středa 28. června 2017

#1 Co čtu?

Dneska to bude trochu o něčem jiném než o tom, co si myslim, nosim nebo jim- bude to o tom, co čtu. Asi 2 měsíce zpátky jsem si s hrůzou v očích uvědomila, že jsem za posledních x měsíců přečetla celkem 4 knížky- a to skoro všechny do školy. Jsem člověk, co čtení miluje a je to pro mě mnohem záživnější než třeba film, jenomže jakmile z toho zvyku "vypadnu" a pár týdnů nebo měsíců nečtu, je hrozně těžký donutit se najít knížku a začít zase. Mám pocit, že čtení tak nějak rozvíjí mojí fantazii, dává mi pohled na svět i z jiných perspektiv a nutí mě přemýšlet o věcech, na který bych jinak ani nepřišla. A to většinou rozhodně nečtu nějakou složitou, filozofickou literaturu.
Prohledala jsem trochu mamčinu knihovnu a objevila knížku- Manželovo tajemství. A tím moje posedlost začala. Liane Moriarty se stala mojí nejoblíbenější autorkou. Za ty dva měsíce jsem od ní přečetla všech 5 knížek, co jsem našla u nás doma a po hodně dlouhý době jsem si fakt oblíbila nějakýho autora pro jeho způsob psaní a celkově i myšlení. Ve většině případů totiž vždykcy čtu jen jednu knížku od jednoho spisovatele a málokdy se mi stane, že by se mi zalíbila na tolik abych od něj vyhledala i další. Tak nějak bych chtěla shrnout každou knížku, kterou jsem od ní přečetla v pár odstavcích a snad vás na ní i nalákám!
                     

#1 Manželovo tajemství
Rozhodla jsem se, že knížky seřadím v pořadí od nejlepší po nejhorší- nutno podotnout, že všechny byly dobrý. Manželovo tajemství byla shodou okolností i první, kterou jsem od Liane četla. Tahle knížka je tak neskutečně zapeklitá, že budete mít chuť přezkoumat každou událost ve svém životě ať je sebevíc banální, abyste se ujistili, že je vše tak, jak má a nikdo vám nelže. Co na téhle knížce a vlastně na všech jejích knížkách miluju je to, jak dokáže tím svým smyslem pro humor zlehčit každou situaci- třeba i vraždu mladý holky.

#2 Sedmilhářky
Knížka, podle který je natočený i stejnojmenný seriál je pro mě č. 2. Byla úžasná. Fakt mě vtáhla do děje a to takovým způsobem, že se mi o ní 24/7 zdáli sny a já v podstatě žila život charakterů víc než ten vlastní. Zase je to hrozně zapeklitý a strašně zajímavě napsaný, ostatně jako všechny její knížky. Co je na nich určitě hodně osobitýho je fakt, že příběh je vždycky vyprávěnej více charaktery a né jen jedním. Tohle dělá knížku jednoznačně zajímavější a čtivější.  Máte tak pohled na věc z několika stran a víc se do tématu vžijete.Takovejhle styl psaní jsem si neskutečně oblíbila loni v létě po přečtení knížky Bábovky (kterou mimochodem taky MOC MOC MOC doporučuju) a od tý doby prakticky jiný novely nevyhledávám.

#3 Tři přání
Tahle knížka, vyprávějící život tří kompletně odlišných trojčat (až po napsaní týhle věty mi došlo jak moc "dává smysl", ale nebudu to mazat aby jste se taky mohly plácnout přes čelo) je ze všech asi nejvtipnější. Nebo spíš celý její děj je takovej hodně...banální. Nicméně, hodně mě její čtení bavilo a taky se tu stejně, jako ve všech knížkách ukazuje taková ta.."ženskost", kterou autorka dává do všech těch knížek. Jo to bych možná mohla zmínit, ty knížky jsou spíš pro holky než kluky, ale nějak nepočítám s tím, že by můj blog četlo hodně kluků. :D Je to založený na takovym tom dámskym humoru, né v nějakym vzenešenym smyslu, ale ve všech knížkách je hodně vtipů o sexu a všelijakých every day struggles, kterým by málokerý chlap rozuměl.

#4 Na co Alice zapomněla
Zatím moje poslední dočtená knížka, která byla taky super, ale ze všech výše jmenovaných asi nejslabší. Děj mě chvílema bavil neskutečnym způsobem, ale chvílema jsem se naopak vysloveně nutila pokračovat. Co musím uznat je fakt, že po přečtení týhle knížky jsem trochu změnila pohled na život a u hodně věcí jsem si řekla "Aha!", což že asi žádoucí efekt ne? Musim taky přiznat, že se s hlavní hrdinkou- Alicí v hodně věcech ztotožňuju a je vždycky vtipný když si to člověk uvědomí.

#5 Poslední výročí
Přiznám se, že tuhle knížku ještě němám dočtenou. Nemůžu o ní teda říct moc. Co ale říct můžu je to, že je to znova stejný koncept- vyprávění příběhu z pohledu více lidí. A není to (tak je to i u ostatních knížek) pouze takovej ten "deníkovej" nebo "myšlenkovej" styl vyprávění jako tomu je u většiny knížek, ale chvílema je to psaný takhle a pak je to třeba deník, domácí úkol nebo třeba článek na blog jiný osoby. Nudit vás to teda nebude.
Tak tohle by byly v kostce (teda článku, haha) moje oblíbené knížky za..řekněme jaro. Přečetla jsem ještě 2 jiné, ty mě ale tak moc nezaujali, abych řekla pravdu. Nicméně, pomalu ale jistě mi dochází zásoby a především nápady na knížky a protože se blíží léto a s ním i dovolená, kterou tradičně netrávím jinak než čtením (a papáním) byla bych hrozně ráda, kdybyste mi nějaký knížky mohli doporučit vy! Ráda bych si něco přečetla v angličtině, takže pokud víte o nějaký zajímavý knížce, která ale úplně nepoužívá angličtinu tipu Shakespeare-  sem s tím!💗 
     
                                                                       Takže, co čtete vy?
                                                               

Share:

čtvrtek 22. června 2017

Summer lovin'

Páni, to byla doba. Poslední článek byl někdy v Dubnu a musím se přiznat, že od tý doby jsem na blog pomyslela tak jednou. Proč? Vlastně to nemá úplně konkrétní důvod. Mohla bych říct, že je to školou a stresem, ale i přes to, že poslední měsíce byly vážně šílený a já mnohokrát přehodnocovala jestli je kariéra prodavačky v coopu opravdu tak špatná volba, na blog bych si čas asi i udělala..ale pak tu byly i další věci. Tak nějak jsem chtěla vypnout. Soustředit se na sebe, na moje kamarády, poznávat nový lidi, trávit čas s mojí rodinou, číst víc knížek...prostě jsem neměla náladu fotit skoro každý krok v mým životě a ukazovat ho na instagramu nebo tady na blogu. Zní to dost negativně, ale vlastně jsem si uvědomila, že mi blog chybí, že mě baví a že bych chtěla pokračovat.



Je tu pomalu konec června a mě zbývají nějaký 2 týdny školy. Je to vůbec možný? Jako by to bylo včera, co jsem se balila na intr s tím, že pozítří nastupuju na novou školu, do jiný země. Zavřu oči a najednou je to 10 měsíců. Když se tak ohlížím zpátky, nějak nemůžu uvěřit tomu jak se dokáže změnit lidský myšlení během takhle krátký doby. Při vzpomínce na to, co jsem řešívala loni touhle dobou, co jsem dělala nebo jak jsem přemýšlela nedokážu uvěřit tomu, že jsem to byla já. Mojí největší starostí bylo to, že už nemám 48 kilo, nejsem nejhubenější z mých kamarádek a že nestíhám chodit cvičit. Netěšila jsem se na léto, nejen z toho důvodu, že podle mě nebudu vypadat dobře v plavkách ale i kvůli tomu, že už nebudu moct chodit do fitka. Mojí noční můrou byl fakt, že neodolám točený zmrzlině na rohu nebo máminým bublaninám. Achjo.
Upřímně? S tímhle jsem se snad ještě nikomu úplně nesvěřila. Málo, kdo vlastně ví, že člověk jako já měl někdy problémy s jídlem. Asi to neni úplně věc na chlubení no..každopádně, to hodně odbočuju, protože o tomhle dnešní článek nebude.

                             
Přijde mi, že v dnešní době všichni moc řeší. Jsme tak nějak zaslepení všemi těmi malými problémy, že nevidíme a nedokážeme si užívat ty velký věci. Velkýma věcma nemyslím věci, co by byly drahý, těžkodosažitelný- ne. Finační hodnota neurčuje velikost ani důležitost. Myslím tim věci, který má ve svém životě každý z nás. Věci, který jsou na světě proto, aby nám dělaly radost. Ale my se kvůli nim stresujeme a nedokážeme si je pořádně užívat. A to proč? Protože se zaobíráme blbostma, nad kterýma bychom měli jen mávnout rukou. Dám dost blbej, nepravděpodobnej příklad. Představte si, že jste zrovna vyhráli loterii, ale nemáte z toho vůbec radost protože při vaší cestě pro výhru jsem zakopli a rozbili si koleno. Byly byste vzteklí, naštvaní a vlastně byste se ten milión (idk kolik se momentálně dá vyhrát v loterii) vzali s takovym tim otravnym výrazem v tváři, jakože no jo mám milion ale to koleno celkem bolí takže jako k čemu mi to je. Takhle by reagoval asi jen naprostej blbeček. Trochu reálnější příklad? Já a léto. 



Posledních pár let pro mě bylo léto, něco na co jsem se sice těšila, ale nikdy jsem ho pořádně neužila. Největší stres pro mě byla postava do plavek. Achjo. Nejradši bych se za to zmlátila. Jakoby se kolem toho točil celej můj vesmír. Jak odolám všem těm zmrzlinám? Limonádám? Ciderům? A co teprve-nedej Bože- grilovačkám?! Jak budu jako cvičit? Mám jít radši běhat nebo jet s rodinou na výlet? Můžete hádat co jsem si vybrala. Nakonec jsem samozřejmě nic nevydržela a cítila jsem se hrozně. Jak jsem mohla být takhle hloupá proboha.
Pokud jsem se zrovna nestresovala kvůli hubnutí, štvalo mě to jak si ostatní užívaj. Let me explain. Pokud od rána do večera stalkujete modelky a blogerky na instagramu, může se třeba i stát že jim tu jejich pohádku sežerete a budete věřit, že každej (kromě vás) tráví dny na pláži v Santorini nebo se válí v bazénu na nafukovací labuti v Mexicu. Byla jsem moc zaujatá životama druhých místo toho, abych si nějak naplánovala a především žila ten můj vlastní. Takže to vždycky bylo, celou zimu "v létě musim sem a sem" a "musíme podniknout tohle a tohle" a nakonec, dva měcíce uběhnout mrknutím oka a vy jste ze všech těch svých rádoby plánů podnikly 2. A zbytek času jste trávili nadáváním na to, že nemáte co dělat.
                                    


Suma sumárum, každičký léto jsem se soustředila na nepodstatný blbosti, místo toho abych si užila ty volný dva měsíce. Zbývaji mi jen dva roky střední a já už opravdu odmítám ŘEŠIT podobný blbosti. Léto je tu jednou za rok a já chci s pýchou říct, že už tak od půlky května si ho užívám co to jde. I když ta škola je pořád dost rušivý element. Tak snad ty sva týdny utečou stejně  rychle, jako těch 10 měsíců! V hlavě už mám spousty spousty článků a nápadů, tak doufám, že mi to vyjde. Taky pořád úplně nevím jestli je lepší psát jen v češtině nebo i v angličtině- pokud píšu jen česky, je to logicky o půlku míň práce, ale cítím se trochu blbě vzhledem k tomu, že tomu nekdo nerozumí. Uvidíme. :D
Tak jděte ven, užívejte léto, poslední dny školy a hlavně- NEŘEŠTE. 💋


Quick food tip: Pokud se rádi sem tam pořádně sprasíte jako já, nejvíc doporučuju Burgeristu! Je to něco jako fastfood, akorát z normálních surovin a né z barevný hmoty jako mekáč. Tohle mega menu máte za nějakých 10 euro + k tomu je neomezený množství všelijakých limonád(za mě vede samozřejmě růžová citronáda, který bych dokázala vypít litry) a co je ještě lepší neomezený mnoštví omáček. 30 druhů barbecue, majonéz, kečupů a nevím čeho. No, co vám budu povídat, když odtamtuď odcházim mám v bříšku denní příjem pro Africkou vesničku, ale jsem spokojená. MOC MOC DOPORUČUJU.


                                                            Wham am I wearing?
                                              Body: Zara
                                              Skort: Abercrombie
                                              Bag&Watch: Michael Kors
                                              Shoes: Aldo
                                         Necklace: Symbols (myslím teda...)





Share:
Blog Design Created by pipdig