pondělí 29. ledna 2018

Co je pro mě doma?

No to snad ne. 
Stojím na autobusový zastávce ověšená dvaceti taškama a přijdu si jak vánoční stromeček. Je konec ledna, zima jako na Sibiři a já si ani nestihla vzít svetr nebo zapnout bundu. Sníh a vítr mi foukaj do obličeje a jako drápy kočkovitý šelmy mi škrábou tváře. Lidi stojící okolo mě na mě velmi nenápadně koukají, otáčí se na sebe a nevěřícně kroutí krkem ze strany na stranu. 
Achjo. 
Sleduju, jak můj autobus hází blinkr doprava, zatáčí a pomalu, ale jistě mi mizí před očima. Když si představim, co všechno jsem zas podnikla kvůli tomu, abych ho sthila, jak jsem prosila učitelku, aby mě nechala odejít dřív, jak jsem sprintovala do schodů a jak jsem bez hlavě házela pátý přes devátý do tašky. Určite jsem zase nezavřela šampon. A  pak mi  to - zase a zase - ujede. Zadržuju slzy a vztek, šílenství, což mě stojí nehorázný usilí. Zmrzlými prsty skoro bez citu šmátrám v kabelce, mobil je zas úplně na dně, samozřejmě, vítězně ho vytahuju a vytáčím tátovo číslo. Ten si fakt musí myslet, že jsem totálně blbá.
"Taťko...? No...přijel bys pro mě. Mě to ujelo. Jo. Už zase."

Klasické páteční odpoledne. Pátek. Miluju pátky. Nemusím vysvětlovat proč, všichni je milujem. Pro mě má ale pátek poslední rok ještě speciálnější význam. Jedu totiž domů.
Doma. Být doma znamená pro každýho něco jinýho. Pamatuju si, jak jsme si o tomhle povídali ve škole, když mi bylo asi 11 a celá třída se pak pohádala o tom, co je správně. Je to naše země? Je to naše vesnice, město, dům, pokoj, pes, rybička, rodina? 
Teď, když už jsem velká, chytrá a vyspělá, že jo, vím, že na tom, co je správně prd záleží. Domov může být zhmotněn čímkoliv. Nebo taky nemusí být zhmotněn vůbec. 
Ať už je to tak, či onak - doma, je tím nejdůležitějším, co máme.



Čím víc nejsem doma, tím víc si uvědomuju, jak moc jsou pro mě tohle místo, tyhle věci a tihle lidé (a kočky), které si s pocitem bytí doma spojuju, důležití.
 Chybí mi vůně řízků a štrůdlu. Chybí mi polonahej táta spící-chrápající na gauči a chybí mi zvuk koček škrábajících na dveře. Chybí mi hádky mých mladších sourozenců a chybí mi hlas mojí mamky, oznamující, že je myčka hotová.



Miluju sobotní rána. 
Slyším Barneyho mňoukání, což mě probouzí z úžasnýho, osmihodinovýho spánku. Otvírám oči a vidím, jak se ke mě ta chlupatá koule štěstí pomalu přibližuje. Skáče na postel a prohnutím zad mi naznačuje, že chce pohladit. Začne se ke mě mazlit a lísat. Po pár minutách si uvědomí, že má tý lásky takhle po ránu už dost, zvedá se a odchází lehnout si jinam.
Vstávám z postele a jdu dolů do kuchyně. Udělám sobě a ségře snídani a nebo, když máme velký štěstí, se spolu obě ještě nějakou dobu válíme v posteli dokud nám naše milovaná maminka nepřinese míchaný vajíčka až pod nos. Následuje několik hodin popíjení kafe, ládování se a sledování reality show.
Nikam nechvátám.
Užívám si doma plnými doušky.



Přesto, jak moc tohle moje doma miluju, jsem nesmírně vděčná za to, že už doma s našima nejsem.
Ten pocit samoty, nepohodlí a zodpovědnosti, kterej mě denodenně provází mě totiž naučil to nejdůležitější - vážit si tohohle místa plnýho koček, dobrýho jídla a lásky. 
Žít sama mě donutilo uvědomit si, že sama vlastně nejsem.
Že vždycky budu mít místo, kam se vrátit - ať už odejdu kamkoliv. 




Doma je pro mě doma taková nabíječka. Něco, co mi dodává sílu a energii, motivaci a radost.
Ale stejně tak, jako není dobré nechávat váš iPhone v nabíječce příliš dlouho, není dobré ani pro mě být doma dlouhou dobu. K tomu, abych si mohla ten pocit bezpečí, známého a milovaného vychutnávat plnými doušky od něj potřebuju pauzu, uniknutí do nepohodlí.
A když mi zase dojde baterka, vracím se zpátky, na náš sametovej gauč, do obýváku provoněného čerstvě upečenou bábovkou.



A co je to vaše "doma"?

S láskou, V.




Share:

pondělí 22. ledna 2018

10 věcí, co mi změnilo život | VIDEO

Pořád je ještě leden a my všichni nejspíš makáme na našich předsevzetích. Ať už je to zdravej životní styl, lepší známky nebo vydělávání více peněz, všechno tohle vyžaduje určitý zvyky a rutiny, který musíme dělat skoro na denním pořádku, abychom si ty naše cíle  mohly splnit.
Protože se sama v těhle věcech hrozně ráda inspiruju od ostatních, rozhodla jsem se s váma sdílet mých 10 pravidelných zvyků, co mi změnily život k lepšímu.
Nikdy není pozdě na to začít se změnou a pokud nevíte, kde začít, tyhle maličkosti zapojené do vaší denní rutiny můžou být vážně life-changing. 

Máte taky nějaké tipy na zvyky, které vám pomáhají k tomu být lepším člověkem? :)
S láskou, V.
Share:

čtvrtek 11. ledna 2018

My health & fitness goals 2018

Stejně jako naprostá většina lidí jsem i já přes Vánoce dost polevila od čehokoliv, co by mohlo jen zdánlivě připomínat zdravý životní styl. Kecala bych ale, kdybych tvrdila, že to začalo až o těch Vánocích. Vlastně už tak nějak od doby, co jsem se vrátila z New Yorku jsem "začínala" od znova každé pondělí.
Důvod proč mi to nikdy nevydrželo dýl než do pátka je podle mě ten, že jsem si v hlavě vytvořila takovej mentální blok - mám toho do školy tolik, že cvičení přece v žádným případě nemůžu stíhat!
A jak to nakonec stejně končilo? Spoiler alert, učením rozhodně ne.
Hodinovýma prokrastinacema na instagramu nebo denníma kafíčkama, dortíčkama nebo pizzama s kamarádkama. Prostě žádnej čas na cvičení no...
Nastal čas Vánoc a s ním i novej mentální blok - cvičení a zdravé jídlo v prosinci je přece úplnej hřích!
A tak jsem dopadla tak, jak jsem dopadla. Bez energie, motivace, ale se špatnou pletí a 6 kily navíc od léta.


Asi vám je jasný, že jsem se takhle necítila úplně dobře. 
Vím, že zdravé jídlo a hodně sportu mě baví a žiju timhle životním stylem moc ráda. Taky vím, že všechno to je vždycky jenom o tom mít ten správný mindset. Jakmile myslím pozitivně a nedávám si za cíl jen změny na váze nebo úbytky centimetrů, ale i výkonnostní cíle jako třeba počet uběhnutých kilometrů, dělám to všechno s mnohem větší radostí.

zdroj: pinterest.com
No a tak jsem se zvedla z gauče, smetla si z trika cukroví, nasadila kecky a už 10 dní jedu 30tidenní výzvu. O týhle, pro mě úžasný, věci (jídelníčku) jsem se zmiňovala už v jednom mém "hubnoucím článku" z doby, když jsem jí zkoušela poprvý. Výzva mě naučila jíst pravidelně, menší porce a fakt, že se nemusím každým jídlem totálně přejíst a že smoothie z deseti banánů taky neni nutně zdravý.
A díky tomu, jaký skvělý účinky na mě měla posledně jsem se rozhodla dát si jí znovu. Rovnou chci říct, že jídelníček nedodržuju 100%. Spíš tak na 60-70%. Né, že bych se ve zbylých 40% cpala sladkostma a hranolkama, ale spíš si často nahrazuju potraviny, sem tam si dám kafe se sójovým nebo mandlovým mlíkem a taky nepiju protein (protože ho nemám.)
I když výzvu držím ani ne dva týdny, už teď na sobě cítím a sem tam i vidím změny.
Kupodivu nemám přes den skoro hlad. Ze začátku to bylo vážně těžký, protože díky tomu jak jsem jedla předtím nepravidelně, moje tělo úplně nedávalo takový množství jídla a já se furt cejtila přejdená. Během pár dnů se mi ale rozjel metabolismus a já mám teď hlad přesně v časy, kdy bych ho mít měla.



Co se cvičení týče, začala jsem i to brát s pořádnym úsměvem. Snažím se cvičit každej den, ale pokaždý trochu jinak. Jedním z mých problémů a podle mě i důvodů, proč byl můj healthy lifestyle vždycky jen obdobím několika měsíců je, že pořád dělám to samý až mě to nakonec totálně omrzí. A proto se teď učím spoustu nových cviků a hledám si nové aktivity, co by mě mohly bavit. Jednou z mojich novinek je každodenní půlhodinka yogy, do který jsem se totálně zamilovala. Nejčastěji jí cvičím ráno hned po probuzení a nebo naopak předtím, než jdu spát. Chtěla bych být o něco ohebnější a naučit se víc póz. Taky bych se chtěla naučit nový sporty jako třeba kick-box, kterej chci strašně zkusit už pár let.

Nakonec bych vám ráda napsala cíle, který jsem si na tenhle rok stanovila. Jestli mě sledujete aspoň chvilku, už vám asi došlo, že do stanovování cílů jsem totální blázen. A s pýchou musím přiznat, že většinou to tak mám i s jejich plněním.

  1. Méně cukru - chci se naučit jíst míň zpracovaných jídel, zbytečně se nepřejídat tunami ovoce a přestat pít tu kolu! :D
  2. Zelenina každý den!
  3. Doplňky stravy - teď nemyslím spalovače, proteiny a podobný nesmysly. Chci se naučit začít pravidelně brát vitamíny jako je třeba železo nebo chlorella.
  4. Nenechat se vyvést z rovnováhy, když se mi něco nepovede - jsem přesně ten tip člověka "buď všechno nebo nic". Jakmile jednou poruším a dám si něco nezdravého nebo vynechám cvičení, mám strašný výčitky a na všechno se vykašlu. A pak začínám od pondělí, to asi znáte. Tak s tímhle chci přestat, protože to nikam nevede. Jsem taky jenom člověk a jíst celer a kuřecí prsa celej život nechci a vím, že sem tam nějakej ten dort nebo pizza nezkazí veškerou mojí snahu. Jen se tenhle mindset musím naučit aplikovat častěji.
  5. Udělat provaz - tohle je mým cílem už asi 2 roky. Většinou mi ale denní protahování vydrží tak týden a za pár měcíců si na to už ani nevzpomenu. Letos to ale vážně dotáhnu dokonce!
  6. Udělat 20 kliků - věřím, že tohle číslo přijde většině lidí jako úplný nic. Moje ruce jsou ale v podobném stavu jako rozvařené špagety a klik nezvládám ani jeden. Celkově, co se týče vršku těla jsem hroznej slaboch. Né, že bych chtěla mít namakaný ramena nebo záda jako kluci v posilce, ale aspoň trochu svalů bych vážně ráda. :D
  7. Uběhnout 18 km - zní to šíleně, já vím. Běh miluju. I když normálně běhám tak 7-10 km, vím, že jsem schopná uběhnout i 15. Tak proč si to letos ještě nezvýšit a když je ten rok 2018, tak tu osmnácku fakt zaběhnout!
  8. Spánek! - tohle je paradoxně pro mě nejhůř dosažitelným cílem. I když, díky Bohu, nejsem ten člověk, co by byl vzůru do 4 do rána a spal třeba 2 hodiny denně, naspím tak maximálně 5-7 hodin a to je pro moje tělo opravdu málo. Denně vstávám v 6, trávím minimálně 9 hodin ve škole, pak se učím, cvičím a dělám spoustu dalších věcí, který si vyžadujou mnohem víc energie. Pak se mi stávají podobný věci, jako třeba včera kdy jsem vyčerpáním nemohla ani stát, lehla jsem si a během 2 minut jsem vytuhla, zaspala budík a probudila se v 8 nevědouc, kde jsem a jaké je století. Proto je mým cílem naspat denně těch doporučených 8 hodin. A tomuhle já říkám výzva..


Tohle byly moje cíle na rok 2018 týkající se zdravého životního stylu. Určitě vás budu udržovat updated. Doufám a věřím, že 2018 bude rokem, kdy se do toho konečně opravdu zamiluju a kdy nic nevzdám.

Tak co, jdete do toho se mnou?!
S láskou, V.

Share:

sobota 6. ledna 2018

Take (self)-care #1

Jedním z mých novoročních předsevzetí bylo začít se o sebe víc starat. A to už platí jak o psychický, tak  o fyzický stránce. Dneska se chci ale zaměřit na tu fyzickou  a ukázat vám pár mých nových, oblíbených produktů z pečující kosmetiky.
I když to tak možná na první pohled nevypadá, nejsem úplně taková ta typická holka, co si každej den dává jinou pleťovou masku a bublinkovou koupel, chodí pravidelně na mani, pedi a ke kosmetičce nebo kadeřníkovi. Vlastně jsem v tomhle docela pravej opak. Moje večerní rutina je většinou 10 minutová sprcha, odlíčení micelární vodou (pokud jsem namalovaná), umytí obličeje, vyčištění zubů, krém (pokud nezapomenu) no a, dobrou noc. Ke kadeřníkovi jdu taky tak dvakrát za rok a na kosmetice už jsem nebyla pár let. 
Každopádně mi tenhle můj přístup začíná vadit a chci se naučit se v tomhle self care směru trochu víc rozmazlovat. Proto jsem se rozhodla, že  o týhle mý "cestě" udělám takovou minimini sérii na blog, ukážu vám moje oblíbené produkty a když se mi podaří, což se mi určitě podaří, udělat i nějaký ty psychický změny, dám vám o tom taky vědět.
 Tak konec řečí a jdeme na to! 

1. Pleť

Co se týče pleti, mám pár nových produktů o kterých rozhodně stojí za to se zmínit. Hned na začátek řeknu, že jsou všechny od Kiehl's, ať to pak nemusim psát 10x.
Na odličování používám washable cleansing milk (úplně napravo). Trochu si namočím tampónek, nanesu na něj produkt a krouživými pohyby smeju make-up. Tohle opakuju podle potřeby, většinou tak 2x-3x.
Potom si opláchnu obličej teplou vodou a použiju cucumber herbal conditioning cleanser (uprostřed dole). Úplně normálně si s ním umyju obličej, jako kdybych používala mýdlo. Otřu si obličej do ručníku a použiju můj nejoblíbenější, toner calendula-herbal extract. Tahle věc je geniální. Zanechává mi hrozně příjemně svěží pleť a takovej ten pocit čistoty. Doteď jsem toner nikdy nepoužívala a nechápu, jak jsem bez toho mohla žít. :D
No a poslední krok je samozřejmě krém.  Používám rosa arctica lightweight cream (ten malinký uprostřed) a upřímně? Asi jsem nikdy neměla lepší. Mám po něm pocit, jako by moje tvář nasákla tak 2l vody, obličej mám krásně jemnej a svěží a na přitom ten krém na pleti ani necítím.

 2. Vlasy

Co se týče vlasové péče, pořád jsem věrná produktům od Davines, o kterých jsem už jednou psala tady. Pořád používám ten samý šampón a masku, které jsou v tom článku zmíněné, ale ježíšek mi k Vánocům přines ještě pár nových produktů, které jsem si už stihla zamilovat. Jsou jimi tenhle OI OIL, který používám na konečky vlasů a taky, nesmějte se mi, na obočí. Někde v nějakým časáku jsem četla, že něco podobnýho dělá i Cara Delevingne a tak jsem to musela taky zkusit. Dělám to pár dní takže rozdíl tam zatím úplně znát není, ale uvidíme za pár tejdnů! :D Každopádně, na suché konečky je naprosto perfektní a změnu vidim už po pár použitích. 
Druhým sprejem je MINU hair serum pro barvené vlasy. Tenhle sprej je takovým tím typickým, pro dodální lesku a pokud máte čerstvě nabarvenou hlavu, má to pomoct k delší výdrži.

3. Ruce a rty

Dvě R, který jsem celý život nejvíc podceňovala. Pusu jsem měla věčně rozpraskanou a ruce jako struhadlo. Za poslední týden jsem se ale naučila mazat si ruce krémem každý den před spaním, před odchodem z domu a když si vzpomenu i během dne. Ten pocit je skvělej! Kromě jemňoučkých tlapiček se mi konečně přestaly dělat záděrky a mám pevnější nehty. Používám spoustu krémů, nejraději mám ale ty od L'occitane nebo tenhle od Kiehl's. Přijde mi totiž, že narozdíl od těch drogérkových vydrží dýl, nejsou mastné a vzhledem k tomu, že jsou přírodní tak jsou určitě i zdravější pro naší pokožku. 
Na rty už od léta pravidelně používám scrub. Miluju tenhle Bubblegum od Lushe, každopádně si myslim, že není problém vyrobit si jeden doma. Já to tak dřív dělala taky. Vemete tak čajovou lžičku medu, hnědý cukr, můžete i trochu kokosového oleje a bum, máte peeling. Po peelingu si rty opláchnu (nebo peeling sním :-)), otřu jemně ručníkem a nanesu balzám. Během dne většinou používám Eos balzámy, na večer ale zbožňuju tenhleten lip balm od české značky ONEST, od který jsem už předtím pár produktů zkusila a můžu jen doporučit! Tenhle balzám je rozhodně hutnější a rty vyživý mnohem lépe.
Abych ale nezůstala jen u vnějšku naší pusinky, rozhodla jsem se, že vám ještě ukážu něco pro naše zoubky. Tuhle "pastu" nebo spíš tabletky na zuby od Lushe jsme se ségrou objevily poprvý v létě, v Chorvatsku a hned si je zamilovaly. I když nepění tolik jako normální pasta, jsou chemikálie free a zuby dokážou vyčistit stejně dobře, ne-li líp.

Tohle teda byly moje tři self-care tipy na produkty. Ještě bych chtěla dodat, že ten peeling, co mám na fotkách je coffee scrub a  není tady zmíněný, protože jsem ho zatím použila jen jednou a nemůžu toho o něm tudíž moc říct. Každopádně, moje first impression by byla: BOŽÍÍÍÍÍÍ.
Ale o něm snad příště. 
 Jak jsem už trochu naznačila na začátku "začít o sebe víc pečovat" pro mě neznamená jenom používáni 5 různých odličovadel a krémů. Myslím si, že mnohem důležitější je ta psychická stránka. Dělat to, co nás baví, rozmazlovat se a být na sebe hodní. Na druhou stranu, dopřát našemu tělu více péče i zvenčí nám k tomu "mám se rád" pocitu ukrutně pomáhá.
Máte vy nějaký self-care beauty rituál, který vám pomáhá k větší sebelásce?
S láskou, V.
 

Share:

pondělí 1. ledna 2018

One Goodbye and one Hello


Tak...jak začít?
 2017. 
2017 nebyl špatnej rok. Vzal mi sice hodně, ale dal mi ještě víc. Ukázal mi, kdo jsem. Ukázal mi, kdo jsou moji praví kamarádi a od koho bych se radši měla držet zpátky. Naučila jsem se nespočet nových věcí, získala spoustu zkušeností a konečně vím, co je to plnit si sen. 
Co je ještě důležitější - poznala jsem několik lidí, který jsou teď součástí mýho života a bez kterých si ho už ani pořádně nedovedu představit. Rok 2017 mi pomohl pochopit, co je to komfortní zóna a že být v ní moc dlouho, se pro mě stává velmi nekomfortním. Naučila jsem se jaký to je žít a být sama. Naučila jsem se nelpět na lidech a řeknu vám - není víc osvobuzující pocit než vědomí toho, že si vystačíte sám. Došlo mi, že k tomu abych byla opravdu šťastná nepotřebuju milion kamarádů. Stačí mi jich pár, tolik, že to dokážu spočítat na prstech jedný ruky. Naučila jsem se, že rodina je to nejdůležitější, co mám. Naučila jsem se, že klíč ke všemu je kašlat na názory ostatních. Naučila jsem se, že nejšťastnější mě dělá to, když na sobě můžu pracovat. Když se můžu dnem za dnem někam posouvat, když můžu dělat věci, co mě dělaj lepším člověkem. Když můžu psát blog, fotit fotky, natáčet videa. Když můžu cvičit a jíst zdravě. Když se můžu učit, číst knížky a poznávat nový věci. Už vím, že přestože ležení doma u seriálů nebo chození každej pátek ven pít je asi nejoblíbenější aktivitou mý věkový skupiny, mě to nic nedává. Už nechci ztrácet čas. 
Jedna z posledních věcí, co jsem se naučila je, že lidi kterýma se obklopujete nejvíc určují jak se budete cítit. Jinak řečeno, your tribe attracts your vibe taky platí. 
A asi poslední věc. 
Člověk si nesmí nechat zkazit náladu maličkostma. Mnohem lepší je prostě házet věci za hlavu. Smířit se s faktem, že nám třeba něco nevyšlo a prostě...get over it. 
Tohle mi dalo 2017. 
A co bych si přála od 2018? 
Chci se stát tím člověkem, co jen háže věci za hlavu. Co si nedělá starosti s nepodstatnýma blbostma. Co si dokáže pokaždý říct “no tohle mi sice úplně nevyšlo, ale pořád si tím nenechám zkazit den”. Chci se přestat stydět skládat lidem komplimenty. Vím, že to zní hloupě, ale vážně s tím mám občas problém. Sama ale vím, jak vám "blbý" komentář typu “máš fakt hezkou bundu” dokáže změnit den k nepoznání. Chci být ten člověk, který vás donutí se usmát i když vám je do breku. Chci se naučit bejt upřímná, i když pravda neni to, co by ostatní chtěli slyšet. Chci cestovat, jak jenom to půjde.
 Podívat se do měst a zemí, kdy jsem ještě nikdy nebyla. Poznat nový věci. Chci mít dobrý známky a užít si můj poslední rok střední na plno. Chci číst ještě víc knížek. Chci se naučit pravidelně psát články, natáčet videa a poznat víc lidí se stejným koníčkem. Chci se konečně naučit jíst zdravě, protože miluju své tělo a né protože ho nesnáším. Chci vyzkoušet kickbox. 
Tohle a mnohem víc bych si přála zažít a dokázat v roce 2018.
Jsem připravená dát všechno do toho, abych si tyhle přání splnila. Rok 2018, bude mým rokem splněných přání.
 Jste v tom se mnou?



S láskou, V.
Share:
Blog Design Created by pipdig