čtvrtek 7. prosince 2017

To jsem jednou zase pekla...

Taky máte kolem sebe jenom kamarádky, který každej den upečou minimálně jednu bábovku, párkrát týdně udělaj  svíčkovou nebo guláš pro celou rodinu a na každý narozeniny připraví minimálně dvou patrový dorty? Protože já jo. Jsem obklopená lidma, kteří milou připravování jídla, jakýhokoliv a jakýmkoliv způsobem. A jsou v tom fakt dobrý. Příkladem je třeba moje mamka, která je v tomhle pro mě úplná superhrdinka. Peče doslova každý den, do toho dělá domácí marmelády a povidla a vaří. Nebo moje kamarádka, která mi nosí každej den do školy nějaký mňamky a píše o nich dokonce i blog . No a pak jsem tu já. Vajíčka umím na 100 způsobů, špagety s kepučem nebo kuřecí prsa s bramborem taky zvládám a vrcholem mojí kreativity a pekařského umu je banánovej chleba, kterej stejně vždycky chutná jen mě.
Mám ale ráda výzvy. A mám ráda sladkosti. A fakt, že moje mamka letos odmítla upéct jakékoliv cukroví a objednává ho až ke Štědrému dnu od cukrářky mě donutil kousnout se do zadku a upéct si nějaké to cukrovíčko sama. 
Protože bych vážně nebyla schopná vymyslet vlastní recept nebo "odhadovat" vzhledem k tomu, že i přípravu omelety si zpravidla hledám na pinterestu, rozhodla jsem se důvěřovat Kačí z My cooking diary o jejímž cukroví jsem na instagramu četla ódy a básně každej rok. Díky bohu, udělala recept na moje nejoblíbenější druhy. Rumový koule (v mém případě je nazývám skorokoule nebo mohlybytobýtkoulealepokazilajsemtěsto) a Vosí hnízda.
Teď asi budu za strašnýho blbečka, ale byla jsem velmi příjemně překvapená, když jsem zjistila, že ani jedno z nich se nepeče. Úsměv na tváři mi ztuhl o pár hodin později, když mi došlo, že 60 vosích hnízd nebudu mít za 20 minut.
Takže jsem začala s vosákama. Připravila jsem si těsto a bylo tak výborný, že jsem jím přejedla ještě než jsem vůbec začala s krémem. Z krému jsem měla docela obavy, protože to zní prostě strašně složitě..nebo teda, alespoň mě to tak přijde. Za slovem krém slyším bílky, šlehání, kremrole, pavlovu, bolavý ruce a zklamání. Tohle ale bylo jednoduchý, žádný šlehání a žádný puchejře. Jediný, co jsem prý trochu přehnala bylo množství rumu, ale to podle mě neva. Aspoň bude sranda.
Menší pohodička už bylo plnění formiček, protože to mi zabralo asi 2,5 hodiny a ke konci už se mi chtělo skoro plakat. Všechno jsem to ale zvládla a vosáky jsou naprosto, naprosto luxusní. Jestli jsem na něco, co jsem dokázala vážně vážně pyšná - je to tohle. :D
Do toho za mnou moje ségra s kamarádkou pekly perníčky, který jsme ani nestihly ozdobit. A moc se nám nepovedly. Taky je vždycky uděláte trvdý jako kámen?
Nebudu lhát. Po tří hodinovém vosohnízdování jsem už byla fakt otrávená a vůbec neměla náladu na přípravu rumových koulí. Proto jsem si jen namočila rozinky a připravila do ledničky těsto. Chtěla jsem už být hotová, jít se natáhnout a v tom spěchu jsem úplně zapomněla na kakao.Vůbec mi nepřišlo divný, že to těsto je bílý, i když by mělo být tmavě hnědý a že lepí jako blázen. Druhej den jsem ho tam dodala a podle mě je tohle ten důvod, proč to nakonec nejsou koule, ale... takový patvary. 
Dobrá zpráva ale je, že i přes jejich vzhled jsou skoro lepší než vosí hnízda a že když jsem přinesla do školy ochutnat, hned se po nich zaprášilo. 
Nikdy nesuďte knihu podle obalu. ;)

Tenhle článek jsem napsala pro ty z nás, co mají z pečení nebo vaření takovou hrůzu jako já. I když máte pocit, že jste největší nešikové a stydíte se za cokoliv, co uvaříte věřte mi, že si stačí věřit, mít dobrej recept a dokážete divy. A pro jistotu přidejte trochu víc rumu...
Pekli jste už něco vánočního? Jaký je Vaše oblíbený cukrovíčko?
S láskou, V.


Share:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blog Design Created by pipdig