Recent Posts

neděle 13. ledna 2019

E2: Tipy jak zvládat stres a úzkosti + highlighty mého týdne!

V dnešní epizodě bych se vám ráda svěřila s mými zkušenostmi s nadměrným stresem a záchvaty úzkosti společně s tipy, jak proti ním bojovat! 
Stres je dneska asi ten největší strašák v našic životech a je prakticky nemožný se ho zbavit, ale existuje spousta věcí, jak ho alespoň zmírnit a vyhnout se tak řadě problémů.
 Taky si s vámi pokecám o tom, co se mi přihodilo za uplynulý týden, co se povedlo, co už tolik ne a jak je jenom možný, že u tohohle podcastu nepiju kafe?!:D


Jak zvládat stres a úzkost?
- určit si co je pro mě spouštěč = příčina stresu a následných úzkostí
- podívat se na danou věc objektivně = je to vážně tak špatný?
- afirmace, mantry a citáty 
- úklid, vytřídění starých věcí = čisto doma, čisto v hlavě
-  realistické plánování a dávání si na všechno dostatek času
- dostatek spánku - 7-9 hodin // nejlépe mezi 21:30-07:00
- esenciální oleje - nejlepší je levandulový
- omezit kofein
- zdravé sacharidy - sladké brambory, vločky, borůvky/maliny = rostlinná strava je preferovanější, méně stresu při trávení
- pravidelný pohyb a pobyt venku // procházky a jóga
- promluvte si o tom
- social media detox


"Nemusím to všechno zvládnout dneska, všechno najednou, ale radši krok po kroku, výdech po nádechu, jedna věc v jednu chvíli.  Jsem jenom člověk. Až to bude, tak to bude."
- neznámý


Share:

pátek 11. ledna 2019

Back on track! | 1. týden #apresfit30

No. 
Asi bych rovnou přeskočila to, jaký jsem strašný cliché s tím "vracet se do formy" na Novej rok. 
Ale upřímně?
 Nutně jsem potřebovala nějakej čistej začátek, něco, co by mě motivovalo přestat všechno pořád odkládat na pondělí a stávat se tak ještě větším clichém než je stanovování si novoročních předsevzetí ohledně cvičení a zdravého jídla.
Jestli mě už chvilku sledujete, asi víte, že posledních pár měsíců pro mě bylo složitých.
 Bojovala jsem sama se sebou, se svými vlastními pocity a vracela se tak k hrozným, starým zlozvykům, o kterých jsem si myslela, že jsou dávno zapomenuty v minulosti. 
Příliš velký nároky na sebe samou, porovnávání se s ostatníma, self-sabotaging a celkově hrozně negativní mindset vedly k tomu, že se mi zase vrátilo záchvatové přejídání a odpor ke sportu a celkově slovnímu spojení - zdravý životní styl.
Ale o tom už jsem mluvila v minulých článcích. (tady a tady)
Dneska bych vám ráda řekla, jak probíhal 1. týden mého snažení se s tím něco udělat a být zase šťastná.


2.01. 2019 jsem vstala s naprosto debilní náladou.
Pardon, ale jo.
"Sakra - v novym roce neuběhlo ani 48 hodin a já už všechno totálně pokazila. Včerejšek jsem po příliš náročnym Silvestru - strávenym s mojí mamkou...- celej prospala a proležela.
Venku je hnusně a já nestíhám."....
 Začala jsem si hledat veškerý výmluvy k tomu - proč ten "novej začátek" ještě odložit. 
A pak jsem si řekla - sakra, tohle už ne. Zvedla jsem se, šla si zaběhat, hodila takovou skobu, že mi nateklo koleno, šla zase domu, sedla si a konečně natočila nový video. Sbalila si svý saky paky, odjela do Linze, vybalila, uklidila a byla ready na to opravdu začít. 
Jedna z věcí, kterou chci opravdu změnit je můj vztah k jídlu. Přestat k němu mít tak silnou citovou vazbu. Neříkám, že je špatný dát si sem tam něco za odměnu, ale u mě se z toho pomalu ale jistě stala droga. Hlavně protože odměna pro mě bylo cokoliv plný nezdravých tuků, cukru, bílý mouky a celkově něco, co mám jinak zakázaný. 
Jídlo pro mě bylo řešením všech problémů a zároveň i jejich zdrojem.
Prvním krokem pro mě bylo přestat si říkat "tohle teď nemůžu" a "tohle je špatný", ale začít si říkat, "tohle mýmu tělu dávat nechci". Soustředit se na to množství zdravých potravin, co můžu a co mi chutnají a nemyslet na věci, co "nesmim".
Mým cílem je naučit se jíst, co nejlíp můžu vždycky. Přestat brát zdravý jídlo jako dietu nebo trest, ale jako životní styl. Najít si cestu, která nejvíc vyhovuje mě osobně.


Miluju ovesnou kaši k snídani! Nejčastěji (čti: vždyky) si jí dělám s banánem, skořicí a burákovým máslem.
Tip: Doporučuju si nějakou část banánu do kaše naházet těsně než bude dovařená. Banán tak trochu zkaramelizuje a má výbornou, ještě sladší chuť !

Na první měsíc v roce jsem si dala takovou výzvu, opravdu si hlídat co jím.
Ráda bych taky shodila nějaký to kilíčko, co jsem nabrala - co si budeme. 
Vím, že k tomu, aby člověk zhubl je nutný mít vyšší kalorický výdej než příjem. 
Jednoduše - míň jíst a víc se hýbat. 
Vážení, jíst míň nemusí hned znamenat nejíst. To jsem se taky naučila. Už z minulých zkušeností jsem si ozkoušela, že na to, abych si  pohlídala jestli nejím moc nebo u mě spíš moc málo mi nejlíp funguje počítání kalorií v MyFitnessPal. 
Nejsem s tím tak striktní - nevážim si každou malinu a když jeden den zapomenu, nezhroutim se.
 Je to spíš pro to, abych se zase naučila mít odhad, jaká je normální porce a kolik jídla denně (kalorií) mi vyhovuje pro optimální hubnutí
Makra si nehlídám, to by už bylo trochu too much. Jediný o co se snažím je jíst přes den dostatek bílkovin - mít aspoň 10g - spíš víc - v každém hlavním jídle. 
Další změna v souvislosti s jídlem je pravidelnost.
Zjstila jsem, že se mi funguje mnohem líp, když mám přes den minimálně 3 hlavní jídla a někdy i svačinu/y, než když si dám obrovskou snídani a pak celý den až do večeře hladovým, jak jsem to dřív často dělala. 


Pokud máte problém s pravidelností v jídle, určitě krabičkujte! 
Já tenhle týden obědvala kuřecí prsa s quinou a zeleninou.


Je pro mě důležitý jíst v klidu. 
Nejsem ten tip, co by byl schopnej do sebe rychle něco naházet, jen abych neměla hlad. To se radši nenajím a počkám, až na to ten čas bude. Jídlo je pro mě rituál - potřebuju sedět, v klidu a pohodě si to vychutnat. Proto si často beru snídaně do školy, kde si je sním až během hodiny/o přestávce. Tohle je tvaroh s domácí granolou, banánem, borůvkami a skořicí.


Přestože po ránu miluju sladký, musím říct, že na moje tělo lépe funguje slaný, teda - tuky a bílkoviny. 
Jakmile si dám vajíčka nebo i třeba chleba se sýrem, hlad nemám minimálně další 4-5 hodin, což o mý milovaný kaši říct bohužel nemůžu.
Máte to tak někdo taky?



Chlebík s vajíčkem, slaninou a dýňovým pestem z Cobry. <3 Asi ne to nejdravější, co jsem tenhle týden měla, ale na brunch ideální. Hlad nebyl do večeře.

Je fakt, že vzhledem k tomu, že prvních několik dní nového roku jsem strávila v Praze dělala jsem přesně opak toho jíst pravidelně.  
Vždycky, když cestuju mám s tímhle "nejezením" problém. 
Díky bohu, že má Praha tolik DOKONALÝCH míst se zdravým jídlem, takže jsem do sebe vždycky aspoň ty 2 velký hlavní jídla dostala.
Ale rozhodně to neni něco, co doporučuju - musim se už konečně naučit nosit sebou svačiny. :D
Jakmile jsem se vrátila do Linze a do školy, zase jsem začala všechno trackovat a jíst pravidelně, většinou 4x denně a víte co? 
Stačilo pár dní a cítím se naprosto úžasně. Nemám chuť na nezdravý blbosti, jídlo mě baví a už teď na sobě cítím především psychický výsledky.


Coffee Room je v Praze moje nejoblíbenější místo na snídaně. Nejvíc miluju banánovej chleba s burákovým máslem a banánem, panebože.
Hrozně bych chtěla konečně zkusit něco nového, když tohle je tak dobrý, že to prostě nejde! :D Chodíte sem někdo taky? Co si dáváte vy?



Bircher müsli z Kavárna, co hledá jméno. 
Pro mě mnohem větší wow než jejich známý vejce benedikt, který né, že by nebyly dobrý, ale lepší jsem měla v mnoha jiných bruncharnách. Každopádně, tohle opravdu doporučuju! Né jen, že je to fakt ideální mix mezi ovesnou kaší a granolou, ale navíc vás to zasytí na dalších několik hodin.



Na druhou stranu, falafel bowl z Puzzle Salads mě strašně zklamala a jen jsem se utvrdila, že moje láska k salátům z Delmartu - když jsem v Praze, neobědvám/večeřím v podstatě jinde - je vážně oprávněná. :D 
Ne jenom, že neměli asi tak polovinu věcí, co tam byla napsaná (včetně tahini dresinku), ale celkově mi po tom salátu nebylo úplně dobře. Takže příště asi zůstanu u starýho dobrýho Delmartu. 


Co se týče cvičení, jestli mě sledujete na instagramu, asi jste si všimli, že cvičím momentálně podle ebooku od Peti Elblový. Potřebovala jsem nutně změnu a inspiraci, abych si opět našla styl cviků, co mi vyhovuje a Peťa je někdo, koho sleduju už od jejích úplných začátků. Už několikrát mi pomohla a inspirovala mě a proto jsem děsně ráda, že jsem jí mohla podpořit a koupit si ebook právě u ní.


Musim říct, že mi ebook dává pořádně zabrat. 
Naprostá většina workoutů je totiž hodně o používání celého těla a tak někdo jako já, která celej život v 90% cvičila jen nohy, zadek a břicho opravdu hodně trpí.
 V dobrym slova smyslu. Přestože jsem ale teprve u druhýho týdne, už cítím změny ve fyzičce a síle. 
Cvik, který jsem před pár dny neudělala ani 10x v kuse teď zvládnu 20x bez zastavení a i během cvičení si dávám míň pauz. 
Přestože je ebook udělanej tak, aby se dal v pohodě cvičit i doma, já ho cvičím ve fitku z jednoho prostého důvodu - jinak se nedonutím. Vždycky, když se ke cvičení po delší neaktivitě vracím, potřebuju trochu větší motivaci, abych skutečně vydržela a tu doma prostě nemám
Navíc, před každým tréninkem se rozehřívám 15-30 minutovým kardiem a na to teďka venku, v těch -5 stupních fakt nejsou ideální podmínky.


Mimo cvičení podle ebooku se taky snažím hodně hýbat přes den. 
Moje nový fitness hodinky mi to usnadňují díky počítadlu kroků, což mě upřímně strašně motivuje. Taky miluju chodit na procházky bez mobilu, takže je super, že i když ho nechám doma, pořád vím, kolik jsem ušla.
Upřímně už se opravdu nemůžu dočkat až přestane mrznout a já budu moct zase začít běhat, protože to mi chybí, asi ze všeho nejvíc.

Uplynul první týden a já vážně cítím změny.
Když se podívám do zrcadla, zatím žádný velký změny nevidím - možná ploší břicho, ale tím to končí. Což je, po jednom týdnu - úplně normální, prosím vás. 
Pořádně se mi pročistila pleť se kterou jsem o Vánocích docela bojovala a taky - tohle je trochu TMI, pardon - se mi hodně srovnalo trávení. 
Cítím se spokojenější, zdravější a věřím, že jsem konečně na správné cestě.

Jak to máte takhle na novej rok vy? :) Rozhodli jste se taky trochu zapracovat na vašem zdraví? Jak?
S láskou, V.



Share:

středa 9. ledna 2019

E1: 2019: Moje cíle a předsevzetí + TIPY jak je skutečně dodržet! | The Coffee-chic Podcast

Call me cliché queen, ale 2019 bude rok splněných snů!
Jak to vím? Uplynulo teprve 7 dní a já už si jeden, neuvěřitelně velkej splnila.
Mít svůj vlastní podcast bylo mým snem v podstatě od doby, kdy jsem loni v zimě objevila jejich kouzlo.
Poslouchání holek, se stejným příběhem nebo se zážitky, co mě dokázali motivovat, nevzdávat se a jít dál, mě vytáhlo z těch nejhorších momentů v mém životě. 
Od té doby podcasty poslouchám non-stop - když vařím, uklízím, jdu, jedu, běhám, cvičím. Stalo se to součástí mojí denní rutiny a já bych se bez nich cítila hrozně sama.  Naučila jsem se díky nim tolik a staly se takovou pomocnou rukou, ukazatelem, který mi řekl kudy jít, když jsem se cítila nejvíc ztracená. 
Myslím  si, že už jsem to dost okecala na mém instagramu u posledního postu, takže už vás tady na blogu nebudu přehlcovat tím, jak jsem šťastná a ready na to take over the podcast world, haha, ale vrhnu se rovnou k první epizodě! 


E1: 2019: Moje cíle a předsevzetí + TIPY jak je skutečně dodržet! 

Nový rok 2019 je konečně tady a jak už to tak většinou bývá, pojí se k němu i předsevzetí a stanovení si cílů na nadcházejících 12 měsíců. Asi neexistuje nic, co bych měla radši než nové začátky a proto je právě tohle období plné motivace a nadšení jedno z mých nejoblíbenějších!
V dnešní, první epizodě vám povím:
  • jaký je můj názor na nový rok a s ním spjatý stereotyp novoročních předsevzetích
  • jaký je rozdíl mezi "cílem" a "předsevzetím"
  • čeho bych chtěla letos dosáhnout já
  • tipy na to, jak si vaše cíle a předsevzetí sepsat a skutečně je pak dodržet
  • co dělat, když věci nejdou podle plánu
2019 bude rok splněných snů, to vím - tahle epizoda je začátkem plnění si toho mého.
Tak GO FOR IT!


Share:

pondělí 7. ledna 2019

Jak na novej.....| Moje novoroční předsevzetí 2019

Jak na novej, tak po celej?
Sedím v jedný vinohradský kavárně, totálně rozlámaná z ranního cvičení, usrkávám zelenej čaj a nenápadně koukám do talíře paní vedle mě, co si spokojeně pochutnává na koláči větším než moje hlava a zapíjí to nějakým ultra-fancy kafetem s obrázkem, který z toho už nedělá pití, ale umění, co je škoda pít. 
Ta na novoroční předsevzetí asi nehraje.
Pamatuju si, jak jsem tady před rokem seděla poprvý. Taky pila ten kousek umění, pomalu si vychutnávala ten nejvíc instagramable toust s avokádem a říkala si, jak mě to tu hrozně baví. 
Sama v kavárně, obklopená cizíma lidma, v milionovém (už je to přes milion, tak buďme schovívaví) městě, kde nikoho neznám a přesto jsem si připadala, že jsem doma. Že mi tady rozumí. Že už nejsem sama. Ta divná. 
Viděla jsem se, jak tu v roce 2019 zase sedím a doufala jsem v jediný - že pořád dělám to, co mě naplňuje a jsem šťastná.







Nový roky mám hrozně ráda.
Vlastně, mám ráda všechny nový začátky...to, jak je člověk namotivovanej, plnej entuziasmu a nadšení. Jak se cítí nezastavitelný, neporažitelný.
Miluju, když můžu začít znova s čistým štítem a s vidinou nějaké vysněné budoucnosti. 
Když jsem se o tématu Nových roků a celkově, stanovování si neustále nějakých cílů mluvila s mojí kamarádkou, řekla mi, že si nemyslí, že je to úplně dobrý. Že na novoroční předsevzetí nevěří a že si myslí, že to člověka akorát demotivuje a deptá, když se snaží o něco, čeho ve finále většinou ani nedosáhne. 
Chápu, co tím chtěla říct, ale řešení tohohle problému je podle mě celé o vašem mindsetu. 
Jestli si stanovíte nějaký materialistický cíl, s tou myšlenkou, že pokud tý jedný věci nedosáhnete, naprosto jste selhali, jste hříčka přírody, omyl Vesmíru a měli byste se asi rovnou zabít - jasně, to se pak asi nebudete cejtit nejlíp, když se vám to nepovede. 
A let me tell you something - nejspíš se to nepovede.
Vkročit do Novýho roku s papírem plným milionu předsevzetí a s přesvědčením, že jakmile je všechny nedoržim bude to naprd rok neni dobrej nápad.
 Já to tak dělala každoročně a letošní rok nebyl výjimkou. Musela jsem se zastavit, profackovat se za myšlenku, že za nic nestojím a podívat se zpátky do minulosti na to, co se vlastně stalo. 
A víte, co mi došlo? Že novoroční cíle a předsevzetí jsou vlastně docela blbost. 


Takhle, nechte mě se teda vyjádřit přesněji. 
Jsou BLBOST pokud si je vybíráte s tím, že je NUTNĚ musíte splnit a dodržet. Pokud si nedáte absolutně žádnej prostor pro váš osobní rozvoj - I mean, já jsem úplně jinej člověk, než před 6 měsíci a to ne jen proto, že mám delší vlasy a pár kilo navíc. Mění se mi priority, sny, nebaví mě ty samý věci jako předtím. Tak sakra - jak mám mít ty samý novoroční předsevzetí po celých 365 dní? Jak mám chtít dosáhnout pořád těch samých cílů? Když se podívám na své cíle a předsevzetí pro rok 2018, ironicky se tomu směju.
Kdybych se příšerně upnula na ten papír a neuznala žádnej jinej úspěch, než za ten, co jsem si tam tehdy napsala  tak by to byl hodně hodně hodně blbej rok. Možná proto jsem prvního strávila v posteli s depresí a Netflixem.

ALE stačilo mi pár ohlídnutí zpátky a zjistila jsem, že tak tomu vůbec nebylo.
Že přestože jsem za těch 12 měsíců dosáhla sotva poloviny z toho, co "bylo v plánu", 2018 byl sakra skvělej a úspěšnej rok.
A to, že udělat těch 20 kliků pro mě v květnu už nebylo podstatný neznamená, že jsem selhala. Znamená to jen, že jsem člověk. Měnim se, rostu, přehodnocuju a proto ani moje předsevzetí/cíle v novém roce nebudou pořád stejný.

Je to hrozný klišé, ale - ta cesta je důležitější než finální destinace. Je to to, kde budete trávit většinu času a co vás musí naplňovat nejvíc. Je krásný mít nějakou vizi a pokud chcete dosáhnout čehokoliv je to podle mě i klíčový.
Každopádně, stejně tak je důležitý dávat si prostor na změny a třeba i selhání. I když se budete muset vrátit o pár metrů nebo i kilometrů zpátky - neznamená to, že jste selhali. Asi jste se jen vydali špatnou cestou. 
Ještěže tu máme tu infrastrukturu tak rozmanitou! :D

Proto si moje cíle a předsevzetí na rok 2019 stanovuju s otevřenou hlavou a klidem v duši (lol). Vím, že to co chci teď, za pár měsíců už nejspíš chtít nebudu.
Nejvíc ze všeho teď chci ten koláč co má ta pani nadrobenej okolo pusy, sakra.
Tuším, kde bych asi chtěla sedět v lednu 2020 a jestli je to zase v nějaký vinohradský kavárně nebo někde úplně na druhym konci světa si nechám zatím pro sebe. 
Ale vidina toho, kde bych chtěla být, jak bych chtěla vypadat a hlavně, jak bych se chtěla cítit mi opravdu pomohla k tomu, stanovit si ty letošní cíle a předsevzetí....takže, here they are:

P.S. O postupu toho, jak si já cíle a předsevzetí stanovuju jsem psala článek už loni a postupuju vlastně úplně stejně. Takže pokud si vůbec nevíte rady, jukněte sem!

MOJE CÍLE PRO ROK 2019:


Zdraví & Fitness

- cítit se dobře fyzicky i psychicky
Ve výše zmiňovaném článku píšu, že je důležité stanovovat si cíle, co jsou "uchopitelné".
Snadno měřitelné a nejsou příliš neurčité. ALE věřím, že tady existuje jedna velká výjimka a tou je právě zdraví a fitness. Nemyslim si že je dobrý stanovovat si cíle jako "zhubnu x kg" nebo "uběhnu x km".
Každý to nejspíš bereme jinak, ale pro mě tohle nikdy nefungovalo - přestože jsem mého cíle nakonec dosáhla, nebyla jsem šťastná. Cvičila jsem a jedla zdravě hodně extrémně jen abych dosáhla toho čísla na váze a úplně jsem si zdravý životní styl přestala uživat a pak, když jsem přece jen toho čísla dosáhla, byla jsem spíš nešťastná než šťastná. A to už bych se zas vracela k té změně přemýšlení, o které jsem dnes už psala. U vašeho zdraví je podle mě mnohem duležitější zacílit na to, abyste byli šťastní a spokojení než na číslo na váze nebo počet tréninků týdně. 

- udělat si ze cvičení a zdravého jídla lifestyle
 Brát to už konečně jako opravdovou součást mě. Zjistila jsem, že největší problém byl vždycky u mého mindsetu. Přestože jsem si i za loňský rok prošla obdobími, kdy mě tenhle lifestyle bavil, byl v balancu a já si užívala, nikdy to netrvalo dýl něž několik měsíců. Letos se chci ale po celých 12 měsíců soustředit na to, že dát si salát místo pizzy se nedělá jen "když se hubne" a že jít si zaběhat není vždycky jen za trest.


- jíst méně masa a živočišných výrobků
Vegan ze mě bohužel, asi nikdy nebude. Moc se mi líbí ta myšlenka a šíleně obdivuju lidi, co to dokážou - já ale zkrátka vážně miluju chuť masa a sem tam si ten burger, žebírka nebo tatarák dát prostě chci. 
Nicméně, můj cíl pro letošní rok je to co nejvíc omezit. Upřímně i teď jím během týdne maximálně tuňáka, uzeného lososa a sem tam nějaký to kuře, protože nesnáším maso tepelně upravovat, nicméně ráda bych ho omezila a takhle a konečně přišla na chuť tempehu a tofu.
(Btw. Tempeh jsem měla poprvé po asi milionu letech včera ve Forkys a už si ho běžím koupit! :D)
Co se týče jogurtů, mléka a vajec - tam už to bude trochu složitější. Jogurty si kupuju normálně, protože pardon ale dávat 4 eura za kokosovej jogurt, kterej jim každej den si opravdu dovolit nemůžu. Mléko piju rostlinné už několik let a zas tak moc vajíčková nejsem, takže jejich omezení snad taky zvládnu!
Jdete do toho někdo se mnou?

-jídlo není řešení
Mám pocit, že na světě jsou jen dva druhy lidí. Stresoví jedlíci a ti, co v období velkého nátlaku a nervů jíst přestanou. Já jsem bohužel 100% ten první tip. Jakmile se mi stane něco špatného všechno vždycky řeším přejedením se.
Včera jsem se o tom bavila s mojí kamarádkou a došlo mi že je to taková moje náplast.
Radši se přejím, bude mi špatně a já se pak budu vypořádávat s pocitem vinny a bolesti břicha, než abych čelila skutečnému problému.
Moje předsevzetí pro tenhle rok je najít si jiné řešení problémů, které tak moc negativně neovlivní všechny ostatní oblasti mojeho života.




Finance

 - být finančně soběstačná
Tady tohle je big one. Letos mi bude 18 a já jsem byla doteď, až na pár menších, zbytečných výdajů, v kompletní finanční péči mých rodičů. Platí mi jídlo, nájem, elektriku i naprostou většinu výdajů za cestování, oblečení apod. Vzhledem k tomu, že se letos chystám odstěhovat a zkusit si nějakou dobu pracovat, je mým cílem a předsevzetím být natolik finančně soběstačná, abych utáhla všechny tyhle výdaje úplně sama.


Kariéra

- přestat kašlat na školu a začít se na ní opravdu soustředit
Zbývá mi posledních pár měsíců - 5! - školy a já už jí prostě opravdu musím začít prioritizovat, jestli odtamtuď chci vypadnout. Poslední půl rok jsem byla opravdu příšernej student - promiň tati, jestli tohle čteš - a to už musí vážně přestat!

- dokončit IB s 26 body
Cílovku 38 bodů, co jsem měla loni jsem výrazně snížila, haha. :D Škola nebo spíš výsledky v ní už pro mě nejsou nejpodstatnější a jediný, co si opravdu přeju je IB dokončit.


- udělat si z youtube, blogu a podcastu full time job
Je mi jasný, že hodně z vás si teď bude klepat na čelo a já to naprosto chápu.
 Přijde mi šílený, že jsem tohle vůbec napsala a vyslovila nahlas.
 Dva roky zpátky jsem se styděla říct, že moje vysněná práce je "blogerka". Před rokem, když se mě spolužačka zeptala jestli bych chtěla někdy podcastovat, začala jsem se smát s tím, že určitě ne.
Lidi se mění.
Tenhle bod je spíš takovej můj sen než cíl a jak už jsem psala nahoře - pokud to nevyjde nebo se mi za pár měsíců zase změní priority, bude to v pořádku.
 Momentálně se ale culím při představě toho, že bych mohla celý dny jen tvořit a přitom nemít strach z toho, že nemám na nájem nebo že se neučím do školy.

Osobní rozvoj 

- číst více knížek
Čtení knížek naprosto miluju. Bohužel, stejně jako se cvičením, jakmile z toho jednou vypadnu, těžko se mi vrací zpátky. Dala jsem si na letos cíl přečíst 20 knížek a věřím, že jakmile skončí maturita, mám to do tejdne.
Ne to zas ne, takovej šprťák nejsem.:D Ale za loňský rok jsem jich 20 přečetla a ani to nebylo moje přesevzetí nebo cíl, takže z tohohle bodu takový strach nemám.

- ORGANIZOVAT
Ehm. Jestli je něco v čem se mám vážně co zlepšovat, je to organizace. Chci se naučit plánovat si jak content, tak život efektivněji abych nechodila konstatně pozdě, stíhala dealiny a neustále věci neposouvala.

- pravidelná yoga
Yogu miluju hlavně pro psychický účinky, který na mě má než pro ty fyzický. Vím, že když jí cvičím pravidelně, cítím se stokrát víc "in tune" se sebou samou. Ukazuje mi, co všechno moje tělo dokáže, když se o něj starám a upřímně, jakmile yogu cvičím pravidelně aspoň měsíc vždycky se mi radikálně změní vnímání sebe samé k lepšímu.

- journaling 
Zjistila jsem, že psaní si takovýho deníku mých pocitů a myšlenek, toho když mě něco trápí mi neuvěřitelně pomáhá. Stejně jako svěřování se s tím někomu jinému, jakmile si problém napíšu na papír, uvědomím si většinou jak moc je malicherný a spadne mi tak extrémně velký kámen ze zad. Mimo to bych si taky chtěla začít vést deník vděčnosti.

-být víc mindful
Jednou jsem se na youtube dívala na nějaké video, kde slečna říkala jak moc jí meditace pomohla ve studiu a že by si přála, aby to dělala už na střední. Od tý doby se o naučení se meditovat pokouším pořád. Mým předsevzetím je začít alespoň na 30 minutách týdně a postupně z toho udělat denní praxi.

- naučit se víc o law of attraction, tarotu, krystalech a měsíčních fázích
Letos jsem až příliš často narážela na lidi, který se o jednu z těhlech "čarodějnických" věcí zajímali a mě to začalo hrozně fascinovat! Ráda bych se o tom dozvěděla víc, přečetla knížky a implementovala tyhle "praktiky" (lol) do svého života.




Zážitky 

- procestovat Rakousko
Letos, když konečně budu mít řidičák (snad:D) bych moc ráda vzala auto, pár kamarádů a vyrazila na road trip po rakouských jezerech.

- podívat se do Ameriky
Mým snem vždycky bylo a je podívat se do San Francisca, každopádně pokud by to nebylo tam, neuvěřitelně moc bych chtěla zpátky do New Yorku.

- podívat se do Paříže
V Paříži jsem nebyla několik let a ráda bych jí znovu navštívila.

- podívat se do Londýna
Hihi, upřímně? V Londýně už jsem taky byla, ale v té době jsem ještě tolik neřešila jídlo a tak jsem nevyzkoušela žádnou cool restauraci, kterých je právě tam asi tak půl milionu. :D Takže to se musí napravit!



- jet s rodiči k moři
No, vzhledem k předchozím několika bodům si myslim, že budu ráda, když mi zbyde aspoň na Mácháč, ale chtěla bych letos zase na nějakou rodinnou dovču a je mi upřímně úplně jedno kam. Takový to klasický, válení šunek u moře, celodenní čtení a pohoda.

- nechat se tetovat
Tyjo, snad tohle táta fakt nečte....
Tetování se mi vždycky líbily a vždycky bylo mým snem jedno mít. Nějaký malinký, skoro neviditelný a s hlubokym významem. Tyhle 3 roky mojeho života byly neskutečně zlomový a já bych je ráda měla vytetovaný. Ještě nevím jaký symbol a kde, ale věřím, že ten nápad přijde, až to nebudu čekat.
Taaaaak jo! Tohle by byl můj názor na novoroční předsevzetí a ty moje, pro rok 2019. Dejte mi vědět, jestli třeba máte nějaký stejný nebo naopak, úplně odlišný. Jak nové roky vnímáte vy?

S láskou, V. 


Share:

sobota 29. prosince 2018

Letos (p)o Vánocích

Včera jsem na instagramu narazila na příspěvek od jedný mý oblíbený stránky plný sarkastických citátů, vtipů a hlášek , ve kterém stálo:
 "Je to období mezi Vánoci a Novým rokem. Nikdo neví, jaký je den. Čas vlastně neexistuje. Můžeme začít pít v 10 dopoledne? Proč ne. Existence je jen jeden velký zmatek." 

Musela jsem se začít nahlas smát, protože jsem dlouho nenarazila na žádný podobný "meme", co by lépe vystihoval moje momentální pocity. 
Kdo jsem? Co jsem? Jak se cítím? Mám hlad? Ne? Ano? Co vlastně od života chci? Chci já vůbec něco?
Myslím si, že kdybych si teď začala psát deník, kterej by za několik desítek let objevili moji potomci, stoprocentně by ho mohli vydat jako nějakej existenciální masterpiece, kterej by předčil i Čekání na Godota nebo Cizince.
Kam se na moje momentální existencionalistický myšlenky hrabe takovej Albert Camus.
Co je to vůbec život?


No. Takže takhle nějak se teď po Vánocích mám. 
Vůbec se necítím odpočatě. Naopak, jsem restless jako nikdy předtím. Absolutně se necítím ve svý kůži a kdybych mohla tak z ní vyskočím a uteču někam do pryč, hledat si jinou. Jakože vážně, můžete mi někdo vysvětlit - jak se v dněšní době, na přelomu roku 2018 vůbec SKUTEČNĚ odpočívá? 
Já už to totiž asi neumím. Mám pocit, že pokud si chci skutečně odpočinout, budu si nejspíš muset nechat píchnout eutanázii a odebrat se do rakve k věčnýmu spánku. 
Jak mi jinak vysvětlíte fakt, že mi moje nový supercool fitness hodinky ukazujou, že spím denně pomalu 10 hodin, mám "lepší spánek než 85% uživatelů" a přesto se každý ráno probouzím jako zombík, vyšťavená a lačná po krvi, nebo aspoň dobrym espressu, čímkoliv, co mi dodá energii na to se třeba odvalit do koupelny a vyčistit si zuby. 
Když pominu i mojí neschopnost se normálně vyspat, další věc, ve který jsem vážně příšerná je schopnost psychickýho odpočinku. Jakože to se dělá jak prosím pěkně?
Je vůbec dneska možný vypnout a nemyslet na to,co: musím, měla bych, bylo by dobrý, abych udělala a nebo v případě instagramu, cejtit se hrozně protože Pepa nebo Pepina od vedle už byli na crossfitu a józe, vyvenčit buldočky a ještě si zašli na brunch? 



Tohle jsou moje myšlenky v průběhu téhle povánoční, týdenní existenciální krize, kdy je čas pouhou iluzí a na ničem vlastně nezáleží. 
Článek úplně bez pointy, ale měla jsem náladu psát. Zažíváte taky po Vánocích a před Novým rokem podobnou existencionální krizi, kdy vůbec nevíte kdo a čí jste? :D
S láskou, V.

Share:

sobota 15. prosince 2018

Tipy na Vánoční dárky | For her

Vím, že už je polovina prosince, ale stejně jako všechno v životě, i dárky řeším na poslední chvilku. No.
Nevim, jestli se někdy změním. Každopádně, pokud jste na tom podobně jako já, moc doufám, že vám dnešní článek pomůže. 
Koláže jsou udělaný pro různý tipy holek - bárbínky, kuchařky nebo třeba #girlbosses, který milujou plánování a tvrdou práci. Snad v nich každej najdete nějakou svojí kamarádku, ségru mamku - kohokoliv, komu byste chtěli na Vánoce udělat radost!


"All you need is love"



Just chill



Polštář / Svíčky / Čaje / Župan / Maska na spaní / Sladkosti / Pyžamo / Knížka / Netflix / Cinestar club card / Bačkorky

Legally Blond


Set šála a čepice / Hodinky / Náhrdelník / Spodní prádlo / Kosmetická taštička / Sluneční brýle / Voňavka / Kulma na vlasy / Obličejové masky / FOREO / LUSH bomba do koupele / NYX rtěnky / ESSIE lak / Vstupenka na Fashion Week / ZARA card

Kuchařka


Tousovač/Mixér / RECIPES book / Kuchařka - Cat&Cook / MyCookingDiary / Dárkový poukaz na lekce vaření / Frymburská domácí marmeláda / Zástěrka / Šampaňské nebo víno

#girlbossbabe



Doufám, že jsem vás tímhle článkem trochu inspirovala a dejte mi vědět, jestli jste třeba některý z dárků někomu pořídili nebo jaký další nápady máte!
S láskou, V.

Share:

čtvrtek 13. prosince 2018

Tipy na vánoční náladu | Video

Mám pocit, že lidstvo se rozděluje přesně na dvě poloviny - lidé, co nenávidí Vánoce a ti, co je milují. 
Jak jste si asi mohli už všimnout, já jsem rozhodně ten druhý tip. 
Vánoce bych fakt mohla slavit 365 dní v roce  a jsem strašně šťastná a nešťastná zárověň, že už nám zbývá jenom 11 dní do Štědrého dne. Tak pojďmě z těch 264 hodin vytřískat co nejvíc.
 V novém videu se s vámi podělím o několik mých tipů na to, jak se dostat do vánoční nálady! 
Neslibuju, že hned budete od rána do večera nosit vánoční svetry a sobí uši jako já, ALE podle mě se vám minimálně nebude chtít zvracet pokaždý, když uslyšíte vánoční koledu. :D 
Tak si ho užijte!




S láskou, V.

Share:
Blog Design Created by pipdig