čtvrtek 22. června 2017

Summer lovin'

Páni, to byla doba. Poslední článek byl někdy v Dubnu a musím se přiznat, že od tý doby jsem na blog pomyslela tak jednou. Proč? Vlastně to nemá úplně konkrétní důvod. Mohla bych říct, že je to školou a stresem, ale i přes to, že poslední měsíce byly vážně šílený a já mnohokrát přehodnocovala jestli je kariéra prodavačky v coopu opravdu tak špatná volba, na blog bych si čas asi i udělala..ale pak tu byly i další věci. Tak nějak jsem chtěla vypnout. Soustředit se na sebe, na moje kamarády, poznávat nový lidi, trávit čas s mojí rodinou, číst víc knížek...prostě jsem neměla náladu fotit skoro každý krok v mým životě a ukazovat ho na instagramu nebo tady na blogu. Zní to dost negativně, ale vlastně jsem si uvědomila, že mi blog chybí, že mě baví a že bych chtěla pokračovat.



Je tu pomalu konec června a mě zbývají nějaký 2 týdny školy. Je to vůbec možný? Jako by to bylo včera, co jsem se balila na intr s tím, že pozítří nastupuju na novou školu, do jiný země. Zavřu oči a najednou je to 10 měsíců. Když se tak ohlížím zpátky, nějak nemůžu uvěřit tomu jak se dokáže změnit lidský myšlení během takhle krátký doby. Při vzpomínce na to, co jsem řešívala loni touhle dobou, co jsem dělala nebo jak jsem přemýšlela nedokážu uvěřit tomu, že jsem to byla já. Mojí největší starostí bylo to, že už nemám 48 kilo, nejsem nejhubenější z mých kamarádek a že nestíhám chodit cvičit. Netěšila jsem se na léto, nejen z toho důvodu, že podle mě nebudu vypadat dobře v plavkách ale i kvůli tomu, že už nebudu moct chodit do fitka. Mojí noční můrou byl fakt, že neodolám točený zmrzlině na rohu nebo máminým bublaninám. Achjo.
Upřímně? S tímhle jsem se snad ještě nikomu úplně nesvěřila. Málo, kdo vlastně ví, že člověk jako já měl někdy problémy s jídlem. Asi to neni úplně věc na chlubení no..každopádně, to hodně odbočuju, protože o tomhle dnešní článek nebude.

                             
Přijde mi, že v dnešní době všichni moc řeší. Jsme tak nějak zaslepení všemi těmi malými problémy, že nevidíme a nedokážeme si užívat ty velký věci. Velkýma věcma nemyslím věci, co by byly drahý, těžkodosažitelný- ne. Finační hodnota neurčuje velikost ani důležitost. Myslím tim věci, který má ve svém životě každý z nás. Věci, který jsou na světě proto, aby nám dělaly radost. Ale my se kvůli nim stresujeme a nedokážeme si je pořádně užívat. A to proč? Protože se zaobíráme blbostma, nad kterýma bychom měli jen mávnout rukou. Dám dost blbej, nepravděpodobnej příklad. Představte si, že jste zrovna vyhráli loterii, ale nemáte z toho vůbec radost protože při vaší cestě pro výhru jsem zakopli a rozbili si koleno. Byly byste vzteklí, naštvaní a vlastně byste se ten milión (idk kolik se momentálně dá vyhrát v loterii) vzali s takovym tim otravnym výrazem v tváři, jakože no jo mám milion ale to koleno celkem bolí takže jako k čemu mi to je. Takhle by reagoval asi jen naprostej blbeček. Trochu reálnější příklad? Já a léto. 



Posledních pár let pro mě bylo léto, něco na co jsem se sice těšila, ale nikdy jsem ho pořádně neužila. Největší stres pro mě byla postava do plavek. Achjo. Nejradši bych se za to zmlátila. Jakoby se kolem toho točil celej můj vesmír. Jak odolám všem těm zmrzlinám? Limonádám? Ciderům? A co teprve-nedej Bože- grilovačkám?! Jak budu jako cvičit? Mám jít radši běhat nebo jet s rodinou na výlet? Můžete hádat co jsem si vybrala. Nakonec jsem samozřejmě nic nevydržela a cítila jsem se hrozně. Jak jsem mohla být takhle hloupá proboha.
Pokud jsem se zrovna nestresovala kvůli hubnutí, štvalo mě to jak si ostatní užívaj. Let me explain. Pokud od rána do večera stalkujete modelky a blogerky na instagramu, může se třeba i stát že jim tu jejich pohádku sežerete a budete věřit, že každej (kromě vás) tráví dny na pláži v Santorini nebo se válí v bazénu na nafukovací labuti v Mexicu. Byla jsem moc zaujatá životama druhých místo toho, abych si nějak naplánovala a především žila ten můj vlastní. Takže to vždycky bylo, celou zimu "v létě musim sem a sem" a "musíme podniknout tohle a tohle" a nakonec, dva měcíce uběhnout mrknutím oka a vy jste ze všech těch svých rádoby plánů podnikly 2. A zbytek času jste trávili nadáváním na to, že nemáte co dělat.
                                    


Suma sumárum, každičký léto jsem se soustředila na nepodstatný blbosti, místo toho abych si užila ty volný dva měsíce. Zbývaji mi jen dva roky střední a já už opravdu odmítám ŘEŠIT podobný blbosti. Léto je tu jednou za rok a já chci s pýchou říct, že už tak od půlky května si ho užívám co to jde. I když ta škola je pořád dost rušivý element. Tak snad ty sva týdny utečou stejně  rychle, jako těch 10 měsíců! V hlavě už mám spousty spousty článků a nápadů, tak doufám, že mi to vyjde. Taky pořád úplně nevím jestli je lepší psát jen v češtině nebo i v angličtině- pokud píšu jen česky, je to logicky o půlku míň práce, ale cítím se trochu blbě vzhledem k tomu, že tomu nekdo nerozumí. Uvidíme. :D
Tak jděte ven, užívejte léto, poslední dny školy a hlavně- NEŘEŠTE. 💋


Quick food tip: Pokud se rádi sem tam pořádně sprasíte jako já, nejvíc doporučuju Burgeristu! Je to něco jako fastfood, akorát z normálních surovin a né z barevný hmoty jako mekáč. Tohle mega menu máte za nějakých 10 euro + k tomu je neomezený množství všelijakých limonád(za mě vede samozřejmě růžová citronáda, který bych dokázala vypít litry) a co je ještě lepší neomezený mnoštví omáček. 30 druhů barbecue, majonéz, kečupů a nevím čeho. No, co vám budu povídat, když odtamtuď odcházim mám v bříšku denní příjem pro Africkou vesničku, ale jsem spokojená. MOC MOC DOPORUČUJU.


                                                            Wham am I wearing?
                                              Body: Zara
                                              Skort: Abercrombie
                                              Bag&Watch: Michael Kors
                                              Shoes: Aldo
                                         Necklace: Symbols (myslím teda...)





Share:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blog Design Created by pipdig