Big This Week

Recent Posts

pondělí 18. března 2019

E11: Proč je důležité mít ranní rutinu + MOJE TIPY

Jestli mě už nějakou chvilku sledujete, asi jste si už stihli všimnout, že jsem doslova a do písmene OBSESSED s veškerýma self-development a business podcastama, blogama, knížkama a celkově, miluju čerpat inspiraci a rady od lidí, kteří jsou v mých očích úspešní.
A kdybych měla říct jednu věc, kterou mají všichni společnou a bez níž se ani jeden neobejde tak je to nějaká ranní rutina.

Já sama jsem se na tu svou začala soustředit pár let zpátky, když jsem se začala zajímat o zdravý životní styl a můj život se tak obrátil vzhůru nohama. Můžu vám odpřísáhnout, že mít nějakou ranní rutinu bylo klíčovým elementem týhle změny k lepšímu! 
Proč? A jak vypadá moje momentální, ideální ráno?
To vám řeknu v dnešní epizodě!


E11: Proč je důležité mít ranní rutinu + MOJE TIPY

1) 00:00-15:00 
Moje highlighty a lowlighty: Jaký byl můj uplynulý týden?

2) 15:00-20:15
PROČ je důležité mít ranní rutinu?

- lepší sebedisciplína:  vytrvalost při dodržování vaší ranní rutiny se přenese i do ostatních oblastí vašeho života
- organizace času: pokud si dobře zorganizujete čas ráno, budete ho mít zorganizovanější i pozbytek dne
- nižší stres: váš den je úplně jiný, když máte klidné, produktivní ráno a když nevyspalí s houskou v ruce vybíháte z domu s tím, že nic nestíháte

3) 20:15-24:55
TIPY podle čeho si vaší ranní rutinu utvořit!

- indentifikujte jestli jse night owl nebo early bird
- nejdůležitější je pořád SPÁNEK
-poslouchejte svoje tělo - né každý má po ránu hned spoustu energie
- pijte hodně vody
- ŽÁDNÝ MOBIL - alespoň 1-2 hodiny po probuzení: chcete být proaktivní, ne reaktivní

4) 24:55-34:30
MOJE RANNÍ RUTINA

- vstávám po 7.5 hodinách spánku - většinou mezi 6:00-7:00
- HYDRATION: sklenička vody, vracím se do postele a 30 minut si čtu / píšu si deník
- mobil mám na stole a dokud neodejdu z bytu, nejsem na něm
- ustelu si postel
- LIGHT: dojdu k oknu, odhrnu závěsy, otevřu okno - signál pro tělo, že už je ráno
- ranní hygiena
- MOVEMENT: 5-30 min yoga // stretching + ranní procházka, cesta do školy pěšky, běh
- obléknu se, udělám si sebou snídani, kávu a čaj a odcházím


"Tvůj den je více méně utvářený tím, jak trávíš 1. hodinu po probuzení.
Zkontroluj své myšlenky, svůj přístup a dej svému dni nějaký smysl."
- neznámý

S láskou, V.

Share:

neděle 17. března 2019

When you just need a weekend off

Too much needed. 

Je neděle ráno a já sedím u mojí kamarádky Natálky K. na gauči, snídám domácí chleba se sýrem, venku konečně zase svítí sluníčko a my se smějem, povídáme si a plánujeme společný vejlety.
 Přestože mám už trochu husinu na zátylku při představě množství práce do školy, který na mě dneska odpoledne čeká a z toho dvou denního spánkového deficitu mě už pořádně pálej oči, cítím se teď hrozně šťastná a plná energie.
To asi protože mám za sebou víkend plný neřešení žádných školních ani blogových povinností, neřešení jídla ani cvičení - víkend, kdy mě zajímalo jenom to, jestli jsem byla spokojená - tady a teď.



 4 kg zmrzliny u holčičího filmu a stupidních YouTube videí, 1738641 výbuchů smíchu a poučování mé mladší sestřičky o četných nástrahách puberty (prej chce být navždy malá, nedivím se jí:D), příjem sacharidů vyšší než Sněžka, 1 flaška Moëta a x hodinovej deep talk na téma život, vztahy a vysoká škola.
Tohle je byl můj víkend v jednom dlouhém souvětí a několika číslech. 




Jsem strašně ráda, že jsem si něco podobnýho zase po dlouhý době bez výčitek dopřála. 
Myslim si, že víte, že odpočívání bez pocitu viny pro mě vždycky byl, je a asi i bude docela oříšek
 - ale zlepšuju se!:D 
Moje FOMO spjatý s podobným "weekendem off" se pomalu, ale jistě zmenšuje a já jsem teď schopná vyválet důlek do gauče při sledování Súsedkých prípadů a nemít pak pocit viny roven tomu, jako bych právě zavraždila člověka.
 Chtít po sobě být neustále 100% produktivní a být 24/7 jen tou go and get it girl neni v pohodě, pokud se dostanete do momentu, kdy vás to vyloženě fyzicky vyčerpává a dělá vás to nešťastný. Mně osobně zařazování podobně "neproduktivních" víkendů hrozně pomáhá s tím, zůstat odhodlaná a motivovaná a nepodléhat každej druhej měsíc burnoutu, protože mě prostě můj život už nebaví.
Někdy je vážně nutný zahodit veškerý předsudky, nakoupit Ben&Jerrys a zabít pár mozkových buněk u sledování slovenských reality show.



What am I wearing:
Shirt: Replay
Jeans: Zara
Shoes: Zara
Bag: Rebecca Minkoff


Máte taky někdy problém s tím, prostě jen vypnout a nemít výčitky, když neustále jenom nepracujete a "neposouváte se dál"? Nebo to vůbec neřešíte? :)
S láskou, V



Share:

pátek 15. března 2019

Friday's Oatmeal

Pááááátek!
Poslední dva roky je pro mě pátek fakt tím nejoblíbenějším dnem v týdnu. 
Proč? Protože ty 4 předešlý většinou prožívám s klapkama na očích v tom tzv. "survival mode", snažíc se jenom přežít každou minutu strávenou ve škole nebo plněním povinností, který jsou s ní spojený.  Myslim si, že v tomhle se se mnou dokáže ztotožnit každej, kdo je stejně jako já nucený trávit 5 dní v týdnu něčím, co ho nebaví - ať už je to práce, škola nebo i vztah.
 Snažím se sice zůstat pozitivní a na každym dnu hledat něco zábavnýho a fajn, na co bych se mohla těšit, ale přiznejme si - jakmile se ve čtvrtek přehoupne ručička z 00:00 na 00:01, bouchám ve snech imaginární šáňo - Möeta, ofc - a ráno se mi hned líp vstává.
 Zároveň, mám pátky asi ten nejlepší rozvrh - máme totiž doslova jenom 2 hodiny a asi mi fakt dáte za pravdu, že neni hezčí pocit, než končit školu v 9:30, haha.

Po odkývání 50 minut španělšiny, sí sí, a dalších 50 minutách řešení integrálů v matice, jsem přišla domu a udělala si tu nejlepšejší snídani ovesnou kaši s banánem a oříškovým máslem. Je to pro mě ten nejlepší způsob, jak začít den. Takový můj rituál. Miluju si sednout, pustit si nějaký podcast nebo video na YouTube a jídlo si v klidu vychutnat. 
Rozhodla jsem se proto, že bych s váma mohla tady dneska sdílet můj nejoblíbenější způsob, jak si tohle slaďoučký - ale zdravý! - #nebevpuse připravuju. 


I  N G R E D I E N T S 


- cca 50g vloček (tyhle jsem použila já)
- 1 celý banán
- rostlinné mléko + horká voda
- chia a rozdrcená lněná semínka
- skořice
 - oříškové máslo (já použila toto)

O P T I O N A L

- sirup na polití: javorový, agávový, datlový, zero calories (já použila tento)
- borůvky, jahody, maliny na ozdobu



Ovesná kaše je vážně, vážně jednoduchá, ale přesto mi trvalo fakt dlouho, než jsem přišla
  na způsob přípravy, díky kterýmu mi chutná nejvíc!
To znamená neni moc řídká ani moc tuhá, ale přesně tak akorát krémová a správně ochucená.

S T E P S

1) Do kastrůlku naliju teplou vodu a trochu rostlinného mléka ( nejradši mám kešu nebo mandlové ), nechám to společně promíchat a ohřát. Čím víc mléka, tím víc bude kaše krémová. Množství odhaduju od oka - mělo by ho být tak akorát, aby byly vločky těsně namočené a nevyčuhovaly - if you know what I mean. 

2) Cca po 1-2 min přisypu vločky smíchané se semínky a vařím na mírném plamenu 3 - 4 min. Doporučuju teplotu stáhnout na co nejmíň a vařit o něco déle, protože jsou pak vločky měkčí a kaše krémovější. 

3) Zhruba 1-2 min předtím, než je kaše hotová přisypu 1/2 banánu a nechám ho s kaší vařit. Můžete ho rozmačkat, ale já mám ráda ty "cucky". Pokud vám přijde, že je kaše příliš hustá, nařeďte jí vodou nebo mlékem. Míchejte, ochuťte skořicí a nechte banán zkaramelizovat - kaše je pak úžasně slaďoučká i bez přidaného cukru. 
Jestli nemáte rádi banán - zkuste 1 nebo 2 datle!

4) Kaši ozdobím druhou polovinou banánu, borůvkama a ořechovým máslem. A jestli máte opravdu rádi sladké jako já, můžete použít nějaký javorový nebo třeba zero calories syrup.


Tohle ořechové máslo od Nutspread je momentálně moje nejoblíbenější! S nejčistějším svědomím vám můžu slíbit, že si ho nejspíš zamilujete ještě víc než nutellu.
Jo, to jako fakt. 



Ráno je pro mě část dne, která určuje celý jeho další průběh
Proto tyhle pomalý začátky, s teplou kaší a espressem v ruce naprosto zbožňuju a snažím se je mít co nejčastěji.



Jaká je vaše nejoblíbenější snídaně? A taky - poraďte mi prosím nějaký famózní ořechový máslo, co prostě musím vyzkoušet! :D 
I když, upřímně si myslim, že tenhle Vanilkový rohlíček už málo co trumfne...

S láskou, V.




Share:

pondělí 11. března 2019

E10: (A)sociální sítě

Sociální sítě jsou dneska už něčím naprosto běžným a hrajou neodmyslitelnou roli v našich každodenních životech. Trávíme na nich několik minut, někdy i hodin, denně a dost často si ani neuvědomujeme, jak moc velký vliv na nás mají.
V dnešní epizodě si s vámi popovídám na téma právě sociálních sítí, konkrétně vám povyprávím o takové mojí internetové historii, jak se můj vztah k nim vyvíjel a povím vám několik odzkoušených tipů na to, jak trochu vylepšit váš vztah k nim!


(A)sociální sítě - můj názor na sociální sítě

1) Jaký sociální sítě používám + moje historie:

2) Co mi sociální sítě vzaly a co mi daly?

VZALY: 
- krátkej attention span = nedokážu se dlouho soustředit

- víte toho hrozně moc, i věci, které byste vlastně raději ani nevěděli

- anonymita

-do jisté míry originalita, kreativita a schopnost se nudit

-člověk má potřebu pořád se porovnávat

DALY:
- kariéra / koníček

- spoustu mých nejlepších kamarádů bych bez nich vůbec nepoznala 

- komunita úžasných sledujících

- inspirace
                                              
                                               3) Tipy pro zdravější vztah k sociálním sítím:
- omezte se na max. 2-3 aplikace

- stanovte si na každý den přesný čas, kdy je budete používat (e.g. každý večer v 19:00-20:00 budu scrollovat instagram)

- vypněte si veškerá upozornění

- pokud jste někde s partou lidí, nechtě všichni mobilu doma a mějte jen 1 na fotky a případ nouze

- nepostujte stories v reálném čase - ukládejte si je a postujte až zpětně

- pokud jste s nikým, udělejte si pravidlo, že máte naprosto ZAKÁZÁNO být na telefonu

- ŽÁDNÝ telefon 1 h před spaním a 1 h po probuzení

- roztřiďte si koho sledujete podle toho jestli vás: a) inspiruje / motivuje, b) vzdělává, c) je to váš kamarád - všechny ostatní odstraňte

"Sociální sítě by vám měli pomoct život zlepšit. 
Ne se stát vaším životem."
- Ritu Ghatourey

Share:

neděle 10. března 2019

Zrdravé recepty, cvičení a haul! | VLOG

Krásnou neděli! 
Nebo pondělí. Nebo úterý. Nebo jakýkoliv jinej den, ve který čtete tenhle příspěvek! :D 
Na mém YouTube kanále právě můžete najít nový vlog - tentokrát trochu produktivnější plný mých oblíbených receptů, cviků a celkově toho, co tak většinou dělám o víkendu, 
když jsem v Rakousku!



S láskou, V.




Share:

středa 6. března 2019

Week(s) in pictures | To byl zase únor...




Poslední dobou dost často přemýšlím nad tím, jak moc relativní čas opravdu je. 
Jak je možný, že někdy nám minuty ubíhají jako celá staletí a někdy naopak uplyne celý týden doslova jedním mrknutím oka?
Proč někdy vydržíme věci dělat hodiny a hodiny v kuse a někdy nejsme schopní udržet pozornost ani 5 minut?
Čas je prostě strašně zvláštní. 
Ubíhá rychle a pomalu zároveň. Nikdy ho nemáme dost a zároveň ho máme tolik, že nevíme co s ním. 
Článků na téma čas jsem napsala už tolik, že bych mohla vytvořit speciální kategorii jen pro ně. Nicméně, dneska to nebude jen o čase. 

Bude to totiž především o mém letošním únoru. Únoru dva devatenáct.
Jedno z mých blogových předsevzetí bylo vrátit se zpátky k pravidelným měsíčním shrnutím, protože se upřímně sama ráda dívám zpátky a připomínám si, co se v určitých obdobích mého života událo.
Přesně to jsem udělala i tentokrát předtím, než jsem se vrhla na psaní tohohle článku. Podívala jsem se na to, jakej byl můj únor před rokem - jak jsem vypadala, jak jsem se cítila. Co jsem dělala?
 A došla jsem k jednomu závěru - únor je vždycky hrozně přelomovej měsíc.
 Ačkoli, co ho dělá obzvlášť zvláštním je to, že si to nikdy neuvědomuju během, ale vždy až zpětně.


 Jakoby únor probíhal v jiném časoprostoru než zbytek roku a jakoby veškerý rozhodnutí a události měli na můj život nějaký efekt až potom, co ručička na hodinách 28. večer překročí dvanáctku. 

Přijde mi, že v únoru dělám každoročně nevědomky rozhodnutí, který pak ovlivní celej zbytek roku. 
Jak se cítím, jak přemýšlím, co zažívám.
 Loni byl pro mě únor měsíc výstupu ze své komfortní zóny.
Letos jsem si naopak spíš dovolila, být zase na chvilku člověkem.


Můj únor nezačal zrovna dvakrát pozitivně. Nestalo se nic vyloženě negativního, ale v podstatě už od poloviny ledna jsem se cítila pořádně demotivovaně a ztraceně. Nespokojená se sebou samou a s tím, jakým směrem se zatím můj rok ubíhá. 
Tuhle energii jsem si docela nevědomě přenesla právě i do února.
První únorový týden jsem zakončila maturákem, o kterým si můžete přečíst celý článek tady nebo se podívat na video tady. 
Nebudu to tu proto už omílat, ale určitě to byl důležitej highlight celýho měsíce.


Naprostou většinu dní jsem ale trávila, kde jinde než ve škole. 
 Hrozně mě fascinuje a přijde mi opravdu zvláštní, že s blížícím se koncem mého středoškolského života pro mě nebude škola tak hrozná, protože "už zbývá jen chvilka", ne?

 Opak je ale pravdou a čím blíž je tu ta cílová čára, tím těžší a těžší pro mě je se na školu soustředit nebo do ní docházet a nemít přitom denně mental breakdown nebo minimálně záchvat vzteku. 

Nejhorší je to, jak je škola teďka zbytečná. 
Jako upřímně - neděláme vůbec nic. Většinou přijdu na 4 hodiny, rozmístěný úplně neprakticky v průběhu dne ve stylu:
mám jednu hodinu, dvě volný, jednu hodinu..., ve kterých stejně nikdy nic neděláme a mě jenom vyskakujou žíly na čele z toho promarněného času. 


Abych ale byla i pozitivní - jeden týden, v mém případě dokonce 10 dní, byly v únoru kompletně school-free, protože jsme měli jarní prázdniny.
Ty jsem odstartovala oslavou mýho svátku nejdřív doma s maminkou a tatínkem a poté v Praze, na príma véče v Pastvě s mojí milovanou Áďou.


Den před svatým Valentýnem jsem přijela až skoro v 10 večer domů z Linze a tohle na mě čekalo na stole. 
Mám prostě ty nejzlatější rodiče!



V Pastvě jsme si dali napůl veganský ramen a burger s hlívou ústřičnou a obě jsme byly hrozně překvapený, jak totálně výborný to bylo!
Áďa dokonce nevěděla, že je to veganský, dokud jsem jí to neřekla až potom co jsme dojedly...:DD


Hned den na to jsem byla vystavena čelit jednomu šílenému výstupu z mojí komfortní zóny - photo/video shootu pro L'Oreal Professionnel, který bude mimo jiné k vidění i v dubnový Elle.
 Asi si dovedete představit jak mimo jsem se nejdřív cítila - být v budově plný těch nejvíc profesionálně vypadajících lidí, když já sama nervozitou ani nevim, jak se jmenuju, podílet se na podobné kampani s jen pár dalšíma  krásnýma blogerkama, který mají všechny pravděpodobně za sebou podobných shootů aspoň milion. 

Taky jsem si dost naivně myslela, že to bude akcička třeba na 2 hodinky a že pak bude po všem. 
Celej shoot nakonec trval skoro 7 hodin, ale díky celýmu skvělýmu teamu jak lidí z L'Orealu, tak i ostatních přítomných, to ve finále uteklo jako voda a byl to další zážitek, co mě hrozně moc posunul!
A já už se nemůžu dočkat, až vám budu moc z celýho shootu ukázat víc.


Každá z nás jsme měla jiného stylistu, který nám vlasy dělal a upřímně si myslím, že můj byl ten nejlepší, haha.
Né jenom protože je Matyáš mega šikovnej, ale je to i neskutečně fajn kluk!




Ádiny lívance k snídani byly sice klasicky peckózní, ale hrozně mě mrzelo, když jsem pak dorazila na focení a uviděla loupáčky. :( :D


V těch šatech jsem si upřímně připadala úplně jako nějaká Disney Channel hvězda, ale moc se mi líbily!
Jenom teda, nejtrapnější situace z celého dne byla během oběda, kdy jsem se směle vrhla na indický kari s pitou a rýží a paní kostymérka za mnou přiběhla s tím, ať si hlavně dávám pozor - že ty šaty stály víc než 20 000.
No, to mě přešel apetit. :D 
Nakonec se situace vyřešila a já si obídek v klídku spapala v takové té kadeřnické pláštěnce. 


Všechny holčiny, blogerky / modelky, byly sice nádherný, ale korunu nejkrásnějšího člena týmu si bez debat zaslouží KarELLE.



Jeden den jsem se taky sešla s Liuškou, kterou jsem chudinku donutila jít do Wokina na oběd - malá měla prý nudle 3 dny za sebou, ale hold, když je chuť, tak je chuť!
Klasicky jsme si skvěle pokecaly, prošly se a udělaly bezvadný fotky u Rudolfína.


Milion srdíček. 


Schválně mi dejte vědět, jaký je vaše fejvrit kombo ve Wokinu!
Já jedu vždycky soba nudla, pak choi, shiitake houby, krevety, arašídovou omáčku a drcený arašídy. A limetku, když si vzpomenu. 
Hrozně chci zkusit něco novýho, ale tohle mi tak moc chutná, že z toho mám strach!
 Máte nějakou ozkoušenou kombinaci?



V ten samý večer jsem pak zašla na jedno kafčo i s Verčou - z toho jednoho kafča se nakonec vyklubalo několik skleniček vína, piva, proklábosený 4 hodiny v Cafe Neustadt a jedna z nejlepších konverzací za poslední měsíce.

Verča mi klasicky otevřela oči v několika věcech a mě upřímně mrzí, že jsem si nedělala poznámky, protože - man, she had a point - v hrozně moc věcech. 
Bod, kterej mi ale z naší konverzace uvízl v paměti úplně nejvíc byl na téma našeho ega a jak nám dost často brání v tom, být šťastný. 
Když mi tohle Verča řekla, bylo to jakoby mě někdo přetáhl baseballovou pálkou a mě se najednou všechno vyjasnilo.


Další úžasnej člověk, kterej mi ten únor udělal o něco zajímavější byla Fína, se kterou jsme se poprvý viděly nad kouskem mýho prvního (rozhodně ne posledního!) dortíku v My Raw Cafe.





Moje návštěva Prahy byla spojená ještě s jednou velkou novinkou, kterou se už brzy dozvíte!
Chci vás ale pořádně napnout, protože pro mě je to úplně dream come true. 

Je to jako včera, co jsem si před dvěma lety říkala jak strašně hustý by bylo, kdyby se mi tohle jednoho dne podařilo a stalo se to skutečností.
A ono se to fakt děje.
Tuhle úžasnou novinku jsem musela jít zajíst mým nejoblíbenějším jídlem ever - zmrzlinou z Creme de la Creme. 

Jemně ovíněná po naší schůzičce s Verčou jsem tak zaplula do nejbližší pobočky na Národní a sama si v 10 večer, obložená pouze zamilovanými páry, vychutnala 4 kopce slanýho arašídu, karamelu a pistácie.

Celou tu dobu jsem přitom jen koukala do blba, usmívala se od ucha k uchu a vychutnávala si vědomí toho, jakým směrem se můj život ubírá.
Nevím, jestli je větší hřích sníst tolik zmrzliny v 10 večer nebo za ní nechat přes 300Kč, ale stálo mě to všechno za to - tohle byla ta nejlíp chutnající zmrzka v mém životě.


Po těhlech hektických dnech v Praze jsem byla chvilku doma, chodila prochajdit, zašla na sourozenecký rande do mojí milovaný Paluby a zhlídla všechny díly Trpaslíka a Čtvrté hvězdy během dvou dní. 




Stejný účesy, stejný svetry (tentokrát Sárdží půjčovala svůj mně), stejně velká láska k jídlu.
#sistas



Barnabášek - jediný muž mého života. 


Vzhledem k tomu, že jsem měla konečně zase čas na pomalý rána jsem během prázdnin kašovala o sto šest! 


Po dlouhý době jsem si taky udělala čas a natočila jsem nové kecací video. 
Uvědomila jsem si, jak moc mi tohle chybí! 
Podcasty jsou sice úžasný, ale sednout si před tu kameru má zkrátka něco, co jen samotný mikrofon ne. 
Tohle zjištění mě děsně motivovalo k tomu upgradovat znovu mojí youtube game a začít točit víc!


Se ségrou jsme vyzkoušely ASMR. 
Rozhodně to nebylo něco, co bych někdy vydala, ale nasmály jsme se šíleně! A snědly asi tak divný kombinace jídel, že mě bolí břicho jen si na to vzpomenu.



V únoru má svátek snad celá moje rodina. Tuhle krásnou kytičku od Kytky od Pepy, jsem přivezla zrovna mojí mamce.


Těch pár dní doma byly pro mě přesně ty klíčový dny, během kterých jsem si uvědomila, že jsem vlastně taky jenom člověk.

 Z ničeho nic mě přepadla vlna demotivace k cvičení a celkově k tomu být produktivní, ale místo toho, abych se za to bičovala a nesnášela se, jsem to přijala a odpočinula si.
Pár dní bez výčitkového nicnedělání pro mě úplně změnilo přístup k sobě samý a vlastně ke všemu, co dělám. 

Upřímně, zvážila jsem ve svym životě hodně věcí - jestli je dělám, protože chci nebo protože mám pocit, že musim? Dělám věci, tak jak je dělám, protože si sebe vážím nebo abych se jimi potrestala?

Zamyšlení se nad těmahle pár otázkami mi hrozně otevřelo oči a ultimátně to vedlo k tomu, že teď, na začátku března si přijdu úplně jako vyměněná. 
Po skoro 6 měsících se konečně zase cítím být spokojená a hlavně sama sebou. 

S láskou, V.


Share:
Blog Design Created by pipdig