Big This Week

Recent Posts

pondělí 16. července 2018

15 minut cvičení na zadek a nohy | VIDEO

Už dlouho jsem chtěla natočit nějaký cvičící video. Ne jenom kvůli tomu, že mi neustále chodí dotazy na to co a jak cvičím, ale i proto, že sama podle podobných cvičím a vlastně jsem se z nich naučila úplně všechno, co o cvičení vím.
Tohle bych asi měla napsat.
O cvičení toho moc nevim. :D
Nebo takhle, vím toho podle mě už hooodně - ale všechno jsem se naučila stylem pokus omyl a pár let zkušeností. Nemám žádný trenérský certifikát, ani nic podobného. To jen takový menší disclaimer.



Tenhle konkrétní workout cvičím už pár týdnů a strašně jsem si ho zamilovala! Super na něm je, že ho můžete dělat úplně všude - potřebujete na něj jenom židli a pokud je i to problém, můžete cviky s ní nahradit jinýma. 
Můžete ho zintenzivnit přidáním záváží nebo si ho párkrát zopakovat. 
Doporučuju ho cvičit 3x týdně pro maximální efekt.
No a teď už teda na to cvíčo ne?!




LEGS WORKOUT

2-3 rounds, 30s work/10 s rest

-jumping squats
-sumo squats
-burpees
-squats with kicks
-lunges (one leg up)
-step up lunges
-side lunges (one leg up)
-in and out jump squats
-leg raises
-jump lunges
-dead lifts

BUTT WORKOUT

2-3 rounds, 30s work, no rest

-donkey kicks
-firehydrants
-in and out leg raises
-tik tak leg raise
-bridge
-in and out bridge pulses

Tak doufám, že si cvíčo užijete a pokud se po něm vyfotíte, nezapomeňte mě označit a tagovat #aprésfit!
S láskou, V.


Share:

čtvrtek 12. července 2018

První letní dny | VLOG | VIDEO

Poslední školní týden před prázdninama byl plný jídla, sluníčka a radosti! 
Dny jsem trávila s kamarády a dokonce za mnou přijela na návštěvu i moje mladší ségra. No, jak jsme si celý ty dny společně užily se můžete podívat ve vlogu! 

                                              

                                                                            S láskou, V.
           

Share:

Jak jsem se (ne)přestala bát

Už od mala mám hrozně velkou fantazii. 
Vždycky jsem byla přesně tím dítětem, co věří ve všemožný nadpřirozený bytosti, ve veškerý záhady Vesmíru a co nikdy nebude tak úplně schopný vstřebat fakt, že Ježíšek neni.
(Teda prý neni..)
Vždycky jsem měla milion snů a nikdy mě ani nenapadlo, že by se mi některý z nich nemohl splnit.
Chtěla jsem být zpěvačkou, tanečnicí, tenistkou nebo dokonce i módní návrhářkou.
Co na tom, že neumím zpívat, tancovat, při backhandu mi raketa vypadne z ruky a nejsem schopná namalovat ani rovnou čáru.
Nic pro mě nikdy nebylo nemožný. 

To nějak půjde.
To se vyřeší.
To zvládnu.



Jsem si jistá, že za tuhle mojí vlastnost můžou tak trochu i moje rodiče, který mi nikdy, nikdy, nikdy neřekli, že na něco nemám
Ať už si mysleli cokoliv, vždycky mě nechali jít si za svým, i když jim to třeba připadalo sebevíc šílený a zdánlivě nereálný.
Když jsem za nima ve 14 přišla s tím, že se chci za rok odstěhovat do zahraničí, nezakázali mi to ani se mi nevysmáli do obličeje. Nepředhazovali mi, jak je to nebezpečný, jak se mi bude stýskat a jak těžký bude tu školu zvládat, přestože všechny tyhle věci věděli moc dobře.

Ne, místo toho mě na 100% podporovali v tom, co jsem chtěla. Připravili mě na to, že tenhle krok nebude úplně lehkej, samej jednorožec a duha, ale místo toho, aby mě zastrašovali popisem veškerých překážek, co by mě mohli potkat, ukázali mi jak se soustředit na všechny ty pozitivní stránky a možnosti, který mi tahle zkušenost přinese. 

Naučili mě sundat a očistit ty špinavý brýle, kterýma všichni na tehnle svět koukáme a skrz něž většinou vidíme jenom chyby, nedostatky a nemožnosti. 
Vidíme jenom to, co by se mohlo pokazit a zastavuje nás fakt, že máme příliš slabý dioptrie na to, abychom viděli do dálky. 
Nevidíme následky, který budou naše kroky mít a to nás děsí tak moc, že je radši ani neděláme a zůstáváme stát na místě, v bezpečí. 
Většinou radši zvolíme možnost toho zůstat bez hnutí, než abysme riskli zakopnutí. 
Fakt, že postavit se zpátky na nohy je skoro vždycky možnej, úplně přehlížíme.

Často mi chodí komentáře a zprávy, ve kterých mi píšete, jak mi zavídíte - v dobrým slova smyslu. Jak byste si přáli žít v cizině, cestovat, jak byste taky chtěli blogovat a dělat to a tamto, ale že máte strach.

Nebudu nikomu rozumět.
Lidi se mi budou smát.
Budu na všechno sám. 



Všechny tyhle (a další) obavy, který lidi zastavujou od toho, aby si šli za svými sny. 
Tyhle paralizující myšlenky, který nás ochromují na tolik, že nejsme schopní vnímat ty úžasný věci, co by se mohly stát, ale hlava nám praská ve švech z  přebytku těhlech hloupých obav. 
Přestože jsem na začátku psala, že jsem vždycky byla snílek a že mi nikdy nic nepřipadalo nemožný, bohužel jsem se ani já nenarodila beze strachu
Jasně, že jsem se bála. 
A bojím se i teď. 
Vlastně se teď, čím jsem starší bojím víc a víc. Strach se stal součástí mojeho života.
 Ale už vím, že strach je jenom přirozená lidská reakce a že je naše povinnost nenechat se jím ovládat. 
Vždycky, když máte v životě podstoupit něco neznámého a nečekáného vyvolá to ve vás 2 základní reakce - strach a vzrušení. Takový to natěšení. 
Trik je v tom, soustředit se jenom na to a nechat strach bejt strachem. 
O něj přece nikdo nestojí.

Nevěřila bych, že ten pouhej rok a půl v Rakousku toho u mě změní tolik.
Žezmění tolik.
Kdybych se tehdy nesoustředila na tu podporu ze strany rodičů, ale poslouchala strašení a pesimistický kecy některých mých kamarádů a bývalýho přítele, nikdy bych tu dneska neseděla a nepsala tenhle článek.
Nejela bych teď v autobuse z Prahy, s novým sestřihem, obrovskou životní příležitostí a radostí z toho, že si už skutečně plním jeden ze svých snů.
Nestála bych teď před dveřma do další životní etapy, který mě neskutečně, ale opravdu neskutečně děsí.
Neotvírala bych ty dveře a nevrhala se střemhlav rovnou do nich, s ušima zacpanýma, abych neslyšela všechny ty hlasy, co mi tvrdí, že na to nemám, s brýlema vyčištěnýma od veškerých obav a pochybností. 

Ne.



Kdybych nechala strach ovládnout tohle moje rozhodnutí, nejspíš bych teďka byla doma na gauči a snila. Snila bych o tom, co by kdyby. 
Co by bylo, kdybych se tehdy nebála?
Ale odpověď bych na to nikdy nedostala. Protože některý životní příležitosti přijdou jen jednou a my jsme ti jediní, co můžou najít odpověď.
 Jestli vám teď něco můžu s čistým svědomím odpřísáhnout, tak je to to, že vždycky je lepší něco zkusit, zakopnout, třeba se i přizabít, ale pak se zase zvednout a jít dál. Jestli máte pocit, že je vám nejhůř, tak je logický, že už může bejt jen líp.

A jak říká můj táta - když nejde o život, tak jde o hovno.



Abych tenhle dlouhatánckej článek nějak uzavřela.
Nebojte se jít si za svými sny - bože, můžu sem napsat ještě větší klišé?! 
Pokud ve vás něco vyvolává strach a vzrušení zároveň, je to jasnej signál toho, že je to worth fighting for. 
Je přirozený mít strach, ale už je jenom na vás, jak s ním naložíte. Můžete ho nechat ovládat vaše rozhodnutí nebo ho můžete ignorovat a soustředit se jenom na tu radost a natěšení, co cítíte. 
Jako otravnej hlas vašich sourozenců, když spolu jedete v autě a zrovna hrají vaší oblíbenou písničku. 
Náš svět funguje tak kouzelně, že pokud se opravdu soustředíte jenom na to co chcete slyšet, bude to vážně to jediný, co uslyšíte.
Stejně to funguje i se strachem. Můžete se na něj soustředit, poslouchat ho a nehnout se tak z místa. Nebo ho můžete ignorovat a soustředit se jen na tu radost a natěšení, který vám myšlenka na tu věc, kterou se tolik bojíte udělat, přináší.


What am I wearing:
Top: Zara
Jeans: Zara
Bag: Pimkie
Shoes: H&M
Watch: CLUSE
Earrings: Mango




Je pro vás strach tou největší překážkou, kterou vám nejde překročit? Která vám neustále znemožňuje začít dělat to, co vás nejvíc naplňuje?

S láskou, V.
Share:

středa 4. července 2018

Co jsem dnes jedla I. | VIDEO

Video "co jsem dnes jedla"  jsem chtěla natočit už hrozně dlouho.
Sama totiž miluju se dívat na to, co jiní lidé jí. :)
Není ten dnešní svět fakt zvrácenej?! :D
Ale co! Konečně jsem video natočila a i když, jako na potvoru jsem ten den zrovna vůbec neměla hlad, jsem ho vydala! Napiště mi jestli byste chtěli další what I eat in a day a taky, jestli by vás třeba bavili nějaký týdenní food články na blogu. Vím, že jsem to tu teďka trochu zanedbávala, ale s příchodem prázdnin se zas do blogování pořádně pustím. 
A už se nemůžu dočkat.



S láskou, V.


Share:

pátek 29. června 2018

Víkendová ranní rutina | VIDEO

Nevím jak vy, ale já naprosto miluju rutiny
Jsem člověk, kterej potřebuje v určitých životních situacích jistoty a to, že ráno vstanu, přečtu si knížku a až pak se nasnídám a až pak si zacvičím si je třeba jednou z nich.
Jakmile se něco stane - cokoliv - a můj den nezačíná stejně fajn a pohodově jako ten předchozí, jsem z toho celá nesvá a nervózní. 

Zároveň ale miluju ty svoje rutiny, zažitý denní vzorce všelijak obměňovat a vylepšovat tak, aby byly v souladu s mojí aktuální životní situací - a YouTube je můj nejoblíbenější zdroj inspirace!
Rozhodla jsem se proto, že taky natočím mojí víkendovou ranní rutinu a upřímně?
 Hrozně mě to bavilo!

Budu proto moc ráda, když mi dáte vědět, jak se vám video líbilo a jestli byste chtěli víc! 
mám totiž rutinu úplně, ale úplně na všechno - od ranní přípravy, přes večerní, až po úklidovou nebo třeba i učící.
No. Víc jich radši jmenovat nebudu, chci abych ještě aspoň trochu budila dojem normálnosti! :D

Jak to máte s rutinama vy?

Jste stejnej puntičkář jako já nebo máte raději spontánnost?




S láskou, V.

Share:

sobota 23. června 2018

Provence 2018 | Photodiary

Já vím, já vím.
Napsat tenhle článek mi tvalo víc než dlouho, vzhledem k tomu, že už je to měsíc, co jsme se z Francie vrátily.
Ale POZOR! Mám hodně dobrou výmluvu.
Prvotní vytíženost ve škole se tak nějak vystřídala s totální tvůrčí krizí, po které znova přišla assignmentová vlna ve škole no a nakonec se tyto dvě katastrofy spojily s nějakými problémky v mym sociálním životě a všechno to vedlo k totálnímu vyhoření - jak psychickýmu, tak i fyzickýmu.
Tenhle článek píšu ležící už druhej den s virózou doteď neschopná ničeho jiného než spánku, zabíjení mozkových buněk koukáním na Kardashianovi a vykrmování se. 
No - toď vše k mému momentálnímu stavu.

Rychle zpátky do Provence, shall we? 
Nebo spíš on y va ?!

Jen si to představte.
Sedíte v opuštěný, starý francouzský kavárně ve vylidněný uličce. 
Slyšíte v dálce to nádherný žblebtání, kterýmu absolutně nerozumíte, ale i tak vám francouzština přijde jako symfonie.
No fakt.
 Kolemjdoucí by klidně mohli říkat "proč na nás ta holka tak blbě čumí" a vy byste si užívali poslouchat je.
Neni tahle  nevědomost nádhera?
Jíte pravej, čerstvej (ještě teplej) croissant - ne žádnej hnusnej polotovar z Paula, popíjíte cappuccino se 100 litry mlíka, který je vším jenom né "rostlinným".
Sluníčko vás pálí do zad a spolu s ním i pohledy rozkošných francouzkých jinochů, co na vás laškovně pokřikují belle mademoiselle.
Ve vzduchu cítíte levandulový mýdlo a štěstí.
Jo, tak takhle přesně jsem si Provence představovala já.
A přesně takhle to NEBYLO.

!ALE!

I když se ze mě nestala ničí petite amie a na kafe v klidu jsme čas neměly snad ani jednou, tak jsem si tenhle holčičí road trip po Francii užila neskutečně. Ostatně, to jste mohli už dááávno vidět v prvním i druhém vlogu.
Dneska vám tu nádheru ukážu trochu jinak - ve fotkách!


Výhled z našeho dokonalého apartmánu v Marseille, kterej nás odrovnal tak, že jsme si neodpustili 2 hodinovej photo shooting a ve finále si odtamtuď pravděpodobně vezeme víc fotek než ze zbytku Provence.


První oběd na pokraji vyhladovění - Ceasar salát. Mňam, byl fakt luxusní!
Předem se omlouvám, ale v tomhle článku vám moc tipů na jídlo nedám. 
Proč?
99% míst jsme neměly vyhlídnutý předem a většinou jsme prostě zašly tam, kde to bylo nejbližší a vypadalo to nejlíp a mě v tu chvíli prostě nenapadlo si jména míst třeba poznamenat (jsem génius) ...takže za to se moc omlouvám.




Západ slunce v Marseille byl prostě <3.



Poprvý v Amorino!



Ve Francii jsem objevila svojí skrytou lásku pro quiche, o kterým jsem byla přesvědčená, že mi nechutná. Teď bych ho jedla pořád!


Trhy jako z pohádky v Aix de Provence.




Tohle místo v centru Aix mě donutilo zastavit se a stát jen tak s otevřenou pusou...
Něco mě tu hrozně upoutalo, asi to ani nedokážu popsat. Ta atmosféra.
Na podobných místech si vždycky přeju moct dostat se zpátky v čase, o několik století zpátky a pozorovat, co se tu asi tak dělo. Jak a jací tu žili lidé? 




Z Aix jsme přejely do snad ještě kouzelnějšího Arles, ubytovaly se a pak si daly pořádně do nosu v jedné španělské restauraci.




Tyhle fotky focené před naším hotelem Pensylvánie (insajd džouk) jsem si zamilovala tak moooc, že vám je sem prostě musím prdnout všechny! :D



Ranní procházka Arles.





Další městečko - Avignon.




Gordes - středověký město, který vypadá, pokud si odmyslíte davy turistů (as always), jakoby se tam čas zastavil v  19. století. A při týhle vyhlídce nám spadla brada!





Slavnej  klášter Sénanque, kterej musí být podle mě, když je zrovna zaplavenej rozkvetlými levandulemi, jedním z divů světa! I když touhle dobou levandule ještě nebyly rozkvetlý, mělo tohle místo dokonalou atmosféru.



Poslední večeře zpátky v Marseille - tuhle restauraci jsem si poznamenala! Bistrot L'Horloge je přímo v centru a můžu ho vážně doporučit! Je to sice trochu dražší, ale na podobnou příležitost naprosto ideální.



Golden hour.


A poslední francouzský ráno společně s VOGUE.


Na letišti jsme se ještě posilnili - já quichem, mamka burgerem, dožunkly s holkama flašku portskýho a nasedly na letadlo zpátky do Práglu!


Au revoir, Francie!

Tenhle holčičí, prodlouženej víkend jsem si užila asi tak na 120%! 
Provence mě totálně okouzlila a příště sem pojedu s mym dokonalym novomanželem na líbanky, v létě, aby mi udělal hezký fotky v levandulových polích!! 8) :D
Ne, teď vážně. 
Pokud plánujete kam v létě na dovču, zkuste se určitě podívat na jih Francie - kromě levandule tu mají i jiný věci. 
Fakt jo.

By jste už někdo v Provence? Kde se vám nejvíce líbilo?

S láskou, V.

Share:
Blog Design Created by pipdig