pondělí 24. července 2017

Week(s) in pictures: První týdny prázdnin

Panebože, jaktože to tak hrzně utíká? Za týden tu je konec července a první polovina prázdnin za náma. A-ch-jo. Já mám takový štěstí, že mi škola začíná až 12. září, ale stejně mě při tý představě už teď bolí žaludek. Dneska tu mám asi tak trilion random fotek z mojí (necelý) první poloviny prázdnin, kterou si upřímně dost užívám! Ikdyž jsem zatím stihla sotva třetinu věcí, co jsem měla v plánu (když tak nad tím přemýšlím, podnikla jsem asi tak 1) a Srpen bude pořádně hektickej jsem vážně šťastná. Co pro to teda dělám?



                  
Tady trošku podvádím. Tyhle fotky jsou z prvního červencovýho týdne, kdy jsem já ještě měla chodit do školy. Bohužel, jsem ale měla zánět spojivek se kterým mi pan doktor doporučil být raději v klidu a tak jsem poslední týden proflákala, v pátek si vyzvedla vysvědčení a pelášila zpátky do ČR.
                     
Moje milovaný kaťata ze Zary. Nosila jsem je ten týden skoro furt, protože jsem nepočítala s tím, že doma budu celý týden a zabalila si jen 2 trika a jedny kalhoty. :D Ale co. Stejně jsem se jen poflakovala po Krumlově, trávila veškerej volnej čas s mamkou a sourozencema nebo s kamarádama a v podstatě doháněla všechno to lenošení v čajovně a kavárnách, co jsem za celej rok v Rakousku změškala.
                     
                     
                      
                     
Začala jsem taky konečně chodit na brigádu k nám do hotelu Maxant. Pracuju tu u nás v kavárně/restauraci. Nejsem tu poprvý, už loni i předloni jsem tu tak na půl dělala servírku, letos mám ale v plánu zůstat celý léto. Většinou jsem v práci tak 4-8 hodin a mám teď hroznej respekt ke všem, kdo dělají čišnici nebo čišníka jako normální povolání od rána do večera. Jen jednou, tenhle pátek, jsem tam byla od 10 do 10 teda 12 hodin a ještě teď jsem z toho unavená. Letos mě to ale dokonce i hrozně moc baví! Dobře hrozně moc zase ne přece jen je to pořád práce, ale většinou se tam i těším a jsme teďka taková skvělá parta, že je to prostě hrozná psina. (:DD) 
                     
Je mi jasný, že můj blog čtou spíš lidi, co mě znají a co o Maxantu ví, stejně nám ale udělám trošku selfpromo ať ze mě má tatínek radost. Máme kavárnu, restauraci no a samozřejmě hotel(ubytování), ten ale teď vynechám. Nabízíme všechny možný dorty, domácí i od cukrářek a všechny jsou worth all the calories to vám povim, protože každej den mám aspoň jeden. Děláme poháry, kafe, máme i točenou zmrzku..všechno. Pak je tu ta restaurace. Vaří se tu naprosto úžasně a to neříkám protože je to naše, ale protože to je vážně pravda a vím, že i kdyby to pro mě byl naprosto cizí podnik byla by to moje oblíbená restaurace! Takže pokud budete někdy ve Frymburku, určitě zajděte!

Jednou z nejtěžších náplní mé práce je snad vybíraní toho, co k obědu. Nakonec vždycky zvítězí buď fetucciny nebo cokoliv s bramborovou kaší. (Jen aby se lidi neptali, jaktože jsem tak přibrala.)

A na svý si přijdou i snídaňo-žrouti, jako jsem já😎
                                 
Tak konec reklamy a zpátky ke mě. Minulý týden jsem se taky vydala na otočku zpátky do Linze. V podstatě jsem si jen došla zacvičit, strávila jsem večer s kamarádkama, trošku pokoupila a dala si výbornej oběd (jak jinak) ve Vapianu, což je v Rakousku moje numero uno na obědy. Salát s vodním melounem a krevetama. Mňam!

Jak už jsem ale psala nahoře, nikde(teda skoro, ale o tom za chvililinku) jsem ještě nebyla a zatím veškerej volnej čas trávím v Českym Krumlově nebo doma, ve Frymburku. A MILUJU TO! Je tak super pocit bejt doma a absolutně nic neřešit. Hned v prvním odstavci jsem psala, že jsem šťastná. A tady je můj recept: NEŘEŠIT.
                       
                      
                       Taky tak hrozně milujete golden hour?! Nejkrásnější denní doba, no fakt.

                        
                        
                   
                                 
A když myslím nic neřešit, myslím tim opravdu nic. Včetně toho, jestli přiberu. Tohle, byla taková drobná low-carb-low-fat véča s rodiči. Počínaje bagetkou s hořčičnou pomazánkou a parmskou šunkou, polévkou minestrone, pokračuje kaprem se šťouchanýma bramborama a zeleninou na másle no a lívancema (ty jsme měli s mamič napůl, ok?!) konče. Bylo to výborný. 11/10. A aperol samozřejmě nesměl chybět. Aperol nikdy nesmí chybět.
                                      
                                                              "Když se načančám."

                   
Nejlepší pocit fotit půl hodiny outfit abyste pak zjistili, že jste ho měli celou dobu oblečenej špatně. Tak třeba tenhle overal měl být off shoulders s tím, že ten vršek měl být přes ty ruce natažený a vypadá to tak 100x líp. Achjo.

                       
Znáte ten pocit, když se stane něco za co byste se asi měli stydět, ale vy se cítíte spíš pyšní nebo veselí? Jako třeba když vám přinesou sandwich se slovy "dvojitá porce slaniny". #happyme

Nebo třeba, když váš kavárnovej parťák jí vždycky jenom salát a vy jste ten, kdo pokaždý prasí?
                 
           
#happyme2. Výčitky přijdou až uvidim fotky z dovolený na konci srpna.
               
         
                     
A první (střízlivá) koupačka v Lipně. Teda. Dobře, dál něž po ty kolena jsme do tý ledárny odporný nevlezly, ale to se počítá snad taky...
                                      
                                         První díl sedmý série GOT si vyžádal něco spešl.
                        
Aby to nebylo jen o tom jak moc jim- občas i cvičím, hehe. Nemám břišáky, thigh gap ani bezchybnej zadek. Na týhle fotce zatahuju  tak moc, že jsem málem vyzvracela všechny ty těstoviny, co jsem předtím ztláskala, špulím a kroutím se..co je ale 100% pravý je úsměv. (Klišé lvl 1000, já vím.) Cvičím už jen, když se mi chce, protože mi to dělá radost. Netrávim ve fitku 3 hodiny jako dřív a pokud prostě nemám náladu nebo čas, nejdu. Jsem fakt ráda, že jsem se dostala do týhle fáze myšlení- o tom, jak to bylo dřív bych chtěla napsat brzo- i když je pravda, že bych chtěla teďka trochu zamakat před dovolenou už vím, jak na rovnováhu. A asi díky tomu si teď všechno tak užívám.




11. července jsem byla v Praze, v Elite bloggers hubu na workshopu A cup of style. Tyhle holky sleduju už asi dva roky a jejich blog i youtube mě hrozně baví, proto když jsem náhodou na instagramu uviděla jejich instastory o tom, že jim zbývá pár volných míst- neváhala jsem a okamžite kupovala. A jestli něco vážně nebyli vyhozený peníze, tak to bylo tohle! Kromě toho, že jsem se  toho hrozně moc dozvěděla a viděla naživo holky o jejichž životě už nějakej ten pátek čtu, mě celá akce  hrozně motivovala a inspirovala a naskytla se mi možnost seznámit se s tolika slečnama, co mají stejné zájmy a cíle jako já, což bylo naprosto skvělý. Fakt moc doufám, že jsem se se všema neviděla naposledy, stejně jako doufám, že jsem naposledy nebyla ani v Elite!💗  O tom, jak workshop vlastně probíhal napsala právě jedna z holek- Lenča, tady. Takže pokud něoho zajímá víc, určitě koukněte na její blog!!
                                
                  
 No a občerstvení, který připravovala maminka holek z ACOS bylo neskutečně vynikající! Mám pocit, že jsem tam toho snědla asi nejvíc. Za mě byl nejlepší jak jinak než ten koláč, mňam slintám jen při tý vzpomínce.
                  
Gratuluju všem, co to dočetli až sem a nakonec přidám ještě jednu #happyme fotku od vody. Ze začátku bych to ani neřekla, ale tyhle prázdniny budou asi moje nejlepší (ťuky ťuk).  Každý den mám co dělat a snad ještě nebyl den, který bych proležela v posteli brečíc nad tím, že nemám co dělat, jako tomu bylo loni..tak doufám, že Srpen bude úplně stejnej i když vím, že mě čeká o něco víc povinností a věcí co musím udělat především do školy. Tak pray for me a vytřískejte z posledního červencového týdne co nejvíc!
                                                       



Share:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blog Design Created by pipdig