úterý 28. listopadu 2017

Come on, December! | Pomyslný bucket list

Za pár dnů je tu konečně ten poslední, snad nejkrásnější měsíc v roce. Všude voní skořice, jehličí a punč, ulice jsou vyzdobený světýlkama a v každým obchodě hrajou aspoň jednou denně rolničky. Jak já tohle vánoční klišé zbožňuju. Ještě něž budete pokračovat v tomhle článku, ujistěte se, že nejste Grinch, protože jinak mě budete nesnášet. Já jsem totiž jasnej Kdovík. 
A dneska tu pro vás mám článek o tom, co mám tenhle nastávající měsíc v plánu - takovej můj pomyslnej December bucket list.


Na Vánocích zbožňuju všechno. Teda, kromě po-vánočních kil, ty ale v tomhle nádhernym, čtyř týdenním období řešit nehodlám O:). Prosinec mám od 1. až do 31. nabušený od rána do večera a pokud zrovna nemám něco v plánu, budu se vyvalovat v posteli s horkou čokoládou a nikdo mi nebude moc nic vyčítat, protože svátky jsou svátky. 


Co ale v tomhle období dělám nejradši, je objíždění vánočních trhů v různých městech. Ach bože! Pomalu si z toho dělám každoroční tradici a snažím se pokaždý navštívit nový město. Letos bych ráda stihla Salzburg, Prahu a Bad Leonfelden, což je takový malý městečko kousek od rakouských hranic, kde maj ty nejvíc roztomilý pidi midi trhy a vypadá to tam vážně pohádkově. Z toho, co jsem zatím objezdila mě nejvíc zaujali Drážďany, ale hrdě prohlašuju, že ty naše české, pražské trhy jsou stejně nejkrásnější.


 Letos taky plánuju jet na hory. Po dvou letech, co jsem nestála na snowboardu a když budu mít dost odvahy, ráda bych si po 8 letech stoupla i na lyže. Pokud se nezabiju, myslim si, že se můžete těšit na minimálně jednu vtipnou historku o tom, jak jsem se málem zabila nebo jak jsem (doufám, že jen málem) zabila někoho jinýho.


Další položkou na mém seznamu je něco, co si plánuju strašně dlouho, ale nikdy jsem se k tomu nedokopala. Pečení cukroví. U nás doma totiž už pár let nepečeme skoro žádný a místo toho ho objednáváme, což musím říct mi vůbec nevadí, protože to cukroví od paní cukrářky je bez konkurenční. :D Nicméně, stárnu a ráda bych se naučila věci, který mi v životě k něčemu opravdu budou - něco jinýho než algebru nebo trigonometrický rovnice- a pečení cukroví, je určitě jednou z těch životně důležitých věcí.
Plánuju upéct perníčky, vosí hnízda a rumový koule, protože ty jsou moje nejoblíbenější. Tak jsem na sebe zvědavá! 
U jídla ještě chvilku zůstanu. Nikdy jsem nezkusila horkou čokoládu s mashmallows a letos to hodlám napravit!! Zkoušeli jste? A chutnalo?


Co se týče blogu nebo youtube, já sama zbožňuju články a videa s vánoční tématikou a proto bych chtěla držet něco jako "Blogmas". Bohužel, nemyslím si, že je pro mě úplně možný vydávat články nebo dokonce videa každej den, budu se ale snažit postovat alespoň 2x-3x týdně a víc točit, především vlogy (na diy moc šikovná nejsem a s dárkama mám každoročně taky problém..). Jinak mám ale docela hodně nápadů a pokud to všechno zvládnu a stihnu, tak si myslím, že se máme (i já, protože mě to bude neskutečně bavit..tvořit) na co těšit! 

What am I wearing?
Rolák: Topshop
Džíny: Lucky Brand
Bunda: H&M
Kozačky: Zara
Kabelka: Longchamp
Rukavičky: H&M

Tak, tohle by bylo všechno z mého vánočního bucket listu. Jaké máte plány vy? Na co se nejvíc těšíte? Hrozně by mě zajímalo, co takhle ve vánočním období dělají jiní lidé a budu ráda za jakoukoliv inspiraci. Mějte se krásně a přežijte se mnou ty poslední 2 dny, co nám v Listopadu zbývají! 
S láskou, V.
Share:

úterý 21. listopadu 2017

Bez kafe bych nepřežila | Week(s) in pictures

Je 6 hodin ráno a mně u hlavy zní ten nejodpornější zvuk, co snad exituje. Tudů tudů tudů. Budík. Fuj. Beru do ruky mobil a bez otevření očí, pouze použitím reflexu, který si vyvine snad každý student, budík odkládám. V klidu se vracím do říše snů. Mám pocit, že uběhla tak jedna minuta, ale najednou mě zničehonic ze spánku vytrhne špatný svědomí a já s hrůzou zjišťuju, že už je 6:45. Honem rychle skáču na nohy a sprintuju do koupelny, opláchnu obličej, vyčistim zuby, házim na sebe svetr a černý džíny, do tašky beru snídani no a- běžím do školy. Zase pozdě. Domů se vracím většinou pozdě odpoledne, okolo 17:00. A teď to začíná. Vytahuju diář a několik minut lamentuju nad svým, dle mého gusta příliš obsáhlým, to do listem. Moje oči, skoro zalité slzami (haha, to přeháním) přejíždí po řádkách plných povinností. Od milionu úkolů, který nemůžu udělat bez předcházejícího učení se látky, přes vaření a uklízení, až po fitko nebo blogování. Jo a do toho bych chtěla připomenout, že jako člověk bych ráda vedla i nějakej ten sociální život.
Moje řešení? Jednoduchý.

One gingerbread cappuccino with soy milk, please. 

Jak naznačuje úvod, posledních pár měsíců pro mě bylo docela hektických. Ale ne hektických v tom smyslu, mám každej den co dělat a dělám věci, co mě ba. Nenene, naopak. Mám nad hlavu věcí, co mě nebavěj a nezajímaj, ale musím je dělat, protože škola (nejlepší výmluva na všechno), nemám čas nikam cestovat a pomalu nemám čas ani na sebe. Bohužel, já nejsem člověk kterej by během stresových období zachoval klidnou hlavu a krůček pro krůčku plnil svý úkoly. Nenenene. Já mám zpravidla každej tejden mental breakdown a nakonec prokrastinuju všechen volnej čas ke splnění všech mých povinností. To pak vede k tomu, že jsem na sebe naštvaná, nic nedělám pořádně a zkrátka - nejsem šťastná. Proto je mým hlavním cílem tohohle týdne, dát si život do kupy. Rozmyslet si moje nový priority a začít už konečně makat. Tenhle článek ale nebude o tom, co bude - o tom příště. Pojďme se podívat na to, co bylo. 
 Říjen byl fajn měsíc. Jedla jsem hodně polívek a pořád bylo super počasí na běhání, a to se rovná, šťastná já.

Zamilovala jsem si podzimní barvy, především khaki. Důkazem toho je i moje momentálně nejoblíbenější kabelka od Rebecci Minkoff, kterou jsem si  přivezla z New Yorku. Jakmile mám příležitost, beru tuhle krásku s sebou a vždycky se mi klepe ruka v kapse, když se snažím udržet, abych jí pořád nefotila - existuje fotogeničtější kabelka?

Pokud si zrovna nefotím kabelku, můžete mě najít v mém přirozeném prostředí - kavárně, popíjející cokoliv s kofeinem (či bez, horká čoko je taky dost fajn), pojídající cokoliv obsahující cukr.
Tady si zrovna pošušňávám na overnight oats s medem, lesním ovocem a vlaškejma ořechama a piju 
cappucino s mandlovým mlékem v mé oblíbené kavárně Die Brüher.


Posledních pár týdnů trávim většinu mýho volnýho času v kavárnách -  protože, co jinýho v tomhle odpornym počasí dělat. Taky, co se týče učení se mi vždycky nějakym zázrakem soustředí v kavárnách líp a to, co doma celej den odkládám v kavárně se sluchátky v uších zvládnu za hodinu. 


Kvůli tomu, jak často někde vysedávám a popíjím nebo pojídám jsem se s kamarádkou rozhodla vytvořit instagram, kam budeme přidávat tipy na naše oblíbené kavárny/restaurace. Podle mě takovýchle účtů není nikdy dost a pokud taky tak rádi jíte, určitě nám dejte follow @linzfoodbabes.



Tohle bylo pár střípků z mých podzimních, studentských a možná i trochu nudných dnů, které si zpravidla zpříjemňuji kofeinem v žilách, pohodlnou sedačkou v kavárně a něčím sladkým na zub. 
Jinak by mě zajímalo...jaký kafe je vaše nejoblíbenější?
S láskou, V.
Share:

čtvrtek 16. listopadu 2017

Náš vídeňskej Ausflug | Vídeň 2017

Co se mi vybaví, když se řekne Vídeň? Řízek. Vánoce. Příjemná atmosféra. Uťapaný nohy a vůně cappuccina a štrůdlu v každý tý hipsterský kavárně, kterých je tu tak moc. Divný lidi v metru. Stephansplatz, Albertina, Prater a taky ranní Nachsmarkt, přeplněný lidma a provoněný vůní pražených mandlí a kaštanů.
Joooo, Vídeň...Vídeň je fajn. 
Tohle na první pohled malý město, přeplněný lidma všeho druhu jsem poprvý navštívala teprve asi dva roky zpátky. S mamkou jsme si udělaly holčičí víkend, jako oslavu mých čtrnáctých narozenin. Prošly jsme si město, památky a obchody a solidně se přežraly. Od tý doby je to naše každoroční tradice, pokaždý v jinym ročním období. Zažila jsem to tu na jaře, kdy jsme si odpoledne vysedávaly na lavičce se zmrzlinou, na Vánoce, kdy jsme na trzích drkotali zuby s punčem v ruce a i na podzim, kdy putujeme od jednoho Starbucksu k druhému a  pijeme pumpkin spice latte v hektolitrech. Jediný roční období, co jsem tu ještě nezažila je léto. Tak snad, příští rok!
Jednou takhle v sobotu, jsme se s mým bráchou rozhodli udělat si menší výlet.
Protože jsme to my, jak by nás nazvál náš milovaný taťulín, lemplové, pár věcí nám úplně nevyšlo podle. Třeba to, že jsme si špatně koupili lístky na vlak. Nebo jsme taky úplně nedomysleli to, že 12 hodin chození je pro nás lemry líný, asi trochu moc. Nakonec z toho ale byl pecka vejlet a já se nemůžu dočkat až vám o něm povyprávím a ukážu vám všechny ty nádherný místa a samozřejmě - jídlo.
Dorazili jsme sem asi v 8:30 ráno a první místem, kam jsme zamířili byl Nachsmarkt- taková tradiční vídeňská tržnice. Trošku jsme si poslintali nad koblihama a skořicovýma šnekakama, ale žádný jsme neochutnali, protože jsme se rozhodli nechat si místo na oběd, o kterém se zmíním zachvilku. Nakonec jsme si sedli na horkou čokoládu na terasu takový rozkošný hipsterský kavárny, kde  mimo jiné nabízeli fakt pecka snídaně. A co bylo ještě lepší? Tyhle pecka snídaně byly nabízené pecka vousatýma čišníkama. 
Celá tržnice byla hrozně hezká, provoněná všemožnýma dobrotama a vyzdobená pokreslenými zdmi. Kdybych byla Vídeňák, určitě bych si tam chodila nakupovat zeleninu a ovoce, protože to všechno vypadalo fakt dobře a čerstvě. A když už bych si nekoupila zeleninu, ze sladkostí bych si uměla vybrat určitě.
Po tom, co jsme párkrát zabloudili a Nachsmarkt si tak nechtěně obešli nejmíň třikrát, zamířili jsme rovnou na Stephansplatz. Myslím si, že tohle je místo, kterýmu se ve Vídni nevyhnete ani kdybyste sebe víc chtěli. Okolo tohohle náměstí jsou soustředěný ty nejhlavnější nákupní ulice, který jsme si během dopoledne skoro všechny prošli, nakoupili si pár věcí a pak, celý vyhladovělý utíkali nedočkavě do naší nejoblíbenější vídeňské restaurace - Figlmüller. Pokud nemáte rádi, starou rakouskou klasiku - neboli, der Schnitzel - rozhodně sem nechoďte. Taky jsem rozhodně nechoďte s plným břichem, protože to (pokud nejste já a nemáte žaludek jako 2 lidi) nemáte šanci sníst.
 Po týhle náloži jsme se vypotáceli ven a pár hodin se prostě jen tak procházeli. Později odpoledne jsme jeli do Prateru, což je jedno z asi nejznámnějších míst celé Vídně. No ne, jak moc autentické je to velké, staré ruské kolo? (Které je podle mě mimochodem hodně přeceňováno...)
 Bohužel, já už na atrakce moc nejsem - necítím adrenalin ani nadšení, jenom nevolnost a bolest od  štípanců, které si dělám, abych neomdlela. Proto jsme park jenom křížem krážem prošli a zalezli na kafe do Kaffee bar Balthasar, kde dělali to nejnádhernější cappuccino, co jsem kdy měla. 
Posilnění kofeinem jsme se vrátili zpět ke katedrále, a šli na jednu z jejích věží, abych si mohla vyfotit západ slunce. Tam jsem bráchu donutila vystoupat snad milion točitých schodů, abychom pak zjistili, že je tam i výtah.
Výhled ale určitě stál za to.
Zašli jsme si taky na zmrzku, do mýho oblíbenýho ice cream shopu, který pravidelně navštěvuju i tady v Linzi - Eis Greissler. Dala jsem si hořkou čokoládu a pistácii, a tyhle příchutě můžu fakt jen doporučit!
Za celej den jsme nachodili nějakých 25 000 kroků a k večeru nám už kvůli bolesti nohou skoro tekly slzy. Já na tom byla obzvlášť bledě kvůli kozačkám na podpadku, protože prostě musím být dáma vždy a všude (nebo jsem možná jenom úplně blbá).
Doufám, že se vám foto článek o našem vídéňském dobrodružství líbil! Byli jste už ve Vídni? Jaký jsou vaše oblíbený místa nebo kavárny? Za mě je určitě poviností Figlmüller, ráda ale příště zkusím i něco nového!
S láskou, V.



Share:

středa 8. listopadu 2017

Jako medvídě

Podzime, podzime, co nám to vyvádíš. Venku je pořád tma a šedivo, leje jako z konve a od pusy mi jde snad poprvý někdy od dubna pára. Zima mi je všude a vždycky, a tak večery i rána už tradičně trávím v tričku, mikině a županu, popíjím čajíky a učím se. Víte, pro mě je listopad velice nenáviděným měsícem. Né jenom kvůli týhle odporný zimě, ale i proto, že u nás ve škole nastává testový období. Rakouské školství se nejspíš chce ujistit, že v době Vánočních prázdnin už budem všichni vyčerpaní až do morku kosti, aby nám pak mohli nasolit ještě víc deadlinů a úkolů na leden.  Nebudu si teďka ale stěžovat na Marii Terezii nebo na kohokoli jinýho, kdo má v tomhle systému prsty. Pojďme se bavit o něčem hezkym, teploučkym a moc a moc příjemným - a tím mám na mysli podzimní oblečení. 
Myslim si, že nejsem jediná, kdo je v tuhle dobu posedlý svetry. Především oversized svetry a roláky. Minimálně já v nich v podstatě žiju. Včera jsem si třídila skříň, vybírala věci, co nosím a který už ne a napočítala jsem celkem 20 svetrů, dámy a pánové. No neni to šílený? A co je ještě  šílenější - mám pocit, že jich pořád nemám dost! Kdybych ale měla vybrat můj neoblíbenější, na prvním místě by se stoprocentně umístil tenhle krémový rolák ze zary. Mám ho už druhým rokem, stál nějakých 12 euro a nosím ho pořád a ke všemu. Některý nákupy se prostě vyplatěj.
To stejný bych mohla tvrdit o téhle umělé chlupaté vestě, která je takovým mým poznávacím znakem taky už nějakým tím rokem. Jako naprostá většina mých věcí, což přiznávám s trochou studu, je ze zary. Pokaždý, když si jí vemu lidi si mě hladí, jako kdybych byla nějakej pes - né, že by mi to bylo nepříjemný (:D). Pamatuju si taky, že když jsem před skoro 2 rokama v lednu (bože to letí!) přišla na návštěvu do mojí nynější, v té době budoucí školy, lidi mi tu vestičku hrozně chválili a když jsem pak v září nastupovala, byla jsem známá jako "holka s tou stylovou, chlupatou vestou".

Kromě člověka trpícího nějakou zvláštní psychickou poruchou vyznačující se šíleným množstvím svetrů a medvěda, na sebe na podzim ráda beru i roli kloboučníka. Klobouky mám momentálně asi 4 a tenhle khaki je můj nejnovější přírůstek, kterej jsem si (spolu s 5 kilogramy  nahoře) přivezla z New Yorku.

What am I wearing?
Rolák, chlupatá vesta, boty: Zara
Kalhoty a klobouk: Lucky Brand
Kabelka: Michael Kors

A jak to mám s barvama? Řekla bych, že mojí lásku k růžové barvě na podzim zavírám někam do šuplíku, kde v poklidu vyčkává až do jara, kdy se mě většinou chopí znova. Krémová, a všechny odstíny hnědé jí v tomhle šedivém období na chvilku vymění a ze mě se tak stává kromě psychopata, divokého zvířete a kloboučníka,  myslivec v zelené kazajce.
No.
Jak jste na tom s podzimním oblečením vy?
S láskou, V. 


Share:

úterý 7. listopadu 2017

Výlet do Attersee | Vlog

Ahojda! Mám tu pro vás dneska zase nový vlog z našeho (ne)povedeného výletu do Attersee. Řekla bych vám, nechoďte na tůru, když prší a je 8 stupňů, ale hrozí možnost, že bych vás tím připravila o všechnu srandu- a tý jsme si užili fakt hodně! Bylo to poprvý, co jsem se vydala sama někam do přírody, bez donucení rodičů a nebo v rámci školního výletu..už teď ale vím, že to nebylo naposledy! Máte nějaké tipy, kam se vydat příště?



S láskou, V. 

Share:

středa 1. listopadu 2017

Be a doer

Seděla jsem v autě s lidma, který jsem nikdy v životě neviděla, mluvícíma jazykem, kterýmu nerozumim a projížděla městem, ve kterým jsem nikdy nebyla. Rty jsem měla modrý zimou, zuby se mi klepaly a nohy už jsem necítila. A v tom momentě mě napadlo... Páni. Tohle je tak super. 


Už v jednom z mých posledních článků jsem psala o tom, jak jsem zjistila, že maličkosti vám dokážou udělat největší radost. Dneska to bude na podobný téma.
Minulej tejden byl divnej. Padla na mě taková menší depka, jestli se tomu tak dá říkat. Vlastně ani nevím proč. Nestalo se nic špatnýho. Měla jsem pár dnů volna, tak jsem přijela domů za rodičema. A nedělala jsem nic. Vůbec nic.
Může to znít, jakože jsem si odpočinula a nabila se energíí. Ve skutečnosti mě ale tohle nic nedělání jenom totálně vyšťavuje. Asi jsem divná, ale já prostě potřebuju něco dělat, abych se cítila spokojená. No a tak jsem ty tři dny volna proválela a projedla, s myšlenkou toho, že jsem totálně k ničemu. Do Linze jsem pak přijela s totálně blbou náladou a takovým tím odporem sama k sobě. 
V neděli jsem měla v plánu být celej den doma a fňukat nad naprokrastinovanou prací, nakonec mě ale moje kamarádka vytáhla na "rychlý kafe" a já jsem s urazěným výrazem šla. Jak si myslíte, že to dopadlo? Z rychlýho kafe se nakonec vyklubal tří hodinovej pokec, kterej mi zvednul náladu nevýslovný způsobem. A donutil mě přemýšlet.

Přemýšlet nad tím, jak pořád věci odkládám. Rozhodně to teď dělám míň, než třeba před rokem, ale pořád to dělám. Když mám volno, plánuju si jak pojedu někam na výlet, ale jenom kvůli mý lenosti nic nezorganizuju a pak trčím doma se špatnou náladou. Přitom to je tak lehký. Odkládám úkoly do školy na poslední chvíli, přitom je mnohem jednodušší je prostě udělat rovnou a zapomenout na ně. Odkládám věci, co jsem vždycky chtěla udělat, protože mám strach. A přitom je to ten nejlepší pocit na světě, když ho překonám a ty věci udělám. Nevyužívám toho, že žiju ve světě s těmahle šílenýma možnostma. Napadlo váse někdy, jaký vlastně máme štěstí? Můžeme být cokoliv. Dělat cokoliv. Ale my jsme v posteli a koukáme na seriály.
Obrázek je z Pinterest.

A tak pro vás mám takových pár pravidel, který mi tohle "rychlý kafe" dalo. 

1) Dělejte věci rovnou
2) Buďte s lidma co vás inspirují
3)Nebuďte líní

Za hodinu mě čeká lekce jógy, další s věcí, co jsem vždycky chtěla zkusit, ale nikdy nezkusila. Vidíte, fakt se snažím! :D 
Máte taky něco, co jste vždycky chtěli, ale nikdy jste to neudělali? Proč? 
S láskou, V. 
Share:
Blog Design Created by pipdig