středa 27. prosince 2017

Ready, set, goal!

New year, new me.
Haha.
Existuje  snad něco, co je víc klišé než tohle? Na novej rok si spousta lidí dává šílená a předsevzetí a cíle tipu "zhubnout10 kg" nebo "číst více knih". Většina z nich potom nedodrží ani jedno a na konci roku je zase tam, kde rok předtím nebo jsou na tom někdy ještě hůř. A to byl skoro vždycky i můj případ. Jsem jedním z těch lidí, co věří v určování cílů. Myslím si, že je důležité aby si je lidi dávali. Někdo může namítnou, že to neni k ničemu dobrý,protože se pak člověk soustředí "na cíl víc než na cestu", což je špatně. Nejlepší je najít si ten balanc mezi tím, koukat jenom na cílovou pásku a dávat pozor na to, kam šlapete. 
Přemýšlela jsem nad tím. Jak to, že skoro nikdy neuspěju? Nikdy nedotáhnu svoje předsevzetí dokonce. Proč? Po ne tak dlouhém bádání a přemýšlení mi došlo, že problém je hned na začátku. Určuju si moje cíle špatně. 
A tak jsem zabrousila na pinterestu, youtube a instagramu a našla jsem několik tipů na to, jak si stanovit cíle bez toho, abychom je pak vzdali, když jsme sotva v půlce. No a dneska se s váma o tyhle tipy podělím, protože 2018 bude náš rok splněných snů a dodržených předsevzetí!

1. Opravdu to chci? 

Tohle je otázka, na kterou se sebe musíte zeptat. Opravdu chcete zhubnout 10 kg? Chcete obětovat všechny ty dortíčky a vínečka, pizzy a hamburgery? Nebo je to váš cíl jenom protože je to cílem ostatních? Možná to zní hloupě, ale často chceme nebo děláme věci jenom protože, to tak dělají ostatní nebo prootže je to od nás očekáváno. To znás nedělá špatné lidi. Dělá to z nás..lidi. Ale není to pro nás dobré. Proto se nad touhle otázkou pořádně zamyslete, než začnete na něčem pracovat a stanovujte si cíle, které opravdu chcete VY a ne, které jsou od vás očekávané nebo které mají vaši kamarádi. 

2. Be SMART

Tohle pořád ještě souvisí se sepisováním a "vymýšlením" našich cílů. SMART představuje pět bodů, který by měl náš cíl splňovat, abychom ho dokázali splnit. 
S=specific (specifický), podle mě nejdůležitější bod. Ujistěte se, že přesně víte, co chcete. 

M= measurable (měřitelný), tenhle bod úzce souvisí s motivací. Pokud nemůžeme měřit pokrok, který na naší cestě děláme, vzdáme to po pár měsících snažení. Naplánujte si proto váš cíl tak, abyste ho mohli po malých krůčcích dosahovat.

A=attainable (dosažitelný), žijete tady a teď. Musíte si proto stanovovat síle, které můžete splnit teď a tady. Být prezidentem USA je krásnej cíl. Můžete ho ale teď a tady dosáhnout?

R=relevant (relevantní), tohle souvisí s tím jestli to "opravdu chcete". Například, myslím si, že být prezidentem USA je pro věštinu populace naprosto irrelevantní cíl.

T= time-bound (časově vymezený), je snad druhým nejdůležitějším. Stanovujte si deadliny! Příklad s hubnutím. "Do konce února zhubnu 4 kg" místo "tenhle rok zhubnu 10kg". Máme tak větší motivaci a je pravděpodobnější, že toho opravdu dosáhnem. 

3. Disciplína.

Nedávno jsem někde narazila na tenhle citát "You either suffer the pain of discipline or the pain of regret." Uvízl mi v hlavě a pořád na něj myslím. Říkám si, kde bych byla, kdybych to někdy předtím Je tolik věcí, který jsem nikdy nedotáhla dokonce a teď mě to mrzí. Už to tak ale mít nechci. Už žádný co by kdyby. Můj osobní tip je, vypsat si podobný motivační citáty nebo afirmace a pokaždý, když máte chuť něco vzdát si je přečíst. Mně osobně tohle pomáhá víc než třeba motivační fotky apod. 

4. Odměňte se

Tak, teď jste několik týdnů tvrdě makali v posilce, jedli zdravě a s radostí. Tak si na to kafíčko a dortík zajděte. Dejte si s kamarádkou oslavnou pizzu. Dostali jste už tu 1 z matiku, tak se chvilku natahněte a pusťte si Výměnu manželek nebo Farmář hledá ženu, ať zas nejste moc chytří! Odměna jde ruku v ruce s disciplínou. Musíme se trochu rozmazlovat. Představte si, že jste pes. Ok, to může znít trochu divně, ale nechte mě vysvětlit pointu - psa taky nenaučíte dávat pac bez toho, abyste mu dali pamlsek a podrbali ho. Podobný je to i s lidmi, když to hodně zjednodušíme. Můžeme se tím i motivovat. "Když se teď budu hodinu pořádně soustředit na ten úkol, můžu si jít udělat kafe." 

5. Všechno je to jenom o zvyku - pravidlo dvacetjedničky

Nejdřív to pro nás bude výzva. Ale všechno to chce jenom čas a odhodlání. Nakonec se z toho stane náš zvyk. Dám opět příklad s hubnutím, protože je to prostě to nejjednoduší, co mě napadá. Cvičit několikrát týdně v posilovně nebo doma pro nás nejdřív bude něco fakt nepříjemnýho. Budeme se nutit a nebude se nám chtít. Věděli jste ale, že stačí 21 dní a člověk si zvykne? Ze cvičení (nebo čehokoliv jiného) se pak stane něco tak přirozeného, jako třeba čištění zubů. Chce to jenom vydržet a kopat se do zadku 21 dnů a pak už budete jenom lízat smetanu jako kočička. Musím přestat s přirovnáváním lidí ke zvířatům, je to divný.


Tohle by bylo několik tipů na to, jak si stanovit cíle a jak jich dosáhnout.
Máte vy nějaké novoroční předsevzetí?
Já jich mám plný seznam. O nich ale až příště.
Mějte se krásně!
S láskou, V.





Share:

neděle 24. prosince 2017

Veselé Vánoce!

Zase to uteklo jako blázen. Sotva jsem mrkla a najednou je tu opět Štědrý den! Probudila jsem se po dokonalých11 hodinách spánku a první věta, co slyším byla od mojí mladší ségry "Já už se těším až budu mít v ústech kapra!". Prostě Vánoce jak mají být. 
Tenhle "článek" bych chtěla využít k tomu, abych Vám popřála nádherné svátky. Odpočívejte, jezte a buďte s rodinou. Hoďte si nohy na gauč a zapomeňte na všechny starosti. Doufám, že si dnešek užijete, co to jenom půjde. Že dostanete to, co si přejete nebo že uděláte radost ostatním.
Tak ŠŤASTNÉ A VESELÉ!

S láskou, V.

Share:

pátek 22. prosince 2017

Dárky na poslední chvilku

Je 23. prosince a vy pořád nemát všechny dárky. Peníze už jste všechny utratili za punč a trdelníky na vánočních trzích, za miliony svetrů ze slev v hmku a teď se máte chuť zabít. Počkejte! Předtím, než spolykáte ty prášky nebo se ujíte cukrovím, přečtěte si tenhle článek. Dneska Vám tu prozradím moje tipy na levné dárky na poslední chvilku. Takže ať už jste lenoch, sobec, bez peněz nebo máte jakejkoliv jinej důvod k tomu, proč ještě nemáte dárky - jste tady správně. Nebojte, já vás soudit nebudu. Sama jsem tak letos (opět) dopadla a některý dárky nakupovala doslova den před tím, než jsem je danýmu člověku dala. A proto vím jak na to!

Něco dobrýho k pití

Možná né všichni vaši kamarádi jsou zrovna alkoholici, myslím si ale, že láhev vína, šampaňského nebo třeba svařáku se hodí vždycky. Podle mě je to vážně skvělej dárek hlavně pokud se obdarovávaný sám ve vínech nevyzná (jako já) a nebo naopak se v nich vyzná hodně - v tom připadě se s ním nenápdně poraďte. Pokud je abstinent, skvělým dárkem jsou podobný sirupy do kafe - ze Starbucksu, Costa coffee a určitě se dají sehnat i na jiných místech. Já naprosto miluju perníkový latte a proto by mi podobnej dárek udělal největší radost na světě. Další, co mě napadá jsou určitě všelijaké sety čajů nebo horká čokoláda. Teplý pití k zimě prostě patří.

Ponožky!

Asi jste čekali, že tohle přijde. Hodně lidí si na to stěžuje, podle mě snad ale neexistuje užitečnější dárek než huňatý ponožky! A z reakcí většiny kamarádů při rozbalení tohohle dárku si myslím, že v tom nebudu sama. 

Knížky, zápisníky a diáře


Knížka je podle mě jedním z nejlepších dárků, co někomu můžete dát. Miluju čtení a miluju dostávání knížek, co neznám. Pokud o člověku víte, že neni úplně knihomol a za život přečetl možná tak Pejska a kočičku, kupte mu nějakou cool instagramovou knížku - například milk and honey je na tohle skvělá. Na to, aby si člověk užil čtení těhle básniček nemusí být géniem a každej si v nich najde ten svůj vlastní význam. Navíc, většina z nich má doslova tři řádky takže to fakt není žádná bible.
Co se týče zápisníčků a diářů, to je ideální dárek pro skoro každou holku. Letos začaly strašně frčet bullet journals - já jeden dostala a miluju ho! Už se nemůžu dočkat až si pořádně zorganizuju život. 

Box přímo pro tebe

Vzít hezkou krabičku a naskládat do ní to, co má danej člověk nejradši. Kosmetiku, jídlo...od každýho trochu. Můžete k tomu dát i vkaz na který napíšete, proč jste tam určitou věc dali. Jídlo.  Podobný krabičky jsou místem pro inside joky a výroky typu "Jak si věděla, že tohle miluju!" Další skvělá věc jsou poukázky do restaurací a kaváren. A pokud si chcete už teda trochu připlatit kurz vaření je podle mě taky něčím, co většině lidí vykouzlí úsměv na tváři. 
Doufám, že vám byl dnešní článek trochu nápomocný. Já bohužel končím s dárkama na poslední chvilku skoro pokaždý, takže už vím co funguje. :D A pak si každoročně dávám předsevzetí, že příští rok to promyslím líp...no. 
Jak jste na tom vy? A co byl ten nejlepší dárek, co jste kdy komu dali?
S láskou, V.

Share:

středa 20. prosince 2017

Vánoční playlist

Ano. Jsem jedním z těch lidí, co milujou vánoční hudbu. Ať už český klasiky nebo americký filmový znělky, jsou pro mě neodmyslitelnou součástí vánočních svátků. Většinou si je začínám pouštět už na konci listopadu každý ráno, když jedu do školy, když se maluju, uklízím a někdy dokonce i když cvičím. Pokaždý mám pak strašně dobrou náladu, zpívám si a tancuju. Tohle možná může vypadat trochu divně, když jsem na cestě ze školy nebo na běžícím páse, ale čert to vem - vždyť jsou Vánoce!
Dneska jsem se rozhodla, dát vám pár tipů na moje nejoblíbenější písničky společně s linkem na můj vánoční playlist, který mám už z loňskýho roku a upřímně? Ze všech mých playlistů, je mým nejoblíbenějším. Tak jdeme na to!












Tohle to jsou moje nejoblíbenější z nejoblíbenějších. Máte vy také nějaké vánoční písničky? Dejte mi vědět! :)
S láskou, V.



Share:

pátek 15. prosince 2017

Getting that Christmas feeling

Čím jsem starší, tím víc pro mě Vánoce ztrácí své kouzlo. Ten obrovský vánoční strom, který mi dřív připadal jako panelák se nějak zmenšil. Dárky od Ježíška si objednávám sama. Mamka přede mnou už nemlží a nezatajuje, ale klidně si jen tak vytáhne balící papír a začne přede mnou balit dárky. Vánoce pomalu přestávám vidět jako svátky klidu a pohody, ale spíš jako svátky stresu a ještě většího stresu. Vzhledem k tomu, že moje představivost byla vždycky velká a do svých 12 jsem ještě věřila v to, že hračky v noci možná skutečně ožívají, zvyknout si na to je pro mě hodně težký. Asi to známe všichni. Čím jsme starší, tím víc jsou pro nás Vánoce stresovější a řešíme v podstatě jen 3 věci: peníze na dárky, jak nepřibrat sto kilo z cukroví a jak stihnout dodělat všechnu práci před tím, než svátky začnou. I když to tak mám letos i já a hlavně díky škole pomalu nevím, kde mi hlava stojí, tohle vánoční období si i přes to pořád užívám. No a jak to dělám? Rozhodla jsem se vám dát pár tipů, jak se dostat do tý pořádný, vánoční a pohodový nálady i když vám to okolnosti možná tak úplně nepřejou!

 První věc, co mi vždycky pomůže je, když si na sebe vezmu něco s vánočním potiskem. Ať už svetr, pyžamo nebo legíny, vždycky mi to dodá takovej ten „cozy“ pocit. Nedávno jsem si z Asosu objednala tohle roztomilý pyžamo s perníčkama a už nechci chodit v ničem jiném! 


Co k Vánocům neodmyslitelně patří je jídlo. Bohužel a zároveň bohudík. Já mám ze všeho nejraději sladký ať už cukroví, vánočku a nebo prostě nevánoční sladkosti jako třeba tyhle donuty z Donutshopu! K tomu, abych si navodila vánoční atmosféru mi úplně stačí něco sladkýho na zub, horká čokoláda nebo kafe, knížka nebo pohádka, teplá postýlka no a světe div se, jako by mi zase bylo 6 a já dychtivě čekala na Ježíška.


Na výzdobu je u nás expert moje mamka, která je v tom fakt profík. Doma máme miliony svícnů a světýlek, vánočních hvězd a ozdob, jmelí už je taky pověšený a náš mini vánoční strom v pokoji už jen čeká, až mu do obýváku přibyde větší brácha. Sváteční dekorace miluju a přijdou mi jako neodmyslitelná část Vánoc. Už rok ale žiju sama a loni jsem vánoční výzdobu u sebe v bytě docela podcenila - možná proto byly loňský Vánoce docela naprd. Letos jsem ale nic nenechala náhodě a i těch mých 12m čtverečních jsem zaplnila světýlkama, svíčkama, polštářema no a mým vlastním pidi midi stromečkem. A musim vám říct, že jenom těhle pár kroků mi ten můj jinak celkem smutnej a osamělej byteček tak zútulnilo, že si to nemůžu vynachválit. 

A teď k tomu nejdůležitějšímu. Vánoce jsou jednou za rok. Pro většinu lidí je to čas, kdy se můžou vídat s těmi, co milují. Ať už jde o kamarády nebo rodinu. Proto vás prosím – udělejte si trochu času. Sama vím jak je těžký, vymanit se z toho všeho shánění nejlepších dárků, dohánění školy, pečení cukroví nebo třeba uklízení domu, ale udělat si aspoň dvakrát v týdnu čas na to podniknout něco s kamarádkou se kterou se běžně nevidíte, upéct s mamkou nějakou tu dobrotu nebo jít s tátou lyžovat – tohle je to, co vám ty Vánoce udělá nejkrásnější. Můžete si zapálit milion Yankee candles, pustit si Lásku nebeskou klidně 3x za sebou a všem známým koupit náramek od Pandory, ale tohle vám nikdy nedodá ten stejnej "vánoční pocit" a hlavně to nenahradí ten čas, který byste místo toho mohli strávit s těmi, na kterých vám skutečně záleží. Nenechte se proto pohltit jen tou materiálností těchle svátků. Vemte sáňky a sjeďte si kopec za domem. Zkoulujte kamarády prvním sněhem. Zatancujte si pořádně na Jingle bells rock. Nejjednoduší způsob, jak být zase dítětem a užít si tak vánoční atmosféru naplno je, dělat, že jím opět jsme. Tak do toho!
S láskou, V.

Share:

úterý 12. prosince 2017

Snow and the city

Miluju atmosféru města.
 Miluju ulice přeplněné lidma, kteří někam pospíchají, miliony hipsterských kaváren na každém rohu a ze všech stran se ozývající houkání sanitek. Miluju to, jak se pořád někde něco děje. Miluju to, jak se nikdo nestydí usmát se na vás, poprosit vás o číslo nebo vám prostě jen pochválit outfit. Miluju to, jak když dostanete v deset večer chuť na čokoládu, můžete si jí prostě dojít koupit, protože na otevírací dobu se tu nehraje! (Dobře, tohle možná není úplně výhoda :D)
A takhle bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho.
Vždycky jsem děsně toužila po tom bydlet ve městě. Už od tý doby, co jsem poprvý, když mi bylo asi 7, s mamkou na gauči koukala na Sex ve městě a už jsem se viděla, jak na 12 centimetrových jehlách brázdím New Yorské ulice s rukama plnýma tašek Gucci a Chanel, přesně jako Carrie Bradshaw. 

Teď, skoro o 10 let starší žiju sama ve městě. Chodím si s kamarádkama na kafe, povídám si s cizincema, chválím lidem oblečení, kupuju si o půlnoci zmrzliny a neskutečně si to užívám! Někdy si prostě vezmu sluchátka do uší a jdu se večer sama procházet po městě, jako ten největší blázen. Je to takovej můj způsob meditace, prostě jen poslouchat hudbu a motory aut projíždějících kolem, pozorovat světla a nemyslet na nic.


I když, podle mých měřítek je i Linz pořád takový trochu vesnické město. Lákají mě mrakodrapy, miliony lidí a anonymita. Města, kde mají lidi skoro vlastní nářečí a považují se za samostatný druh.
Teda, je fakt že život v Linzi má do “brázdění New yorských ulic s taškama od Gucciho” pořád ještě dost daleko. Ale i tak jsem si tak nějak částečně začala plnit můj velkoměstský sen. 

What am I wearing?
Svetr: Mango
Kalhoty: Lucky Brand
Boty: Topshop
Kabelka: Longchamp
Kabát: Zara
Baret: H&M
Tyhle myšlenky mi proběhly hlavou po víkendovým výletu do Prahy, když mi došlo jak strašně moc bych se zase chtěla přestěhovat do ještě většího města. Poznat zase něco novýho a neznámýho, něco..velkoměstkýho.
Jste vy spíš “vesnickej” tip nebo taky radši město, ruch a znečištění? :D Hrozně by mě to zajímalo! A ještě víc by mě zajímalo proč?
S láskou, V.
Share:

čtvrtek 7. prosince 2017

To jsem jednou zase pekla...

Taky máte kolem sebe jenom kamarádky, který každej den upečou minimálně jednu bábovku, párkrát týdně udělaj  svíčkovou nebo guláš pro celou rodinu a na každý narozeniny připraví minimálně dvou patrový dorty? Protože já jo. Jsem obklopená lidma, kteří milou připravování jídla, jakýhokoliv a jakýmkoliv způsobem. A jsou v tom fakt dobrý. Příkladem je třeba moje mamka, která je v tomhle pro mě úplná superhrdinka. Peče doslova každý den, do toho dělá domácí marmelády a povidla a vaří. Nebo moje kamarádka, která mi nosí každej den do školy nějaký mňamky a píše o nich dokonce i blog . No a pak jsem tu já. Vajíčka umím na 100 způsobů, špagety s kepučem nebo kuřecí prsa s bramborem taky zvládám a vrcholem mojí kreativity a pekařského umu je banánovej chleba, kterej stejně vždycky chutná jen mě.
Mám ale ráda výzvy. A mám ráda sladkosti. A fakt, že moje mamka letos odmítla upéct jakékoliv cukroví a objednává ho až ke Štědrému dnu od cukrářky mě donutil kousnout se do zadku a upéct si nějaké to cukrovíčko sama. 
Protože bych vážně nebyla schopná vymyslet vlastní recept nebo "odhadovat" vzhledem k tomu, že i přípravu omelety si zpravidla hledám na pinterestu, rozhodla jsem se důvěřovat Kačí z My cooking diary o jejímž cukroví jsem na instagramu četla ódy a básně každej rok. Díky bohu, udělala recept na moje nejoblíbenější druhy. Rumový koule (v mém případě je nazývám skorokoule nebo mohlybytobýtkoulealepokazilajsemtěsto) a Vosí hnízda.
Teď asi budu za strašnýho blbečka, ale byla jsem velmi příjemně překvapená, když jsem zjistila, že ani jedno z nich se nepeče. Úsměv na tváři mi ztuhl o pár hodin později, když mi došlo, že 60 vosích hnízd nebudu mít za 20 minut.
Takže jsem začala s vosákama. Připravila jsem si těsto a bylo tak výborný, že jsem jím přejedla ještě než jsem vůbec začala s krémem. Z krému jsem měla docela obavy, protože to zní prostě strašně složitě..nebo teda, alespoň mě to tak přijde. Za slovem krém slyším bílky, šlehání, kremrole, pavlovu, bolavý ruce a zklamání. Tohle ale bylo jednoduchý, žádný šlehání a žádný puchejře. Jediný, co jsem prý trochu přehnala bylo množství rumu, ale to podle mě neva. Aspoň bude sranda.
Menší pohodička už bylo plnění formiček, protože to mi zabralo asi 2,5 hodiny a ke konci už se mi chtělo skoro plakat. Všechno jsem to ale zvládla a vosáky jsou naprosto, naprosto luxusní. Jestli jsem na něco, co jsem dokázala vážně vážně pyšná - je to tohle. :D
Do toho za mnou moje ségra s kamarádkou pekly perníčky, který jsme ani nestihly ozdobit. A moc se nám nepovedly. Taky je vždycky uděláte trvdý jako kámen?
Nebudu lhát. Po tří hodinovém vosohnízdování jsem už byla fakt otrávená a vůbec neměla náladu na přípravu rumových koulí. Proto jsem si jen namočila rozinky a připravila do ledničky těsto. Chtěla jsem už být hotová, jít se natáhnout a v tom spěchu jsem úplně zapomněla na kakao.Vůbec mi nepřišlo divný, že to těsto je bílý, i když by mělo být tmavě hnědý a že lepí jako blázen. Druhej den jsem ho tam dodala a podle mě je tohle ten důvod, proč to nakonec nejsou koule, ale... takový patvary. 
Dobrá zpráva ale je, že i přes jejich vzhled jsou skoro lepší než vosí hnízda a že když jsem přinesla do školy ochutnat, hned se po nich zaprášilo. 
Nikdy nesuďte knihu podle obalu. ;)

Tenhle článek jsem napsala pro ty z nás, co mají z pečení nebo vaření takovou hrůzu jako já. I když máte pocit, že jste největší nešikové a stydíte se za cokoliv, co uvaříte věřte mi, že si stačí věřit, mít dobrej recept a dokážete divy. A pro jistotu přidejte trochu víc rumu...
Pekli jste už něco vánočního? Jaký je Vaše oblíbený cukrovíčko?
S láskou, V.


Share:

pondělí 4. prosince 2017

Adventní trhy

První svíčka na adventním věnci zapálena a vánoční období je oficiálně tady. Já jsem už od pátka nalezlá v oblečení s vánočním potiskem, poslouchám jen koledy a jsem spokojená, protože mi už nikdo nemůže vyčítat, že “je jenom listopad”. Tenhle první adventní víkend jsem strávila ve znamení mojí nejoblíbenější tradice - oblézání adventních trhů s punčem v jedné ruce a s klobásou v té druhé.
Adventní trhy jsou jedna z věcí, co na Vánocích miluju nejvíc. Ne jen kvůli jídlu, ale celkově mám ráda tu atmosféru- vůně punče a pražených oříšků, koledy, vánoční výzdoba a čas strávenej s rodinou. Musim říct, že v tomhle období jsem vážně šťastná za to, že žiju v Rakousku, protože tady maj ty trhy fááákt vymazlený. Snad v každym městě nebo vesničce nějaký jsou, ale ty nejhezčí jsou podle mě tady v Linzi. Líbí se mi dokonce víc než ty vídeňský!
Moje nejoblíbenější jídlo na trzích je samozřejmě klasika, Bratwurst. Společně s vdolkem s marmeládou a cukrem jsou snad tím nejvíc nejlepším vánočním jídlem. Dobře, bramborovej salát mám asi pořád radši- ten ale bude až za dlouho!
My jsme letošní advent odstartovali trhy právě v Rakousku, konkrétně v Bad Leonfeldenu a Reichentalu. Bad Leonfelden (pracovní název "Bád") je takový malý městečko dost blízko u hranic, kam na trhy jezdíme každoročně, protože se konají jenom 1. adventní víkend. Reichental je ještě menší, podle mě to snad ani není vesnice, spíš nějaká osada (existuje to vůbec?:D). Mají tam takové středověké trhy kolem zámku-skoro-zříceniny a celý to má naprosto kouzelnou, vánoční atmosféru.
Nejsme úplně rodina, která by o Vánocích lila olovo, pouštěla lodičky ze skořápek nebo házela pantoflí. Tohle "objíždění trhů" je ale tradice, která mi úplně stačí a naprosto jí zbožňuju. Jejich atmosféra je jedna z mála věcí, co mě na chvilku vrátí zpátky do tý doby, kdy jsem ještě byla malej prcek a mojí největší starostí bylo, aby ježíšek našel můj dopis za oknem. Ach, jak mi tohle chybí!
        Chodíte o Vánocích taky na trhy? Kde jsou vaše nejoblíbenější?
Doufám, že vám dnešní článek pomohl třeba s inspirací na to, co dělat v zimě pokud nechcete být jen zalezlí doma u filmů, i když co si budem...to stejně děláme všichni o Vánocích nejraději.
S láskou, V.

Share:
Blog Design Created by pipdig