pátek 21. dubna 2017

Asi špatnej den


 Někdy se prostě probudíte a už víte, že to nebude váš den. Sotva můžete rozlepit oči a ikdyž jste spali nějakých 7 hodin, citíte se jako přejetí bagrem a ušlapaní davem lidí. Záda vás bólí jako blázen a úplně poslední věc co se vám chce dělat je vstát a začít existovat. Bohužel je ale pátek ráno a škola je škola. Navíc, dneka je focení takže vy se prostě musíte (ok nemusíte, ale chcete) namalovat, protože na školní fotce nevypadá nikdo dobře ani s kilem makeupu a co teprve bez něj...takže se dokopete k tomu vstát o tu půlhodinu dřív. Vyčístíte si zuby, umyjete obličej, namalujete se.. Ale stejně se necítíte úplně dobře. Světe div se ani super snídaně to nespraví. Jdete teda s tímhle divnym poctiem do školy a první věc, co se vám stane je, že vás skřípnou dveře v tramvaji a vy si čajem polejet bílý kalhoty. To nám to pěkně začíná. Sedím na španělštině s neskutečně skvělým pocitem dobře připravené studentky, protože jsem celý včerejšek (to trochu přehánim, byly to 2,5 hodiny) strávila přepisováním slovíček, protože jsem si myslela, že původní, originální stránku od učitelky jsem ztratila a kopírka nám nikdy nefunguje. Otevírám svůj folder a helemese- našla jsem originální seznam od učitelky, takže ty 2 hodiny jsem včera strávila přepisováním úplně zbytečně. Boží. Další hodina je matika. Opět se cítím velmi, ale velmi sebevědomně. Dokud nepřijde učitelka a neoznámí mi, že příští úterý píšu písemku v ten samej den ve který píšu 2 další. Lucky me, fakt. To mi trochu zkazí chuť k životu, ale přece jen aspoň třeba dostanu plus za úkol, kterej jsem předevčím hodinu dělala. Jenomže to bych ho nemohla zapomenout doma no. Takže mínus. Na tohle mi vážně pomůže jen kafe. O přestávce jsem se zvedla a do školního bufetu si zašla koupit pořádnej verlängerter. Tohle slovo se nikdy nikdy nikdy nenaučim vyslovovat a myslim si, že paní prodavačku moje každodenní "coffee without milk", na který mi vždycky odpoví právě slovem verlängerter pravděpodobně s vírou v to, že se to někdy konečně naučím, i po půl roce trošku otravuje. Postávám si na chodbě a cítím jak do mě společně s kafem proudí zpátky i naděje. A najednou potkám mojí učitelku na ekonomii. Víte, ekonomie je předmět na kterym mi záleží snad nejvíc vzhledem k tomu, že z ní dělám Ib certifikát a v budoucnu bych jí chtěla studovat i na vš. A tak ke mě moje učitelka jde a s celkem trapnym výrazem mi říká, že je jí to hrozně líto, ale že udělala chybu když počítala mou známku a že místo původní dvojky dostávám trojku. Faaaaakt super. Zadržuju slzy a s úsměvem přikyvuju, že je to v pohodě, že jo jasný, chápu je to "lepší trojka."Proč tohle učitele dělají? Říkají že máte lepší tu horší známku? Raději bych horší dvojku prosim pěkně. Jdu teda na další hodinu a snažím se potlačit emoce a díky bohu zjistím, že některým z nás odpadá hodina a já mám volno! Bohužel, všechny věci jsem si nechala ve třídě, kde je teď vyučování a tak zbylou hodinu trávim o samotě koukáním do zdi. To byla přesně taková tá hodina, při který jsem pociťovala jak mi život protýká mezi prsty.
 Tak takhle nějak vypadá moje páteční dopoledne. Jo, určitě jsou horší věci co by se mohly stát. Ale i tohle mým nervům úplně stačí. Jak teda trávím páteční odpoledne? No, jednoduše. Ležím v posteli, cpu se kýblem(ok, kýblema) zmrzliny, čokoládou a čipsy. U toho jedu maraton sexu ve městě. Prostě jsem jak největší zoufalka. Ale aspoň nepláču. To budu asi až večer, až mi bude blbě. 
Tenhle článek asi není zrovna jedním z těch poučných. Co tím ale chci říct je, že všichni máme tyhle dny. Přece jen, jsme jenom lidi a k dokonalosti máme ještě dál něž nějací měkkýši, i když si to nechceme připustit. Život jde dál a abych zůstala pozitivní a našla nějaký plus na tom dnešnim super dni, objevila jsem mojí novou nejoblíbenjěší příchuť zmrzliny & pár rád do života od Carrie. 

                                 
Jo, to jsem všechno snědla. A ne, nebylo to jen tohle😇  Celkem vtipně jsem si připadala, když jsem si šla do Billy koupit právě zmrzky a čipsy a všichni okolo mě stáli s partou kámošů a kupovali si pití. Rodiče by na mě vlastně měli bejt pyšný ne...
Tak tohle byl můj páteční zoufalkovskej a možná až moc realistickej post. Já valim na kutě, teda spíš dokoukat 6. sérii sexu ve městě (fakt nevim, co budu se svym životem dělat až to dokoukám) a snad budu dostatečně produktivní a připravim si článek na víkend/týden, protože jsem teďka celkem v pressu, co se týče školy a blog bohužel nestíhám. Snad byl váš pátek lepším pátkem! 
Papa, hezkej víkend💋

Share:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blog Design Created by pipdig