ale levný a vlastně ne tak úplně k zahození kafe, dole v bufetu si kupuju housku s máslem a sýrem a vracím se zpátky do knihovny, kde píšu tenhle článek. 
Problem solved.
To bylo nějaký lehký ne? 


Zima byla dlouhá, ale mám pocit, jakoby mi všechen ten roztátej sníh mimo kvetoucích sněženek a petrklíčů odhalil i veškerý chyby, který jsem doteď dělala a kterýma jsem stavěla zeď mezi sebou a spokojeností. A že jich je hned několik.

 
Až.
Až toho nebudu mít tolik do školy.
Až bude venku tepleji.
Až budu mít peníze.
Až zhubnu ty 3 kila.
Až mi bude 18.
Až budu mít kluka.
Až, až, až, až. 
Sice nemám alergii na pyl a vlastně ani na nic jinýho, na slovo jsem si už ale alergii vážně vypěstovala. 
Při jeho používání mi ale nenaskočí vyrážka, nýbrž žíla vzteku na čele.
Uvědomila jsem si, že je  synonymum pro nikdy. Tahle nevinně vypadající slabika je, nebo spíš byla největší překážkou mezi mnou a tím životem, který chci žít. 
Životem plným šílenejch zážitků, který jsou tak speciální právě proto, že žádný nepotřebujou.



Ono se taky prd stane, když nebudu jedničkářka.
Teď ale čtěte pozorně - je škola důležitá?
Ano, škola je (bohužel) hrozně důležitá.
Je důležitý mít dobrý vzdělání nejen pro to, abychom měli dobrou práci, ale taky protože být chytrej je fakt cool, lidi.
Můžete mi tu teď oponovat s tím, kolik úspěšných lidí ani nemělo vejšku a že Einstein nedodělal základku, ale ruku na srdce - kolik je nás tu Steve Jobsů nebo vrcholových sportovců?
Pořád chci mít dobrý známky (neboj taťko...). 
Ale už se odmítám trápit a stresovat se předměty, který mě nebaví, nezajímají a který mi k ničemu nikdy nebudou.
Už odmítám plakat nebo spíš hystericky řvát nad úkolem z matiky, esejí nebo snad i blbou prezentací . Welcome to the life of an IB student :-))
Odmítám žít pouze školou jako naprostá většina mých spolužáků, vzdát veškerý svoje šance a příležitosti v jiných oblastech života jenom proto, abych měla co nejlepší známky.
Dobře, za rok odmaturuju se strašně dobrým score, odejdu na vysokou a co bude pak???
Budu si přát, aby mi zas mohlo být 17 a já si mohla pořád alespoň hrát na to, že ještě nejsem dospělá.  




Někdy je lepší nechat věci prostě být, plynout a věřit, že to, co má přijít přijde v ten správný čas.
Nemá smysl věci ani lidi uhánět a snažit se je mermomocí získat, protože jestli to tak být nemá, jestli ještě nejsme připravení dosáhnout toho, co chceme, tak si bezhlavím honěním se za tím moc nepomůžeme, ba naopak zbytečně vyplýtváme spoustu energie.

Někdy v zimě se mi začal líbit jeden kluk, kterýho jsem náhodou potkala ve fitku. 
Byla jsem z toho úplně paf, protože už se mi hrozně dlouho nikdo opravdu nelíbil a já si začala myslet, že jsem možná ztratila schopnost cítit.
Přiznávám ale, že jako největší vyznávač lásky na první pohled, jsem byla možná víc vedle z faktu, že zase po víc než roce a půl cítím motýli v břiše než z toho kluka... 
Každopádně jsem si neuvěřitelně přála, aby mě někam pozval. Představovala jsem si jak k tomu asi dojde a soustředila veškerou svojí mentální energii na vysílání signálů o kterých jsem věřila, že ho ke mně přilákají... (:DD my holky jsme vobčas fakt psychopatky). 
Ale fungovalo to! Trochu.
Pokaždý jsme mezi sebou prohodili pár slov, já se snažila konverzaci udržet co nejdýl a ukázat mu, že mám zájem, ale nikdy k žádnýmu vyměnění čísel nebo něčemu podobnýmu nedošlo. Nejdřív mi to bylo fakt líto, protože jsem si samozřejmě už zase vysnila svatbu, líbánky na Hawaii a naší úžasnou 4 členou rodinu s blonďatýma capartama a zlatým retrívrem.

Ale život šel dál. Zase mi to nevyšlo. No jo no. Ve fitku jsme na sebe hrozně dlouho nenarazili a já na něj úplně zapomněla. 

A pak, o několik měsců později, když už jsem pomalu nevěděla že nějakej takovej kluk kdy existoval a když mě škola zase dohnala na pokraj mentálního zhroucení, zašla jsem si svoje problémy vybít právě do posilky. 

A hádejte, kdo mě pozval na kafe. 



Většinu věcí prostě urychlit nemůžeme a nejlepší, nejpohodlnější je si prostě jen tak plynout v proudu  života a nechat se jím v klidu unášet, bez zbytečnýho přemýšlení a analyzování nesmyslných věcí a věcí, který prostě nezanalyzujeme a nezměníme ani kdybychom se na hlavu stavěli. 
To, co se má stát se stane. 
My můžeme aspoň věřit, že to bude dobrý.


Tohle je asi největší prozření, který mi tenhle, na první pohled docela obyčejný, dubnový den odhalil.
Chtěla bych nám, nikdy spokojeným perfekcionistům a analyzátorům, dát takovou menší jarní výzvu.
 Pojďme si tohle krásný, voňavý a růžový období ještě víc znádhernit tím, že se přestaneme trápit věcma, se kterýma stejně nemůžeme nic dělat.
- Že přestaneme používat slovo a nahradíme ho teď
- Že přestaneme hledat chyby tam, kde nejsou.
- Že budeme věřit a pokveteme, stejně jako ty magnolie, u kterých se všichni fotíme. 


What am I wearing?
Shirt: Abercrombie
Skirt: Zoot
Shoes: Primark
Bag: Olympus
Sunglasses: Mango

S láskou, V.


Share:

11 komentářů

  1. Páni tak tohle je primo dokonalý článek ❤ jsi neuveritelne motivujici člověk a hned mám po přečtení lepší náladu ❤🌻

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozně moc ti děkuju! Takovýhle komentáře mi přijdou úplně neuvěřitelný <3 Jsem moc ráda, že jsem ti mohla zlepšit den :)

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem neskutečně šťastná, že jsem na tebe narazila.💜 Motivuješ mě nejen k tomu typickému "healthy lifestyle" ale i k učení a dalším věcem.💙 Upřímně já sama se radši koukám na zahraniční youtubery, ale tebe jsem zbožňovala od první chvíle, co jsem tě objevila.🌈 Love you so much 👌💜

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Awww, to je krásný! Moc ti děkuju, tohle pro mě hodně znamená <3

      Vymazat
  4. Mas tak tak tak tak pravdu Valy! Omg, mluvis mi z duse a ja ti strasne dekuju za tuhle motivaci a krasny slova. A outfit je taky naprosto nejlepsi! Moc ti to slusi.
    Sandra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já děkuju tobě! Jsem hrozně ráda, že se článek líbil <3 A už se těším až zase pokecáme!!!

      Vymazat
  5. Hned na začítek musím říct, že máš nejkrásnější outfit, strašně moc ti to sluší :) úplně z tebe číší ta jarní nálada :) Celý článek je pecka, se vším souhlasím, zvlášť pak s tím až, máš skutečně pravdu :)

    Maris Novotná

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně jsi to napsala. Ještě musím říct, než se vyjádřím k obsahu, jak se mi hrozně líbí Tvé slovní obraty - žíla vzteku, třeba. A i že máš super myšlenky, které na sebe navazují. Hrozně hezky se to prostě čte. ♥

    Tak a teď k té obsahové stránce. :-) Až je slovo, který by se mělo vymazat ze zemskýho povrchu. Můj přítel ho miluje. Používá ho skoro pořád! A já mu stále opakuji, aby se zaměřil na to, co je teď. A je fakt, že když mi bylo jako Tobě, tak jsem si myslela bůh ví kolik nemám povinností, málo času, jak bych už chtěla být ze střední pryč, ale teď vidím, jaká to byla pohoda. A tak si užívám roky studia na VŠ. A škola možná je důležitá, ale od té doby, co jsem na VŠ už to tak neberu. To bych se musela zhroutit. :-D Říkám si, že nějak bylo a nějak i bude a snažím se zbytečně nevynervovat, ale asi víš, že mnohdy to prostě jinak nejde. :-D
    Krásné fotky, krásný článek. ♥ :-)

    www.outcryblog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju za komentář! To mi udělalo hroznou radost! <3 Strašně moc miluju psaní a používání podobných obratů mě vážně moc baví, takže jsem fakt ráda, že se to líbí a dobře čte :)
      A jéje, to by mě teda zajímalo, jestli bude mít člověk někdy vůbec klid. Asi ne :DD Podle mě je ale vejška narozdíl od střední lepší v tom, že ve většině případů se člověk stresuje a nervuje tím, co si sám vybral. Já třeba miluju učení, vlastně jsem dost velkej šprt, ale jen u věcí, co mě baví a zajímají. A zrovna třeba matika, můj největší nepřítel, mezi ně opravdu nepatří :( :D Jinak přeju ti hodně štěstí se školou i s přítelem! Ty chlapi si někdy prostě nedají říct no -_- :DD
      P.S. Máš moc krásnej blog!

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig