pátek 28. dubna 2017

Food tip: My Indigo

Jestli jste si toho ještě nevšimli, miluju jídlo. Miluju jídlo jíst, miluju ho dělat a nejvíc miluju chodit do restaurací a kaváren. Proto jsou tyhle rubriky na všech blogách moje asi nejoblíbenější. Vždycky, když hledám nějakou restauraci ve městě, který neznám, kouknu se na blog blogerky, která v tom městě bydlí a podle jejího tipu vybírám. Proto jsem se rozhodla tuhle rubriku zavést taky.
První moje strašně oblíbená restaurace- My Indigo. My Indigo je restaurace v Linzi, ale myslím si, že je to řetězová restaurace, takže jí najdete i v jiných městech. Tuhle restauraci jsem objevila úplnou náhodou asi čtvrt roku zpátky, když jsem se  velmi chytře vypravila do obchoďáku ve státní svátek, takže bylo všechno kromě týhle restaurace a mekáče zavřený. Co vám budu povídat. Od tý doby, jsem v Pluscity šla na oběd jinam jenom asi jednou...
My Indigo je víceméně restaurace, kde se najíte ač jste vegan, vegetarián a nebo prostě normální pažravec, jako já. Všechno to jídlo je spíš zdravý, což je vzhledem k tomu jak moc dobroučký to je velký plus. Mají tu obrovskou nabídku salátů, které si sami mixujete. Na většině normálních restauracích nesnáším to, že salát je většinou: salát, rajče, okurka. Tady je vážně všechno, všelijaké klíčky, luštěniny, avokádo, milion druhů zeleniny, ořechy..ňam. Dále je tu vždycky nabídka asi 3 různých polívek, z nichž je většina veganská. Zkoušela jsem zatím jen jednu a to byla kokosovo-rajčatová. Nesáhla jsem vedle.
A to, co já miluju nejvíc? Kari. Mají tu asi 5 různých druhů, od těch veganských až po hovězí. K tomu kari si pak můžete vybrat libovolnou přílohu, jako je hnědá nebo normální rýže, kuskus, zelenina, nudle...a asi tak milion dalších věcí. Celý si to ještě můžete vytunit libovolnýma posipkama, přidanou zeleninou atd.
Na svý si tady přijdou i milovníci sushi, který abych se přiznala jsem ještě nezkoušela, ale pár lidí mi říkalo, že je dobrý a čerstvý. Takže na něj zajdu nejspíš příští týden. 😇
Tadáááá. Tak tady to je můj nejoblíbenější chod, kterej si dávám skoro úplně pokaždý. Chápu, že né všichni mají stejný estetický smysl jako já. Já totiž miluju jíst horu jídla z misky, kde si to všechno pěkně zamícháte a je z toho pořádná kaše, co můžete nejlépe jíst lžící. Nojo, asi to je jeden z důvodů, proč jsem pořád sama.
A o co teda jde? Je to african peanut pot(kari), s hnědou rýží, půlkou avokáda no a navrch- jak jinak než- burákový máslo. Nenechte se zmást. Tohle nechutnalo jen mě, podivínovi, co si burákový máslo dává pomalu i do čaje, ale vychvalovali si všichni, kterým jsem my indigo ukázala a vždycky doporučovala právě ono jídlo.
Můj výraz říká všechno. Je to mezi náma prostě fakt vážný. 
No a jak je to s pitím? Já nejsem úplně člověk, co by si dával limonády apod. a k jídlu raději piju vždycky jen vodu. Každopádně v zájmu tohohle článku(teď si přijdu dost důležitě), jsem se rozhodla obětovat a poprvé vyzkoušela kombuchu. Je to dobrý. Chutná to víceméně, jako malinovka nebo nějaká taková limonáda, akorát o hooooodně míň sladká. 
Kromě tak sta různých druhů týhle kombuchy, tady mají různý domácí limonády, matcha tea 
a všelijaký džusy a šťávy.
Aby toho nebylo málo, co je na tomhle spotu ještě neuvěřitelně super je cena. Najíte se tady naprosto do syta za míň než 10 euro a to i s pitím. Tahlecta moje obrovská miska stojí zhruba 6-7.5 euro, teď už si to přesně nepamatuju. Což je podle mě naprosto super, když vemete v potaz chuť, kvalitu a i porci.
Nevím jak je to v jiných restauracích My Indigo, ale konkrétně tahle (mimochodem, v Linzi v oc Plus City) má naprosto senzační atmosféru. Je to super místo na pokec s kamarádama nebo i na to, když se potřebujete rychle najíst mezi školou, protože na jídlo vlastně vůbec nečekáte. Prostě přijdete, ukážete, zaplatíte a spokojeně papkáte. :) 
Suma sumárum, tuhle restauraci naprosto, ale naprosto doporučuju pro takový ty rychlý obědy nebo prostě obyčejný obídky s kamarády! Upřímně by to asi nebylo místo, kam bych chtěla na rande, protože je tam celkem rušno z okolních částí obchoďáku a úplná romantika nebo klid to tudíž neni.
Nicméně, pokud je někdo z vás z Linze nebo sem budete mít cestu- neváhejte! 

Share:

středa 26. dubna 2017

Week in pictures: Velikonoce

Tak tenhle článek publikuju fakt hodně hodně pozdě. Je to už něco málo přes týden, co skončily a víc než 14 dní co začaly moje velikonoční prázdniny. Mám k tomu ale dostatečně dobrej doůvod..škola. Bylo/je teď toho na mě trochu moc a s tim souvisí nejen to, že nemám čas ale hlavně náladu. Snad už to teď bude zase lepší a já budu moct psát víc.  A teď teda k tomu, co jsem za těch několik dnů/týdnů prováděla.
Měla jsem asi tak 12 denní prázdniny, který jsem úplně celý strávila doma (tím myslím ČR) a hrozně těžko se mi zase odjíždělo. Od tý doby, co tam nežiju si užívám každej den strávenej v Krumlově, Praze, u nás na Lipně nebo prostě kdekoliv, kde to pro mě dřív bývalo rutinní, nudný nebo obyčejný.
Hned jakmile jsem přijela, sotva jsem si vybalila můj mega kufr jsem si zabalila malou tašku a vyrazila do Krumlova, za mýma kamarádama. Večer jsme byli v čajovně (as always) a já jako jediná srágorka, šla domu hned potom a v 11 už spokojeně chrupkala. V sobotu ráno jsem pak vyrazila s kamarádkou na snídani do našeho milovanýho Kolektivu a vyfotily jsme spolu pár fotek, který už jste mohli vidět v tomhle článku.


                      
Takový ty super behind the scenes fotky, který dokazujou jak moc talentovaná modelka jsem :D
Hned potom jsem jela domu, kde jsem dala do kupy článek a pak si jen a jen užívala maminčino jídlo. To dělám vždycky, když jsem doma. Dřív jsem si třeba skoro vždycky raději vařila sama ty moje "dietní pokrmy", ale teď když si to jídlo prostě musim denně připravovat sama mi přijde, že i rohlík se šunkou chutná líp, když je od maminky. Takže jsem se celý odpoledne cpala bábovkou a večer šla běhat. Teda spíš klusat. Nevim jestli je 6 minut/km úplně běh... :D
                    

V neděli jsem si zahrála na nejlepší sestru a připravila pro mě a Sárku (moje mladší sestřička) snídani. Jak jsem psala, v sobotu jsem byla na snídani a dala si ty neeeeeeeeeeeeeejlepší lívance ever. Tak jsem se je druhej den pokusila napodobit a musím říct, že byly dobrý, ale rozhodně né tak moc dobrý jako ty z Kolektivu. Byly z jablek a cottage sýru. Asi to zní jako divná kombinace, ale je to moc dobrý. Příště je zkusím zas a pokud recept vytunim na tolik, aby se oněm slavným lívancům podobal víc tak ho určitě přidám i sem!


Odpoledne jsme s mamkou vyrazily na brusle. Nejsme zrovna sportovkyně, ufuněly jsme společně nějakých 14 km asi za hodinu a čtvrt a večer si za odměnu zašly do kina na film kráska zvíře a na pizzu. Je to moc fajn pohádka! Jenom teda, nejsem moc muzikálovej typ a nějaký zpívací scény mi přišli trochu zdlouhavý a taky prince mohli vybrat hezčího :D. Večer potom jsem si opět zapečený lilky s parmezánem a chlebovou pizzu. MI-LU-JU. Přecpaná jsem teda byla neskutečně a cejtila jsem se přejedená ještě celý dopoledne druhej den. Bylo to ale totálně worth it.
Pondělí bylo naprosto krásný! Jak počasím tak i tím, jak jsem ho strávila. Ráno jsem si přivstala a i díky mému stále trvajícímu přecpání z večeře jsem se rozhodla jít si zacvičit a totálně jsem se vyřídila. Poslední dobou mě to moc nebavilo a pokaždý, když se mi nějakej "trénink" (nevim proč, ale nesnášim tomu takhle říkat:D) takhle podaří mám z toho fakt radost. Když jsem přijela domu, skoro hned jsme jely s mamkou a sestrou do Budějovic, kde si mamka potřebovala něco vyřídit a já si skočila do zootu pro novou úžasnou halenku a sukni. Ať už je prosím zase jaro a ne tenhle divnej prosinec a já je konečně můžu nosit!! Zašly jsme taky (to bychom jinak nebyly my) na zmrzlinu a v podvečer jsem se sešla asi tak po sto letech s kamarádkou Kájou, procházely jsme se a probraly všechny životní problémy samozřejmě. Miluju tyhle chvíle.💕
 
Malá modelka/blogerka. :D

V úterý jsem se dopoledne válela, napsala článek na blog a pak už dělala jen věci do školy. Jenom povinnou četbu teda. Byl to takovej línej a ne moc zajímavej den..
Ve středu ráno jsem se kupodivu znovu dokopala do fitka. Zase to bylo celkem fajn, i když tentokrát jsem byla celkem líná a moc jsem se nepřekonala...Odpoledne jsem zase jela do Krumlova, Kolektivovat a kecat.. jako vždycky.




Ve čtvrtek jsem brzo ráno jela do Prahy, kde mě čekala změna vlasů. Hrozně dlouho jsem se už chtěla nějak přebarvit a ostříhat. Ostříhala jsem se teda už asi před měsícem, na barvu jsem si ale musela počkat. Bylo to moje podruhé v salónu Michala Zapoměla. A jsem strašně moc spokojená! Je to teda dražší než u kadeřnice, ke které chodím normálně, ale zrovna barvení podle mě neni úplně sranda a pokud vám na vlasech záleží tak se vyplatí do toho investovat. Hlavně to neni věc, kterou bych si nechávala dělat kadžý měsíc.

Cela "procedura" zabrala nějakých 5 hodin a mělo to nějakých 5 fází.
Čtvrtek večer i pátek jsem strávila u kamarádky v Praze a žádný fotky z toho dne nemám, protože jsme vlatně jen mluvily a mluvily. V pátek jsem byla poprvý (jo, poprvý) na running sushi a fakt jsem si to zamilovala. Byla bych schopná tam sedět klidně i 4 hodiny a jíst.
V sobotu jsem taky byla víceméně doma. Byla jsem běhat, dělala věci do školy a večer jsme jeli na večeři. A neděle se pak táhla v tom samém duchu. Protože by to jinak nebyly Velikonoce nebo prázdniny, každý ráno jsem si dělala obrovský snídaně do postele. Takže obědy pak
byly nejdřív ve 3. Co mě ale upřímně mrzí je, že za celý Velikonoce jsem ani jednou neměla nádivku na kterou jsem se těšila asi 3 týdny předem. Achjo.


Vážně si myslíte, že jsem skončila u 2 kousků mazance? Nenechte se vysmát. Většinou jich padlo aspoň 5....:--)
A je tu Velikonoční pondělí! Den, který my holky milujeme ze všeho nejvíc. Heleďte mě nevadí to, že nás kluci "mlátí" protože většinou to sotva cejtím a někteří jsou tak opatrný, že mi v podstatě raději pomlázkou hladí záda než aby mě mlátili. To, že by mě někdo něčím polil už se mi tak nějakej ten rok nestalo. Mě jen štve, že většinou všichni vyzváněj už v 8 ráno, kdy já ještě spim. Tenhle rok byl ale jinej, protože počasí nebylo úplně velikonočční, ale spíš vánoční takže se nikomu moc ven nechtělo. Co na tomhle dni miluju je asi všem jasný- nadílka. Miluju sladký jestli vám to ještě nedošlo. A ty 3 čokolády, reeses a milion dalších věciček už nemám, protože všechno jsem to spápla během pár dnů...

Později jsme šli na rodinný oběd k nám na hotel, odpoledne jsem proválela a projedla a večer jsem jela opět do Krumlova za mojí milovanou Nelďou. Hádejte, co jsme dělaly, můžete dvakrát. Ano, jedly.
Úterý. Můj poslední den prázdnin, achjooooo. Proč to vždycky tak strašně rychle uteče? Celý prázdniny jsem zakončila stejně, jako jsem je začla. Snídaní v Kolektivu. 

Pak jsem si musela dojít na úřad pro novou občanku a řidičák. Minulej měsíc ve Španělsku mi totiž ukradli peněženku a řeknu vám, nesnášim úřady. Je to tak moc komplikovaný zvlášť když jsem všechny všední dny v Linzi a volno mám (logicky) jen o víkendech, kdy je zavřeno. Takže všechny tyhle otravný věci pak musím řešit o prázdninách. Já, protože jsem já, jsem si ještě zapomněla jakejkoliv doklad o vydání občanky takže jsem tím zkomplikovala dopoledne i celý mý rodinně, protože mi museli hledat rodný list a ten následně přivést. No, místo hodinky jsem si to protáhla na 2,5, ale hlavně že už mám všechny doklady zpátky. 
Odpoledne jsem pak jenom balila a odjela zpátky do Linze.
Tak tohle byl můj první díl week in pictures článku, kterej bych chtěla psát častěji, protože mě samotnou hrozně baví číst a taky je to superzpůsob na využití random fotek! :D Doufám, že se vám i ten můj líbil. 
Papa, hezký zbytek středy.💋



Share:

pátek 21. dubna 2017

Asi špatnej den


 Někdy se prostě probudíte a už víte, že to nebude váš den. Sotva můžete rozlepit oči a ikdyž jste spali nějakých 7 hodin, citíte se jako přejetí bagrem a ušlapaní davem lidí. Záda vás bólí jako blázen a úplně poslední věc co se vám chce dělat je vstát a začít existovat. Bohužel je ale pátek ráno a škola je škola. Navíc, dneka je focení takže vy se prostě musíte (ok nemusíte, ale chcete) namalovat, protože na školní fotce nevypadá nikdo dobře ani s kilem makeupu a co teprve bez něj...takže se dokopete k tomu vstát o tu půlhodinu dřív. Vyčístíte si zuby, umyjete obličej, namalujete se.. Ale stejně se necítíte úplně dobře. Světe div se ani super snídaně to nespraví. Jdete teda s tímhle divnym poctiem do školy a první věc, co se vám stane je, že vás skřípnou dveře v tramvaji a vy si čajem polejet bílý kalhoty. To nám to pěkně začíná. Sedím na španělštině s neskutečně skvělým pocitem dobře připravené studentky, protože jsem celý včerejšek (to trochu přehánim, byly to 2,5 hodiny) strávila přepisováním slovíček, protože jsem si myslela, že původní, originální stránku od učitelky jsem ztratila a kopírka nám nikdy nefunguje. Otevírám svůj folder a helemese- našla jsem originální seznam od učitelky, takže ty 2 hodiny jsem včera strávila přepisováním úplně zbytečně. Boží. Další hodina je matika. Opět se cítím velmi, ale velmi sebevědomně. Dokud nepřijde učitelka a neoznámí mi, že příští úterý píšu písemku v ten samej den ve který píšu 2 další. Lucky me, fakt. To mi trochu zkazí chuť k životu, ale přece jen aspoň třeba dostanu plus za úkol, kterej jsem předevčím hodinu dělala. Jenomže to bych ho nemohla zapomenout doma no. Takže mínus. Na tohle mi vážně pomůže jen kafe. O přestávce jsem se zvedla a do školního bufetu si zašla koupit pořádnej verlängerter. Tohle slovo se nikdy nikdy nikdy nenaučim vyslovovat a myslim si, že paní prodavačku moje každodenní "coffee without milk", na který mi vždycky odpoví právě slovem verlängerter pravděpodobně s vírou v to, že se to někdy konečně naučím, i po půl roce trošku otravuje. Postávám si na chodbě a cítím jak do mě společně s kafem proudí zpátky i naděje. A najednou potkám mojí učitelku na ekonomii. Víte, ekonomie je předmět na kterym mi záleží snad nejvíc vzhledem k tomu, že z ní dělám Ib certifikát a v budoucnu bych jí chtěla studovat i na vš. A tak ke mě moje učitelka jde a s celkem trapnym výrazem mi říká, že je jí to hrozně líto, ale že udělala chybu když počítala mou známku a že místo původní dvojky dostávám trojku. Faaaaakt super. Zadržuju slzy a s úsměvem přikyvuju, že je to v pohodě, že jo jasný, chápu je to "lepší trojka."Proč tohle učitele dělají? Říkají že máte lepší tu horší známku? Raději bych horší dvojku prosim pěkně. Jdu teda na další hodinu a snažím se potlačit emoce a díky bohu zjistím, že některým z nás odpadá hodina a já mám volno! Bohužel, všechny věci jsem si nechala ve třídě, kde je teď vyučování a tak zbylou hodinu trávim o samotě koukáním do zdi. To byla přesně taková tá hodina, při který jsem pociťovala jak mi život protýká mezi prsty.
 Tak takhle nějak vypadá moje páteční dopoledne. Jo, určitě jsou horší věci co by se mohly stát. Ale i tohle mým nervům úplně stačí. Jak teda trávím páteční odpoledne? No, jednoduše. Ležím v posteli, cpu se kýblem(ok, kýblema) zmrzliny, čokoládou a čipsy. U toho jedu maraton sexu ve městě. Prostě jsem jak největší zoufalka. Ale aspoň nepláču. To budu asi až večer, až mi bude blbě. 
Tenhle článek asi není zrovna jedním z těch poučných. Co tím ale chci říct je, že všichni máme tyhle dny. Přece jen, jsme jenom lidi a k dokonalosti máme ještě dál něž nějací měkkýši, i když si to nechceme připustit. Život jde dál a abych zůstala pozitivní a našla nějaký plus na tom dnešnim super dni, objevila jsem mojí novou nejoblíbenjěší příchuť zmrzliny & pár rád do života od Carrie. 

                                 
Jo, to jsem všechno snědla. A ne, nebylo to jen tohle😇  Celkem vtipně jsem si připadala, když jsem si šla do Billy koupit právě zmrzky a čipsy a všichni okolo mě stáli s partou kámošů a kupovali si pití. Rodiče by na mě vlastně měli bejt pyšný ne...
Tak tohle byl můj páteční zoufalkovskej a možná až moc realistickej post. Já valim na kutě, teda spíš dokoukat 6. sérii sexu ve městě (fakt nevim, co budu se svym životem dělat až to dokoukám) a snad budu dostatečně produktivní a připravim si článek na víkend/týden, protože jsem teďka celkem v pressu, co se týče školy a blog bohužel nestíhám. Snad byl váš pátek lepším pátkem! 
Papa, hezkej víkend💋

Share:

čtvrtek 13. dubna 2017

My skincare

Ještě pár měsíců zpátky by mě nenapadlo, že takovýhle článek budu někdy psát. Né zrovna protože jsem v tý době ještě neměla blog (obviously), ale spíš protože jsem si nepřišla jako někdo, kdo by mohl někomu radit ohledně pleti. Moje pleť totiž rozhodně nebyla něčím, čím bych se mohla chlubit. Netvrdím, že mám teď pleť jako dětskou prdýlku, perfektní, bez pupínků a kruhů pod očima, ale posledních pár týdnů vypadá asi nejlíp za poslední rok. Co si budem, v mym věku je asi celkem nemožný mít pleť 100% bez akné nebo pupínků a i mě se nějaký sem tam udělá. Je ale docela velký rozdíl mezitím mít sem tam jeden, dva pupínky a mít akné po celém čele. Zažila jsem oboje...
Co je na tom mít akné podle mě nejhorší je ten dopad na sebevědomí. Znova opakuju, hlavně v tomhle věku, kdy řešíme jen to jak jsme nebo nejsme tlustí a dvacet minut se denně prohlížíme v zrcadle, abychom se ujistily, že jsme nepřibraly nebo že se nám někde neudělal beďar (mimochodem nesnášim slova beďar, jebák a podobně, takže se jim v tomhle článku budu co nejvíc vyhýbat. Kdo vymyslel tak nechutný slova, dobrý bože?). Teda alespoň my, holky, tohle děláme. Dovede si teda představit, jak umí akné zatočit se sebevědomim někoho jehož vesmír je jeho vlastní odraz v zrcadle.
  
Asi nejhorší období moje pleť zažiila někdy dva roky zpáty, na konci sedmý třídy. Bylo mi tak 13 a byla to zrovna doba, kdy jsem se "začala stávat ženou" (no lol:DD), takže moje hormony se trochu zbláznily. Do toho jsem se začala malovat a samozřejmě kvalitní kosmetika mi nic neříkala, hlavně mít co nejvíc levných cetek z tety. Úplně nesouhlasim s tim, aby si takhle starý holky kupovaly makeup od diora. To ne. Raději bych ten makeup vynechala úplně, je to rozhodně lepší než na sebe patlat ty blbosti od essence nebo miss sporty. Věřte mi holky, pleť na to máte a za ty problémy to pak nestojí.
Co má skoro největší vliv je samozřejmě jídlo a pití. To, co do vašeho telá dáte se na vás ukáže. Teď teda taky nejím 100% zdravě, ale rozhodně má můj jídelníček nějakou hlavu a patu. Jím tuny ovoce a zeleniny, což jsem těch pár let zpátky fakt nedělala. Jedla jsem hlavně pečivo, mléčný výrobky a sladký a smažený. Tyhle věci jím doteď, rozdíl je jen v množství. Není na nich nic špatnýho pokud to neni 95% vašeho denného příjmu. A těch 5% jsou pak bonbóny a cola. Jím je i teď jen ne děnně(teda až na to sladký....). A pitný režim? Cože kdože?
Podle mě jsem dřív za den vypila sotva litr vody a další litr jsem buď nevypila a nebo to byly jen sladký limonády a džusy. Teď vypiju minimálně 3 litry vody denně a když vypiju míň fakt to na době pociťuju, protože mě pak často bolí hlava, jsem unavená a mám sucho v puse.
Další podstatná věc je určitě pocení. Sport neni důležitej jen kvůli vaší postavě a mysli, ale samozřejmě i kvůli vaší pleti. Skrz pot vyplavujete všechny ty ošklivý látky, co v tom obličeji mít nechcete, protože přesně z nich se ty pupínky dělají.
A teď asi to, na co všichni čekají. Péče o pleť v tom "patlacim" smyslu. I v tomhle směru u mě platí čím míň, tím líp. Byly doby, kdy jsem používala 4 různý masky, 2 odličovací gely, 4 micelární vody a 2 krémy a tohle byly zároveň doby s mým největším akné. Teď pravidelně denně používám 2 produkty a mám nejlepší pleť za poslední 4 roky. Náhoda?

1. ODLIČOVAT SE!!

Vždycky, vždycky, vždycky. I když jsou 3 hodiny ráno a vy jste zrovna přišli odněkud z tahu a jediná věc, co chcete dělat je jít spát nebo umřít, jděte a odličte se. Snad nikdy se mi nestalo, že bych se na to vyprdla. Aspoň si ten obličej umeju vodou! COKOLIV. Co se odličovačů týče, jsem v tomhle trochu "nezodpovědná", protože mi je většinou jedno jaký používám. Prostě ten, co mi koupí mamka nebo co má doma kamarádka, vždyť to znáte..Moje nejoblíbenější jsou ale takový ty dvou fázový odličovače od dermacolu. Teďka používám tenhle obyčejný od Nivei a moc mi nevyhovuje, protože třeba řasenku skoro neodlíčí i když nepoužívám voděodolnou...

2. Gel

Gel na mytí obličeje je jedna z těch dvou věcí, co používám denně. Ať se maluju nebo ne. Nemaluju se totiž úplně každej den a proto odličovač denně nepoužívám. Do školy se třeba nemaluju většinou, protože na to nemám energii a proč se zbytečně prdět ráno s malováním a večer s odličováním že jo...
Dlouho jsem používala, hlavně když jsem měla akné, takový modrý gel od La roche posay, ale neviděla jsem moc změny. Teď už tak 8 měsíců pužívám kiehl's calendula deep cleansing foaming face wash, kterej mi koupila mamka a bože!! Tahle věc mi zachránila život. Je úžasnej, nezvládla bych bez něj den. Myju si s ním obličej každé ráno a večer, normálně rukama, nepoužívám žádné houbičky ani nic podobného. 

3. Hydratační krém

Druhá věc bez který se neobejdu. Už třetím rokem používám excipial u hydrolotio a asi ho nikdy používat nepřestanu. Kupujeme ho v lékarně a už jako malým nám s tim mamka mazala zadky, což btw bylo asi taky fajn. Každopádně na obličej jsem ještě neobjevila krém, co by mi sedl víc. Občas si půjčím kamarádek nebo mamky, když ho třeba zapomenu, ale po všech mě zatím buď pálil obličej a nebo nebyl dostatečně hydratovanej.

4. Micelární voda

Většinou kloubim micelání vodu a odličovač v jednom a nejlepší co jsem asi zatím zkusila (zrovna teď jí teda nepoužívám, ups) je taková ta růžová od Biodermy. Teď, když jsem doma tak mamce kradu tuhle hydratační kaktusovou vodu od Kiehl's, kterou si prostě ráno a večer dvakrát stříknu na obličej a je to takový příjemný osvěženíčko. Neni to ale něco bez čeho bych se neobešla..

5. Maska

Moje nejoblíbenější jsou určitě od Lush. Zkusila jsem snad všechny a všechny jsem je vždycky zbožňovala! Dávám si masku tak 3x týdně a momentálně používám Rosy cheeks, která je jak jinak než úžasná. Znáte nějakou jinou přírodní kosmetiku, co dělá masky na obličej? I když lush miluju, ráda bych zkusila něco nového. :)
  

6. No stress

Tohle teda neni název žádnýho přípravku ani nic podobnýho, ale osvědčilo se mi, že když se nestresuju a nedepkařim kvůli blbostem, ne jenom že jsem já šťastnější, ale i mojí pleti je dobře. Kdykoliv mám nějaký smutňácký období, začnou se mi dělat pupínky nebo mám hodně suchou pleť. Naopak třeba teď, kdy jsem totálně stress free a užívám si přázdniny nemám skoro ani kruhy. Neřekla bych, že je to náhodou.

Na závěř vám ukážu pár fotek toho, jak moje pleť vypadala loni v létě. Varuju vás. Ty fotky nejsou hezký...neplánovala jsem je zveřejňovat. Ale logicky, když jsem fotila hezkou fotku měla jsem buď tunu makeupu a nebo jsem se vyfotila tak, aby moje akné nebylo vidět. 
                           
Hezký Val...upřímně tady vypadám jak oříškový nanuk, jak jsem si přes to dala 3 vrstvy korektoru. Achjo..
                           
Ano, samozřejmě jsou holky i kluci, co mají akné 10000x horší a netvrdím, že tohle je něco tregickýho. To vůbec. Ale chtěla bych poukázat na tu změnu, protože ta mi přijde dost velká. Fotky ze zmiňovaný 7. třídy jsem bohužel nikde nenašla, to to bylo asi ještě horší. Taky mi teď jak tak vzpomínám dochází, že vždycky mám pleť horší v létě než v zimě..má to na to nějaký vliv? 
Závěrem chci upozornit na to, že nejsem dermatolog ani nic podobnýho. Tohle jsou věci, který fungujou na mě a neznamená to, že to tak mají všichni. Stejně jako ve všem ostatním tak i v tom jakou máte pleť hrají hroznou roli vaše geny. A na to bohužel já, žádný triky nebo tipy neznám...

Doufám, že se vám tenhle článek líbil! Já teď sedím ve studentovi, teda regiojetu (nikdy si to nezapamatuju) a jedu do Prahy ke kadeřníkovi... konečně!! Už se nemůžu dočkat na tu změnu. 
Přeju krásný zelený čtvrtek! Paaaa                                                  
Share:
Blog Design Created by pipdig