Big This Week

Recent Posts

pátek 14. června 2019

Random Life Update

Je čtvrtek, jedna hodina odpoledne a já mám v troubě sušenky, uklizený dům, prádlo v sušičce a klid v duši.
Nechápu odkud tahle smířlivá nálada přišla, ale po několika měsících, kdy jsem se necítila sama sebou, hroutila jsem se z každý prkotiny, analyzovala každou setinu mýho života, se konečně cítím úplně bezdůvodně šťastná a vyrovnaná.

Nevyhrála jsem lotynku, nezamilovala se, nezhubla 10 kg ani přes noc nezískala půl milionu sledujících.
Začala jsem zase číst. Objevila jsem lásku k pečení a vaření zdravých dobrot, pomalu se vrátila ke cvičení, začala se naplno věnovat Après-chic, chodit mezi (ty správný)  lidi a starat se o sebe. 
Z mýho života zmizel ten největší vysavač energie, škola, a já se pomalu, ale jistě stávám znovu sama sebou.
Tou Val, kterou možná znáte z videí, podcastů nebo i článků - usměvavou, namotivovanou, plnou energie. Ale přesně takhle jsem se v podstatě od začátku roku necítila a thanks God for the social media, kde se dá všechno špatný krásně vyfiltrovat a sdílet jen to dobrý, protože ten uzlíček neštěstí, kterým jsem byla, byste vidět brečet ve vlozích určitě nechtěli. :D 

Ne nadarmo se ale říká, "it's the little things", když se bavíme o tom, co nás má dělat šťastnými. 
Po maturitě jsem se konečně začala věnovat věcem, co mě dělají mnou. A jsou to opravdu maličkosti, co mě donutili cítit se úplně jako někdo jiný.
Přestala jsem se soustředit na věci, co mě dělají nešťastnou a místo toho, upřela svojí pozornost na to jak je můžu změnit k lepšímu. 
V dnešním článku bych vám ráda dala takový menší life update o tom, co se u mě za těch několik týdnů odehrálo a proč tu dneska sedím, v domě provoněném skořicí, a usmívám se od ucha k uchu.


Prakticky hned den na to, co jsem se odstěhovala z Rakouska jsem se vydala do Prahy na prohlídku bytu. No, úplně to nedopadlo. :D 
Pán, co nemovitost vlastnil, byl slušně řečeno, namistrovanej vůl, co si pořádně smlsnul na faktu, že jsem malá holka, který bude nájem platit tatínek a která sama vlastně ani neví, co se životem. 
Takže to neklaplo.
 Navíc, do Prahy se plánuju přestěhovat nejdřív koncem léta a pán hledal někoho, kdo se nastěhuje ihned.
I tak ale tahle výprava nebyla zbytečná. 
Aspoň jsem se viděla s Liou, která se mnou celou prohlídku absolvovala a díky bohu za ní, protože as I know me - nebýt jí, uteču hned jakmile by se na mě ten pán podíval.
Zašly jsme si na večeři, koupily flášu vína a prokecaly celý večer.



V podstatě hned pár dní na to, co jsem se z Prahy vrátila jsem odjela do Amsterdamu a hned po návratu odtud mě čekal Elite Bloggers team building. 


Upřímně, ten fakt, že můžu být součástí tohohle týmu mi pořád přijde naprosto neuvěřitelnej. Dva roky zpátky jsem o tom snila a bála jsem se tohle přání vůbec vyslovit nahlas, protože mi to  přišlo úplně nemožný. A teď se to vážně děje.
Na team building jsme odjely sem k nám na Šumavu. Upřímně jsem z toho měla nejdřív strašnej strach. V Elite jsem nováček, většinu lidí v týmu jsem osobně neznala a fakt, že jsem byla ze všech úplně nejmladší (mladší už je jenom Willi...), mi na sebevědomí taky moc nepřidal.
Holky jsou taky úplně dokonalý, že jo, takže jsem měla strach i z toho, abych si celej trip nezkazila tím, že se vedle nich budu cítit jako ošklivá brambora.

No ale opak byl pravdou a celej team building byl naprostá, ale naprostá pecka! Už od prvního dne jsme nezavřely pusu, mluvily jsme a mluvily, umíraly smíchy u tichý pošty a mě by fakt ani ve snu nenapadlo, že si budeme takhle moc rozumět.
Přestože to byl "blogerskej vejlet", mobil jsme do ruky braly jen málokdy, fotilo se jen aby se neřeklo a hlavně jsme všechny byly teď a tady.



Společnej brunch, kdy jsme dělaly míchaný vajíčka v hrnci a sharovaly jednu pánev mezi asi 15 lidma.


Po úternim, dlouhatánským společným brunchy jsme vyrazily na túru na Medvědí stezku. 
Původně to měla bý 15 kilometrová, ízy pízy túra. 
Nevzaly jsme si proto sebou nic speciálního - možná každý tak jednu sušenku nebo jablko, ale tím jsme končily.
Little did we know, že se z toho nakonec vyklube 25 kilometrovej boj o přežití, během kterýho jsme několikrát zabloudily lesem, promokly až na kost a nakonec byly rády, když jsme v 8 večer došly domu.






Hroznou radost jsem měla, když jsem se konečně mohla osobně seznámit s Luckou M., která je v realitě přesně tak úžasná (možná víc..) jako na instagramu a youtube, kde jí sleduju už pár let. 
Hrozně moc jsme si padly do noty, neplánovaně sladily bágly a už se nemůžu dočkat, až se zas uvidíme! 



Ze Statku u Medvěda v Nový Peci jsme se přemístily do Českýho Krumlova, nabaštily se v Kolektivu a holky jely domu.
Neuvěřitelně moc jsem si ty 3 dny ve společnosti Elite Bloggers týmu užila a fakt už se nemůžu dočkat dalších podobných akcí. <3



Několik dní jsem se pak tak nějak válela doma a nic moc nedělala. 
Díky bohu mi to ale moc dlouho nevydrželo a já si brzy sáhla do svědomí a rozhodla se konečně se sebou začít zase něco dělat. 
Upřímně, přes maturitu a vlastně i po ní jsem nějaký to kilíčko nabrala. 
Začalo to čokoládama na stres, pak čipsama z nudy, ciderama, protože je léto a nulovym pohybem, protože je moc horko...
Už začátkem května, když jsem se začala stydět nosit šortky, protože jsem věděla, že nejsem zrovna in my best shape, mi došlo, že je něco špatně a že takhle se cejtit nechci. 
Pořád jsem si ale hledala výmluvy jednoduše řečeno - byla jsem fakt líná začít na sobě zase makat a vymlouvat se a litovat je prostě lehčí. Je mi jedno, jestli mám 60 kg, 55 nebo 50, jestli má velikost 38 nebo 34, ale chci se ve svym těle cítit dobře.
 Nechci se stydět nosit určitý kousky oblečení, protože se v nich necítím komfortně. 
Nechci se cítit 24/7 unaveně, nafoukle, přejedeně. 
Nechci si face-tuneovat fotky na instagram, abych se nemusela stydět je přidat. 
To prostě ne.
Začala jsem proto znovu s e-bookem od Péti a tentokrát jsem fakt rozhodnutá, že ho docvičím. Jsem teprve u půlky druhého týdne, ale už cítím progress. Věřím, že i to má porádnej vliv na mojí spokojenost
Vím, že pro sebe něco dělám, pravidelně se hýbu a už se necpu vším na co přijdu.
O mojí  další "fitness cestě" vás ale ještě určitě budu informovat. :D 



Naše cyklostezka je teď moje druhý doma a neni den, kdy bych si tam nešla zaběhat, na kolo nebo se aspoň projít. 



Tyhlecty bombastický, zdravý sušenky podle Aktinu dělám tenhle týden už po druhý a jsou prostě úplně nejlepšíVláčný, mrkvový s rozinkama a slaďoučkou, proteinovou polevou.



Espresso tonic je další velkej #currentfave.




A asi největší food objev měsíce je za mě stopro salát hovězí tagliatou v Hospodě 99 v Českém Krumlově. Vážení, toho bych se fakt ujedla.


Jeden z těch super dní s Natálkou. <3 



Ve středu jsem vyrazila na oběd s Naty - prošly jsme se a udělaly nějaký fotky. 
Po hrozně dlouhý době jsem se zase cítila sama sebou a dobře ve svý kůži - oblíkla jsem si šaty, co mi sedí, namalovala se, udělala si vlasy a přijde mi strašně fascinující, co dokážou takovýhle povrchní věci se sebevědomím člověka. 

Outfit: Šaty - Pull and Bear ; Klobouk: Zara ; Boty - Zoot

Tak, tohle by bylo pro dnešní life update všechno.
Život je fajn.

S láskou, V.










Share:

čtvrtek 13. června 2019

VLOG z Amsterdamu | VIDEO

Ve čtvrtek 30. května v 5 ráno jsme s mojí nejmilovanější cestovatelskou crew, mojí mamkou, skvělou kámojdou Sentou a její mamkou, vyrazily do Amsterdamu
Byl to tutově jeden z nejlepších výletů za poslední dobu a jak moc jsem si ho užila se můžete podívat v dnešním vlogu!
 Byl jste už někdo v Amsterdamu? Jak se vám líbilo?




S láskou, V.


Share:

neděle 9. června 2019

E19: Cestovní Storytime | Holčičí Road Trip do Amsterdamu a Šumava s Blogerkama!

V dnešním díle The Coffee-Chic Podcastu vám povyprávím o tom, jak jsem si užila náš holčičí road trip do Amsterdamu a můj první team building s Elite Bloggers! 
Jak jsme místo plánovaných 8 hodin autem jeli skoro 13, co jsme s mámama podnikly za šílenost(i) a jak nás s holkama z Elite málem sežral medvěd, když jsme totálně zabloudily na Medvědí stezce
A ne. To vůbec nepřeháním. ;)
ENJOY!!!






S láskou, V.

Share:

sobota 8. června 2019

Peanut Butter Protein Bliss Balls

V jednom z minulých článků, ve kterém jsem psala o mý výbavičce na náš holčičí road trip, jsem vám taky slíbila recept na zdravý proteinový kuličky. 
No a dneska ho tu konečně máte!
Nejen, že jsou tyhle proteinový bliss balls ideální zdravá sváča po tréninku nebo třeba i rychlá snídaně, když jenom potřebujete něco slupnout, jsou ale taky totálně výborný a je fakt těžký, NEsníst je hned všechny najednou!

I N G R E D I E N T S 

- 1.5  hrnku ovesných vloček
- 2-3 lžíce proteinu (já použila tento)
- 100 g burákovýho másla (já použila tohle)
- 1/4 hrnku mandlového mléka
- chia semínka (od oka)


S T E P S

1) V misce smícháme všechny ingredience tak, aby vytvořily lepkavou hmotu

2) Pokud máte pocit, že jsou kuličky málo lepivé a nedrží pohromadě, nebojte se přidat burákové máslo, vločky nebo obojí. To samé platí o mandlovém mléce v případě, že máte naopak pocit, že je směs moc hustá.






3) Z lepkavé směsi vytvořte několik kuliček. Doporučuju dát je cca na 30-50 min. do mrazáku, vyndat je a znovu je "ukoulet". Potom, co těsto ztuhne se vám z něj budou kuličky vytvářet mnohem snáž. 




4) Kuličky dejte aspoň na 1 hodinu do lednice, kde je i uschovávejte. Doporučuji je sníst nejpozději do 2 dnů.



Pokud budete kuličky zkoušet, určitě mi je nezapomeňte poslat na instagramu nebo mě označte v příspěvku a tagujte #apresfit . <3
Dobrou chuť!

S láskou, V.





Share:

pátek 7. června 2019

Amsterdam Photo Diary | Day II.

Potom, co jsme se druhý den brzy ráno probudily, i když ještě pořád rozbolavělý a utahaný, nasadily jsme tenisky, sluneční brýle, koupily si ve Sparu jogurt k snídani a vyrazily na cestu. 
Tentokrát pryč z Amsterdamu, na sever k moři. I když se mi nejdřív moc nechtělo, a raději bych si přispala a povalovala se celý dopoledne v kavárně nebo po nákupech, jsem strašně ráda, že jsme nepodlehly naší lenosti a jely, protože nám to dalo možnost poznat Nizozemsko v úplně jiném kabátě. 


Nádherný, upravený předměstí, sobotní trhy s čerstvou zeleninou, ovocem, sýry a květinami. 
To všechno na nás čekalo v prvním městě, do kterýho jsme dojely - Alkmaar.




Alkmaar mi připomínal takovou klidnější, holandskou verzi Českého Krumlova.
Prostě město totálně zaseklý v čase. Jedna ulička nádhernější než druhá a v každý se skrýval nějakej malej krámek, přeplněnej dobrotama jako bylo čerstvý ovoce, smoothies a zelenina, ořechy nebo třeba pekárny se Stroopwafel - tradiční nizozemskou vaflo-sušenkou slepovanou karamelem, mňam
Z těhlech tam mimochodem vyráběly i máslíčka - něco na styl lotuskovýho másla. 

To jsem si ale raději nekupovala, protože mi bylo jasný, že bych ho akorát snědla sama u seriálu a byla bych naštvaná, že za a) jsem ho snědla sama u seriálu a za b) už nemám víc. :D 



    

Mimo ovoce jsem si v Holandsku zamilovala i každý mléčný výrobek possible - od klasických sýrů až po tvaroh, kterej byl například i v tomhle dokonalym smoothie. 



Senta a její ztracené sestry.






Když přímhouříme oči nad Stroopwafel, dovedu si představit, že jíst zdravě musí jít v Holandsku jedna báseň. Tomu množství čerstvýho ovoce, zeleniny, ryb a sýra prostě nejde odolat a pokud bych měla za barákem takovýhle trhy, raději bych si koupila tu bedýnku vynikajících jahod, než si jít do supermarketu pro čokoládu. 


<3 OMG! 
Holandsko je prostě ráj pro milovníky pivoněk a tulipánů jako jsem já.






 <3



Stroopwafel jsme uchutnaly právě na Alkmaarském sobotním trhu, kde je dělali čestvý a ještě teplý.







Naší další zastávkou byl potom Volendam - bývalá rybářská vesnička na břehu IJsselmeeru
Je to malebný městečko s přístavem a různými malými obchůdky či stánky.




Na mole, kousíček od pláží Ilsejského moře, jsme si na chvilku sedly a daly si naší už nizozemskou klasiku - kafe a cider / pivo.




K obědu jsme si pak ve stánku koupily Kibbeling - další tradiční nizozemský jídlo. 
Jsou to v podstatě obalený a usmažený kousky ryby s majonézou.

Nothing fancy but schmeckt gut! :D


Po relativně rychlý procházce městem a obědě jsme znovu nasedly do auta a vyrazily zpět do Amsterdamu. 
Na hotelu jsme se jenom převlíkly do čistýho oblečení a vlakem byly za 5 minut přímo u hlavního nádraží, Amsterdam Centraal.



Jedna z věcí, kterou jsme v Amstru tutově chtěly zažít byla plavba po kanálech. 
Musim ale říct, že jsme si na to rozhodně nevybraly vhodnou denní dobu a nejspíš ani vhodnou lodní společnost. 
Skočily jsme doslova a do písmene po první nabídce plaveb, na kterou jsme ještě musely hodinu čekat a bloudit v blízkosti nástupiště, čímž jsme zbytečně ztratily čas. 
Zároveň tou dobou bylo asi 200 stupňů a kvůli přehlcené lodní dopravě jsme pluly tak pomalu, že jsme se na palubě málem usmažily. 


I tak ale jsme Amster opět viděly z úplně jiné perspektivy, a pokud sem někdy pojedete, projížďku lodí nevynechejte. 
Jen si předem zjistěte počasí a sebou stopro berte alkohol. :D




Outfit: Top - Pull and Bear ; Sukně - H&M ; Boty - Mango






Po tomhle našem nekonečnym výletu lodí jsme byly hladový, žíznivý a zralý na umření.
 Vyrazily jsme proto do mojí milovaný kavárny Pluk, ve který jsem byla už během mýho podzimního amsterdamskýho tripu, a která je prostě totálně dokonalá.
 K našemu nepříjemnýmu překvapení tam ale - a ve spoustě dalších podnicích a obchodech taky...- zavírali už v 5 hodin odpoledne.
Call me crazy, ale tohle bylo něco s čím jsem vážně v hlavním městě Nizozemska, v sobotu, během sezony, nepočítala. :D 
Aspoň jsme se tak se Sentič cvakly v jejich ultra cool interiéru a vyrazily na další nekončící honbu za jídlem a pitím...



Pochodily jsme ale až o několik ulic dál, v  další totálně no name pizzerii s totálně nepříjemnou obsluhou. 
Nevím jestli to bylo hladem, dalším pivem nebo tím teplem - ale pizzu měli dobrou a ve finále mi neustálý pruzení obsluhy dělalo radost.
 Partička namistrovanejch slečinek, co si neumí vybrat a pak si objednává po jednom... no jo no. 



Večer jsme pak zakončily nákupy, další zmrzlinou a litrem piva. 
Protože jsme si opět neuměly objednat a pod pojmem "large beer" si očividně v každý zemi představují něco jinýho.  
A prý že Češi jsou alkoholici...



Náš poslední den v Amsterdamu jsme začaly jenom výbornou, velkou, ale hooodně uspěchanou snídaní u nás na hotelu a rovnou jsme někdy v 8 ráno vyrazily na cestu zpět domů.
Ta se nám díky kolonám protáhla na celých 13 hodin, takže jsme opět dorazily až večer.


Díky spoustě svačinek, cikánským písničkám a těmhle 3 ženám ta cesta ale uběhla jak mrknutím oka a mě ve finále vůbec nepřišlo, že jsme jely tak dlouho.

Tenhle Amsterdamskej trip byl další, úžasnej zážitek a rozhodně ta nejlepší možná dovča po maturitě.
Spouuuusta smíchu, blbých keců, jídla a nákupů. Prostě naše klasika, že jo.

Hrozně moc děkuju holkám, tetě L., Sentičce a mojí mamíně za tenhle skvělej výlet, na kterej jen tak nezapomenu.

A my se, Amsterdame, vidíme opět brzy!

S láskou, V.








Share:
Blog Design Created by pipdig