pondělí 31. července 2017

Já a běh + tipy jak (zase) začít

Já a běh. Jedna dlouhá a pořádně komplikovaná kapitola. Od mala jsem rozhodně nebyla žádnej sportovec, sport jsem nesnášela. Pamatuju si, že jsem chodívala na všelijaký tance, balety a hiphopy, chvilku jsem taky hrála tenis...ale všechno to bylo jen z donucení rodičů. Já to nesnášela. Jakmile mi bylo asi 12, rodiče mě přestali nutit a já si mohla vybrat, jakou aktivitu chci dělat...surprise surprise vybrala jsem si "nic". A tak jsem se asi rok, možná rok a půl jen tak válela doma. Sem tam jsme šli na lyže nebo na kolo, zaplavat si a tak, ale jinak jsem většinu času trávila u telky nebo ještě líp, hrála jsem simíky. Světe div se, vzhledem k tomu, že jsem v tý době neměla asbolutně žádný ponětí o nějakym zdravym nebo vyváženym jídle, začala jsem přibírat. A tak někdy ve 13 letech jsem se začala cítit fakt blbě. Nelíbila jsem se sama sobě. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Byly jsme zrovna na výletě v Paříži a já si udělala selfíčko v zrcadle. Měla jsem kraťoučký šorky a něco jako crop top. Když jsem se pak podívala na tu fotku, chtelo se mi brečet. Břicho mi přetýkalo přes okraje šortek, vůbec jse nevypadala tak jak jsem si myslela, že vypadám..a zkrátka...tenhle outfit jsem si fakt vzít nemohla. Ale mě se to líbilo a prostě jsem si chtěla nosit co chci a cítit se v tom dobře. A tak jakmile jsme se vrátili, v létě 2014, začala jsem hubnout. Začala jsem nejdřív dost debilně- hladovkama. Ale to jsem nevydržela moc dlouho, nanejvýš den. Začala jsem trochu cvičit. Asi tak 30 min ráno a večer. Chtěla jsem začít běhat, ale hrozně mě odradilo to, že jsem na začátku neuběhla asi 2 km bez zastavení, a proto jsem začala 2x denně jezdit cca 15 km na kole. Moc mě to všechno bavilo, i když jsem moc nezhubla, protože jsem jídlo pořád absolutně neřešila. Na podzim jsem začala chodit do fitka a ještě víc cvičit doma. Zjistila jsem si všechno o tom co a jak jíst-jedla jsem pravidelně a převážně zdravě, 4x-5x denně. A brzo jsem zhubla 10 kg. No a pak se věci začali trochu vymykat kontrole. Ale o tom to dneska nebude. Někdy na jaře 2015 mě napadlo, jít si zaběhat. Byla jsem hubená, dobře se mi cvičilo a cejtila jsem se fakt super. Řekla jsem si proč to nezkusit. Hned na poprvý jsem uběhla 7km a koukala jsem jak opařená, protože tohle číslo bylo v mojí hlavě naprosto neskutečný. Druhej den jsem šla zas. Další taky. Přicházela jsem na to, jak hrozně super sport to je. Jako by můj mozek vyskočil z mojí hlavy a vydal se na vejlet do nějakýho úžasnýho světa. Vždycky myslím na tak krásný věci a všechno se zdá možný. Všecičko. Myslím a plánuju a několikrát se přistihnu při tom jak se culím jak blázen. Ten rok bylo mým cílem uběhnout 10 km. Někdy v létě jsem to zaběhla a myslela jsem, že zešílím štěstí. Já! Já to dala. Ta který se nejvíc smály za to, že je tlustá a ta která souvisle neuběhla ani km ta, co byla vždycky poslední. Fakt to jde. Měla jsem několik pauz, většinou přes zimu. Další rok (2016) už jsem uběhla i 15 km. Ale pak se to zase trochu vymklo mojí kontrole, a já hrozně přibrala. A to mi běh tak znechutilo. Samozřejmě se mi zhoršila fyzička a já už nebyla schopná běhat 12 km denně. Přestalo mě to bavit a nutila jsem se běhat, abych byla "zase hubená". Hm to neni nejlepší přístup. Trvalo mi dobrej rok, abych si to zase zamilovala stejně jako na začátku.
                 
                     
A tak jsem tu. Zase dělám to, co mě baví s pořádnou láskou. A jak jsem se k běhu vrátila? Asi nejvíc zajímavá část článku. 
Zdroj: pinterest
                      

1. Nenuťte se. Pokud se vám vážně nechce nebo nemůžete- nechoďte. Bolí vás nohy? Nejděte. Je vám špatně? Nechoďte. Ale pokud se vám nechce, protože jste líní bebo protože si myslíte, že jste měli špatnej den- to jděte! Protože v tomhle stavu si to užijete nejvíc. A pamatujte- nikdy nevěřte prvním 3 km!
 2. Změňte přístup. Neberte běh jako prostředek k hubnutí, ale jako zábavu. Jako čas pro vás a vaše myšlenky. Měl by to být váš koníček a né noční můra.
3. Zjistěte si svou část dne. Pro mě to je pozdní odpoledne/večer. Na tohle existuje bohužel jen "pokus omyl" způsob zjištění, ale stojí to za to. Já prostě nikdy nebudu ranní běžec. Jakžtakž to zvládám třeba v 9-11 po snídani, ale ráno před snídaní mi to prostě moc nejde.
4. Nemějte na sebe moc velký nároky. Zvlášť pokud začínáte- neporávnejte se s ostatníma. Každej jsme jinej a vy hned neuběhnete 10 km. Ani po pauze. Před rokem jsem běhala 14 km s rychlostí 5m/km a teď uběhnu sotva 10 s 6m/km. A trvalo mi dlouho než jsem překonala to porovnávání se i se samou sebou. Už nejsem stejná jako před rokem. Troufnu si říct, že jsem úplně jiná a tak prostě nemůžu mít stejnym výsledky.
5. Jezte aspoň trochu zdravě. Já vím, 90% z toho co přidávám jsou nezdravý blafy. Taky to na sobě pozoruju, že v létě s mým nerežimem běhám hůř. Ale snažim se dostat zpátky a hlavní jídla vybírat spíš zdravější. Ono to nakonec neni tak tězký, miluju ovoce a zeleninu a celozrnný pečivo (až na to sladký teda) mám taky 100x radši. Věřte mi, chce to jen pár týdnů a vaše běžecký výsledky se změní neskutecnym způsobem
6. A poslední tip- dejte si pauzu. Nemusíte běhat každý den. Někdo rád běhá 5x týdně někdo 4x a někomu to stačí i 1. Najděte si to, co vyhovuje vám. Tak a to by byl celý članék. Já doufám, že se vám líbil a že si z něj něco vezmete. Abych tak řekla, běh je pro mě trochu náboženství. Vždycky mi dá hrozně síly a učí mě věřit. To je asi proč to tak miluju.
Co je váš nejoblíbenější sport?
                                                   

Share:

pátek 28. července 2017

Denim dress

Minule jsem si stěžovala, jak to léto utíká rychle a během dvou dnů tu máme listopad. Pořád jen prší a prší, zima je tak akorát na kalhoty, svetr a pláštěnku no a mě se nechce nic. Co taky můžete v tomhle počasí dělat, že jo. No, já už na to přišla. Horká čokoláda a blbnutí s kamarády je life saver ať už je venku 30 nebo -3.
                   
Já v létě ale odmítám jakýkoliv zimní outfit, proto budu raději mrznout v šatech. Zvolila jsem tyhle denimový s dlouhým rukávem i protože mi zrovna ten den nejvíce vyhovovaly tou svou volností. Den předtím jsme vyrazili nakupovat a já jsem snědla tolik junk food najednou jako už dlouho ne- no, špatně mi bylo ještě 2 dny. Bříško jsem měla jak v 7. měsíci těhotenství a na crop top jsem se prostě necítila..:-)
                 

                 
Botky jsem zvolila Amelia studded boots z topshopu, který jsem si naprosto zamilovala.I když je léto, nosila bych je pořád klidně k šortkám..asi by se mi ale upotila noha. No, další pozitivum na studenym počasí je, že můžu tyhle krásky nosit.
   
                                                 ,,I make shoe contact before eye contact".
                         
                             
                  
Podle mě je v jednoduchosti krása a v tomhle outfitu jsem se cítila naprosto svá. Né vždycky je potřeba hodně kousků k tomu udělat hodně velkou parádu..:) 
Mějte se krásně.
                                                                   What am I wearing?
                                                Šaty: Marc O'polo
                                                Bunda: Mango
                                               Kabelka: Mango
                                               Boty: Topshop
                                                          


                    


 

Share:

pondělí 24. července 2017

Week(s) in pictures: První týdny prázdnin

Panebože, jaktože to tak hrzně utíká? Za týden tu je konec července a první polovina prázdnin za náma. A-ch-jo. Já mám takový štěstí, že mi škola začíná až 12. září, ale stejně mě při tý představě už teď bolí žaludek. Dneska tu mám asi tak trilion random fotek z mojí (necelý) první poloviny prázdnin, kterou si upřímně dost užívám! Ikdyž jsem zatím stihla sotva třetinu věcí, co jsem měla v plánu (když tak nad tím přemýšlím, podnikla jsem asi tak 1) a Srpen bude pořádně hektickej jsem vážně šťastná. Co pro to teda dělám?



                  
Tady trošku podvádím. Tyhle fotky jsou z prvního červencovýho týdne, kdy jsem já ještě měla chodit do školy. Bohužel, jsem ale měla zánět spojivek se kterým mi pan doktor doporučil být raději v klidu a tak jsem poslední týden proflákala, v pátek si vyzvedla vysvědčení a pelášila zpátky do ČR.
                     
Moje milovaný kaťata ze Zary. Nosila jsem je ten týden skoro furt, protože jsem nepočítala s tím, že doma budu celý týden a zabalila si jen 2 trika a jedny kalhoty. :D Ale co. Stejně jsem se jen poflakovala po Krumlově, trávila veškerej volnej čas s mamkou a sourozencema nebo s kamarádama a v podstatě doháněla všechno to lenošení v čajovně a kavárnách, co jsem za celej rok v Rakousku změškala.
                     
                     
                      
                     
Začala jsem taky konečně chodit na brigádu k nám do hotelu Maxant. Pracuju tu u nás v kavárně/restauraci. Nejsem tu poprvý, už loni i předloni jsem tu tak na půl dělala servírku, letos mám ale v plánu zůstat celý léto. Většinou jsem v práci tak 4-8 hodin a mám teď hroznej respekt ke všem, kdo dělají čišnici nebo čišníka jako normální povolání od rána do večera. Jen jednou, tenhle pátek, jsem tam byla od 10 do 10 teda 12 hodin a ještě teď jsem z toho unavená. Letos mě to ale dokonce i hrozně moc baví! Dobře hrozně moc zase ne přece jen je to pořád práce, ale většinou se tam i těším a jsme teďka taková skvělá parta, že je to prostě hrozná psina. (:DD) 
                     
Je mi jasný, že můj blog čtou spíš lidi, co mě znají a co o Maxantu ví, stejně nám ale udělám trošku selfpromo ať ze mě má tatínek radost. Máme kavárnu, restauraci no a samozřejmě hotel(ubytování), ten ale teď vynechám. Nabízíme všechny možný dorty, domácí i od cukrářek a všechny jsou worth all the calories to vám povim, protože každej den mám aspoň jeden. Děláme poháry, kafe, máme i točenou zmrzku..všechno. Pak je tu ta restaurace. Vaří se tu naprosto úžasně a to neříkám protože je to naše, ale protože to je vážně pravda a vím, že i kdyby to pro mě byl naprosto cizí podnik byla by to moje oblíbená restaurace! Takže pokud budete někdy ve Frymburku, určitě zajděte!

Jednou z nejtěžších náplní mé práce je snad vybíraní toho, co k obědu. Nakonec vždycky zvítězí buď fetucciny nebo cokoliv s bramborovou kaší. (Jen aby se lidi neptali, jaktože jsem tak přibrala.)

A na svý si přijdou i snídaňo-žrouti, jako jsem já😎
                                 
Tak konec reklamy a zpátky ke mě. Minulý týden jsem se taky vydala na otočku zpátky do Linze. V podstatě jsem si jen došla zacvičit, strávila jsem večer s kamarádkama, trošku pokoupila a dala si výbornej oběd (jak jinak) ve Vapianu, což je v Rakousku moje numero uno na obědy. Salát s vodním melounem a krevetama. Mňam!

Jak už jsem ale psala nahoře, nikde(teda skoro, ale o tom za chvililinku) jsem ještě nebyla a zatím veškerej volnej čas trávím v Českym Krumlově nebo doma, ve Frymburku. A MILUJU TO! Je tak super pocit bejt doma a absolutně nic neřešit. Hned v prvním odstavci jsem psala, že jsem šťastná. A tady je můj recept: NEŘEŠIT.
                       
                      
                       Taky tak hrozně milujete golden hour?! Nejkrásnější denní doba, no fakt.

                        
                        
                   
                                 
A když myslím nic neřešit, myslím tim opravdu nic. Včetně toho, jestli přiberu. Tohle, byla taková drobná low-carb-low-fat véča s rodiči. Počínaje bagetkou s hořčičnou pomazánkou a parmskou šunkou, polévkou minestrone, pokračuje kaprem se šťouchanýma bramborama a zeleninou na másle no a lívancema (ty jsme měli s mamič napůl, ok?!) konče. Bylo to výborný. 11/10. A aperol samozřejmě nesměl chybět. Aperol nikdy nesmí chybět.
                                      
                                                              "Když se načančám."

                   
Nejlepší pocit fotit půl hodiny outfit abyste pak zjistili, že jste ho měli celou dobu oblečenej špatně. Tak třeba tenhle overal měl být off shoulders s tím, že ten vršek měl být přes ty ruce natažený a vypadá to tak 100x líp. Achjo.

                       
Znáte ten pocit, když se stane něco za co byste se asi měli stydět, ale vy se cítíte spíš pyšní nebo veselí? Jako třeba když vám přinesou sandwich se slovy "dvojitá porce slaniny". #happyme

Nebo třeba, když váš kavárnovej parťák jí vždycky jenom salát a vy jste ten, kdo pokaždý prasí?
                 
           
#happyme2. Výčitky přijdou až uvidim fotky z dovolený na konci srpna.
               
         
                     
A první (střízlivá) koupačka v Lipně. Teda. Dobře, dál něž po ty kolena jsme do tý ledárny odporný nevlezly, ale to se počítá snad taky...
                                      
                                         První díl sedmý série GOT si vyžádal něco spešl.
                        
Aby to nebylo jen o tom jak moc jim- občas i cvičím, hehe. Nemám břišáky, thigh gap ani bezchybnej zadek. Na týhle fotce zatahuju  tak moc, že jsem málem vyzvracela všechny ty těstoviny, co jsem předtím ztláskala, špulím a kroutím se..co je ale 100% pravý je úsměv. (Klišé lvl 1000, já vím.) Cvičím už jen, když se mi chce, protože mi to dělá radost. Netrávim ve fitku 3 hodiny jako dřív a pokud prostě nemám náladu nebo čas, nejdu. Jsem fakt ráda, že jsem se dostala do týhle fáze myšlení- o tom, jak to bylo dřív bych chtěla napsat brzo- i když je pravda, že bych chtěla teďka trochu zamakat před dovolenou už vím, jak na rovnováhu. A asi díky tomu si teď všechno tak užívám.




11. července jsem byla v Praze, v Elite bloggers hubu na workshopu A cup of style. Tyhle holky sleduju už asi dva roky a jejich blog i youtube mě hrozně baví, proto když jsem náhodou na instagramu uviděla jejich instastory o tom, že jim zbývá pár volných míst- neváhala jsem a okamžite kupovala. A jestli něco vážně nebyli vyhozený peníze, tak to bylo tohle! Kromě toho, že jsem se  toho hrozně moc dozvěděla a viděla naživo holky o jejichž životě už nějakej ten pátek čtu, mě celá akce  hrozně motivovala a inspirovala a naskytla se mi možnost seznámit se s tolika slečnama, co mají stejné zájmy a cíle jako já, což bylo naprosto skvělý. Fakt moc doufám, že jsem se se všema neviděla naposledy, stejně jako doufám, že jsem naposledy nebyla ani v Elite!💗  O tom, jak workshop vlastně probíhal napsala právě jedna z holek- Lenča, tady. Takže pokud něoho zajímá víc, určitě koukněte na její blog!!
                                
                  
 No a občerstvení, který připravovala maminka holek z ACOS bylo neskutečně vynikající! Mám pocit, že jsem tam toho snědla asi nejvíc. Za mě byl nejlepší jak jinak než ten koláč, mňam slintám jen při tý vzpomínce.
                  
Gratuluju všem, co to dočetli až sem a nakonec přidám ještě jednu #happyme fotku od vody. Ze začátku bych to ani neřekla, ale tyhle prázdniny budou asi moje nejlepší (ťuky ťuk).  Každý den mám co dělat a snad ještě nebyl den, který bych proležela v posteli brečíc nad tím, že nemám co dělat, jako tomu bylo loni..tak doufám, že Srpen bude úplně stejnej i když vím, že mě čeká o něco víc povinností a věcí co musím udělat především do školy. Tak pray for me a vytřískejte z posledního červencového týdne co nejvíc!
                                                       



Share:
Blog Design Created by pipdig